Rabí

zřícenina hradu
     
Název:
Name:
Rabí Rabí
Další názvy:
Other Names:
Rabí
Typ:
Style:
zřícenina hradu ruin of castle
Stav:
Condition:
dobrý good
Přístupnost:
Accessibility:
platný vstup v otvíracích hodinách payment entry in opening hours
Obec:
Municipality:
Rabí Rabí
GPS souřadnice:
GPS Coordinates:
49°16′45″ s. š., 13°37′6″ v. d
První písemná zmínka:
First Written Reference :
DD.MM.1380
Památky a muzea v okolí:
Places of Interest and Museums in the Vicinity:
- -
Poznámka:
Note:
- -
Zdroje:
Sources:
Drncová, L. 1989: Rábí. V Plzni.
Durdík, T. 1999: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha.
Durdík, T.: Hrad Rábí. Libice nad Cidlinou.
Menclová, D. 1972a: České hrady : díl první. Praha.
Menclová, D. 1972b: České hrady : díl druhý. Praha.
Sedláček, A : Hrady, zámky a tvrze Království českého XI. Praha.


http://www.hrad-rabi.eu/
http://www.hrad-rabi.cz/
http://www.hradrabi.cz/
http://www.npu.cz/sights/hrad-rabi/
http://www.hrady.cz/index.php?OID=257
http://cs.wikipedia.org/wiki/Rab%C3%AD_(hrad)
Tištěné zdroje:
Printed sources:

URL : https://www.valka.cz/Rabi-t174921#517551 Verze : 3
Rábí


Severně Sušice se vypíná majestátní zřícenina hradu Rábí. Byl vystavěn v průběhu věků na výrazném vápencovém vrchu, kde se tyčí nad stejnojmenným městem, které jej z větší části obklopuje. První známou písemnou zmínku o hradu máme z roku 1380, avšak to již hrad dávno stál. To dokládá dochovaná nejstarší fáze hradního jádra o románském charakteru. Už jen proto musel hrad vzniknout dávno před tímto datem.
Dle dosavadních poznatků víme, že v té době hrad ještě ani zdaleka nebyl tak rozsáhlý jako dnes, ale zato byl výstavný. Dominantou tehdejšího hradu, byla na nejvyšším bodě skalnatého staveniště nacházející se plochostropá stavba, o rozměrech dosahujících skoro 13x19 m. Tato stavba dnes tvoří tři nejspodnější úrovně donjonu, byť v té době jím ještě nebyla, minimálně v ideálním chápání tohoto pojmu. Stěny přízemí byly v té době prolomeny pouze dvěma střílnovými průduchy. Zvenčí byl přístup ze západní strany až ve výšce prvního patra, dnes zazděným portálem. Toto podlaží bylo osvětleno jen nevelkými oboustranně špaletovanými okénky čtverhranného tvaru. Dle všech dosavadních poznatků, se hlavní obytné i representativní prostory (prostor) nacházely až v druhém patře. Zde se nacházel sál, který byl osvětlen pravidelně rozmístěnými románskými okny, které jsou oboustranně špaletovány, sklenuty půlkruhově a vyzděné z lomového kamene. Tuto stavbu lez považovat za palác nebo věžovitý palác. O ostatních stavbách, které jistě tuto budovu obklopovaly, se dnes mnoho neví, ať již to je způsobeno pozdějšími stavebními úpravami, nebo vyklízecími pracemi v 1. polovině 20. století. V současnosti tuto stavbu obíhá parkán nejasného stáří. Parkán má mohutný skarp, tj. šikmou spodní část vnějšího líce zdi. Ten tuto zeď jednak zpevňuje, ale také je užitelný při obraně, k odrážení kamenů svržených před opevnění. Lze tedy připustit i tu možnost, že zmíněná parkánová zeď může pocházet z období počáteční existence hradu, v době, kdy ještě neexistovala vnější obvodová hradba hradního jádra. V případě, že by tomu bylo jinak, tak by tento skarp měl jen čistě zpevňovací roli. Datování vzniku románského hradu, který je v českém prostředí dosti neobvyklým, je dosti problematické. To vyplývá z faktu, že se s největší pravděpodobností nejedná o českou stavbu. Sušicko totiž nebylo od roku 1124, až do doby panování Přemysla Otakara II., součástí českého státu. V té době již hrad dávno stál. Podobné stavby nacházíme na územích Německa a Rakouska, tyto jsou kladeny, ale zcela spekulativně, již do konce 11. století, nicméně jejich důkladnější poznání je teprve v počátcích. Jeví se pravděpodobné, že hrad vystavěli Bogenové, kteří sušicko získali jako věno Přemyslovny Svatavy, to že by byl až počinem Wittelsbachů, je méně pravděpodobné. Poté, co se Rábí dostalo do královských rukou, jeho poloha přestala být natolik důležitá, a tak jej získali páni z Velhartic, kteří vlastnili sousední Budětice. Ještě nedávno byli považování za zakladatele hradu. Ti pak přistoupili během 1. poloviny 14. století k rozsáhlé přestavbě hradu.
Centrální palác nechali obehnat novou masivní obvodovou hradbou, do které na severní straně zapojili lichoběžnou věžovitou stavbu. Její čtverhranná okna, oboustranně špaletovaná, vyzděna z lomového kamene, připomínají okna prvního patra paláce. Nicméně tyto okna se objevují ještě v 1. polovině 14. století, i když ne příliš často, u méně náročných hradů, v jejich méně exponovaných prostorách. Nutno však podotknout, že to není příliš časté řešení. Sám palác byl mohutně nadstaven a stal se skutečným donjonem, přičemž zůstal dále plochostropý. Vstup novým hrotitým portálem, který má lemování vpadlinou pro padací můstek, byl přemístěn do 2. patra na severní stranu, přičemž této přestavbě padlo za oběť jedno z oken. Přístup byl pomocí dlouhého můstku, který byl podpírán zděným pilířem, přičemž bylo potřeba dostat se do výše zmíněného lichoběžníkovitého věžovitého stavení, odkud tento můstek vycházel. Tím se hrad stal typickým hradem donjonového typu. Mimoto bylo na severovýchodní straně vybudováno předhradí, kde se mohlo koncentrovat hospodářské zázemí. To bylo ohrazeno zděnou hradbou. Nacházela se zde studna a hospodářské objekty. Jelikož toto předhradí bylo situováno níže, musela být vybudována v témže období vstupní rampa.
Roku 1380 jsou jako vlastníci hradu uváděni bratři Břeněk a Půta Švihovští z Rýzmberka, jejich rod pak výrazně přispěl do vývoje i podoby hradu. Již nejspíš ke konci 14. století bylo přistoupeno k velkorysému rozšíření obytné části, které v té době byly již pro potřeby vlastníka dosti stísněné. S tím došlo také k vybudování nového níže položeného předhradí. Nároží tohoto předhradí pak bylo zajištěno dvěma hranolovými věžemi. Jedna z nich později byla nazvána Žižkova, měla obytný charakter a stávala vedle brány. Do dnešních dnů se zachovala poměrně dobře, oproti tomu trvání druhé věže nebylo nikterak dlouhé. Zmizela při pozdně gotické přestavbě, když zde bylo vybudováno mladší křídlo paláce s tzv. hodovní síní. V nejstarším předhradí, stejně tak jako v západní části nově vzniklého předhradí, začala vznikat celá řada staveb. Není vyloučeno, že se v té době zástava mohla již rozšířit i severněji. Roku 1407, když zemřel Půta (nebo Břeněk) Švihovský z Rýzmberka, zdědili hrad jeho synové, z nichž se zřejmě nejvíce prosadil Jan z Rýzmberka, ten byl taky zavilým odpůrcem husitů (a husitství vůbec).
Husitské války hned záhy přinesly dvojí dobytí hradu, přičemž se jich účastnil Jan Žižka z Trocnova. Jeho majitel, Jan z Rýzmberka náležel k zastáncům krále a císaře Zikmunda Lucemburského. Poprvé byl hrad dobyt roku 1420, přičemž mělo být na hranici upáleno sedm mnichů, původem z nezamyslického kláštera, kteří se zde ukrývali, a dle starých letopisů měl (Žižka) pobrat co mohl. K dalšímu obléhání došlo roku 1421, přitom měl být Žižka raněn tak vážně, že zde měl přijít i o druhé, zdravé oko. To se mělo stát před dnešní IV. hradní branou. Ta je dnes nazýván bránou Žižkovou. Nicméně hrad se z těchto útrap dostal poměrně záhy.
Po smrti Jana z Rýzmberka, připadlo Rábí Vilému mladšímu z Rýzmberka a po jeho skonu jeho synovci Půtovi Švihovskému z Rýzmberka, ten odešel na věčnost roku 1504 a Rábí připadlo jeho čtyřem synům.
Až do doby kolem roku 1490 si měl hrad držet svou dosavadní podobu, tehdy byla zahájena rozsáhlá pozdně gotická přestavba, kterou dosti pravděpodobně mohl vést stavitel Benedikt Ried. Švihovští z Rýzmburka měli dosti velké nároky na ubytování a reprezentaci, proto se přistoupilo k mnoha razantním úpravám stávajících nebo k výstavbě nových budov. Samotné nejstarší hradní jádro s donjonem skýtalo nejmenší možnosti pro změny, a tak došlo jen k vložení menší patrové stavby do zvýšeného ohrazení věže. Také dostal záchodový přístavek. Došlo též ke změně interiérů, ty dostaly krby. Některá okna nová i stará dostala zvenčí lemování širokými hlazenými omítkovými rámy. Do té doby kulisová vstupní brána, získala podobu vstupní budovy, která se zvenčí přiložila ke staršímu ohrazení. Z původního předhradí k ní stoupala vstupní rampa s proklenutím. Horní patro lichoběžníkovité věžovité stavby mělo kromě roubené komory, též tři velké arkýře. Předhradí doznalo též změn. V blízkosti studny se ke skále s jádrem přimknulo křídlo, které mělo nejspíš provozní charakter. Po celé severní straně byl vystavěn výstavný palác, který je zván „Nové pokoje“. Na tento palác pak navázalo rozměrné křídlo, které zasáhlo až do plochy 1. předhradí, kde pohltilo i starší čtverhrannou věž. Palác tedy měl tvar písmene „L“, v prvním patře, které bylo přístupno podklenutým schodištěm, se nacházely reprezentační prostory, zvláště dva velké plochostropé sály. Do menšího z nich se nejpravděpodobněji otvírala i arkýřová kaple, která vystupuje do parkánu. Tento palác byl vytápěn kachlovými kamny. Vstupní brána pak dostala hvězdovou klenbu. Na západní straně se nacházel palác – křídlo tzv. „Starých pokojů“. Součástí této stavby byla i kuchyně. Před jeho nádvorní fasádou pak stoupala přístupová rampa k vnitřnímu hradu. Toto bývalé předhradí, nyní nádvoří, bylo vyplněno rozměrnou vodní nádrží, před kterou byla vystavěna další budova. Její sklep přitom využil faktu, že se zde dříve nacházel příkop. Nové ohrazení pak rozšířilo hrad dále na sever. Tento hradní komplex byl i postupně opevněn i mohutným, promyšleným dělostřeleckým opevněním, které by mohlo být dílem B. Rieda. Při východní straně střední části hradu, byla k hradbě přistavěna masivní bateriová věž polookrouhlého tvaru. Při většině obvodu hradu pak vznikl nový vnější hradební okruh, který zaujal na jižní a západní straně korunu valu před starším příkopem okružující hrad. Tato nová hradba byla mohutná, dostatečná odolná proti ostřelování, mající dělostřelecké komory. Byla též zpevněná dvěma masivními baštami. Jedna je polookrouhlého a druhá zevně polygonálního tvaru. Na severní straně byl starší val z části snesen tak, že se zde obvod hradu výrazně posunul před jeho úroveň. Tento masivní hradební úsek, byl vybaven dělostřeleckými komorami a přibližně uprostřed pak byl zpevněn polookrouhlou baštou. Toto opevnění pak dále pokračovalo přibližně severovýchodně, kde se nachází mimořádně protáhlý polookrouhlý torion, který je nejspíše asi naší nejrozsáhlejší baštou českých středověkých opevnění. Tento prvek je stěžejním objektem obrany vstupní strany hradu. V těchto místech se také na hradní opevnění napojovalo na opevnění městské. To bylo o porovnání slabší. Zpevněno bylo mimo závěru kostela Nejsvětější Trojice, ještě jednou nevelkou baštou. Přístup do hradu z města byl třemi branami. První dvě se nacházely na čele a středu úzkého vstupního přihrádku, přimknutého k boční stěně torionu. V přihrádku pak, mezi první a druhou branou ústil můstek, který umožňoval přístup na tribunu kostela. Ten dostal presbytář s polygonálním podsebitím a vystupoval před linii městské hradby. Konečně třetí hradní brána byla tvořena průjezdem ve vysoké branské věži obdélného tvaru, byla uzavíratelná vraty a spouštěcí mříží – hřebenem. Ochozy nových hradeb dosahovaly šíře několika metrů a tvořily krytý hrázděný střelecký ochoz. To umožňovalo nejen užití ručních palných zbraní, ale též děl větších ráží. Součástí opevnění byly dále dvě zděné pozorovací věže čtverhranného půdorysu. Dostatečně byl i promyšlen komunikační systém, se schodišti zejména v blízkosti bašt, která umožňovala přístup na ochoz. Rovněž mnohé další budovy byly vybaveny obrannými hrázděnými polopatry s arkýřovými vížkami. Nicméně toto důmyslné opevnění nebylo nikdy zcela dokončeno, příčinou byl rychlý finanční pád Švihovských z Rýzmberka, ten byl dozajista velkou měrou zapříčiněn velkou finanční nákladností jejich stavebních podniků. Tento úpadek nastal přibližně ve 30. letech 16. století. Svědkem toho je nerealizovaná jižní bašta a nedaleko tohoto místa uzavření provizorní slabou zdí, zcela neodpovídající dosavadnímu průběhu fortifikace. Přesto lze takto vzniklou fortifikaci hodnotit jako na svou dobu velice moderní a pokročilou a i přes svou nedokončenost zcela funkční. Ostatně, je na ní vidět snaha stavitele přizpůsobit se vývoji obléhacího dělostřelectva, jež se vyvíjelo velkou rychlostí. Dozajista se jedná o jedno z nejpřednějších a nejlépe opevněných šlechtických sídel tehdejších jagellonských Čech (resp. raně habsburských). Co se finančního úpadku rodu týče, je to doložením toho, jak výstavba takto náročného sídla, jak po straně obytně-reprezentační, tak po stránce obranné, byla velice finančně náročná a byla mimo reálné možnosti i jinak velmi movitých šlechtických rodů. V této době vlastně začíná konec soukromých fortifikací. Pro následující období se tak převážně stavitelem a majitelem stává stát (v podobě panovníka), či v menší míře církev a řády, oproti tomu šlechta toto postavení ztrácí, ostatně začínají si taktéž budovat sídla nová honosnější a pohodlnější, ale povětšinou bez obrané funkce - zámky. Pánové z Rýzmberka jsou nuceni hrad roku 1549 prodat, a tím postupně začíná jeho úpadek.
V letech 1549 až 1557 je majitelem hradu Jindřich Kurcbach z Trachenberka na Miliči a Helfenburku. Od něj kupuje hrad Diviš Malovec z Libějovic, ten jen ale kupuje čistě ze spekulativních důvodů a hrad vlastní jen do roku 1559. Tehdy hrad získává Vilém z Rožmberka se zárukou, že spolu se sídlem převezme i všechny dluhy Malovcovy. Drží jej až do roku 1570, zřejmě na něj nikdy nezavítal a nejspíš již v době jeho získání měl zájem ho zanedlouho prodat dál. V Třeboňském archivu se z té doby zachovalo několik útržkových zpráv souvisejících s hradem. Roku 1570 tedy hrad získali Chanovští z Dlouhé Vsi u Sušice (tehdy Adam Chanovský z Dlouhé Vsi u Sušice). Nicméně hrad pro ně nebyl dosti reprezentativní. V důsledku toho se začala zanedbávat jeho údržba, až tak, že již počátkem 17. století se nacházel v ne nejlepším stavu. Poté do osudu hradu výrazně zasáhly události třicetileté války, kdy byl vypleněn. Chanovští pak sice hrad vlastnili až do roku 1708, ale hrad se stal spíše již zříceninou a nejspíš již v té době začal být rozebírán na stavební materiál pro město v podhradí. Od Chanovských získali hrad Lamberkové (tehdy biskup Jan Filip z Lamberka), ti však již nebyli sto schopni zabránit dalšímu chátrání hradu, ten navíc někdy v 1. polovině 18. století utrpěl požárem. Lidé, kteří hrad rozebírali na stavební materiál, sice jej nebyli schopni důsledně rozebrat, přesto ho však řádně poškodili, jelikož ze všeho nejdříve se zaměřili na mnohé architektonické články. Někdy kolem poloviny 19. století začal být hrad turisticky využíván. To vedlo během 1. poloviny 20. Století, k řadě vyklízecích a stavebních prací. Ty převážně nejspíš proběhly až poté, co hrad odkoupil od Lamberků za symbolickou 1,- Kč Spolek na ochranu památek v okresech pošumavských. Práce spolku sice přispěly nejspíš k záchraně některých částí, avšak zároveň ochudili vypovídající hodnotu hradu. Po roce 1945 se stal hrad státním, v roce 1978 byl prohlášen národní kulturní památkou. Od roku 1979 probíhají s přestávkami záchranné a rekonstrukční práce, doplněné o archeologické a architektonicko-umělecky historické výzkumy. Hrad je ve zprávě Národního památkového ústavu. Poznání hradu dosáhlo zvláště v poslední době výrazných změn, vždyť ještě v roce 1989 byly počátku hradu kladeny do 14. století, kdy měl mít podobu strážní věže. Což je pochopitelně dnes již vyvráceno.


Zdroje:
Drncová, L. 1989: Rábí. V Plzni.
Durdík, T. 1999: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha.
Durdík, T.: Hrad Rábí. Libice nad Cidlinou.
Menclová, D. 1972a: České hrady : díl první. Praha.
Menclová, D. 1972b: České hrady : díl druhý. Praha.
Sedláček, A : Hrady, zámky a tvrze Království českého XI. Praha.
Rabí - Hradní kaple

Hradní kaple
Rabí - Zdroj:
(Durdík 1999, s. 465 obr. 1001)

Zdroj: (Durdík 1999, s. 465 obr. 1001)
Příloha je viditelná až po registraci/přihlášení

URL : https://www.valka.cz/Rabi-t174921#517553 Verze : 3
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více