Krátké shrnutí situace
Roku 2010, kdy propukly jedny z prvních nepokojů v Tunisku, se započaly změny v arabském světě. Toto období se dnes nazývá arabským jarem. Postupně se přidaly další země. V samotném Tunisku proběhlo vše ještě relativně sametově, v Egyptě změny probíhaly již výrazně násilněji, nicméně zatímco egyptská policie zasahovala převážně výrazně razantně, povolaná armáda, se přiklonila na stranu lidu. Armáda pak převzala prozatimně moc, kterou postupně předává voleným zástupcům, byť proces ještě probíhá a není ještě zcela vše dořešeno. Nicméně Libye to již byla regulérní občanská válka, kde povstalci v relativně v krátké době obsadili jistá, převážně východní území na severu země, při středomozemním moři, které je prakticky jediným významněji osídleným územím. Posléze došlo k přetahování mezi oběma stranami, kdy střídavě měla na vrch jedna nebo druhá. To se zásadně změnilo po leteckém zásahu západních zemí. Nakonec došlo k vítězství rebelů a zabití Kadáfího. Jinou kapitolou byl Bahrajn, kde došlo k potlačení protestujících pomocí saudskoarabské armády, chvíli sice došlo k nějakým bojkotům např. nekonání se GP Formule 1 v roce 2011, nicméně ta se již v tomto roce vrátila, aniž by došlo k nápravě režimu. Další konflikt probíhá v Jemenu, kde je situace komplikovanější jelikož prezident země byl raněn při minometném přepadu a navíc v zemi působí nejenom ozbrojení povstalci, ale také Al-Kaidá.
Tedy situace v dané oblasti ještě není stále dořešena. A do toho zde máme zcela regulérní občanskou válku v Sýrii.
Režim současného syrského prezidenta Bašára Asada, byl na počátku jeho vlády, chápán jako prodemokratický, předpokládalo se, že dojde ke změnám společenským, politickým ad. směrem k lepší demokratičtější Sýrii. To se po určitou dobu dělo. Nicméně tato změna byla záhy ukončena, a došlo ke všem možným nedemokratickým změnám. Od března 2011 začíná situace v zemi gradovat. Dochází k mnoha násilnostem. Střet se postupně vymyká z mezí běžných občanských nepokojů a hrubého nasazení policejních sil. Situace graduje až k otevřenému boji, o kterém prohlásil MČK dne 15.7. 2012, že se jedná o regulérní občanskou válku. Povstalcům, se bezesporu podařilo ukořistit různorodou techniku, od té převážně lehké až po tanky, BVP apod. Rovněž část armády zběhla k povstalcům nebo dezertovala do zahraničí (v tom minimálně jeden úlet stihačky MiG-21 a několik vysokých důstojníků včetně generálské hodnosti). Nicméně se dostávají na světlo i zvěsti o likvidací vojáků, kteří např. odmítli střílet do lidí apod. Boje probíhaly nebo probíhají v řadě měst, včetně hlavního města Sýrie - Damašku. V průběhů bojů se změnila i taktika bojů jakož i množství a druh nasazené techniky, např. již nejsou nasazovány jen pouze vrtulníky, ale i české resp. československé cvičné bitevníky L-39. Nasazení části armády a speciálních jednotek, bezesporu je proti všeobecné živé síle i neozbrojené, jakož i proti celkům civilního osídlení (zástavby). Tyto zásahy - např. i užití odstřelovačů, zvláště proti civilnímu obyvatelstvu, již nemá mnoho společného s běžným bojem, ale s brutální hromadnou exekucí civilního obyvatelstva, tedy jednalo by se o zločiny proti lidskosti. Samotná situace v Sýrii ovlivňuje i dění v zahraničí. Rezuloce OSN jsou bezzubé, navíc např. Rusku spíše vyhovuje stávající režim, jelikož má v Sýrii svou základnu. Ostatní země se vyslovují k danému problému různě, např. USA je pro odstoupení Bašára Asada a ukončení bojů (což by povstalci brali v potaz pouze tehdy, pakliže by to znamenalo jejich vítězství). Nicméně zatím se nikdo vysloveně nepřidal vojensky na stranu povstalců tak jako v Libyi (zde by se ostatně jednalo o větší problém, jelikož se dá předpokládat, že síly PVO jakož i letectvo by nejspíš nadělali mnohem více problémů, rovněž i množství cílů jakož i problematika určení některých z nich by mohla být problémem a konečně nejspíš by asi nestačilo jen nasazení letectva, ale nejspíš by se muselo nasadit i pozemní vojsko). Rovněž byly výrazně ovlivněny vztahy mezi Tureckem a Sýrii, které byly ještě relativně nedávno na velice dobré úrovni. Nicméně s vývojem situace, docházelo i k výraznému ochlazování vztahů. Nakonec vše došlo tak daleko, že syrská PVO sestřelila turecký letou RF-4 Phantom II, přičemž oba piloti zahynuli. Situace v Sýrii je nadále obtížná a pakliže nedojde k zásahu zvenčí, je víc než-li možné, že tato občanská válka bude míti dlouhého trvání.
Jak se dále ukazuje dochází k dalšímu vyostřování situace, boje jsou čím dál tím více tvrdší a krutější. Ztráty rostou na obou stranách okolo poloviny října má být jen mrtvých na 31 000. Hodně trpí zvláště civilní obyvatelstvo. To se projevuje i zvýšenou migrací (nebo chceteli jinak útěkem) za hranice. V součastnosti již je dávno přesažen počet utečenců, tak jak jej předpokládalo OSN. Opotřebování techniky rovněž spěje k tomu, že jsou nasazovány další a další typy letounů - již se jedná i o MiGy-21 a 23 - nejspíše v bitevních/bombardovacích verzích. Nelze vyloučit i využití jiné letecké techniky (mimo již té výše uvedené). Povstalci nárokují několik sestřelů včetně letounů MiG-21 a 23, ovšem toto syrské úřady popírají s tím, že ke ztrátě nedošlo a pakliže ano, tak z jiných důvodů (technického rázu) a při jiných vesměs cvičných akcích. Dochází i ke změně taktiky již se nebojuje jen pouze o města, předměstí nebo jiné lokality. Byť dnes nelze přesně říci jaké stavy těžké techniky mají syrští povstalci, provedli několik útoků na letiště kde na zemi zničili několik (možná i desítek) strojů, převážně helikoptér. Tímto novým přístupem se nejspíš snaží vyřešit situaci ve vzduchu, který jim rozhodně nepatří byť dosáhli bezesporu jistých dobrých dílčích úspěchů. Lze taky říci, že se do určité míry lepší jejich materiální situace (co do vybavení). Nelze také vyloučit, že jim zbraně tajně dodávají z některým jim přátelsky nakloněných zemí (prakticky 100% se tak jeví u Saudské Arábie). Nicméně i režim Bašára Asada je podporován ze zahraničí. Jak velkou podporu mu třeba poskytuje rusko není zřejmé. Ale ze strany Íránu to je pomoc dozajista velká včetně poskytnutí "dobrovolníků" z řad íránských revolučních gard. Tato pomoc je minimálně tolerována ze strany Iráku. Dále nelze vyloučit to, že buď sám Bašár Asad nebo někdo jiný (např. Írán? Irák?) podporují zřejmě ozbrojenou část kurdské organizace KSP. Ostatně intenzita bojů a incidentů mezi Kurdy na jedné a Turky na druhé straně dozajista vzrostla. Toto by se dozajista hodilo syrskému režimu. Jelikož operace na území nepřítele v okamžiku kde ve vlastním hlubokém týlu je nepřítel jiný, vedoucí převážně partyzánský styl boje není pro žádnou armádu zrovna vítaná událost. A zde se dostáváme již k pohraničním incidentům (odstřelování cizího území) na syrsko-jordánské a syrsko-turecké hranici. Zatímco ten jeden se udál jen jednou a ze strany Jordánska došlo k přislušné (vojenské a diplomatické) odpovědi. Na druhém místě k těmto "pochybením" na turecko-syrské hranici došlo v krátké době po sobě několikráte (vždy s tureckou vojenskou odpovědí). Bašár Asad rozhodně nepotřebuje v okamžiku kdy má vlastních starostí dost doma a ztrácí velitele (ať zabité či uteklé), vycvičené vojáky a techniku, další válku tentokráte s mnohem silnějším sousedem. Nelze říči, že by Turecko mělo v Sýrii nějakou lehkou práci. Ale jediným opravdovým nebezpečím ze strany Sýrie se jeví jeho chemické zbraně. Otázka je zda neustále dochází k incidentům nechtěným, nebo i chtěným (turecká intervence by se hodila povstalcům) či zda se snad sami Turci nepokoušejí o svou vlastní verzi "přepadení Gliwického vysílače". Jisté je, že Turecko už odsouhlasilo přislušné zákony a může se tedy tak státi kdykoliv již celkem rychle, aby byly vydány potřebné rozkazy.
Roku 2010, kdy propukly jedny z prvních nepokojů v Tunisku, se započaly změny v arabském světě. Toto období se dnes nazývá arabským jarem. Postupně se přidaly další země. V samotném Tunisku proběhlo vše ještě relativně sametově, v Egyptě změny probíhaly již výrazně násilněji, nicméně zatímco egyptská policie zasahovala převážně výrazně razantně, povolaná armáda, se přiklonila na stranu lidu. Armáda pak převzala prozatimně moc, kterou postupně předává voleným zástupcům, byť proces ještě probíhá a není ještě zcela vše dořešeno. Nicméně Libye to již byla regulérní občanská válka, kde povstalci v relativně v krátké době obsadili jistá, převážně východní území na severu země, při středomozemním moři, které je prakticky jediným významněji osídleným územím. Posléze došlo k přetahování mezi oběma stranami, kdy střídavě měla na vrch jedna nebo druhá. To se zásadně změnilo po leteckém zásahu západních zemí. Nakonec došlo k vítězství rebelů a zabití Kadáfího. Jinou kapitolou byl Bahrajn, kde došlo k potlačení protestujících pomocí saudskoarabské armády, chvíli sice došlo k nějakým bojkotům např. nekonání se GP Formule 1 v roce 2011, nicméně ta se již v tomto roce vrátila, aniž by došlo k nápravě režimu. Další konflikt probíhá v Jemenu, kde je situace komplikovanější jelikož prezident země byl raněn při minometném přepadu a navíc v zemi působí nejenom ozbrojení povstalci, ale také Al-Kaidá.
Tedy situace v dané oblasti ještě není stále dořešena. A do toho zde máme zcela regulérní občanskou válku v Sýrii.
Režim současného syrského prezidenta Bašára Asada, byl na počátku jeho vlády, chápán jako prodemokratický, předpokládalo se, že dojde ke změnám společenským, politickým ad. směrem k lepší demokratičtější Sýrii. To se po určitou dobu dělo. Nicméně tato změna byla záhy ukončena, a došlo ke všem možným nedemokratickým změnám. Od března 2011 začíná situace v zemi gradovat. Dochází k mnoha násilnostem. Střet se postupně vymyká z mezí běžných občanských nepokojů a hrubého nasazení policejních sil. Situace graduje až k otevřenému boji, o kterém prohlásil MČK dne 15.7. 2012, že se jedná o regulérní občanskou válku. Povstalcům, se bezesporu podařilo ukořistit různorodou techniku, od té převážně lehké až po tanky, BVP apod. Rovněž část armády zběhla k povstalcům nebo dezertovala do zahraničí (v tom minimálně jeden úlet stihačky MiG-21 a několik vysokých důstojníků včetně generálské hodnosti). Nicméně se dostávají na světlo i zvěsti o likvidací vojáků, kteří např. odmítli střílet do lidí apod. Boje probíhaly nebo probíhají v řadě měst, včetně hlavního města Sýrie - Damašku. V průběhů bojů se změnila i taktika bojů jakož i množství a druh nasazené techniky, např. již nejsou nasazovány jen pouze vrtulníky, ale i české resp. československé cvičné bitevníky L-39. Nasazení části armády a speciálních jednotek, bezesporu je proti všeobecné živé síle i neozbrojené, jakož i proti celkům civilního osídlení (zástavby). Tyto zásahy - např. i užití odstřelovačů, zvláště proti civilnímu obyvatelstvu, již nemá mnoho společného s běžným bojem, ale s brutální hromadnou exekucí civilního obyvatelstva, tedy jednalo by se o zločiny proti lidskosti. Samotná situace v Sýrii ovlivňuje i dění v zahraničí. Rezuloce OSN jsou bezzubé, navíc např. Rusku spíše vyhovuje stávající režim, jelikož má v Sýrii svou základnu. Ostatní země se vyslovují k danému problému různě, např. USA je pro odstoupení Bašára Asada a ukončení bojů (což by povstalci brali v potaz pouze tehdy, pakliže by to znamenalo jejich vítězství). Nicméně zatím se nikdo vysloveně nepřidal vojensky na stranu povstalců tak jako v Libyi (zde by se ostatně jednalo o větší problém, jelikož se dá předpokládat, že síly PVO jakož i letectvo by nejspíš nadělali mnohem více problémů, rovněž i množství cílů jakož i problematika určení některých z nich by mohla být problémem a konečně nejspíš by asi nestačilo jen nasazení letectva, ale nejspíš by se muselo nasadit i pozemní vojsko). Rovněž byly výrazně ovlivněny vztahy mezi Tureckem a Sýrii, které byly ještě relativně nedávno na velice dobré úrovni. Nicméně s vývojem situace, docházelo i k výraznému ochlazování vztahů. Nakonec vše došlo tak daleko, že syrská PVO sestřelila turecký letou RF-4 Phantom II, přičemž oba piloti zahynuli. Situace v Sýrii je nadále obtížná a pakliže nedojde k zásahu zvenčí, je víc než-li možné, že tato občanská válka bude míti dlouhého trvání.
Jak se dále ukazuje dochází k dalšímu vyostřování situace, boje jsou čím dál tím více tvrdší a krutější. Ztráty rostou na obou stranách okolo poloviny října má být jen mrtvých na 31 000. Hodně trpí zvláště civilní obyvatelstvo. To se projevuje i zvýšenou migrací (nebo chceteli jinak útěkem) za hranice. V součastnosti již je dávno přesažen počet utečenců, tak jak jej předpokládalo OSN. Opotřebování techniky rovněž spěje k tomu, že jsou nasazovány další a další typy letounů - již se jedná i o MiGy-21 a 23 - nejspíše v bitevních/bombardovacích verzích. Nelze vyloučit i využití jiné letecké techniky (mimo již té výše uvedené). Povstalci nárokují několik sestřelů včetně letounů MiG-21 a 23, ovšem toto syrské úřady popírají s tím, že ke ztrátě nedošlo a pakliže ano, tak z jiných důvodů (technického rázu) a při jiných vesměs cvičných akcích. Dochází i ke změně taktiky již se nebojuje jen pouze o města, předměstí nebo jiné lokality. Byť dnes nelze přesně říci jaké stavy těžké techniky mají syrští povstalci, provedli několik útoků na letiště kde na zemi zničili několik (možná i desítek) strojů, převážně helikoptér. Tímto novým přístupem se nejspíš snaží vyřešit situaci ve vzduchu, který jim rozhodně nepatří byť dosáhli bezesporu jistých dobrých dílčích úspěchů. Lze taky říci, že se do určité míry lepší jejich materiální situace (co do vybavení). Nelze také vyloučit, že jim zbraně tajně dodávají z některým jim přátelsky nakloněných zemí (prakticky 100% se tak jeví u Saudské Arábie). Nicméně i režim Bašára Asada je podporován ze zahraničí. Jak velkou podporu mu třeba poskytuje rusko není zřejmé. Ale ze strany Íránu to je pomoc dozajista velká včetně poskytnutí "dobrovolníků" z řad íránských revolučních gard. Tato pomoc je minimálně tolerována ze strany Iráku. Dále nelze vyloučit to, že buď sám Bašár Asad nebo někdo jiný (např. Írán? Irák?) podporují zřejmě ozbrojenou část kurdské organizace KSP. Ostatně intenzita bojů a incidentů mezi Kurdy na jedné a Turky na druhé straně dozajista vzrostla. Toto by se dozajista hodilo syrskému režimu. Jelikož operace na území nepřítele v okamžiku kde ve vlastním hlubokém týlu je nepřítel jiný, vedoucí převážně partyzánský styl boje není pro žádnou armádu zrovna vítaná událost. A zde se dostáváme již k pohraničním incidentům (odstřelování cizího území) na syrsko-jordánské a syrsko-turecké hranici. Zatímco ten jeden se udál jen jednou a ze strany Jordánska došlo k přislušné (vojenské a diplomatické) odpovědi. Na druhém místě k těmto "pochybením" na turecko-syrské hranici došlo v krátké době po sobě několikráte (vždy s tureckou vojenskou odpovědí). Bašár Asad rozhodně nepotřebuje v okamžiku kdy má vlastních starostí dost doma a ztrácí velitele (ať zabité či uteklé), vycvičené vojáky a techniku, další válku tentokráte s mnohem silnějším sousedem. Nelze říči, že by Turecko mělo v Sýrii nějakou lehkou práci. Ale jediným opravdovým nebezpečím ze strany Sýrie se jeví jeho chemické zbraně. Otázka je zda neustále dochází k incidentům nechtěným, nebo i chtěným (turecká intervence by se hodila povstalcům) či zda se snad sami Turci nepokoušejí o svou vlastní verzi "přepadení Gliwického vysílače". Jisté je, že Turecko už odsouhlasilo přislušné zákony a může se tedy tak státi kdykoliv již celkem rychle, aby byly vydány potřebné rozkazy.
URL : https://forum.valka.cz/topic/view/136334#450099Verze : 0
