Maximální vzletová hmotnost: Maximum Take-off Weight:
100000 kg
220462 lb
Délka s otáčejícími se rotory: Length with Rotors Turning:
67,50 m
221 ft 5 ½ in
Délka trupu: Fuselage Length:
44,51 m
146 ft ⅜ in
Šířka trupu: Fuselage Width:
? m
?
Celková výška: Overall Height:
11,60 m
38 ft ⅝ in
Průměr hlavního rotoru: Main Rotor Diameter:
38,00 m
124 ft 8in
Průměr vyrovnávacího rotoru: Tail Rotor Diameter:
- m
-
Plocha disku hlavního rotoru: Main Rotor Disc Area:
2268,23 m2
24415.02 ft2
Plocha disku vyrovnávacího rotoru: Tail Rotor Disc Area:
- m2
- ft2
Pohon: Propulsion:
Kategorie: Category:
turbohřídelový
turboshaft
Počet motorů: Number of engines:
4
Typ: Type:
Solovjov D-25VF o výkonu 4781 kW/6500 k
Soloviev D-25VF, power 6411 shp
Objem palivových nádrží: Fuel Tank Capacity:
?
?
Výkony: Performance:
Maximální rychlost: Maximum Speed:
? km/h v ? m
? mph in ? ft
Cestovní rychlost: Cruise Speed:
? km/h v ? m
? mph in ? ft
Rychlost stoupání: Climb Rate:
? m/s
? ft/min
Statický dostup: Static Ceiling:
? m
? ft
Dynamický dostup: Dynamic Ceiling:
? m
? ft
Dolet: Range:
? km
? mi
Maximální dolet: Maximum Range:
? km
? mi
Přepravní kapacita: Transport Capacity:
228 výsadkářů 176 raněných s 8 zdravotníky
42000 kg nákladu
228 paratroopers 176 wounded with 8 medics
93000 lb of cargo
Výzbroj a vybavení: Armament and Equipment:
Výzbroj: Armament:
-
-
Vybavení: Equipment:
-
-
Uživatelské státy: User States:
-
-
Poznámka: Note:
- někdy uváděno označení Jak-32
-
Zdroje: Sources:
Gunston, Bill; Gordon, Yefim. Yakovlev Aircraft since 1924. Putnam Aeronautical Books, London 1997. ISBN 0-85177-872-0. http://avia.pro/blog/yak-60
URL : https://www.valka.cz/Jakovlev-Jak-60-t175941#616247
Verze : 0
Jakovlev Jak-60
Projekt těžkého vojenského transportního vrtulníku Jakovlev Jak-60 (Яковлев Як-60).
Počátky OKB Alexandra Sergejeviče Jakovleva (А. С. Яковлев) spadají do druhé poloviny 20. let, kdy se kolem něho vytvořila malá skupinka nadšenců, se kterou postavil své první lehké letadlo AIR-1. Datum zalétání tohoto stroje - 12. květen 1927 - je považováno za datum vzniku KB, i když nařízení vládních orgánů o jejím oficielním vytvoření má datum pozdější. V souladu se svými představami o lidovém letectví se Jakovlev zaměřuje na lehká sportovní a cvičná letadla. Za 2. světové války patří ke tvůrcům lehkých stíhacích letadel a lehkých bombardérů. Jakovlevova OKB také zvládla i nástup proudového pohonu, i když byla nakonec z vedoucí pozice vytlačena OKB MiG Mikojana a Gureviče. Po celou dobu existence OKB Jakovleva zde bylo vytvořeno víc než 200 nejrůznějších typů a modifikací létajících strojů, mezi kterými bylo více než 100 sériově vyráběných strojů. Letadla tohoto KB byla ve výrobě nepřetržitě od roku 1932, a za více než 70 let počet vyrobených letadel překročil číslo 70 000. A když v poválečném období přichází zájem o vrtulníky, jako (staro)novou podobu létajících aparátů, Jakovlevova OKB nesmí u toho chybět.
Již koncem války - od r. 1944 - se pozornost jeho OKB obrací i k tomuto poněkud exotickému létajícímu aparátu. Jakovlev do svého týmu získal schopné "vrtulníkáře" Sergeje Arsentěviče Bemova (Сергей Арсентевич Бемов), a Igora Alexandroviče Erlicha (Игорь Александрович Эрлих). První vážně míněnou konstrukcí jeho OKB se stane stroj, označovaný původně EG - Typ Š (Экспериментальный Геликоптер - ЭГ- изделие Ш). Tento stroj souosé koncepce, tedy s protiběžnými vrtulemi na společné ose a bez vyrovnávací ocasní vrtule bude sice po dlouhém vývoji - 1945 - 1948 zalétán, ale do sériové výroby neprojde. V zájmu OKB se totiž ocitne její další projekt - vrtulník Jak-100, který svou koncepcí hlavní nosné vrtule a vyrovnávací ocasní vrtule bude vedení VVS i vládě - jmenovitě J. V. Stalinovi - připadat méně exotický. Navíc bude velmi podobný úspěšné konstrukci Sikorsky H-5, která úspěšně sloužila v americké armádě. Na konstrukci obou typů bude mít hlavní zásluhu především S. A. Bemov. Stroj bude také úspěšně zalétán, Ale ani on do sériové výroby nepůjde. Tam jej předběhne jeho "konkurent", vrtulník Mil Mi-1.
Teprve až třetí konstrukce, vrtulník Jakovlev Jak-24, přezdívaný "Létající vagón", práce I. A. Erlicha, se dočká i sériové výroby a řady modifikací.
Úspěch typu Jak-24 přivede konstruktéry na myšlenku postavit stroj ještě výkonnější, vytvořený podle tohoto schématu. Tak vznikl projekt těžkého vojenského dopravního vrtulníku Jak-60, který, co se týče nosnosti, mohl soupeřit s mnoha vojenskými dopravními letadly.
Nový vrtulník obdržel označení Jak-60, a měl se stát souputníkem největšího vrtulníku na světě, který byl navržen ve stejné době v KB Mil (jde o vrtulník V-12). Vzletová hmotnost Jaku-60 měla obnášet okolo 100 tun. Rotory byly převzaty od vrtulníku Mi-6, každý z nich byl poháněn dvěma motory D-25VF. Ve shodě s projektem byl vrtulník schopen zvedat náklad o hmotnosti do 42 tun. Taková nosnost umožňuje využít vrtulník na vnějším podvěsu dopravit i tank, například T-64. Nicméně, na rozdíl od Milova vrtulníku, Jak-60 navždy zůstal jen projektem, který se do nebe nezvedl. Bylo vyrobeno pouze jisté množství maket tohoto vrtulníku.
Práce na projektu Jak-60 prováděla Leningradská filiálka OKB-115 v podniku MAP č. 272 pod bezprostředním vedením hlavního konstruktéra Igora Alexandroviče Erlicha. Při jeho projektování byly zohledněny zkušenosti vývoje a provozu předchůdce - Jak-24. Projekt nového těžkého vrtulník s rotory za sebou, vybaveného 4 motory, začali rozpracovávat na základě usnesení Rady ministrů SSSR od února roku 1958. Na vrtulníku se měly využívat se hned štyři silné plynoturbínové motory D-25VF, dávající po 6497 KS každý. Vnější rozměry gigantického vrtulník od OKB Jakovleva byl následující: délka - 44,6 m, šířka - 8,6 m, výše - 11,6 m.
Takové rozměry a nosnost na úrovni 40 tun otevíraly před vrtulníkem velké možnosti jak ve vojenském letectvu, tak v civilním sektoru. 50. a 60. jsou v SSSR ve znamení velkých "staveb socialismu" a moderní těžká technika by se na nich dala dobře uplatnit. Určením tohoto gigantického vrtulníku byl vzdušný přesun velkoobjemových a hmotných nákladů: tanků, samohybných děl, obrněných vozů, balistických raket, pozemní RLS, mostních nosníků, pontonových bloků, vrtacích věží, sloupů pro přenos elektrické energie, říčních lodí, munice a jiné výzbroje, a dalších nejrůznějších velmi těžkých nákladů hospodářského určení.
Kromě prostoru nákladní kabiny mohl Jak-60 převážet náklad i na vnějším podvěsu. Helikoptéra mohla vzít na palubu do 228 vojáků-výsadkářů v plném bojovném vybavení nebo 176 raněných v doprovodu 8 zdravotnických pracovníků. Nicméně práce na vrtulníku neopustila fázi návrhu I technického projektu. Důvodem byl především odklon OKB-115 od vrtulníkové problematiky, a také zavření jeho Leningradské filiálky s následným odebráním závodu č. 272. Nicméně podobný gigant při SSSR byl přesto vytvořen. Jde o helikoptéru V-12 KB Mila (někdy je nazýván Mi-12, i když takové označení nikdy nenesla). Na V-12 byly použity shodné motory D-25VF. Milův V-12 poprvé vzlétl v roce 1968 a stroj doposud zůstává největším vrtulníkem s největší nosností na světě. I Milův obr zůstal osamocenou konstrukcí, sovětské hospodářství si s jeho využitím, navzdory halasné propagandě, nedokázalo poradit.
URL : https://www.valka.cz/Jakovlev-Jak-60-t175941#519216
Verze : 0
Přidejte se k nám
Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady.
Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.