Rozpočet tohoto webu pro rok 2018 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 87.861,- Kč Chci přispět
Za posledních 7 dní bylo 387 příspěvků vloženo, 1562 editováno a 324 zmoderováno. Statistiky
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb

D'Agostinis, Giuseppe

    Avatar
     
    Příjmení:
    Surname:
    D'Agostinis D'Agostinis
    Jméno:
    Given Name:
    Giuseppe Giuseppe
    Jméno v originále:
    Original Name:
    Giuseppe D'Agostinis
    Fotografie či obrázek:
    Photograph or Picture:
    Hodnost:
    Rank:
    podplukovník Lieutenant Colonel
    Akademický či vědecký titul:
    Academic or Scientific Title:
    - -
    Šlechtický titul:
    Hereditary Title:
    - -
    Datum, místo narození:
    Date and Place of Birth:
    17.07.1910 Cervignano del Friuli /
    17.07.1910 Cervignano del Friuli /
    Datum, místo úmrtí:
    Date and Place of Decease:
    DD.MM.RRRR
    DD.MM.RRRR
    Nejvýznamnější funkce:
    (maximálně tři)
    Most Important Appointments:
    (up to three)
    Velitel stíhací skupiny Fighter Group Commander
    Jiné významné skutečnosti:
    (maximálně tři)
    Other Notable Facts:
    (up to three)
    - -
    Související články:
    Related Articles:

    Zdroje:
    Sources:
    surfcity.kund.dalnet.se
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/141502#458649Verze : 0
    MOD
    Avatar
     
    Příjmení:
    Surname:
    D'Agostinis D'Agostinis
    Jméno:
    Given Name:
    Giuseppe Giuseppe
    Jméno v originále:
    Original Name:
    -
    Všeobecné vzdělání:
    General Education:
    DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
    DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
    Vojenské vzdělání:
    Military Education:
    DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
    DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
    Důstojnické hodnosti:
    Officer Ranks:
    DD.MM.RRRR
    DD.MM.RRRR
    Průběh vojenské služby:
    Military Career:
    Vyznamenání:
    Awards:
    Datum udělení
    Date of Issue
    Stužka
    Ribbon
    Název
    Name
    Poznámka
    Note


    27.12.1967
    Řád za zásluhy o Italskou republiku - Velkodůstojník
    Order of Merit for Italian Republic - Grand Officer
    Ordine al merito della Repubblica italiana - Grande Ufficiale
    -


    DD.MM.RRRR
    Válečný záslužný kříž
    War Merit Cross
    Croce al Merito di Guerra
    -
    Poznámka:
    Note:
    - -
    Zdroje:
    Sources:
    surfcity.kund.dalnet.se
    it.wikipedia.org
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/141502#591793Verze : 0
    MOD
    Avatar

    Úvod



    Giuseppe D'Agostinis se narodil v Cervignano del Friuli, v provincii Udine, 17. července 1910.

    V mládí vstoupil do letecké akademie (Accademia Aeronautica), kterou ukončil 1. října 1931 v hodnosti podporučíka. Roku 1933 sloužil u 97° Squadriglie, která patřila do sestavy 9° Gruppo, 4° Stormo.

    Během druhé poloviny roku 1936 byl povýšen do hodnosti Capitano a přihlásil se dobrovolně ke službě v italském kontingentu účastnícím se španělské občanské války.

    Ve Španělsku



    Byl jmenován velícím důstojníkem letky známé jako "Squadriglia Mussolini". Během španělské občanské války D´Agostinis používal "nome de guerre" (válečné krycí jméno) Gatti (což doslova znamená Kočky, ale současně jde také o velmi běžné příjmení v severní Itálii).

    Jednotka měla operovat z Mallorky, přičemž letouny a personál byly do války přepravovány lodí. Dne 27. srpna 1936 ve 20.30 hod. italská nákladní loď Emilio Morandi zakotvila v přístavu Palma de Mallorca a vyložila tři letouny Fiat CR.32 a personál. Během noci byly letouny převezeny na letiště Son San Juan, kde byly stroje vybaleny a sestaveny.

    V poledne druhého dne byl první Fiat, označený "černá 1", připravený k letu a Capitano D'Agostinis odstartoval ke zkušebnímu letu.

    Zálet proběhl bez závad, takže ve 12.30 hod. odstartoval četař (Sergente) Guido Carestiato ve stejném letadle a zamířil k přístavu Cala Morlanda na východním pobřeží Mallorky, kde mělo kotvit šest republikánských hydroplánů SIAI S.62. Carestiato zakotvené letouny ostřeloval a dva zničil. Potom, když už se vracel domů, uviděl
    další S.62 letící nad zálivem. Začal jej stíhat a sestřelil jej. Carestiato přistál v Son San Juan po pouhých deseti minutách s letadlem mírně poškozeným střelbou ze země.

    O hodinu později v "černé 1" odstartoval pro změnu D'Agostinis, aby útok na hydroplány zopakoval. D'Agostinis zaútočil na hydroplány, které byly mezitím vytaženy na břeh, potom, podobně jako Carestatio, spatřil dva další S.62 při návratu domů, jak vzlétají ze zálivu Puerto Cristo. Napadl jeden, který přinutil nouzově přistát se zabitým jedním členem posádky. Letadlo bylo prohlášené za zničené, ale ve skutečnosti bylo jen poškozené, a později zachráněné republikánskou obchodní lodí Mar Negro. Druhému S.62 se podařilo uniknout, protože D'Agostinis vyčerpal zásobu střeliva.

    V následujících dnech všechny tři CR.32 bombardovaly republikánské vojáky, náklaďáky i lodi. Aby se vyhnuly protiletadlové palbě, létaly ve výšce 2000 m, po zjištění cíle předstíraly, že letí pryč, aby se nakonec vrátily v přízemním letu se sluncem v zádech.

    Útoky úspěšně pokračovaly až do prosince, kdy byla jednotka posílena dalšími třemi Fiaty CR.32. V květnu 1937 byla jednotka formálně přejmenována na 101° Squadriglii a 10. července byla podřízena nově vzniklé 10° Gruppo Aviazione Legionaria (velící důstojník Maggiore Pietro Scapinelli) společně se 102° Squadriglií.

    D´Agostinis mezitím získal další sestřel. Za svítání 31. května letěl osamělý Potez 540, pilotovaný československým letcem Janem Ferákem, bombardovat Palma de Mallorca. Jeho pumy způsobily ztráty asi deset mrtvých a třicet zraněných. Na zpátečním letu na Potez ve 4000 m nad mořem narazil tříčlenný roj, který vedl Capitano D'Agostinis. Italové na bombardér opakovaně zaútočili a zapálili mu levý motor. Bombardér se otočil zpět k Mallorce a havaroval nedaleko Andraitx na východním pobřeží Mallorcy. Ferák byl jediný, kdo přežil z pětičlenné posádky letounu.

    Byl to poslední úspěch D´Agostinise ve Španělsku. Za svoji službu ve Španělsku byl dvakrát vyznamenán Stříbrnou medailí za statečnost (Medaglie d'Argento al Valor Militare). 16. července 1937 se
    D'Agostinis hlásil opět u 4° Stormo a 1. srpna byl jmenován velitelem 91° Squadriglie, podřízené 10° Gruppo. Jednotka byla vyzbrojena opět stroji Fiat CR.32.

    D´Agostinis se nyní začal věnovat letecké akrobacii a od 1. listopadu 1937 do 18. února 1938 byl pověřen dočasným velením celé 10° Gruppo, než došlo k vystřídání jejích velících důstojníků.

    V srpnu 1939 měla být celá Stormo přezbrojena jednoplošnými stíhačkami Macchi C.200, avšak tento krok narazil na odpor jejích pilotů, kteří s nimi nebyli spokojeni. V září téhož roku proto 4° Stormo vyměnila své C.200 za Fiaty CR.42 s 54° Stormo sídlící v Treviso.

    Středozemí



    Po vypuknutí války se italští piloti opět chystali zapojit do války. Čas 10° Gruppo nadešel v červnu 1940, kdy se přesunula z Itálie do Libye na základnu Castel Benito.

    Budoucími protivníky italských stíhačů mělo být přibližně 75 dvouplošníků Gloster Gladiator Mk.I a Mk.II a jediný Hawker Hurricane Mk.I. Proti nim Italové do Libye a Egypta přisunuli 88 Fiatů CR.32 a CR.42.

    Takřka ihned vypukly těžké boje s britskými stíhači. Již 19. 6. byl sestřelen stávající velitel 10° Gruppo Tenente Colonelo (podplukovník) A. Piragino a padl do zajetí. D´Agostinis musel opět dočasně převzít velení Gruppo, dokud 11. 7. velení nepřevzal Maggiore Carlo Romagnoli.

    K tvrdým vzdušným bojům potom začalo docházet počátkem srpna. V podvečer 4. 8. vzlétla ze základny Sídí Barraní čtveřice Gladiatorů Mk.I z 80. stíhací perutě, aby poskytla krytí průzkumnému Lysanderu od 208. perutě. Z opačné strany fronty se blížil silný letový útvar italského letectva. Italský průzkum odhalil silnou koncentraci britských obrněných vozidel poblíž Bir Sheferzen. Italové proto vyslali 6 bitevních strojů Breda Ba.65 vyzbrojených dvoukilovými pumičkami (každý jich mohl nést až 168 kusů) a dalších 6 Fiatů CR.32 vyzbrojených stejnými pumami.

    Stíhací doprovod zajišťovalo celkem 31 strojů Fiat CR.42. Z toho 9 letounů pocházelo od 10° Gruppo a jeden z nich pilotoval D´Agostinis.
    Italské stíhačky letěly ve výšce asi 4500 metrů, bitevní Fiaty letěly pouze v 1000 metrech a Bredy ještě níže - pouze asi 300 metrů nad pouští. Na cestě směrem k frontové linii, ve výšce 5000 m nad Ridotta Capuzzo, Italové náhle spatřili formaci devíti Blenheimů směřujících k El Adem, doprovázenou mnoha Gladiatory. Stíhací Fiaty CR.42 zaútočily na bombardéry a potom se utkaly se stíhači.

    Bitevní Bredy krátce nato zachytily zmíněný Lysander od 208. perutě a napadly jej. Osádka Lysanderu zuřivě manévrovala a střílela signální světlice, aby upoutala pozornost svého doprovodu, který si dosud ničeho nevšiml. Jejich snaha byla korunována úspěchem; čtyři doprovodné Gladiatory se vrhly na Bredy, rozbily jejich formaci a donutili je k odhození pum. Dvě Bredy byly navíc sestřeleny, avšak
    vzápětí se do boje zapojily Fiaty CR.32. Dva Gladiatory byly vzápětí sestřeleny a jeden poškozen. Poslední Gladiator (pilotovaný budoucím nejúspěšnějším britským stíhačem F/Lt. Pattlem) se přesile postavil na srdnatý odpor. Navzdory tomu, že do boje přispěchalo kolem 17 Fiatů CR.42, Pattle dokázal jeden sestřelit. Nicméně po 15 minut trvajícím boji nakonec byl sám sestřelen, dokázal se však zachránit na padáku.

    Celkově Italové nárokovali sestřely tří Blenheimů a čtyř Gladiatorů (z toho dva pravděpodobně). Tyto sestřely byly prakticky všem italským stíhačům započítány jako vítězství ve spolupráci.

    K dalšímu ostrému boji došlo jen o čtyři dny později. Večer 8. sprna vedl Maggiore Romagnoli 15 Fiatů 9. a 10. skupiny na hlídku podél egyptské hranice s úkolem současně poskytnout nepřímé krytí pěti bombardérům SM.79 a jednomu průzkumnému
    Ro.37; formace směřovala k Bir El Chreigat, kde měla bombardovat shromaždiště britských vozidel.

    Ihned po vzletu Romagnoli začal stoupat, přičemž se snažil držet slunce v zádech. Ve 2500 metrech nad Gabr Saleh, když italská formace ještě stoupala, spatřili Italové dvě formace Gladiatorů letící výše a naproti nim. Italové zkusili zaútočit na nepřátelské stíhače čelně a zespodu. Potom však do boje zasáhla třetí formace Gladiatorů, kterou Italové dosud nezahlédli. Přeživší italští piloti odhadovali, že bojovali celkem proti 27 nepřátelským stíhačům po dobu patnácti minut.

    Na konci boje Britové nárokovali 14 jistých a 6 pravděpodobných sestřelů při ztrátě dvou Gladiatorů. Italové ve skutečnosti ztratili 8 Fiatů CR.42 z toho však 4 nouzově přistály a později byly údajně všechny opraveny, sami nárokovali pět Gladiatorů zničených jistě a dva pravděpodobně. Noviny později citovaly "italského velitele" (zřejmě Maggiore Romagnoli), který uvedl, že útok Gladiatorů byl patrně nejsmrtelnější, jaký vůbec kdy viděl. D´Agostinis vyvázl z boje bez zranění a naopak si připsal další 3 sestřely ve spolupráci.

    Britové dokázali beze zbytků využít silné stránky Gladiatorů oproti CR.42, zejména rádiové vybavení, které dovolilo koordinovaný útok a umožnilo získat moment překvapení. Výkony Gladiatorů v malých výškách byly navíc lepší, hlavně byly obratnější v horizontále. Morálka Italů značně upadla, mezi sestřelenými bylo totiž několik pilotů předválečného armádního akrobatického týmu - výkvětu jejich stíhacího letectva.

    D´Agostinis získal další sestřel 11. 9. 1940. Toho dne celkem 19 Fiatů CR.42 9. a 10. skupiny napadlo osamělý Blenheim (patrně od 113. perutě) a sestřelilo jej. Vítězství bylo rozděleno mezi všechny piloty formace.

    Další sporné vítězství D´Agostinis získal o tři dny později. 14. září smíšená formace 23 CR.42 od 9. a 10. skupiny chránila italské pozemní jednotky. Formace odstartovala v 10.25 hod. V 11.00 hod. piloti 10° Gruppo objevili formaci čtyř Bristolů Blenheim. Oddělili se od formace a napadli bombardéry, přičemž se jim jeden podařilo sestřelit. Sestřel byl přiznán všem 15 pilotům. Jeden z nich později uvedl, že Blenheim zpočátku opětoval palbu, ale potom, co byl několikrát zasažen,
    jeho zbraně zmlkly, bombardér pokračoval v letu a na jeho palubě nebyly pozorovány žádné známky života. Italové chvíli bombardér pronásledovali, avšak brzy spotřebovali většinu munice a nechali jej být. Blenheim hořel a ztrácel výšku.

    Tento sestřel se nicméně nepodařilo ověřit podle britských záznamů. Podle nich toho dne britské bombardéry operovaly pouze odpoledne, neutkaly se s italskými stíhači a neutrpěly žádné ztráty.

    Byl to poslední úspěch kapitána D´Agostinise v tomto roce. V prosinci se D´Agostinis musel vrátit do Itálie kvůli nemoci. Po uzdravení byl v dubnu 1941 zařazen k 97° Squadriglii 9° Gruppo.

    30. září 1941 zahájila 9° Gruppo novou kampaň proti Maltě. Jednotka operovala ze základny Comiso a byla vyzbrojena zbrusu novými Macchi C.202. D'Agostinis vedl několik hlídek, zřejmě však bez kontaktu s nepřítelem.

    Rusko



    16. prosince 1941 byl D'Agostinis povýšen do hodnosti Maggiore. 13. ledna 1942 pak novopečený Maggiore D'Agostinis převzal velení 22° Gruppo Autonomo C.T. (359°, 362°, 369° a 371° Squadriglia), které do té doby velel Maggiore Giovanni Borzoni. Tato jednotka se účastnila ruské kampaně; byla dislokována v Záporoží na Ukrajině a operovala s letouny Macchi C.200.

    D'Agostinis však musel absolvovat nepříjemnou cestu, než se dostal ke své nové jednotce. Nejprve jel vlakem do Bukurešti, odkud měl pokračovat dopravním letadlem. Avšak časté sněhové bouře bránily letadlům vzlétnout, takže, po několikadenním čekání, musel pokračovat dál vlakem. Byl to obyčejný vojenský transport s prostými dřevěnými vagony, ploužící se rychlostí několika mil denně. O deset dnů později
    přijel, celý rozbolavělý, do stanice Dněpropetrovsk, odkud jej na letiště Stalino dovezl zásobovací náklaďák.

    28. února vedl D'Agostinis smíšenou formaci z pilotů 362° a 369° Squadriglie, když došlo ve výšce 4500 m ke kontatku a souboji se sovětskými stíhači. Italové po po boji nárokovali dva "I-26" sestřelené ve spolupráci nad Alexandrovkou. Na vítězstvích participoval i D'Agostinis, ačkoliv to byl jeho první bojový let v
    Rusku.

    Další boj následoval 3. března, kdy opět Maggiore D'Agostinis v čele smíšené skupiny pilotů 362° a 369° perutě absolvoval souboj s "I-180" nad Debalcevem. Boj skončil s nejistými výsledky, ale pravděpodobně bylo několik sovětských letadel poškozeno.

    K velmi úspěšné misi potom D´Agostinis vzlétl v 09.45 hod. 17. března, když vedl čtrnáct MC.200 22°Gruppo k útoku na letiště Luskotova. Italy doprovázely dva německé Bf 109 F. Podle hlášení D'Agostinise bylo během náletu nejméně deset Polikarpovů I-16 zničeno na zemi.

    Od 12. března 1942 však začala být 22° Gruppo postupně stahována zpět do Itálie, přičemž její opotřebované C.200 měly zůstat v Rusku. Zde je měla převzít nástupnická jednotka v podobě 21° Gruppo.

    22° Gruppo odlétala 68 bojových misí, účastnila se 19 leteckých bojů a provedla 11 útoků proti pozemním jednotkám. Nárokovala 66 zničených letadel, 16 pravděpodobně zničených a 45 poškozených a obdržela Medaglia d’argento al valor militare.

    Znovu Středomoří



    Po návratu z východní fronty byl D'Agostinis opět zařazen ke 4° Stormo a po smrti velitele 10° Gruppo, jímž byl Maggiore Paolo Tito Maddalena (nezvěstný od 3. července 1942), byl Maggiore D'Agostinis 18. července jmenován velícím důstojníkem skupiny. Gruppo se vrátila do Severní Afriky na její druhý pouštní turnus v květnu 1942. V té době byla jednotka umístěna ve Fuka a vyzbrojená Macchi C.202. Opět začalo docházet k tvrdým bojům s RAF.

    Například 31. srpna vedl Maggiore D'Agostinis dvacet C.202 10° Gruppo k útoku na tři nepřátelská letiště v oblasti Burg el Arab 60 km za frontovou linií. Z těchto dvaceti strojů bylo osm vyčleněno pro přímý útok pumami na pozemní cíle (tuto osmičku vedl D´Agostinis osobně) a zbytek jim měl zajišťovat stíhací doprovod.

    Během cesty jeden ze stíhacích bombardérů začal ztrácet chladicí kapalinu a otočil zpět, jeho vedoucí otočil s ním, aby jej dovedl zpět na základnu a kvůli nedorozumění nazpět otočil i třetí stroj, jehož pilot se domníval, že je má doprovázet. Počet strojů vyčleněných pro pozemní útok tak klesl na 5.

    Maggiore D'Agostinis přesto pokračoval v misi. Cestou Italové pod sebou spatřili dva Spitfiry, ale nepřátelští stíhači nezaútočili. Italové se mezitím dostali k prvnímu letišti, kde však nalezli jen málo letadel na zemi, zato je přivítala intenzivní protiletecká palba. Následně zaútočili na další dvě letiště, pokaždé provedli tři útoky, každý z jiného směru, aby minimalizovali reakci ze země. Po akci hlásili 5 Lysanderů, 5 Curtissů P-40, tři Gladiatory, jeden Albacore a jeden neidentifikovaný jednoplošník jako těžce poškozené, a hodně materiálu a nákladních vozidel jako zničené. Britští stíhači během útoku nezasáhli, pouze na zpátečním letu se Italové setkali se dvěma P-40, napadli je a jeden nárokovali jako poškozený.

    Další úspěch si D'Agostinis připsal 2. září, když vedl 18 Macchi 10° Gruppo na volný lov. Italové narazili ve výšce 7000 m nad oblastí Bir Mseilikh na tři formace britských bombardérů. Dvě sestávaly z osmnácti Bostonů, doprovázených dvaceti Spitfiry a jedna z dvanácti Bostonů, doprovázených patnácti Spitfiry a P-40. V
    nastálém boji Italové nárokovali 1 Boston a 6 Spitfirů jako sestřelené, přičemž sami ztratili jeden letoun. Jeden Spitfire sestřelil i D´Agostinis.

    Hned druhého dne V 11.40 hod. Maggiore D'Agostinis startoval v čele třinácti letadel 10° Gruppo, na další "volný lov" jihovýchodně od El Alamein. Zde Italové narazili na dvanáct "Hurribomberů" doprovázených deseti P-40, a dvanáct Bostonů doprovázených deseti P-40 a osmi Spitfiry. Italové Brity ihned napadli a D´Agostinis si připsal jeden ze dvou sestřelených Curtissů, dále Italové nárokovali jeden Hurricane, a pravděpodobný sestřel Bostonu.

    Po bitvě u El Alameinu nicméně síly Osy začaly ustupovat. Počátkem prosince byla 10° Gruppo stažená zpět do Itálie; mezi posledními startoval 12. prosince velitel Gruppo Maggiore D'Agostinis. Během období od ledna 1942 do ledna 1943 piloti 4° Stormo odlétali 7202 operačních hodin, účastnili se 133 bojů, nárokovali 289 letadel zničených (celkem 501 od začátku války) a ztratili 24 padlých či
    nezvěstných, 2 zajaté a 29 zraněných.

    Po uplynutí nezbytné doby k odpočinku se 24. února 1943 piloti 10° Gruppo přesunuli na letišti v Bresso, aby se jednotka znovu reorganizovala opět pod velením Maggiore D'Agostinise. V dubnu byla Gruppo zařazena do protivzdušné obrany Říma, nicméně 20. června 1943 Maggiore D'Agostinis předal velení 10° Gruppo kapitánu Franco Lucchinimu a převzal štábní funkci na velitelství Regia Aeronautica.
    D'Agostinis skončil válku se 3 samostatnými vítězstvími a dalšími 15 ve spolupráci (z toho dvě pravděpodobná).

    Závěr



    Během jeho aktivní kariéry byl dekorován třemi Stříbrnými medailemi za statečnost (Medaglie d'argento al valore militar), jedním Válečným záslužným křížem (Croce al merito di guerra), jednou Pamětní medailí španělské kampaně (Medaglia commemorativa Della campagna di Spagna) a jednou Záslužnou medailí pro dobrovolníky ze španělské kampaně (Medaglia di benemerenza per i volontari della guerra Spagna).

    Po válce velel v hodnosti podplukovníka (Tenente Colonnello) 4° Stormo Caccia, vyzbrojené americkými P-51D Mustang. Tuto funkci zastával od počátku roku 1948 do prosince 1949. V období od září 1951 do ledna 1954 pak velel 3° Stormo, vyzbrojené stroji Lockheed P-38/F-5.

    Zdroje:

    surfcity.kund.dalnet.se
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/141502#458654Verze : 0
    MOD
    Avatar

    Tabulka sestřelů:




    Poř. č.Datumčas/místoProtivníkNárokVlastní stroj/jednotkaPoznámka
    128. 8. 1936- / zátoka Puerto CristoS.62ZničenFiat CR.32 / Squadriglia Mussolinirepublikánský S.62 donucen k nouzovému přistání na vodě; Capitano José Maria Freire zabit, Capitano Fernando Beneito zachráněn. Letoun přiznán jako zničený, ve skutečnosti pouze poškozen a později zachráněn republikánskou lodí Mar Negro
    31. 5. 1937- / MallorcaPotez 540zničen z 1/3 ve spolupráciFiat CR.32 / Squadriglia Mussolinipilot Jan Ferák přežil jako jediný z posádky
    4. 8. 194016.50 / Ridotta CapuzzoGloster Gladiatorzničen ve spolupráciFiat CR.42 / 91. Squadriglia
    4. 8. 194016.50 / Ridotta CapuzzoGloster Gladiatorzničen ve spolupráciFiat CR.42 / 91. Squadriglia
    4. 8. 194016.50 / Ridotta CapuzzoBristol Blenheimzničen ve spolupráciFiat CR.42 / 91. Squadriglia
    4. 8. 194016.50 / Ridotta CapuzzoBristol Blenheimzničen ve spolupráciFiat CR.42 / 91. Squadriglia
    4. 8. 194016.50 / Ridotta CapuzzoBristol Blenheimzničen ve spolupráciFiat CR.42 / 91. Squadriglia
    4. 8. 194016.50 / Ridotta CapuzzoGloster Gladiatorpravděpodobně zničen ve spolupráciFiat CR.42 / 91. Squadriglia
    4. 8. 194016.50 / Ridotta CapuzzoGloster Gladiatorpravděpodobně zničen ve spolupráciFiat CR.42 / 91. Squadriglia
    8. 8. 194018.00 / Gabr SalehGloster Gladiatorzničen z 1/7 ve spolupráciFiat CR.42 / 91. Squadriglia
    8. 8. 194018.00 / Gabr SalehGloster Gladiatorzničen z 1/7 ve spolupráciFiat CR.42 / 91. Squadriglia
    8. 8. 194018.00 / Gabr SalehGloster Gladiatorzničen z 1/7 ve spolupráciFiat CR.42 / 91. Squadriglia
    11. 9. 1940- / Sidi Omar - BardiaBristol Blenheimzničen z 1/19 ve spolupráciFiat CR.42 / 91. Squadriglia
    14. 9. 194011.00 / SollumBristol Blenheimzničen z 1/15 ve spolupráciFiat CR.42 / 91. Squadriglia
    28. 2. 1942 - / AlexandrovkaI-26zničen z 1/10 ve spolupráciMacchi C.200 / 22. GruppoI-26 bylo italské označení pro Jak-1
    28. 2. 1942- / AlexandrovkaI-26zničen z 1/10 ve spolupráciMacchi C.200I-26 bylo italské označení pro Jak-1
    22. 9. 1942- / Bir MseilikhSupermarine SpitfirezničenMacchi C.202 / 10. Gruppo
    33. 9. 1942- / JV od El AlamejnCurtiss P-40zničenMacchi C.202 / 10. Gruppo
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/141502#458685Verze : 1
    MOD
    Avatar


    Fiat CR.32 italského intervenčního letectva, jenž náležel do stavu jednotky zvané Squadriglia Mussolini. Jednotka operovala z Mallorcy. Stroj byl na Mallorcu dopraven lodí ve druhé polovině roku 1936, kresba jej zachycuje v podobě ze začátku roku 1937. Jde o osobní stroj velitele jednotky, jímž byl Capitano G. D´Agostinis (3 sestřely sam. + 15 ve spol.). D´Agostinis během svého turnusu ve Španělsku používal krycí jméno Gatti, běžné příjmení v severní Itálii, současně to znamená "Kočky". Proto si D´Agostinis zvolil za svůj znak erb s kočkou a nápisem "Ocio che sgrafa!", což znamená "Pozor, škrábe!" Letoun nese na všech plochách nátěr hliníkovou barvou, na bocích trupu taktické označení v podobě černé číslice 4. Na trupu a křídlech se nachází jedna z ranných podob italských letounů intervenčních sil. Jedná se o střídající se pruhy bílé a černé barvy. Horní plocha křídla zůstala bez označení. Stylizované červené M na směrovce má připomínat Mussoliniho.


    Linked from : https://forum.valka.cz/topic/postview/458816
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/141502#458817Verze : 0
    MOD
    Avatar


    V květnu 1937 se Squadriglia Mussolini přejmenovala na 101ª Squadriglia. Pravděpodobně v tomto období nacionalistické označení dostalo svou konečnou podobu. Černý kruh o průměru 60 cm nahradil pásy na trupu. Na spodní straně horního křídla se objevil další 100cm černý kruh a na horní ploše horního křídla byly namalovány velké černé svatoondřejské kříže. Spodní plocha spodního křídla nesla na obou polovinách tři úzké černé pásy. Obrázek je nejspíš rekonstruován podle fotografie, na níž není příliš dobře vidět symbol na boku letounu. Ve skutečnosti však zobrazený stroj představuje konečnou podobu "černé 4", na níž létal velitel squadriglie Capitano G. D´Agostinis (viz obrázek výše). Štít erbu proto měl modrý podklad, ne červený a také ostatní detaily odpovídají výše zobrazené kresbě.


    Linked from : https://forum.valka.cz/topic/postview/593250
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/141502#593251Verze : 0
    MOD