Olieslagers, Jan

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 85.000,- Kč Chci přispět
US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

Olieslagers, Jan

    Avatar
     
    Příjmení:
    Surname:
    Olieslagers Olieslagers
    Jméno:
    Given Name:
    Jan Jan
    Jméno v originále:
    Original Name:
    Jan Olieslagers
    Fotografie či obrázek:
    Photograph or Picture:
    Hodnost:
    Rank:
    poručík Lieutenant
    Akademický či vědecký titul:
    Academic or Scientific Title:
    - -
    Šlechtický titul:
    Hereditary Title:
    - -
    Datum, místo narození:
    Date and Place of Birth:
    04.05.1883 Antverpy
    04.05.1883 Antwerp
    Datum, místo úmrtí:
    Date and Place of Decease:
    23.03.1942 Antverpy
    23.03.1942 Antwerp
    Nejvýznamnější funkce:
    (maximálně tři)
    Most Important Appointments:
    (up to three)
    - -
    Jiné významné skutečnosti:
    (maximálně tři)
    Other Notable Facts:
    (up to three)
    motocyklový a letecký průkopník
    stíhací eso (6 vítězství)
    motorcycle and aviation pioneer
    Fighter Ace (6 Claims)
    Související články:
    Related Articles:

    Zdroje:
    Sources:
    http://en.wikipedia.org/wiki/Jan_Olieslagers
    www.theaerodrome.com
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/169511#507109Verze : 3
    MOD
    Avatar

    Jan Olieslagers, Antverpský démon




    Mládí




    Narodil se 4. května 1883 v Antverpách jako druhý syn v rodině se třemi bratry a dvěma sestrami. Ve škole vynikal ve všech předmětech, které měly co do činění s matematikou. Bohužel jeho dětství vzalo brzy zasvé. Když mu bylo 11 let, jeho otec zemřel a malý Jan musel převzít povinnosti živitele rodiny. Našel si práci v loděnici s platem 10 centů za hodinu. Večer a o nedělích si přivydělával v obchodě s bicykly. Zde se potají učil jezdit na kole. Když jej přistihl jeho šéf, jedno kolo mu věnoval.


    Brzy začal jezdit na cyklistické závody a v tomto prostředí byl pak jen krůček k tomu, aby se seznámil s jinou horkou technickou novinkou – motocyklem. Stal se zaměstanancem firmy Minerva, která vyráběla bicykly a od roku 1900 také motocykly. Olieslagers se stal členem Antverpského motoklubu a získal zlatou medaili na prvním holandském mistrovství v závodech motocyklů. O rok později vytvořil světový rychlostní rekord 80 km/hod. Právě v té době získal přezdívku "Antverpský démon". Nápis “Le Démon″ bude ostatně později zdobit kapoty motorů jeho letounů...



    Antverpský démon na motocyklu
    commons.wikimedia.org


    Další věhlas získal roku 1904 kdy se proti vůli ředitele firmy Minerva účastnil ve Francii automobilových závodů Paříž-Bordeaux-Paříž. Tento závod vyhrál a získal tak nejen mezinárodní uznání a zlatou medaili, ale paradoxně také pokutu od francouzské policie za řízení bez řidičského průkazu. V Belgii však ještě žádné řidičské licence prostě neexistovaly. Jan pokračoval ve sportovních úspěších. Sbíral trofeje a také finanční prémie, které s nimi souvisely. Brzy z něj byl bohatý muž.



    Létání




    Při jedné ze svých cest za závody ve Francii se Olieslagers seznámil s Louisem Blériotem a okamžitě se nadchl pro létání. Koupil si u Blériota jeho letoun typu Blériot XI a začal se v jeho škole učit létat. 31. března 1910 pak získal pilotní licenci Belgického aeroklubu č. 5.


    Brzy se stal velmi slavným. Objel celou řadu leteckých dnů a závodů ve Španělsku, Francii, Itálii, Nizozemsku a Německu. V Bologni vyhrál cenu 10 000 lir. V červenci 1910 během leteckého závodu v Remeši ustanovil nový svétový rekord v délce letu u zavřeném okruhu (7. 7. 1910 – 255 km), který o tři dny později sám dvakrát zlepšil (392 km a 625 km). Vytvořil také nový světový rekord v dosažené výšce (1524 m). Zdálo se, že “Antverpský démon″ nemá strach z ničeho.



    Olieslagers v Remeši
    commons.wikimedia.org


    Když na jednom z leteckých dnů viděl Adolpha Pégouda předvést lopink (Pégoud ho předváděl jako první člověk na světě), ihned se ho rozhodl sám začít také provádět. Poprvé jej demonstroval (hned tři za sebou) na letecké show v Paříži 18. prosince 1913. Netřeba zdůrazňovat, že tehdy ho většina ostatních pilotů považovala za smrtelně nebezpečný prvek. Je zajímavostí, že mezi diváky tehdy byl i první lord britské admirality Winston Churchill.


    Jméno Olieslagers se brzy stalo v leteckém světě pojmem. Jan vybudoval firmu, ve které se angažovali také jeho bratři Max, Jules a Albert. Max také létal, v roce 1911 získal pilotní belgickou licenci č. 40. Nebyl však tak nadaný jako Jan – v červenci 1911 ne letecké show v Leewardenu havaroval, zranil se a zraněno bylo také několik diváků. Pionýrské období dobývání vzduchu však náhle přervalo vypuknutí 1. sv. války.


    Letka jednoplošníků




    Na konci července 1914 svět spěl mílovými kroky k dosud nejničivější katastrofě, jakou lidstvo do té doby zažilo. Válka mezi Francií a Německem byla na spadnutí. Francouzské hranice s Německem však byly chráněny soustavou pevností, a tak Němci měli pro tento případ připraven tzv. Schlieffenův plán – rozsáhlý obchvatný manévr, při němž by kolony jejich divizí prošly přes belgické území.


    Večer 2. srpna 1914 bylo belgické vládě doručeno německé ultimátum, požadující volný průchod jejich vojsk Belgií. Belgická vláda však porušení své neutrality odmítla. Německá odpověď na sebe nenechala dlouho čekat – ráno 5. srpna 1914 vtrhly německé jednotky do Belgie.


    Belgická armáda, ačkoliv se nemohla s německou válečnou mašinériií rovnat, se neohroženě postavila na srdnatý odpor. Bratři Olieslagersové nemohli stát mimo. Těsně před vypuknutím války Jan zaslal baronu de Broqueville, belgickému ministru války, telegram, v němž dává „k dispozici svému králi a své vlasti všechny svoje letouny, personál a vozidla.“

    Stejně se zachovali další belgičtí aviatici. Belgické letectvo v té době disponovalo čtyřmi letkami (každá se 4 stroji) letounů Henri Farman HF.20 a HF.23bis. Pátou jednotkou byla dobrovolnická “Letka jednoplošníků″ (Escadrille de Monoplanes), kterou tvořily jeden de Brouckére-Depperdussin (pilot Henri Crombez), jeden Morane-Saulnier H (pilot hrabě Joseph d´Hespel) a celkem tři Blérioty XI; dva vlastnili bratři Olieslagersové a jeden Jules Tyck, další belgický předválečný aviatik a Janův nejlepší přítel.


    Letka byla oficiálně zformována k 12. 8. 1914 na letišti Wilrijk, velitelem byl jmenován Crombez. Jan byl jmenován do hodnosti desátníka, avšak do vzduchu zřejmě vyrážel ještě před oficiálním ustanovením letky.


    Noviny "Gazet van Antwerpen" přinesly zprávu, že dne 10. srpna se Olieslagers utkal s německým letounem typu Taube. Německý stroj letěl nad městem Leuven. Jan Olieslagers na něj neúspěšně zaútočil s převýšením ozbrojen jen pistolí Browning. Tato historka vyvrací často opakovaný mýtus o tom, jak předváleční aviatici původně vůbec nechtěli bojovat.


    V té době již belgické letectvo ztratilo 6 ze svých původně 16 Farmanů, zejména kvůli nehodám, avšak množí se také případy ostřelování letadel vlastními jendotkami. Pěšáci se v typech letounů nevyznají, proto přišlo dne 6. sprna nařízení namalovat na křídla letounů belgické kokardy...


    Za této situace je k průzkumu zapotřebí každého letounu. Hned brzy ráno v den svého zformování, provádí letka první bojový let. Do vzduchu se vznesl Tyckův Blériot, doprovázený d´Hespelovým Morane. Let trval od 7.15 do 9.45 hod., oba piloti byli doprovázeni armádním Farmanem HF. 20 s posádkou vojenských „profesionálů“, kteří měli své civilní kolegy „zaučit“. Olieslagers téhož dne vykonal kurýrní let.


    Hned následující den však začínají problémy. Tyck startuje, ale musí se vrátit kvůli technické závadě. Jeho letadlo je vyřazeno z provozu. Naštěstí již 20. srpna přichází posila v podobě dvou francouzských Blériotů XI-2. Belgický štáb byl značně skeptický vůči informacím od civilních pilotů, kteří nebyli cvičeni k pozorování vojenských jednotek ze vzduchu. V nových dvoumístných Blériotech nyní civilního pilota doplňoval profesionální voják jako pozorovatel.



    V té době se belgické jednotky stahovaly do opevněného rajónu k Antverpám a německá vojska 20. 8. vstoupila do Bruselu a mířila k Namuru, poslední pevnosti bránící průchod do Francie podél řeky Maasy. Belgická armáda, jakkoliv malá, bojovala tvrdě a zarputile. Namur na sebe vázal 6 německých divizí a 500 děl; tyto síly Němcům citelně chyběly v bitvách u Charleroi a Monsu.


    Jan provedl 21. 8. první let jednotky na novém dvoumístném Blériotu s poručíkem Louisem Stellingwerffem jakožto pozorovatelem, avšak kvůli silné mlze nepřivezli žádné informace. O dva dny později však již stejná posádka provedla úspěšný průzkum v oblasti Dendermonde - Merchtem - Lovani a Diest, jenž potvrdil absenci německých vojsk v tomto prostoru.


    I tato informace napomohla k úspěšnému výpadu, který Belgičané provedli 24. srpna silou 6 divizí proti zadnímu voji německého pravého křídla; tím byl zmírněn tlak na britské a francouzské levé křídlo bojující u Monsu. Následujícího dne byl útok přerušen a belgická armáda se stáhla k pobřeží. Němci začali obléhat Antverpy, zanechali zde však jen blokovací síly, zatímco hlavní uskupení jejich divizí stále směřovalo do nitra Francie. Belgičané, ve snaze pomoci svým francouzským spojencům, zahájili nový výpad 9. září 1914, v klíčový den bitvy na Marně. Němci v obavě, aby Belgičané nepřeťali jejich zásobovací linie, se rozhodli zahájit generální útok na Antverpy a začali zde soustřeďovat síly.


    V té době byly utrpělo belgické letectvo značné ztráty na letadlech; tentokrát však vinou nikoliv vojenských operací, ale kvůli silné vichřici, která se přehnala přes belgická letiště a poškodila odstavené letouny. Možná, že i to byl jeden z důvodů, proč byla nyní Letka jednoplošníků nasazena k navádění těžkých dělostřeleckých baterií.


    Od 27. září zahajují Němci útok na Antverpy. Téhož dne Olieslagers s poručíkem Collignonem jako pozorovatelem a v doprovodu dvou Farmanů chtějí zaútočit na německý pozorovací balón, avšak vrátí se s nepořízenou. Počasí je špatné, piloti přesto startují k průzkumným letům, neboť vědí, že nadchází kritická chvíle bitvy. Při jednom takovém letu ve vichřici havaroval Tyck s pozorovatelem Collignonem a rozbil jeden Blériot XI-2. Olieslagers je neustále ve vzduchu a podává zprávy o německých jednotkách útočících na Antverpy.


    Následujícího dne se v Antverpách vyloďují jednotky britské námořní pěchoty, aby pomohly s obranou, zatímco dvě britské pěší divize se vylodily v Ostende a Zeebrugge, aby napadly německé obléhatele zvenčí. Bohužel pro Belgičany již tato pomoc přichází pozdě – převaha Němců je příliš velká a belgická vláda 3. října 1914 rozhodla o evakuaci Antverp. Olieslagers pokračuje v průzkumných letech pro krycí jednotky, poslední takový let absolvuje 6. 10. 1914. Potom se letka přesouvá do Dunkerque.


    V té době se již belgická armáda připravovala k opuštění Antverp. Ústup se začal uskutečňovat v noci z 8. na 9. října. Belgické jednotky se stáhly a zaujaly pozice podél řeky Yser. V polovině října zde pak Němci zahájili novou ofenzívu, jež byla součástí rozsáhlého obkličovacího manévru, jímž německé divize chtěly obejít spojenecké levé křídlo. Belgičané se zoufale bránili až do konce října, avšak cítili, že již déle tlaku německé přesily nedokáží odolat. Rozhodli se proto zaplavit území severně od řeky Yser, a tím německý útok zastavit. Němci nyní soustředili hlavní útočné snahy jižněji, kde se u města Ypry bránili Britové. Ti horečně odrážejí útok za útokem. Jejich síly jsou slabé a tak velitel 1. britského expedičního sboru generál Sir Douglas Haig velice obratně přesouvá své jednotky z jednoho ohroženého úseku na druhý.


    Informace průzkumu nyní mají cenu zlata. Letka jednoplošníků má ovšem problémy, nejsou náhradní díly a také operační dolet starých Blériotů již nyní nedostačuje. Dne 18. října proto velení belgického letectva rozhodlo jednoplošníky přesunout do zálohy a nadále vést průzkum pouze výkonnějšími Farmany. Bohužel dodávky modernějšího vybavení od Francouzů zatím váznou, takže i nadále Blérioty musejí plnit bojové úkoly a dvojice Olieslagers a Stellingwerf je tak opět ve vzduchu. V té době je Olieslagers povýšen na seržanta.


    Britové nakonec v půli listopadu definitivně dokázali proti německé přesile uhájit svůj úsek a první bitva u Yper tak končí. Nyní si obě strany musí odpočinout a přečkat zimu. Letecké operace kvůli špatnému počasí stagnují. Olieslagers byl za své výkony 27. 11. 2014 belgickým králem Albertem I. jmenován rytířem Leopoldova řádu, a to jako první příslušník belgické armády, jenž nebyl důstojníkem.


    Stíhačem




    S příchodem jara opět začínají letecké operace nabírat na intenzitě. Také Jan Olieslagers se vrací do vzduchu, avšak již 2. března 1915 rozbil svůj Blériot při havárii a strávil 20 dní v nemocnici, kde mu bylo k 18. březnu oznámeno jeho povýšení na poručíka. Šlo o poslední bojový let letounu typu Blériot XI v belgickém letectvu.


    Již 27. března však opět startuje (zřejmě na Farmanu) s pozorovatelem poručíkem Louisem Robinem plní úkoly fotografického průzkumu, před Dixmude, kde byl očekáván další německý útok. Šlo o jednu z prvních fotografických misí belgického letectva. Krátce po této akci však byla jednotka jednoplošníků stažena z fronty, zbylé Blérioty XI-2 byly převedeny do leteckých škol k výcviku nováčků. Svoji leteckou kariéru na nich bude začínat kupříkladu i budoucí nejúspěšnější belgické eso Willi Coppens...


    Letecký personál byl odvelen k přeškolení na stroje Maurice Farman a později zařazen k letkám vyzbrojeným tímto typem letounu. Tak se Olieslagers a Tyck ocitají u 2. escadrille. Olieslagers však touží po něčem jiném. Chce bojovat s nepřátelskými letadly. Je nadšen, když Francouz Roland Garros zkonstruuje první stíhačku světa a 1. dubna 1915 na ní dosáhne jako první stíhací pilot sestřelu. Olieslagers chce podobný stroj, avšak něco takového je zatím v nedohlednu.


    Velmi často se objevuje tvrzení, že předváleční aviatici ve skutečnosti nechtěli bojovat, že se vzdušnými souboji přišli až piloti vyškolení armádou. Bohužel pro toto tvrzení nemohu nalézt žádnou oporu; naopak celá řada předválečných aviatiků nejenže chtěla aktivně bojovat, ale také se přímo podílela na vývoji letecké techniky, jež měla vzdušné boje umožnit.


    Olieslagers byl sám jedním z nich. Ještě v době, kdy létal na Blériotu, pokoušel se svůj stroj vybavit kulometem, který ovládal jeho pozorovatel. Bohužel výkon Blériotu XI neumožňoval tuto dodatečnou zátěž nést. Olieslagers nakonec musí počkat až do 17. června, kdy letka dostane dvoumístný Nieuport 10. Stroj je vyzbrojen kulometem Lewis umístěným na otočném čepu nad horním křídlem. Zbraň ovládal střelec sedící v přední kabině – když chtěl zahájit palbu, musel se odpoutat, vstát a opřít se hrudí v půlkruhovém výřezu v křídle. V této poloze byl celkem stabilní a dobře odolával odporu vzduchu, nesmělo ovšem dojít k žádnému krkolomnému manévru, pak mu hrozil pád do hloubky. Navíc musel střelec i opatrně střílet, aby nepoškodil vrtuli letounu.


    [/url]
    Prototyp Nieuportu 10, u něhož osádka demostruje možnost použití ofenzívní výzbroje. V tomto případě je použita puška, u belgických strojů však byly letouny standardně osazeny kulomety
    commons.wikimedia.org


    Tyto Nieuporty postupně dostávaly všechny belgické letky, obvykle po jednom kusu. V červenci 1915 mělo rozrůstající se belgické letectvo celkem šest letek (čtyři operovaly se stroji Maurice Farman, jedna létala na Voisinech a jedna na Caudronech). Mezi 1.,2. a 4. letku (všechny létaly na Farmanech) byly rozděleny všechny čtyři Nieuporty, které belgické letectvo od Francouzů obdrželo. Úkolem těchto strojů byly zejména doprovodné lety k ochraně pomalých a neohrabaných Farmanů. Piloty Nieuportů byli zpravidla určováni nejlepší letci, navíc ti, kteří projevovali dostatečnou bojovnost.


    Jejich protivníky v té době byly zejména německé dvoumístné stroje řady C ozbrojené kulometem pozorovatele na oběžném kruhu. V průběhu léta 1915 se také začaly objevovat první německé stíhačky typu Fokker E.I, vyzbrojené synchronizovaným kulometem. Těmito kulomety navíc začaly být vyzbrojovány i německé dvoumístné stroje. Boje ve vzduchu začínaly být pro spojenecké letce stále těžší…


    Janovu touhu po boji to však nijak netlumí. Stejnou vášeň s ním ovšem nesdílejí jeho střelci, čemuž se nelze vzhledem k danému způsobu boje divit. Olieslagers se proto rozhodl létat sám. Upevnil kulomet na čep umístěný na pravý bok trupu vedle kokpitu. Může tak pilotovat jednou rukou a střílet druhou, ale mířit musí šikmo doprava, aby nezasáhl vrtuli. Je mu ovšem jasné, že jde pouze o nouzové řešení a stále bombarduje nadřízené žádostmi o přestavbu jeho Nieuportu na opravdovou stíhačku.


    Nadřízení nakonec kapitulují a Olieslagers přelétne svůj stroj přímo do továrny Nieuport v Issy-les-Moulineaux. Zde byl letoun přestavěn na jednomístný a kulomet Lewis byl upevněn na otočnou lafetu nad odtokovou hranou horního křídla. Konstrukce však zatím není zcela dotažená – pilot může střílet jedině tak, že vzpaží ruku a tiskne spoušť přímo na kulometu. Střílet je možno pouze šikmo vzhůru. I tak je to ovšem pokrok.


    Olieslagers spole se svým bratrem Julesem dále na zařízení pracuje po návratu k letce. Snaží se zúročit všechny své bohaté technické zkušenosti. Odstraňuje objemný vzduchový chladič obepínající hlaveň kulometu Lewis a za letu demonstruje, že proudění vzduchu kolem hlavně postačuje k jejímu chlazení. Takto je zbraň lehčí a snižuje také odpor vzduchu. Řeší dokonce změny v konstrukci kulometu, aby se snížila pravděpodobnost zaseknutí. Navrhuje také výrobu zdvojených zásobníků s vyšší kapacitou střeliva. Společnost BSA vyrábějící kulomety Lewis jeho návrhy na úpravy své zbraně akceptuje.


    Olieslagers dále upravuje lafetu kulometu tak, aby bylo možno zbraň snadno sklonit a usnadnila se tím výměna zásobníku. Podle jeho návrhu se kulomet má posadit na vyvýšený kozlík, což ovšem znamená, že zbraň bude mimo zorné pole pilota. Olieslagers ovšem nachází řešení v podobě mířidel na kapotě motoru před pilotem. Ke spušťadlu kulometu natáhne bowdenové lanko a spoušť nyní může být umístěna na řídící páce.


    Olieslagersem navrhované změny přijímá jak firma Nieuport, tak britské letectvo, kterému Jan dokonce dodává podrobnou fotografickou dokumentaci. Jan Olieslagers tak ovlivnil vývoj spojeneckého stíhacího letectva více, než spousta jiných leteckých es. Zbraňový systém nového Nieuportu 11, který přijde na frontu v zimě 1915/16 a bude velmi úspěšnou odpovědí na německé Fokkery řady E, bude využívat při lafetaci kulometu prvků právě podle Olieslagersova návrhu…


    Zatím však námaha nenese ovoce. Olieslagers tráví dlouhé hodiny čekáním na správnou příležitost, ať už sedí v blízkosti svého letadla nebo ve vzduchu během nekonečných hlídek. V létě roku 1915 se ještě nad frontou nepohybuje příliš mnoho letadel a vzdušná střetnutí jsou tak vzácná. Výkony letadel jsou zatím tak špatné, že mnohdy stačí silný protivítr, aby stíhačům zabránil dostihnout protivníka.


    Dne 6. září 1915 Oliseslagers konečně překvapil dva německé létající aparáty nad jezerem Blanckaert, ale ty mu unikly. Nakonec však přece jen přichází úspěch. 12. září se mu daří sestřelit Aviatik C poblíž Oudstuyvekenskerke. Počty letadel začínají růst a potyčky ve vzduchu se množí. Měsíc po svém prvním sestřelu, přesněji 13. října, měl pro změnu namále sám Olieslagers, když se vrátil na letiště s prostříleným letadlem po souboji nad lesem Houthulst.


    Jan si stěžuje, že výkony Nieuportu 10 jsou slabé a chce výkonnější stroj. Francouzi však mají co dělat, aby uspokojili poptávku vlastního letectva. Belgičané musejí počkat.


    Dne 30. listopadu se Olieslagers podílel na zajetí jedné německé dvousedadlovky, kterou donutili k přistání ještě s poručíkem Tyckem a osádkou jednoho Farmanu. V seznamu Olieslagersových vítězství však tento úspěch nefiguruje.


    Počátkem roku 1916 konečně Francouzi konečně zahájili dodávky stíhacích letounů Nieuport 11. To si vyžádalo další reorganizaci belgického letectva. Dne 14. února 1916 vznikla na letišti Coxyde 1. stíhací letka (1ére Escadrille de Chasse), vyzbrojená právě těmito lehkými stíhačkami. Letce velel Capt. Arsène Demanet a byli zde soustředěni nejlepší belgičtí piloti, mezi nimi i Jan a jeho kamarád Tyck.


    Je zajímavé, že ne všichni piloti však chtěli létat Nieuportech, výjimku představoval např. kapitán Fernand Jacquet, který vždy upřednostňoval Farmana, protože byl silně krátkozraký a dával proto přednost létání se střelcem. Stíhání je tehdy ještě v plenkách a dvoumístná konfigurace se zatím nejeví jako až takový handicap, za určitých okolností může být naopak výhodou. Důkazem budiž, že Jacquet se stal vůbec prvním belgickým esem…


    [/url]
    Fernand Jacquet a jeho obvyklý střelec Louis Robin pózují před Farmanem F 40. Jacquet si potrpěl na výrazný "marking smrti" na přídi gondoly jeho letounů
    commons.wikimedia.org



    Belgičtí stíhači tráví většinu času doprovody pozorovacích letadel. Obloha ve Flandrech je podstatně méně exponovaná než na jiných úsecích západní fronty. Vzdušných soubojů zde není tolik a možnosti dosáhnout sestřelu jsou omezené. Belgičtí stíhači sbírají zkušenosti za pochodu, nikdo z nich neabsolvoval ani stíhací kurz, ani kurz letecké střelby.


    Jan instinktivně rozkryl základní metody vzdušného boje – snažil se útočit z převýšení, a protože jeho soupeři byly v té době převážně dvoumístné stroje, ukryl se prvním útoku pod ocas nepřátelského stroje. Jeho výhodou byly ohromné zkušenosti v akrobacii.


    V březnu 1916 se účastnil pěti soubojů, přičemž v jednom případě (zřejmě 30. 3.) sestřelil letadlo do lesa Praat Bosch. Na tento sestřel měl sice svědky, avšak není mezi nimi žádný důstojník, takže toto vítězství mu nebylo oficiálně uznáno.


    V dubnu Olieaslagers absolvoval 26 bojových letů, avšak ty vedly pouze ke třem vzdušným bojům. Jan však experimentuje a 25. 4. letí poprvé v noci, doufaje, že noc bude k lovu příznivá, ale není tomu tak...


    V květnu absolvuje celkem 34 bojových letů, účastní se čtyř soubojů, přičemž z posledního si doveze 5 zásahů ve svém Nieuportu 11 a poškozené křídlo.


    17. června 1916 doprovází Olieslagers osádku Farmanu F.40 ve složení Roger d'Hendecourt -Charles Kervyn. Na pozorovací Farman útočí dva německé letouny a začíná zběsilý vzdušný boj. Osádka Farmanu vzdoruje jednomu z německých letounů dlouhých 10 minut, načež Němec boj vzdává a opouští bojiště. Olieslagers bojuje zatím s druhým strojem a nakonec se mu daří jej sestřelit, přičemž tentokrát je sestřel potvrzen také úředně.


    V seznamu Olieslagersových vítězství sestřelený protivník figuruje jako Fokker D.II, což ale není možné, protože letouny tohoto typu se nad frontou objevily až v srpnu 1916. Ve skutečnosti šlo o dvoumístný stroj, patřící do stavu výcvikové jednotky Flugarmeepark 4. Osádka pilot Uffz. Ernst Otto a pozorovatel Lt. Heinz Warneken zahynula.


    Koncem června 1916 se 1. escadrille přestěhovala na letiště De Moeren, kde nakonec zůstane až do své reorganizace v březnu 1918. Tempo vzdušných bojů se stále stupňuje: jestliže v červnu Olieslagers absolvoval 5 soubojů, v červenci a srpnu už je to po dvanácti…


    30. září Jan a další stíhači doprovázejí kapitána Jaurnotteho, dalšího zarytého přívržence Farmanu F.40, na fotografickou misi. Když belgická skupina přelétá nad Slype a Zevekote, Jan zpozoruje vzlet tří Fokkerů z letiště Ghistelles. Ostatní Belgičané se jim snaží zahradit cestu, avšak situace se dále komplikuje přítomností dvoumístného Albatrosu, který se blíží od moře a prolétá pod Belgičany, jako by se nic nestalo.


    Jan doprovodí Jaurnotteho Farman zpět nad vlastní linii a pak se otočí a začíná pronásledovat Albatros, který po jeho palbě padá. Vítězství opět není oficiálně ověřeno, ale Jan získal nádherný suvenýr – posádka Farmanu mu věnovala krásnou fotografii Albatrosu, kterou pořídila, když prolétal kolem jejich stroje!


    Dne 9. listopadu 1916 Jan vzlétl k osamělé hlídce. Vystoupá do 4000 metrů a nad Diksmuide hlídkuje asi hodinu, když jej náhle překvapí osamělý Fokker. Olieslagers v poslední chvíli uhýbá a šňůra střel jej mine. Začíná manévrový vzdušný boj. Oba letci kolem sebe krouží a snaží se získat výhodu, kulomety rachotí, ani jeden se nesnaží uniknout. Oba projevují značnou neústupnost, avšak nakonec Olieslagers vystřílí všech pět zásobníků do svého kulometu Lewis. Zcela bezbranný odstupuje z boje a uniká do vlastních linií. Přes rameno pozoruje, jak jeho soupeř klesá na letiště k městu Hanzaerne.


    Po návratu Olieslagers vypráví o duelu svým kamarádům, s nimiž společně sestaví v němčině výzvu k novému souboji. Jeden z pilotů ji ještě téhož večera shodí na Hanzaerne. Druhý den čekal Jan několik hodin svého soupeře nad linií fronty, ale doba osobních soubojů se zdá být u konce a jeho soupeř se nedostaví…


    Tato zkušenost jej nicméně přiměje k dalšímu vylepšování jeho výzbroje. Koncem roku 1916 létá na Nieuportu 16, který byl vybaven dvěma kulomety Lewis namontovanými paralelně vedle sebe na horním křídle na lafetě, s jejíž výrobou Janovi pomáhal jeho bratr Jules.

    Rok 1916 skončil s následující bilancí: 193 bojových letů, které vedly k 53 vzdušným bojům. Jeden potvrzený sestřel (a druhý celkově) a dalších devět vítězství nebylo možno potvrdit kvůli absenci svědků.


    Zima v letech 1916-1917 je velmi chladná. To značně omezuje letecké operace. Není divu, že Olieslagers musí na další souboj počkat až do 7. února 1917, kdy se utkal s dvoumístným LVG. Německý pilot, těžce raněný, přistává na ledu zaplavené yserské nížiny v zemi nikoho. Jan nechává přibližující se belgické pěšáky, aby prozkoumali jeho oběť a sám letí domů. Na letišti po návratu vypráví kamarádům o svém boji a plánuje výpravu, aby získal tento „téměř zánovní“ LVG jako kořist. Letci už slaví se skleničkou šampaňského, když jim vojáci z první linie volají neuvěřitelnou zprávu - letadlo odlétlo! Zraněný pilot prý přepustil své místo pozorovateli, který pěchotě před nosem vzlétl a uletěl směrem k německým liniím…


    Pěkný příběh, avšak ve skutečnosti s tragickým koncem. S největší pravděpodobností se jednalo o stroj patřící Fliegerabteilung FA 19. Pilot gefreiter Karl Reschke byl opravdu zraněn, avšak ve skutečnosti zřejmě přistál proto, aby poskytl první pomoc svému pozorovateli, jímž byl Leutnant Erich Ziemke. Když Reschke viděl blížící se belgickou pěchotu, vrátil se do své kabiny a odletěl zpět na základnu. Bohužel byla jeho snaha marná, Erich Ziemke zemřel hned následující den. Naneštěstí však svým zraněním o 6 dnů později podlehl také statečný pilot Karl Reschke…


    Válka však pokračuje. Hned další den Olieslagers napadá sám formaci tří dvoumístných strojů jihozápadně od Diksmuide. Jeden z nich se zdá být vážně poškozen a musí přistát v německých liniích, avšak toto vítězství také nebude potvrzeno...


    Pozemní boje na jaře 1917 jsou intenzívní. Britové útočí u Arrasu, Francouzi v Champagne. Letecké boje se také stupňují. Dokonce i v belgickém sektoru na Yseru, který je samozřejmě stranou hlavních bojišť, jsou německé letky aktivnější než jindy. Belgické ztráty rostou, avšak morálka je vysoká. Jako gesto vzdoru osádka ve složení Henri Crombez - Louis Robin od 6. letky odstartovala za úsvitu 4. května 1917 a podnikla odvážný let až nad Brusel, kde shodila belgickou vlajku…


    Počátkem června Britové zahajují útok na Messines jižně od Yper. Na něj má navazovat další ofenzíva v červenci. Smyslem těchto útoků je probít se k pobřeží a eliminovat německé ponorkové základny. Tyto ofenzívy probíhají v těsném sousedství belgického sektoru, takže belgické letectvo na nich participuje.


    Do poloviny června Britové obsazují celý messinský hřbet v nejúspěšnější útočné akci Dohody za celou válku. Nyní se ozývají hlasy, aby byla druhá část ofenzívy, plánovaná na konec července, uspíšena a využilo se momentálního otřesení a vysílení německé armády. Belgický král Albert I. dokonce, aby získal představu o situaci na frontě, neváhal osobně letět dne 6. července 1917 nad bojiště jako pozorovatel v letounu Sopwith 1 1/2 Strutter. Byla to, pokud je známo, jediná hlava státu, která se osobně zapojila do leteckých operací za 1. světové války…



    Ostatní belgičtí letci se samozřejmě nedají zahanbit, boje ve vzduchu nabírají na intenzitě. Ve čtvrtek 14. června 1917 konečně získává další vytoužené vítězství i Jan Olieslagers. Stačí mu jen několik výstřelů, aby sestřelil pozorovací dvousedadlovku poblíž Minore.


    Druhý den vede Jan tříčlennou hlídku. Spolu s ním letí praporčík André de Meulemeester (budoucí eso, zatím má však na kontě pouze dva sestřely) a mladý pilot hned po výcviku, rotmistr Carlo Verbessern. Hlídkují nad Yserem, kde narážejí na dvojici německých Fokkerů D.II. Skupina se roztrhne; de Meulemeester stíhá jednoho Fokkera kolem Schoorbake, nakonec mu však Němec unikne. Druhý, který se také snaží prchnout, je stíhán ostatními dvěma Belgičany. Olieslagers kryje "začátečníka" Verbesserna, a chce mu dopřát první sestřel, ale tomu se nedaří Němce zasáhnout. Souboj se začíná nebezpečně protahovat a Jan se rozhoduje jej ukončit – vypálí dávku sedmi ran, Fokker vzplane jako pochodeň a rozpadne se ve vzduchu před první belgickou linií. Dvě „slepená“ vítězství vynesou Janovi povýšení do hodnosti poručíka ke dni 30. června 1917.


    U Britů zatím vítězí opatrnost; generál Haig se nakonec rozhodne zahájit ofenzívu na Passchendaele dle plánu až 31. 7. 2017. Němci se však již stihli vzpamatovat a přisunout zálohy, do toho přicházejí neobyčejně silné deště. Ofenzíva tone v krvi a blátě.


    Belgické letky provádějí v červenci v průměru 120 bojových letů denně. Pozorovací letouny bez oddechu sledují aktivitu na německé železnici, monitorují přesuny vojsk a dělostřelectva. Němci posilují i letectvo – Belgičané zjišťují ve svém sektoru čtyři nová německá letiště.


    V takových podmínkách přestávají opotřebované belgické Nieuporty rychle vyhovovat. Francouzi Belgičanům nabízejí jako náhradu nové Hanrioty HD.1. Šlo nicméně o stroj podobné koncepce jako Nieuport. Malý, lehký, obratný, avšak s nepříliš výkonným motorem a výzbrojí tvořenou pouze jedním synchronizovaným kulometem, ačkoliv Němci již v tu dobu běžně mají na svých strojích kulomety dva. Belgičané však nemají příliš na výběr a na nabídku kývnou. Hanrioty se brzy ukáží jako spolehlivé, snadno ovladatelné a obratné stroje a piloti je budou milovat…


    Olieslagersova 1. Escadrille de Chasse se začíná přezbrojovat na Hanrioty v srpnu 1917.
    Jan nový letoun „pokřtil“ 4. září, kdy během hlídky napadl dvousedadlovku nad Oostkerke. Její střelec se dobře brání a posílá tucet střel do motoru Hanriotu. Nakonec německý stroj dokáže uniknout, přestože byl také těžce poškozen. Zbrusu nový Hanriot je zralý na generálku…

    Ještě hůře dopadne nezdařené přistání po návratu z hlídky 4. listopadu 1917. Jan spadl podvozkem do příkopu a přídi narazil do protějšího břehu. Hanriot je těžce poškozen a Jan upadá na několik dní do bezvědomí. Je převezen do vojenské nemocnice v Beverenu. K jednotce se vrací až v lednu 1918.


    Rychle se ovšem dostává do kondice. Při cvičném letu 4. února 1918 ustanovil nový belgický rekord v dosažené výšce letu 7620 metrů! Zde je třeba si uvědomit, že tehdejší letouny neměly ani dýchací přístroje, ani vyhřívané kabiny.


    V té době dochází k další reorganizaci. V únoru 1918 dochází ke zřízení "Groupe de Chasse Jacquet" (stíhací skupina Jacquet), pod velením stíhacího esa Fernanda Jacqueta. V březnu získává tato skupina oficiální označení 1. stíhací skupina. Sestává ze tří letek. Olieslagersova 1. letka je přejmenována na 9. letku, spolu s ní skupinu tvoří ještě 10. a 11. letka. Zatímco 10. letka používá Spady, 9. a 11. letka je vyzbrojena Hanrioty HD. 1, přičemž výzbroj 11. letky doplňují ještě britské Sopwith Camely, které Belgičané začali dostávat od podzimu. Všechny tři letky bázují na letišti De Moeren.


    [/url]
    Jan Olieslagers pózuje před Sopwithem Camel č. Sc7. Není známo zda a kolik letů na něm absolvoval
    commons.wikimedia.org


    Jan Olieslagers v rámci reorganizace získává novou povinnost. Jeho úkolem je dohlížet na nové piloty a zaškolit je před prvním bojovým letem. Jde zřejmě o jakýsi kompromis, protože Jan několikrát odmítl odejít jako instruktor do výcvikových středisek a přál si zůstat na frontě.


    Přes všechny nové úkoly nepřestává Jan létat s ostatními na hlídky a 3. května 1918 sestřeluje zbrusu novou německou stíhačku Fokker D.VII poblíž Westende. Šlo o jeho pátou potvrzenou oběť, čímž se stává jedním z šesti belgických pilotů, kteří v průběhu války získali oficiální status esa.


    V té době se Jan spřátelil s mladým, mírně tvrdohlavým pilotem, který začíná sbírat úspěchy. Jeho jméno je Willi Coppens. Budoucí nejúspěšnější belgické eso se specializuje na sestřelování pozorovacích balónů. Jde o extrémně nebezpečný úkol, neboť balóny jsou obvykle silně bráněny jak protiletadlovými kanóny a kulomety, tak vlastními stíhači.


    19. května 1918 dopoledne Olieslagers a další dva piloti doprovázejí Coppense, který se chystá napadnout balón poblíž Houthulst. Útok je úspěšný, jde již o pátý Coppensův sestřel a Olieslagers provádí akrobacii nad belgickými liniemi na počest svého přítele, který se stal esem.


    Odpoledne Němci vysílají v odplatu několik stíhaček Albatros D.V od Jasta 16b, aby sestřelili na oplátku belgický balón. Belgičtí stíhači ihned startují, aby je zastavili. Než se však dostanou na místo, je balón skutečně zničen. Jeden z Albatrosů má však smůlu, protože se připlete do cesty přilétajícímu Janovi, který jej promptně zapálil nad Woumen. Německý pilot Feldwebel Andreas Triebswetter (4 sestřely) raději skočí bez padáku do prázdnoty, než by uhořel zaživa ve svém aparátu…


    Koncem léta zahajují Spojenci generální ofenzívu. Všechny tři belgické stíhací letky kryjí postupující pozemní jednotky a útočí na německé zákopy. Dne 17. října se vrátil pozorovací letoun se zprávou, že Němci podle všeho opustili své linie.


    Jan okamžitě vzlétne a zjistí, že v mnoha vesnicích, které včera ještě byly obsazeny německými oddíly, nyní vlají belgické vlajky. Když se vrátí zpět na letiště, dozvídá se, že jeho bratr Max kvůli poruše nouzově přistál na německém letišti v Ghistelle. Jan mu okamžitě letí pomoc, ale německá základna je opuštěna a oba bratři se v pořádku vracejí do De Moeren. Všichni přítomní piloti chtějí okamžitě také letět nad belgické území.


    Celá letka tak vzlétá a letí k Ostende, kde přistanou na pláži. K pilotům se vrhají místní civilisté, jejichž nadšení ještě stoupne ve chvíli, kdy zjistí, že jedním z jejich „osvoboditelů“ je sám „Antverpský démon“.


    Nicméně málem dojde ke katastrofě, když si letci všimnou, že začíná příliv a voda stoupá k jejich letadlům. Pokoušejí se vzlétnout, ale jejich motory, do nichž se zřejmě dostal jemný písek z pláže, odmítají naskočit. Piloti musejí letadla odtlačit na nejvyšší bod pláže a přečkat zde krušnou noc v „polních podmínkách“. Druhý den se jim daří motory vyčistit a vracejí se na základnu.


    Válka ještě nekončí. Spojenečtí piloti pokračují v plnění povinností prakticky až do konce války.


    Dne 9. listopadu 1918 Olieslagers letí ostřelovat německou pěchotu ke Gentu. Janův stroj je zasažen střepinami protiletadlového granátu a Jan musí posadit letadlo v poli poblíž Eeklo, přičemž se Hanriot převrátí a Jan je lehce zraněn na hlavě.


    Jedná se o poslední z Janových bojových letů, o dva dny později válka končí. Celkový účet je více než úctyhodný: 518 bojových letů (poslední z Janových rekordů, žádný jiný belgický pilot tolik bojových letů neodlétal!). Čtyři roky nepřetržitého bojového nasazení, sloužil na frontě od prvního do posledního dne konfliktu, zúčastnil se 97 vzdušných bojů, v nichž dosáhl 6 potvrzených sestřelů a dalších 17 nepotvrzených.


    Jeho hruď zdobila řada vyznamenání. Je jedním ze čtyř belgických stíhačů dekorovaných Řádem Leopolda II., dále obdržel belgický Válečný kříž s palmami, Yserskou medaili, „Ohňový“ kříž, Medaile dobrovolného bojovníka 1914 - 1918, Pamětní medaile 1914 – 1918 a také zahraniční vyznamenání. Byl jmenován rytířem řádu francouzské Čestné legie, obdržel francouzský Válečný kříž a ruský řád Svatého Stanislava.



    Po válce




    Jan Olieslagers si oblíbil armádní život. Byl převelen k 6. letce, povýšen do hodnosti kapitána, ale nakonec dospěje k závěru, že vojenská kariéra mu nabízí jen málo vyhlídek. Od 29. září 1919 byl na neplacené dovolené, 29. prosince následujícího roku byl převelen do zálohy a 1. března 1923 odešel do výslužby.


    Ofieslagers se mezitím znovu vrátil do Antverp, kde si otevřel autodílnu. Jeho život však stále bude propojen s letectvím. Pořád má širokou popularitu jak doma tak i v zahraničí. Jan se ztotožňuje s rolí patriarchy belgických leteckých sil. Je přítomen na mnoha leteckých mítincích. Stává se jedním ze zakladatelů antverpského letiště v Deurne roku 1923.


    Muže, kterého nedokázali porazit ze čtyři roky války němečtí stíhači, nakonec poráží rakovina. Jan Olieslagers umírá ve věku 59 let v rodných Antverpách dne 23. března 1942.


    V té době je Belgie znovu okupována Německem, už podruhé v tomto století. Ačkoliv němečtí okupanti zakázali používat belgické státní symboly, v případě pohřbu Antverpského démona oni sami prokazují bývalému nepříteli úctu a udělují zvláštní výjimku; rakev Jana Olieslagerse je spouštěna do hrobu za tónů státní hymny přikrytá belgickou vlajkou…


    Prameny:


    Christophe Cony, Yves Duwelz: Jan Olieslagers, le démon anversois, Avions N°92 a N°93,
    users.skynet.be
    www.theaerodrome.com
    http://www.onsdorpsweb.nl/jacques/olieslagers
    www.belgian-wings.be
    http://www.frontflieger.de/3-r-f.html#307918
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/169511#587102Verze : 8
    MOD
    Avatar


    S typem Sopwith Camel létal také známý belgický předválečný závodník, aviatik a stíhací eso Jan Olieslagers. Letoun měl na směrovce belgické evidenční číslo Sc 7, jinak nesl klasické britské kamuflážní schéma. Na horních a bočních plochách barva PC-10, překližkové panely v barvě lakované překližky, spodní plochy křídel a SOP v barvě lakovaného plátna. Na boku bílý bodlák - znak 1. perutě (1 ére Escadrille de Chasse). Na VOP také zeleno-bílé klíny, stejně jako na motorovém krytu. Na hřbetu trupu za kabinou zřejmě nápis NEMO ME IMPUNE LACESSIT (Nikdo mě nebude dráždit beztrestně).


    Linked from : https://forum.valka.cz/topic/postview/507115
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/169511#507116Verze : 0
    MOD