SOV - SG-43, SGM, SGMT

Fotka je z muzea „Na demarkační čáře“ v Rokycanech.

Podstavec bylo možno použít i jako protiletadlový, poměrně jednoduchým přemontováním vlastní zbraně.

Kulomet se licenčně vyráběl i v Československu a používal se až do nahrazení univerzálním vz.59. Kromě toho byl u nás lafetován jako spřažený kulomet v tancích T-54 a T-55.

Nakres SGMT

Prierez SGMT:

Pár kratičkých poznámek k SGM a SGMT je modernizovaný těžký kulomet SG . Od svého předchudce se liší podélným drážkováním povrchu hlavně za účelem lepšího chlazení zbraně. Automatika zbraně je prachovými plyny odebranými z hlavně do plynového válce, kde urychloval píst spojený s nosičem závorníku. Závěr je uzamčený sklopný.



SGM = stankovyj Gorjunov moděrnizirovannyj



TTD SGM:
Ráže: 7,62 mm
Náboj: 7,62x54mm
Hmotnost kulometu: 13,6 kg
Hmotnost kulometu s kolovým podstavcem : 23,4 kg
Hmotnost trojnožky: 14,2 kg
Délka kulometu: 1150 mm
Délka hlavně: 720mm
Počet nábojů v pásu: 250 ks
Úsťová rychlost střely: 800/865 m/s
Rychlost střelby: 650 ran/min

Kulomet byl take po valce použiván jako hlavní zbraň v reaktivovaných objektech lehkého opevnění na jižní moravě, kde byl uchycen v lafetě UL 1, pozděj se objekty přezbrojovali na UK 59.

Povedlo se mi kulomet vyfotit solidně na výstavě, jde o ČS výrobu jak je patrné z nápisu na zbrani.

detaily na krytu a pohled na miřidla a rukojeti se spouští

ještě pohled z pravé strany

Nejprve pár doplnění TTD :
Hmotnost pásu s 250 náboji........10,25 kg
Bojová rychlost střelby..............300 - 350 ran/min
Měrná dálka..............................2300 m
a ještě jedna nelehká vzpomínka. Sám jsem tento kulomet "zažil" a nebylo to nic veselého. Na rozdíl od představy normálně myslícího člověka jsme tuto těžkou bestii netahali při přesunech (a to i zrychlených ) na kolečkách, ale rozebraný na tři díly ( kulomet, lafeta a štít) nosili na zádech !!!

Zdroj : Naša armáda 1947 č.15


Zápisník

archiv

SG-43
Ostrava, Dny NATO 2009

Zdroj:


7,62 mm pulemety Gorjunova SGM, SGMT a SGMB, Rukovodstvo po remontu, 1971

dole SG- 43

Pokud mne paměť neklame šel ten tankový v případě nutnosti vylafetovat, spoušť se dala sundat (byl to takový udělátor aby se dala ovládat elektricky) a kulomet šel nouzově použít k pěšímu boji (aspoň jsme se to tak učili ) Kulomet ale neměl miřidla, ani žádné uchycení, takže jsem to považoval spíše za teorii. Nevím jestli to posádky cvičily, možná si někdo vzpomene a napíše nám jak to bylo.

Jsem ročník, který nastoupil záklaní službu zrovna, když se měnily SG 43 za UK 59. Sám, byť kulomeťák, jsem neměl už šanci si z něj na ostro vystřelit. Než je odvezli do skladů, stával za rotou právě v protiletadlové pozici, připraven ke střelbě do luftu - samozřejmě nebyl použit.
OT: s Gorjunovy byly taky vyřazeny LK 52/57 - takový klon LK 26 s bokem vykloněnými miřidly, zásobování pásem, samopalové náboje, trojnožka uprostřed, spoušť kolíbková - ukazovák jednotlivé, přidaný prostředník dávka - moc jsem si z toho chtěl vystřelit - nestihl jsem to. Smůla!

Přestože (nebo právě proto) že byl těžký jak hrom, mazáci o něm pěli básně - říkalo se mu "dědek" - a údajně když se zakopaly kolečka (po zakopání se ještě fixovaly šikmo zatlučeným kolíkem), střílelo to "jednou dírou", na rozdíl od 59, která na trojnožce poskakovala - i když si na přední "nohu" nabíječ lehl a držel ji. Tohle jsem osobně zažil (viděl), když nám v přijimači předváděli použití 59 k bodové střelbě na 300 m na kubík cihel - po pěti pásech (tedy 250 ran) z toho byla hromádka antuky.
Tedy velice stabilní a proto oblíbený kulásek a když si představím osud nabíječe, visícího na té přední noze 59 mimo veškeré krytí, docela to chápu.