Marius, Gaius

     
Příjmení:
Surname:
Marius Marius
Jméno:
Given Name:
Gaius Gaius
Jméno v originále:
Original Name:
C·MARIVS·C·F·C·N
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
-
Hodnost:
Rank:
- -
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
- -
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
- -
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
DD.MM.-157 Cereatae /
DD.MM.-157 Cereatae /
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
13.01.-086 Řím /
13.01.-086 Rome /
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
Tribun lidu (119 p.n.l)
Konzul (107, 104–100, 86 p.n.l.)
Tribune of the plebs (119 BC)
Consul (107, 104–100, 86 BC)
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
- -
Související články:
Related Articles:

Zdroje:
Sources:
https://en.wikipedia.org/wiki/Gaius_Marius
https://sk.wikipedia.org/wiki/Gaius_Marius
URL : https://www.valka.cz/Marius-Gaius-t16963#659175 Verze : 0
GAIUS MARIUS (kolem 156 př.n.l. Arpinum - 13.1. 86 př.n.l. Řím)

Gaius Marius, vynikající vojevůdce, reformátor a politik, se narodil kolem roku 156 př.n.l. v samnitské osadě Arpinum v rodině rolníka.

Vstoupil do armády a poprvé osvědčil statečnost a vojenský talent při obléhání města Numantie v Zadní Hispánii pod velením Scipiona Aemilliana v letech 134-133 př.n.l. Úřadem publikána si dopomohl k majetku a podpořen svojí popularitou statečného vojáka se dal na politickou kariéru zvolením do úřadu tribuna lidu.

Do vyšších kruhů římské společnosti se prosadil díky politicky motivovanému sňatku se sestrou G. I. Caesara, otce budoucího triumvira a diktátora, Iulií. Zchudlý, ale starobylý patricijský rod Iuliů mu dopomohl k další kariéře. V manželství s Iulií se G. Mariovi se narodil syn Gaius Marius Minor (mladší).

V roce 134 př.n.l. začala jeho vojenská kariéra ve funkci vojenského tribuna. V roce 122 př.n.l. působil jako quaestor v Transalpinské Galli. V roce 119 př.n.l. zastával Gaius Marius úřad tribuna lidu. V roce 116 př.n.l. byl praetorem. Místodržitelem v Lusitanii byl v roce 114 př.n.l.

V roce 111. př.n.l. vyhlásil Řím válku numidskému králi Jugurthovi, který chtěl v sousedství římské provincie Afriky sjednotit Numidii a zbavit ji vazalského poměru k Římu. Ve válce sloužil vítěznému vojevůdci Q.C. Metellovi ve funkci legáta. V roce 107 př.n.l. byl Marius zvolen konzulem a převzal velení ve válce v Africe. Obratným vyjednáváním Mariova kvéstora a pozdějšího úhlavního nepřítele L.C. Sully byl Jugurtha vydán Římu a v roce 104 př.n.l. popraven.

Proč nastala mezi Mariem a Sullou zásadní rozepře nevíme. V počátcích kariéry byli Marius se Sullou přáteli. V roce 108 př.n.l. Marius Sullu požádal, aby se stal jeho quaestorem, a tím mu zajistil souhlas senátu se jmenováním. Sulla jako quaestor na přání setrval dle zvyklostí s Mariem v Africe i po ukončení jednoročního mandátu.

V africkém tažení získal cenné zkušenosti, které využil při reorganizaci armády. Nová strategie stavěla na těžké pěchotě. Jízdu a lehkou pěchotu měli dodat spojenci Říma. Snadnějšího ovládání legie v boji dosáhl Marius spojením tří manipulů do jedné kohorty, která se stala základním stavebním kamenem legie. Po návratu do Říma pak prosadil celkovou vojenskou reformu. Reformou se také pokusil částečně zmírnit napětí v polarizované římské společnosti.

Do té doby Řím svěřoval svoji obranu do rukou svobodných vlastníků půdy a neměl pravidelnou armádu. Po skončení války se armáda vždy rozpustila. Nyní byl umožněn vstup do armády i nemajetným občanům a stát jim poskytl výzbroj a výstroj, což si vojáci občanské armády museli platit ze svého. Často se také stávalo, že po návratu z vojenského tažení občané-vojáci přišli o své zadlužené pozemky. Zůstalo jim nakonec pouze římské občanství, tradiční chléb a hry a možnost zpeněžit své volební právo při volbě některých úředníků. Mnohým to oprávněně připadalo nespravedlivé a ponižující a žádali návrat ke starým dobrým časům. Vždyť kdo jiný by měl mít nárok na svá pole a slušné živobytí, než ti kdo za Řím krváceli. Zájmy těchto občanů začala prosazovala strana populárů (populus=lid, národ). Naopak zájmy patricijů a nobility hájili optimáti (optimus=nejlepší), kteří prosazovali vládu v rukou nejurozenějších a nejbohatších, tedy nejlepších.

Vstupem nemajetných občanů do profesionální armády zabil Marius dvě mouchy jednou ranou. Doplnil stavy vojsk a snížil počet proletariů žijících bez výdělku. Tito vojáci měli sloužit v armádě 16 let, měl jim být vyplácen fixní žold a měli mít i podíl na kořisti. Část peněz dostávali až po ukončení služby a také obdrželi od státu pozemky, které se pro ně měly stát novou obživou.

Reformu ukončil Marius právě včas, aby nová armáda mohla zakročit proti novému nebezpečí. Kolem roku 120 př.nl. se daly do pohybu germánské kmeny Kimbrů a Teutonů. Jejich území na Jutském poloostrově se stala v důsledku klimatických změn, a s tím související neúrody, neobyvatelná. Během několika let prošly až do Panonie a pak zamířily na severozápad podél Alp a hledaly průsmyky do Itálie. V roce 113 př.n.l. porazili Kimbrové římské vojsko v Noricu u Noreie. Pak posíleni o Markomany dorazili do Narbonské Galie, kde 6. 10. 105 př.n.l. u Arausia uštědřili Římu největší porážku v jeho historii. V bitvě padlo 80 000 římských vojáků. Kritickou situaci zažehnal Gaius Marius nejprve v roce 102 př.n.l. u Aque Sextiae, kde porazil Teutony a jejich spojence, a poté 30. 7. 101 př.n.l. na pláních Campi Raudii poblíž severoitalského městečka Vercell, kde rozdrtil Kimbry. V obou bitvách zlikvidoval a zajal asi 300 000 lidí. Marius byl pokládán za zachránce Říma. V letech 104 - 100 př.n.l. byl zvolen pětkrát konzulem.

Ovšem klid nenastal. Marius byl osočen z přílišného protěžování svých veteránů a byl odstaven od vlády. V nastávajících Spojeneckých válkách (90 - 88 př.n.l.) sehrál hlavní úlohu Sulla. Marius, stoupenec populárů, a Sulla, příznivec optimátů, stanuli proti sobě. V roce 88 př.n.l. se stal Sulla konzulem a bylo mu svěřeno velení nad vojsky ve válce proti králi Mithridatovi VI. Po Sullově odchodu lidové shromáždění Sullu odvolalo pod nátlakem Mariových veteránů, kteří toužili po válečné kořisti. Sulla odvolání neuznal, vytáhl proti Římu a porazil Mariovo vojsko. Marius uprchnul na venkov.

Sulla zavedl ve městě vojenskou diktaturu a pronásledoval své oponenty. Roku 87 př.n.l. Sulla znovu vyráží proti Mithridatovi. Za jeho nepřítomnosti ještě naposledy Mariovci narychlo sestaví vojsko a opět ovládnou Řím. Povolaný Marius se stává posedmé a naposledy konzulem. Krutě se vypořádává s optimáty, ale jeho dny jsou už sečteny. 13.1. roku 86 př.n.l. Marius umírá. Řím ztrácí jednoho z nejschopnějších mužů historie. 1. 11. 82 př.n.l. poráží Sulla zbylé Mariovce, dobývá Řím a nastoluje hrůzovládu nemající obdoby.
URL : https://www.valka.cz/Marius-Gaius-t16963#62094 Verze : 1

Diskuse

Pár poznámek:
Kohorta jako organizační jednotka římské armády existovala již před Mariem, sloužila však pravděpodobně jen jako pomocný prvek struktury např. na přehlídkách či za pochodu. Gaius Marius z ní tedy udělal hlavní taktickou jednotku legie.
Germánské kmeny zasadily Římu těžké porážky ani ne tak kvůli slabé armádě, ale hlavně kvůli neschopnosti římských velitelů. Na tyto posty se dostávali zásluhou politických konexí čím dál častěji osoby, které neměly potřebné schopnosti. Souvisí to s celkovým úpadkem morálky ve starověkém Římě, který ve 2. stol. př.n.l. nastal.
Odvolání Sully lidovým shromážděním nemělo v římské historii obdoby, toto právo vždy vykonával senát (i když podle jistého výkladu nepsané římské ústavy mohlo náležet i lidovému sněmu). Tato událost svědčí jednak o Mariově obrovské oblibě nejen u vojska, ale i u lidu, a jednak o krizi ústavního zřízení římské republiky, neboť bylo narušeno zvykové právo, které si po staletí nikdo netroufl porušit. Hlavním důvodem Sullova následného tažení na Řím je tudíž strach řekněme z jakési "revoluce" v uspořádání státu.
Když se Marius podruhé zmocnil Říma (jen na pár týdnů, než zemřel), jeho vláda byla poznamenána mnoha krutostmi a jeho zvůlí. Je pravděpodobné, že starý Marius nebyl v té době už psychicky zdráv (mimo jiné prodělal několik infarktů, na poslední z nichž zemřel).
Sullova vláda a slavné proskribce (sestavování seznamu osob, které mohl kdokoliv beztrestně zabít a ještě za to získat odměnu a následné zabavování jejich majetku) patří neodmyslitelně k sobě, nicméně za hrůzovládu nemající obdoby bych tento stav neoznačil. Sulla nastolil mimořádně konzervativní režim, zrevidoval římskou ústavu, snažil se vrátit ji do "starých dobrých časů" a zabránit rostoucí moci populárů, o nichž se domníval že zničí Řím. Proskribovány byly pouze osoby, které stály v čele tohoto hnutí, a na běžného občana jeho "hrůzovláda" neměla prakticky žádný negativní dopad. Ani zavražděných odpůrců nebylo závratně mnoho, bohužel teď nemám k dispozici nic čím bych to mohl doložit. Zprávy o hrůzovládě jsou především důsledkem "propagandy" populárů, kteří se dostali k moci později. Sullova vláda se však samozřejmě dá označit za násilnou diktaturu.
URL : https://www.valka.cz/Marius-Gaius-t16963#62180 Verze : 0
Nazdar!
Taky bych měl pár poznámek.
Kohorta: kohorta existovala již před Mariem i jako taktická jednotka. Pravděpodobně nějakou dobu vedle sebe existovala kohorta i manipul a v době Mariově definitivně převládla kohorta.
Slabí velitelé a římská armáda: Římané s Germány neprohráli jen díky slabým velitelům, v té době ani římská armáda nebyla zrovna na vrcholu. Teutoni a Kimbrové porazili několik římských vojsk za sebou (s různými vojevůdci), v bojích s Jugurthou byla římská armáda také několikrát poražena (a mimo jiné i třeba zkorumpována - Jugurtha podplatil řady důstojníků, aby proti němu nevedli efektivní válečné operace. Vše vyústilo v situaci, kdy byla jedna celá římská armáda zajata a donucena projít pod jhem a opustit území Jugurthova království). I předtím Římané utrpěli řadu porážek třeba v Hispanii. Všechny tyto války nakonec skončily pro Řím vítězně, ale vždy byli nejdřív tvrdě poražení a museli vynaložit zvýšené úsilí na zdárné dovedení konfliktu k vítězství. To ukazuje na hlubší problémy. Nelze vše svalovat na neschopné vojevůdce a zdůvodňovat to tím, že to byli politici a ne profesionální vojáci. Skoro po celou republiku a i v principátu se na tyto posty dostávali politici a fungovalo to. Ostatně to, že politici nebyli vojáci také není zcela pravda. Celý život římského špičkového politika směřoval k vojenské dráze. Když si vezmeme typickou politickou kariéru římského jezdce v principátu, tak zjistíme, že aby mohl postoupit do vyšších úřednických hodností, musel předtím projít několika nižšími vojenskými hodnostmi, aby se tzv. otrkal a seznámil s prostředím. Caesar si ve svých zápiscích několikrát stěžuje, že s sebou vzal mladé aristokraty jako vojenské tribuny. Tato hodnost nebyla nijak vysoká a Caesar jim také nesvěřoval nijak důležité úkoly. Byli tam, aby se zaučili a seznámili s vojenským děním a tím mohli dosáhnout vyšších postů (jak v civilních tak vojenských úřadech). Římané sice neměli žádné vojenské akademie a výcviková střediska, jak je známe dnes, ale v podstatě celá výchova aristokrata byla velmi militaristická. Nelze proto říci, že to byli amatéři. Úpadek morálky bych sem vůbec netahal.
Nová strategie: Římská armáda vždy stavěla na těžké pěchotě. Ale je pravda, že v Mariově době zcela vymizely ze struktury legie lehkooděnci a jízda. Tyto jednotky opravdu následně pro římskou armádu obstarávali spojenci.
Mariovy reformy: Je to řada reforem ne zcela přesně připisovaná Mariovi. Ve skutečnosti řada z nich započala, nebo byla provedena již dříve, nebo postupně později (příkladem nám zde může být právě kohorta).
16 let služby: Tady si nejsem zcela jist. Mám dojem, že standard byl 5 let s tím, že v případě nouze a potřeby mohla být prodloužena až na 16 let. Momentálně nemám přístup ke své knihovně - ještě se podívám.
Peníze a pozemky po skončení služby: To také není zcela přesné. To udělal Marius po tažení proti Jugurthovi (myslím). Ale nestalo se to běžnou praxí. Senát odmítl vzít odpovědnost za vysloužilce. Teprve později v občanských válkách se římští vojevůdci potřebovali postarat o své veterány (a zpočátku to dělali, myslím, na své vlastní náklady). Postupně to začalo být běžné, a následně to přešlo na stát.
To by bylo takhle z hlavy asi všechno.
S pozdravem
Saša
URL : https://www.valka.cz/Marius-Gaius-t16963#62290 Verze : 0
Saša: Toto forum není diskuzní nýbrž faktografické, ale poněvadž jsem tady náhodou pánem, snad si můžu dovolit polemizovat Smile


Morálku bych sem vůbec netahal, napsal jsi. O pár řádek před tím píšeš že vysocí římští důstojníci byli Joghurtou vpodstatě podplaceni, aby prohráli válku! Tak jestli tohle nesvědčí o úpadku morálky, tak už nic. To byl neskutečný skandál, který neměl v historii Říma obdoby. Já jsem svou zmínku o morálce myslel především tak, že na velitelské posty se nedostal nejlepší či nejvhodnější vojevůdce, nýbrž člověk kterému nejvíc senátorů nejvíce dlužilo (v politickém slova smyslu), čili korupce, kupčení, já na bráchu, brácha na mě...prostě něco jako náš dnešní parlament.


K délce služby - já mám zase dojem, že standart placeného vojáka pocházejícího z capitae censi byl skutečně plných 16 let. Úplně jistý si též nejsem - především proto, že v tom případě by Marius těžko musel řešit problémy s přidělováním půdy vysloužilcům Idea


Starost o veterány nezavedl Marius ofociálně, ale jaksi samozřejmě z jeho reforem vyplynula a v budoucnu se prosadila.
URL : https://www.valka.cz/Marius-Gaius-t16963#62412 Verze : 0
Nazdar!
Mockrát se omlouvám. Myslel jsem, že i do faktografických fór lze napsat nějaká upřesnění atd. Příště si budu muset lépe přečíst pravidla... Ty příspěvky když tak smaž. Všiml jsem si, že mi za ně naskočily nějaké Vdolary, tak ty taky zruš - pokud nemůžeš ty, zařiď to u admina - tenhle příspěvek můžeš vzít jako doklad mého souhlasu.
Jinak k té diskuzi Very Happy
Víš, já nemám rád, když se věci vysvětlují morálkou určité doby (jak se dnes tak často děje). Podle mě jsou lidé ve své podstatě pořád stejní, jen je občas trochu více vidět to horší a občas to lepší. A samozřejmě tu máme starou klasiku, kdy si starší generace vždy stěžují, že ti mladší jsou horší (stejné nářky se našly už na nějakých sumerských tablkách). Máš pravdu, že si nevzpomínám, kdy jindy v historii Říma by se vojevůdci nechali podplatit nepřátelským králem, aby proti němu špatně bojovali. Na druhou stranu kupování úřadů, hlasů při volbách, dohazování si různých politických i jiných příležitostí a jiná korupce zdaleka nejsou výsadou pozdní římské republiky. Dělo se to předtím a dělo se to i potom a myslím, že ve stejné nebo velmi podobné míře. Dělo se to vždy a všude (starověk, středověk, novověk, dnes - stačí si vybrat).
Délka služby: Jedna z mých chytrých knížek tvrdí, že 16 let bylo pravděpodobně maximum, po které mohl být občan nucen konat vojenskou službu a že standard byl pravděpodobně 6 let (tedy ne 5 jak jsem psal dříve).
Veteráni: Jak jsem psal, Marius toto zavedl jako jednorázové opatření. Dokonce i jeho přijímání vojáků z řad capite censi mohlo být možná původně myšleno jen jako dočasný prostředek k odvrácení krize (jako se to dělo již dříve - např. po bitvě u Cannae byli do služby přijímáni dokonce i otroci!). Senát odmítl starat se o veterány. Už bratři Gracchové se snažili zavést do povinností státu starost o vysloužilce - neuspěli. V obdarovávání veteránů půdou se po Mariovi nějakou dobu nepokračovalo. Teprve občanské války konce republiky a nutnost zajistit si přízeň vojáků vedly vojevůdce k přidělování půdy. To ostatně vyvolalo značné problémy v Itálii, kde bylo nutné vyvlastňovat půdu místním rolníkům, aby bylo možné ji přidělit legionářům, kteří v té chvíli byli důležitější. Myslím, že teprve na začátku císařství v souvislosti s Augustovými reformami začal stát přidělovat všem vysloužilcům půdu a později (cca někdy od druhého století n. l.) peníze.
S pozdravem
Saša
URL : https://www.valka.cz/Marius-Gaius-t16963#62811 Verze : 0
Saša: Vysvětlení a upřesnění se samozřejmě do faktografických fór vkládat smějí a je to vítáno. Problém tady je, jak určit co je ještě faktografie a co už je polemika. Asi je to na moderátorovi (čili na mě Very Happy ).


Zakončil bych to už jen vysvětlením té morálky - nemyslel jsem to tak že tehdá byli lidé jiní než dnes, jde spíš o stav římské říše, kdy to, že říše prakticky neměla vážného vojenského soupeře, společně s tím, že dobytím rozsáhlých území neskutečně vzrostlo celkové bohatství, způsobil, že se projevily právě ty horší vlastnosti člověka a začaly politice dominovat. Samozřejmě že různé "nekalosti" se děly i předtím, ale nikdy ne v takové míře. Například římský občan měl svůj pozemek a svůj hlas ve volbách neměl potřebu prodávat. Když však o pozemky přišel, staly se pro něj volby jednou z možností obživy. Za stavu kdy v každé válce hrozila možnost vojenské katastrofy by si nikdo nedovolil vybrat jiného než nejlepšího velitele podle svého svědomí a vědomí, ovšem za stavu kdy válka byla jen příležitostí ke slávě a bohatství, prosadili se do čela spíše ti co po slávě a bohatství nejvíce prahli. Tak jsem to tedy myslel s tou morálkou.
URL : https://www.valka.cz/Marius-Gaius-t16963#62848 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více