Rozpočet tohoto webu pro rok 2018 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 87.861,- Kč Chci přispět
Za posledních 7 dní bylo 321 příspěvků vloženo, 1583 editováno a 294 zmoderováno. Statistiky
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb

Jindra, Otto

    Avatar
     
    Příjmení:
    Surname:
    Jindra Jindra
    Jméno:
    Given Name:
    Otto Otto
    Jméno v originále:
    Original Name:
    Otto Jindra
    Fotografie či obrázek:
    Photograph or Picture:
    -
    Hodnost:
    Rank:
    Major Major
    Akademický či vědecký titul:
    Academic or Scientific Title:
    - -
    Šlechtický titul:
    Hereditary Title:
    - -
    Datum, místo narození:
    Date and Place of Birth:
    18.03.1886 Chlumec - Pilař u Třeboně /
    18.03.1886 Chlumec - Pilař u Třeboně /
    Datum, místo úmrtí:
    Date and Place of Decease:
    02.05.1932 Praha /
    02.05.1932 Prag /
    Nejvýznamnější funkce:
    (maximálně tři)
    Most Important Appointments:
    (up to three)
    Velitel Letecké roty 1 (Fliegerkompanie 1)
    Velitel Letecké skupiny (Fliegergruppe G)
    Velitel Československého leteckého sboru, v roce 1919
    Comander Air company 1 (Fliegerkompanie 1)
    Comander Air group G (Fliegergruppe G)
    Comander Czechoslovakia Air Corps, in 1919
    Jiné významné skutečnosti:
    (maximálně tři)
    Other Notable Facts:
    (up to three)
    - -
    Související články:
    Related Articles:
    Zdroje:
    Sources:
    Historie a Vojenství číslo 2 a 3/2009
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/17199#353091Verze : 0
    Avatar
    Otto Jindra



    * 18.03.1886, Chlumec - Pilařov u Třeboně
    + 02.05.1932, Praha




    Jedním z nejlepších vzdušných bojovníků rakousko-uherského letectva v počátečním válečném období I. svět. války byl Hauptmann Otto Jindra. Tento muž je však pro nás zajímavý, krom svých nesporných dalších zásluh, především tím, že byl nejúspěšnějším válečným letcem české národnosti.
    Je logické, že oproti legionářům byli vojáci bojující věrně „za císaře pána a jeho rodinu“ mimo hlavní oblast veřejného zájmu. Přitom např. Jan Masaryk (o němž rozhodně nelze prohlásit, že by nebyl českým patriotem), syn budoucího prvního československého prezidenta, profesora Tomáše Garrique Masaryka, jako důstojník rakousko-uherské armády bojoval na italské frontě a dokonce si vedl tak zdatně, že byl za svoji činnost vyznamenán.


    I Otto Jindra hodlal dostát své vojenské přísaze (ve vojenské přísaze rakousko-uherské monarchie se ostatně o rakouském císaři hovořilo také jako o králi českém), kterou složil již v roce 1905, když po ukončení gymnázia ve svých 19 letech vstoupil do armády. Protože jej od mládí přitahovaly rychle se rozvíjející technické obory, začal studovat v kadetní škole pro dělostřelectvo ve Vídni. Po úspěšném absolvování zkoušek byl v hodnosti poručíka přidělen k dělostřeleckému pluku. Později ještě prošel vyšším kurzem pro horské dělostřelectvo a byl přeložen k horskému dělostřeleckému pluku.


    V roce 1908 byl za dosavadní vynikající službu vyznamenán Jubilejním vojenským křížem a o čtyři roky později povýšen na nadporučíka. V té době představoval Jindra prototyp profesionálního důstojníka monarchie: katolík, mluvící stejně plynně jak česky, tak i německy, ale i obstojně italsky, polsky a francouzsky, skvěle ovládající svou zbraň a sportovně založený. Ve svém volném čase se zabýval jezdectvím, plaváním, lyžováním, cyklistikou a motorismem. Zajímal se i o fotografování (což se mu později za války hodilo) a mnoho volného času mu zabírala ještě jedna jeho poněkud výstřední záliba, totiž řízení lokomotiv.


    Když vypukla I. svět. válka velel O. Jindra baterii, zakrátko se stal pobočníkem velitele 14. horského dělostřeleckého pluku, s nímž také odešel na ruskou frontu. Účastnil se tažení v Haliči, včetně dvou bitev o Lvov a byl zde vyznamenán bronzovou Vojenskou záslužnou medailí, známou jako bronzové Signum Laudis.


    Nicméně si velmi brzy podal žádost o převelení k letectvu, možná pro svou zálibu v moderní technice, možná pro svou nechuť k dalšímu vláčení těžkých děl haličským blátem. A tak již 10. 9. 1914 byl Oberleutnant Jindra přeložen k 1. letecké rotě (Fliegerkompanie 1 neboli Flik 1). Zastával zde funkci leteckého pozorovatele. Flik 1 zpočátku operoval především s dvoumístnými pozorovacími letouny Albatros B. I, dodávanými zpočátku z Německa, později vyráběnými v rakouské licenci. V roce 1916 výzbroj doplnily známé rakouské Hansa-Brandenburg B. I a C. I.


    Třebaže k vzdušným soubojům docházelo zpočátku velmi zřídka, velmi nepříjemnou se stávala ruská protiletadlová palba. To poznal i Jindra, neboť 14. 11. 1914 byl jeho Albatros B. I, za jehož řízením seděl Leutnant Max Hesse, sestřelen kulometnou palbou jedné ruské jezdecké jednotky. Pilotovi se těžce poškozený stroj podařilo dovést až k nouzovému přistání, z něhož naštěstí oba rakouští letci vyvázli jen s několika lehkými šrámy. Po prohlídce letounu zjistili, že oprava a opětovný vzlet jejich stroje je zcela vyloučen, protože v Albatrosu napočítali na 180 průstřelů. Demontovali tedy důležité přístroje a letoun zapálili. Po několika dnech vyčerpávajícího útěku se jim podařilo překročit frontovou linii a dostat se k vlastním jednotkám.


    Dne 21. 1. 1915 se z bojového letu nevrátil dosavadní velitel Fliku 1, Oberleutnant Josef Smetana (později se ukázalo, že byl sestřelen, zraněn a zajat). Jeho nadřízení v podstatě okamžitě jmenovali jeho nástupcem nadporučíka Otto Jindru. Bylo to poněkud překvapivé rozhodnutí, také proto, že Jindra byl pouze pozorovatel, avšak velitelem Fliku býval zpravidla také pilot.
    Jindra si však důvěru plně zasloužil. Nejenže v prudké ruské palbě pořizoval kvalitní letecké snímky bojiště, ale především si získal značný věhlas na obou stranách fronty při rádiovém řízení dělostřelecké palby. Jeho prostřednictvím bylo navádění děl velmi přesné, bezpochyby díky jeho dlouholeté službě u dělostřelectva a také skutečnosti, že technickým důstojníkem Fliku byl tehdy ještě nepříliš známý poručík v záloze Benno Fiala (budoucí třetí nejúspěšnější rakouský stíhač s 28 sestřely), jeden z nejzapálenějších průkopníků rádiového řízení dělostřelecké palby.


    Rusové si brzy uvědomili, jaké nebezpečí pro ně představuje onen na obloze bzučící letoun, po jehož objevení začaly vždy zanedlouho dělostřelecké granáty trhat jejich postavení. Záhy proto začalo docházet k prvním, sice improvizovaným, avšak nelítostným leteckým střetnutím. Výzbroj tvořily zpočátku jen osobní zbraně posádky. Na počátku války totiž rakousko-uherské letectvo rozhodně nepatřilo mezi největší v Evropě. Disponovalo pouze 39 bojeschopnými letouny, 85 piloty a 12 pozorovateli. Stávající letecká výzbroj byla tvořena 36 kulomety Schwarzlose, rozdělených mezi čtrnáct Fliků. Do ledna 1915 však jen šest těchto zbraní bylo namontováno do letadel. Na vyzbrojování tehdy nebyl žádný tlak, ruský protivník sice do války vstupoval s 244 letadly, jen zlomek z nich však byl bojeschopný a vydržel náročný polní provoz. Rusko mělo navíc pouhých 150 pilotů rozmístěných po celé délce fronty. Nepřátelské letectvo tedy zatím nepředstavovalo vážnou hrozbu a rozměrné a těžké kulomety tak zbytečně zatěžovaly letoun a překážely osádce. Piloti tak dávali raději přednost samonabíjecím pistolím Mauser C/96 ráže 7, 63 mm a pozorovatelé opakovacím vojenským puškám Mannlicher 95 ráže 8 mm.


    Právě takto ozbrojena vzlétla 13. 6. 1915 osádka Albatrosu B. I ve složení pilot četař Max Libano, pozorovatel nadporučík Otto Jindra k rutinnímu průzkumnému letu. Rutina však byla náhle tatam, když byli nad frontou napadeni dvojicí ruských dvoumístných Morane-Saulnier Parasol. Jindra ihned zahájil palbu z pušky a jeho pilot střílel z pistole. Výsledek nerovného boje byl takřka neuvěřitelný. Jeden ruský pilot nouzově přistál za ruskými liniemi nezraněn s jen lehce poškozeným letounem, avšak se zastřeleným pozorovatelem na palubě. Druhý ruský aeroplán těžce havaroval při pokusu o nouzové přistání v lese taktéž v ruském zázemí a oba ruští letci byli vážně zraněni. Podle tehdejších regulí si Jindra i Libano připsali po dvou sestřelech. Rozhodnutí to bylo vcelku logické, protože pilot i pozorovatel během vzdušného souboje musejí spolupracovat a jeden bez druhého by zvítězit nedokázal.


    Stále častější výskyt protivníkových letounů si vynutil vyzbrojování letounů palubními kulomety. Improvizovanou montáž brzy vystřídala instalace na oběžném kruhu. Později dostal kulomet i pilot. Zprvu nesynchronizovaný nad horní křídlo, pak i synchronizovaný pro střelbu okruhem vrtule.


    Deset týdnů po svém dvojitém vítězství, 27. srpna 1915, se Jindra zapletl do dalšího vzdušného souboje. Jeho Albatros B. I tentokrát pilotoval Johann Mattl a opět byli napadeni dvojicí ruských Parasolů. Není známo, jestli měl Jindra stále pouze ruční zbraně, či zda již disponoval palubním kulometem. Prvního Rusa brzy znechutila Jindrova přesná palba, takže boj zanedlouho vzdal a odletěl ke svým liniím. Druhý ruský letoun s ošklivě postřeleným pilotem havaroval při pokusu o nouzové přistání.
    Po těchto třech sestřelech následovala i řada uznání. Jindra byl vyznamenán Vojenským záslužným křížem 3. třídy s meči a válečnou dekorací, pruským Železným křížem II. třídy a 1. září 1915 byl Otto Jindra povýšen do hodnosti kapitána.


    Na podzim roku 1915 započal Hauptmann Jindra pilotní výcvik a to přímo u své jednotky na letounech Albatros B. I a Brandenburg B. I s dvojitým řízením. Po splnění předepsané osnovy byl dne 11. 12. 1915 Jindra jmenován polním pilotem a o třináct dnů později si mohl na prsa připnout i Pilotní odznak. To nebylo zcela obvyklé a svědčilo to o zcela mimořádných pilotních a bojových kvalitách Otto Jindry. Pilotní odznak se totiž neuděloval ihned po ukončení výcviku, nýbrž byl vyhrazen jen skutečně bojově nasazeným letcům po odlétání určitého počtu bojových akcí.


    Hauptmann Jindra už v té době patřil mezi nejlepší a nejuznávanější velitele Fliků a byl dáván za vzor pro výkon této funkce. Navíc to byl člověk s přirozenou autoritou, vzbuzující respekt, přesto však poměrně laskavý na své podřízené a obdařený velkým smyslem pro humor. Flik 1 pod jeho velením získával stále větší reputaci a brzy byl považován za vůbec nejlepší rakousko-uherskou leteckou jednotku na ruské frontě. V té době ještě nebyly vytvářeny specializované stíhací, bombardovací a průzkumné Fliky. Každý Flik měl charakter univerzální jednotky a tak i Flik 1 prováděl průzkum, dělostřelecké pozorování, stíhání a bombardování, vše s různými typy dvoumístných letounů.


    Dva týdny poté, co získal pilotní odznak, tedy 5. 1. 1916, se Jindra opět zapletl do leteckého souboje. Jako novopečený pilot letěl tehdy na dvouplošníku Brandenburg B.I, když na něj zaútočil nepřátelský letoun a Jindra byl po druhé v kariéře sestřelen. Jedna nepřátelská kulka ho lehce zranila, druhá mu prostřelila nádrž. Jindra však dokázal úspěšně nouzově přistát.


    29. 3. 1916 se Jindra na Albatrosu B.I znovu utkal s ruským Parasolem. Rakouský pilot i pozorovatel si připsali po sestřelu, protože ruský stroj poškozený jejich palbou havaroval při pokusu o nouzové přistání. To byl Jindrův čtvrtý potvrzený sestřel.


    Stíhacím esem se podle západních kritérií stal o jedenáct dní později, 9. dubna 1916. Po souboji s s ruským dvouplošníkem pravděpodobně typu Lebeď oba rakouští letci zpozorovali, jak se zasažený stroj rozbil při pokusu o nouzové přistání.


    O tři dny později, 12. dubna 1916, vykonal Jindra čin, jenž jeho jméno rozkřikl po obou stranách fronty. Od zpravodajské služby se totiž dozvěděl, že do Chotina má přijet sám ruský car Nikolaj II., aby zde vykonal slavnostní přehlídku. Přehlídka byla v plném proudu, když nad scénu přilétl Albatros B.I, jehož řídící páku svíral Otto Jindra a na sedačce pozorovatele seděl tehdy ještě neznámý nadporučík Godwin Brumowski. V příštích několika vteřinách se na zemi rozpoutalo peklo. Jindra s Brumowskim svrhli mezi vojáky sedm malých bomb a jejich exploze vyvolaly ohromné pozdvižení a zmatek. Pochodující tvary se zcela rozpadly a vojáci se rozprchli na všechny strany. K drzému nájezdníkovi však ihned zamířily čtyři Parasoly, určené k ochraně carovy osoby. Jindra tedy začal zuřivě manévrovat a Brumowski pálil z kulometu na útočníky. Zakrátko se dva Parasoly roztříštily při pokusu o nouzové přistání poblíž Chotina a rakouskému Albatrosu se podařilo zmizet!


    Car Nikolaj II. zuřil, ale přítomný ruský armádní velitel, proslulý generál Alexej A. Brusilov, jako profesionální voják vyslovil nepříteli uznání, když jejich útok označil jako „mimořádně smělý a statečný čin austrijáckých ljotčiků“.


    Dalšího úspěchu Jindra dosáhl až 26. září 1916. Letěl tehdy na novém Brandenburgu C.I a byl náhle napaden dvojicí ruských stíhacích Nieuportů. Jedna nepřátelská stíhačka musela nouzově přistát a Jindra tak získal své osmé potvrzené vítězství. Později jeden ruský zajatý letec tento sestřel potvrdil a dále vypověděl, že rakouská kulka tehdy onomu ruskému pilotovi prostřelila krk a třebaže dovedl svůj Nieuport k hladkému nouzovému přistání, krátce na to vykrvácel.


    Svého posledního vítězství dosáhl Jindra 18. prosince 1916. Zaútočil se svým Hansa-Brandenburg C.I na ruský pozorovací balón. Jindrův pozorovatel na balón vypálil 500 ran ze svého kulometu, přičemž pravděpodobně zasáhl i pozorovatele. Ten našel v koši balónu, jenž se zřítil, smrt.


    Tímto devátým uznaným vítězstvím se Otto Jindra stal tehdejším nejúspěšnějším letcem rakousko-uherského letectva. Zároveň se stal i nejúspěšnějším letcem na východní frontě. Během následujících dvou let, jež bude ještě trvat válka, překoná Jindrových devět sestřelů jen 15 jiných letců rakousko-uherského letectva. Až na jednoho budou ale všichni létat na jednomístných stíhačkách, v nichž však Jindra nikdy nebojoval, a většinu svých vítězství získají na italské frontě, kde jim přece jen větší koncentrace letadel dávala více šancí ke skórování. Pouze jeden z nich, Adolf Heyrowsky, získá svých 12 sestřelů na dvousedadlovce, ale mnohem později. Avšak nyní, na konci roku 1916, s momentální výzbrojí a stávajícími letadly, byl Otto Jindra absolutní hvězdou rakousko-uherského letectva. To bylo oceněno i celou řadou vyznamenání. Ke svým stávajícím vyznamenáním obdržel ještě dvakrát stříbrnou Vojenskou záslužnou medaili s meči na válečné stuze, Řád Železné koruny 3. třídy s válečnou dekorací a meči, Karlův vojenský kříž a Kříž Mariánů. V roce 1918 byl ještě jednou vyznamenán Vojenským záslužným křížem 3. třídy s meči a válečnou dekorací a stal se tak jedním z pouhých 18 důstojníků rakousko-uherského letectva, kteří toto vyznamenání obdrželi dvakrát.


    V následujícím roce už Jindra prakticky neměl žádnou příležitost ke vzdušnému boji a tudíž nějakému vítězství. Naopak byl sám 13. září 1917 potřetí sestřelen. Stalo se tak při jeho 220. bojovém letu, ale Jindra naštěstí svůj Brandenburg C.I, těžce poškozený protiletadlovou palbou, dovedl k hladkému nouzovému přistání a sám vyvázl bez zranění.
    Krátce nato boje na východní frontě téměř utichly. Bolševický převrat způsobil, že Rusko vyjednávalo o příměří a ukončilo bojové akce. To umožnilo Centrálním mocnostem odeslat velkou část svých jednotek na jiná bojiště. Tak byl i Otto Jindra přeložen na italskou frontu, kde byl pro své velitelské kvality, bojové zkušenosti a praxi z bombardovacích akcí ustanoven do vysoké funkce velitele bombardovací skupiny nazvané Fliegergruppe G. Jednotka sestávala z pěti leteckých rot Flik 101G - 105G a její výzbroj tvořily kromě klasických dvoumístných jednomotorových letounů řady C i dvoumotorová velkoletadla, např. Gotha G.IV.


    Jindra funkci převzal 12. dubna 1918, avšak již 4. 5. utrpěl těžké zranění při havárii v průběhu nočního bojového letu. Bližší podrobnosti nejsou známy, ale zranění byla natolik závažná, že Jindru vyřadila z bojové činnosti až do konce války. Dočkal se ho, spolu s pádem monarchie, vznikem samostatné Československé republiky a abdikací císaře, v sanatoriu v Praze-Podolí.


    V listopadu 1918 se Jindra přihlásil k vznikajícímu československému vojenskému letectvu, kde sloužil v hodnosti kapitána. V roce 1919 velel výpravě téměř stovky leteckých specialistů (pilotů i příslušníků pozemního personálu, většinou z řad bývalého rakousko-uherského letectva) do Francie, kde prošli výcvikem na moderní letecké technice. Konkrétně Jindra prošel stíhacím kurzem na letounech Spad.


    V té době byl Jindra znám jako jeden z nejzapálenějších budovatelů a organizátorů mladého československého letectva. Jeho další vojenskou kariéru však ukončily zdravotní potíže, vyplývající z válečných útrap a zranění. Dnem 1. 3. 1921 byl ze zdravotních důvodů propuštěn ze služby. I v civilu byl jedním z nejdůležitějších leteckých funkcionářů v Československé republice. Provozoval soukromou leteckou společnost, byl jednou z předních postav československého sportovního letectví, organizoval první aerosalóny a letecké soutěže v ČSR. Velkou měrou se zasloužil o budování vlastního, nezávislého československého leteckého průmyslu.


    Dělal vše pro to, aby světu představil Československo jako leteckou velmoc. Jeho neúnavná práce pro rozkvět československého letectví však náhle skončila. Na následky válečných útrap a zranění Otto Jindra 2. května 1932 v Praze zemřel. Bylo mu pouhých 46 let.
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/17199#63123Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Hauptmann Otto Jindra


    Seznam vítězství:

    Pořadí Datum sestřelu / Čas Jednotka Na letounu Nepřítel Místo sestřelu
    1. 13. 06. 1915 / 06:10 Flik 1 Albatros B.I (22.29) (1 Morane-Saulnier Parasol Dubowice
    2. 13. 06. 1915 / 06:20 Flik 1 Albatros B.I (22.29) (2 Morane-Saulnier Parasol Dubowice
    3. 27. 08. 1915 Flik 1 Albatros B.I (22.06) (3 Morane-Saulnier Parasol Tluste
    4. 29. 03. 1916 Flik 1 Albatros B.I (22.23) (4 Morane-Saulnier Parasol Sokal, východně od Chotina
    5. 09. 04. 1916 Flik 1 Albatros B.I (22.23) (5 ? jihovýchodně od Kamieniec
    6. 12. 04. 1916 Flik 1 Albatros B.I (22.23) (6 Morane-Saulnier Parasol Iszkowsky (sv od Chotina)
    7. 12. 04. 1916 Flik 1 Albatros B.I (22.23) (8 Morane-Saulnier Parasol Iszkowsky (z od Chotina)
    8. 26. 09. 1916 Flik 1 Hansa-Brandenburg C.I (64.23) (8 francouszký Nieuport Solka
    9. 18. 12. 1916 Flik 1 Hansa-Brandenburg C.I (63.06) pozorovací balón Mesticanestie (nebo Pozoritta)



    Poznámky:
    1) Pilot Zugsführer Max Libano
    2) Pilot Zugsführer Max Libano
    3) Pilot Feldwebel Johann Mattl
    4) Pozorovatel Kadet i.d.R. František Buchberger
    5) Pozorovatel Kadet i.d.R. Vlastimil Fiala
    6) Pozorovatel Oberleutnant Godwin Brumowski
    7) Pozorovatel Oberleutnant Godwin Brumowski
    8) Pozorovatel Oberleutnant Eduard Struckel


    Zdroje:
    www.theaerodrome.com
    Historie a Vojenství 2/2009
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/17199#317503Verze : 0
    Avatar
    Dovolím si tvrzení o tomto našem pilotovi podpořit i vzácnou památkou. Zde vložený obrázek je pamětní, neoficiální záležitost, která patří mezi nesprávně označené "čepicové " odznaky. V totmo případě je však odznak klenotnicky upraven, vyroben ze zlata a na zadní straně je citace a jméno.



    The photograph is the courtesy of cimbineus from Hungary
    Vlastnikem fotografie je combineus z Maďarska

    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/17199#319867Verze : 0
    Avatar
    Major československého letectva Otta Jindra


    Činnost českého pilota Otty Jindry po skončení Velké války.


    Dne 2. listopadu 1918 Hauptmann Otto Jindra přísahal vojenskou věrnost nově vzniklé Československé republice. Z důvodu rekonvalescence po letecké nehodě, kterou utrpěl 4. května 1918 se v době převratu nacházel ve vojenské nemocnici v Podolí v Praze, z které je propuštěn 10. prosince 1918. Do Československé armády si oficiálně podal přihlášku 7. prosince 1918. V den propuštění z vojenské nemocnice 10. prosince 1918 je ustanoven do funkce zástupce velitele Leteckého sboru (v hodnosti kapitána), kterému velí kapitán Jindřich Kostrba. Dnem 18. ledna 1919 je jmenován československým polním pilotem. Dne 20. února 1918 byl jmenován nový velitel Leteckého sboru kapitán Karel Hupner. Kapitán Otto Jindra funkci zástupce velitele Leteckého sboru zastával až do 29. března 1919.


    V roce 1919 došlo podstatnému přezbrojení Československého vojenského letectva na francouzskou leteckou techniku.
    Proto je počátkem dubna 1919 posláno 39 pilotů a leteckých pozorovatelů a 52 mechaniků posláno do Francie na přeškolení. Velitelem této skupiny se stal kapitán Otto Jindra.
    Po přeškolení jednotlivých pilotů v několika různých pilotních školách (podle zaměření, například stíhači, piloti vícemístných letadel….) se vlakem spolu s části letecké techniky skupina vrátila 20. června 1919 do republiky.
    Kapitán Otto Jindra měl při jednom zkušebním letu leteckou nehodu. Proto se on vrací až v červenci 1919. (Není jasné kdy k návratu došlo, buď 12. nebo 26. července 1919.)


    Dne 28. srpna 1919 byl jmenován velitelem Leteckého sboru. Letecký sbor byl podřízen veliteli Československého vzduchoplavectva francouzskému majoru J.J.A. Bordages. Dnem 1. října je jmenován majorem letectva.
    Ke dni 31. října 1919 došlo k zrušení Leteckého sboru a název Československé vzduchoplavectvo byl nahrazen názvem Československé vojenské letectvo. Major Otto Jindra se stal zástupcem velitele Československého vojenského letectva. Z této funkce byl odvolán 5. září 1920. Nadále však pracuje na Velitelství Československého vojenského letectva.
    Ke dni 1. března 1921 je major Otto Jindra ze zdravotních důvodů poslán do výslužby. Pravděpodobně byl propuštěn nejen ze zdravotních důvodů po prodělaných leteckých havárií, ale protože byl trnem v oku nejen francouzským vojenským přidělencům, ale i navrátivším legionářům. Byl to typický příklad „rakušáka“ jenž musel opustit armádu, z důvodu jenž se stal nepohodlným pro nové zřízení republiky. (Po celou dobu války bojoval za Rakousko-Uhersko).


    Jeho dalším životem ho samozřejmě provázelo letectví dále. V roce 1921 se stal členem redakční rady časopisu Letectví (dnes Letectví a Kosmonautika). Dále byl předsedou Československého aviatického klubu.
    Dne 17. prosince 1921 v Praze se oženil se slečnou Jaroslavou Bobkovu narozenou 7. dubna 1897. Manželství zůstalo bezdětné.


    Už od roku 1920 společně s pilotem a podnikatelem Julius Arigi podnikal v oblasti soukromé letecké přepravy. Jejich společná firma Ikarus-společnost s.r.o. pro tuzemskou a zahraniční leteckou dopravu byla ustanovena 25. záři 1920 v Praze. (Julius Arigi firmu Ikarus založil už dříve, ale 25. září 1920 byla přeměněna na společnost s.r.o.). V roce 1922 se firma Ikarus spojil s podobnou firmou Falco a vznikla Československé letecké a.s., ta na konci roku 1923 zanikla. Dále se pravděpodobně věnoval obchodní činnosti v leteckém průmyslu.
    Mimo jiné organizoval letecké výstavy – aerosalóny.
    Major Otto Jindra ve výslužbě zemřel v Praze dne 2. května 1932 na mozkovou mrtvici.


    Zdroje:
    Historie a Vojenství číslo 2 a 3/2009
    Vlastní poznámky
    www.valka.cz
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/17199#353115Verze : 0
    Avatar


    Tento Albatros B.I (Ph) rakousko-uherského letectva, výrobního čísla 22.29 létal na podzim 1916 na ruské frontě u Flik 1. Dne 13.6. 1915 na něm dosáhl svých prvních dvou sestřelů budoucí nejúspěšnější letec české národnosti v rakousko-uherském letectvu Hptm. (kpt.) Otto Jindra (celkem 9 sestřelů). Jindra toho dne letěl jako pozorovatel s pilotem Zgsf. (čet.) Maxem Libanem (celkem 4 sestřely). Podle tehdejší praxe byly sestřely započítány oběma. Letoun nenesl žádnou pevnou výzbroj, posádka byla ozbrojena jen osobními zbraněmi a karabinou. Letoun celý v barvě materiálu.


    Linked from : https://forum.valka.cz/topic/postview/427230
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/17199#427231Verze : 0
    MOD
    Avatar


    Hansa-Brandenburg C.I výrobního čísla 69.71, Flik 1, ruská fronta, rok 1916. na tomto stroji létal Hptm. Otto Jindra (9 sestřelů). letoun celý v barvě materiálu, výzbroj tvoří pevný kulomet Schwarzlose v pouzdře na horním křídle a pohyblivý kulomet téhož typu na oběžném kruhu v prostoru pozorovatele.


    Linked from : https://forum.valka.cz/topic/postview/427568
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/17199#427569Verze : 0
    MOD
    Avatar


    Albatros B.I (Ph) rakousko-uherského letectva, výrobního čísla 22.01 létal na podzim 1915 na ruské frontě u Flik 1. Stroj operoval z letiště Zastawna. Se strojem létal Hptm. Otto Jindra (eso - 9 sestřelů). Letoun nese improvizovanou polní úpravu uchycení kulometu Schwarzlose v prostoru pozorovatele. Letoun celý v barvě materiálu, zcela nestandardně nenese trupové kříže.


    Linked from : https://forum.valka.cz/topic/postview/427233
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/17199#429630Verze : 0
    MOD
    Avatar


    Rakousko-uherský Albatros B.I (Ph) výrobního čísla 22.15 sloužil u Flik 1 na východní frontě. Létal s ním Hptm. Otto Jindra (9 sestřelů). Stroj celý v barvě materiálu, výzbroj tvoří kulomet Schwarzlose v prostoru pozorovatele, upevněný na provizorní "polní" montáž.


    Linked from : https://forum.valka.cz/topic/postview/427283
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/17199#429631Verze : 0
    MOD
    Avatar


    Rakousko-uherský Albatros B.I (Ph) výrobního čísla 22.06 sloužil na podzim 1916 u Flik 1 na východní frontě. Startoval z letiště Bukovina. Létal s ním Hptm. Otto Jindra (9 sestřelů) a dne 27. 8. 1915 na jeho palubě dosáhl jako pozorovatel svého třetího sestřelu. Toho dne pilotoval Feldwebel Johann Mattl, pro kterého to bylo jeho jediné potvrzené vítězství (sestřel byl započítán oběma). Stroj celý v barvě materiálu, není známo zda výzbroj tvořil kulomet či jen ruční zbraně posádky.


    Linked from : https://forum.valka.cz/topic/postview/427289
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/17199#429632Verze : 0
    MOD