Počátkem třicátých let vznikl požadavek na tažení protitankových děl v těsné blízkosti předního okraje fronty. Jako první byl projektován tahač „pioněr“.
„Pioněr“ byl vyprojektován roku 1935, pod vedením A.S.Ščeglova v institutu NATI. Pohonná jednotka i s převody a diferenciálem byla užita z tanku T-37, byly použity i prvky jeho pojezdu a pásy. Stroj byl krátký a úzký, vážil pouhých 1500kg a řidič seděl vepředu uprostřed ve velmi stísněném prostoru, přímo nad převodovkou. Místo řidiče bylo kryto jen do pasu malou kapotou, jinak byl vystaven veškeré nepřízni počasí. Za řidičem bylo podélně umístěno šest sedaček (po třech na každé straně) na nich seděly bokem ke směru jízdy a zády k sobě vojáci obsluhy vlečeného kanonu. Seděli těsně u sebe a jejich nohy visely přes boky vozidla.
První série pionýrů byla zadána závodu číslo 37 (Ordžonikidzeho) roku 1936, šlo 50 kusovou objednávku, stroje byly předvedeny na tradiční přehlídce 7. listopadu 1936 na Rudém náměstí. Tato série byla v průběhu roku 1937 testována jak v továrně tak u vojsk. Ukázalo se že při jízdě v terénu stroj nevykazuje dobré vlastnosti, vzhledem k malé váze měl i malou tažnou sílu, kladně byla sice oceňována vysoká rychlost (až 50km/h po silnici). Vzhledem k tomu že ani řidič ani motor nebyli nijak chráněni bylo působení tahače na předním okraji fronty dost pochybné. Z těchto důvodů nebyla zadána další sériová výroba ale pokračovalo se ve vývoji který byl nesen jednak NATI (zde vznikly varianty B1 a B2) ale i továrnou která představila vlastní projekt T-20 Komsomolec.
„Pioněr“ byl vyprojektován roku 1935, pod vedením A.S.Ščeglova v institutu NATI. Pohonná jednotka i s převody a diferenciálem byla užita z tanku T-37, byly použity i prvky jeho pojezdu a pásy. Stroj byl krátký a úzký, vážil pouhých 1500kg a řidič seděl vepředu uprostřed ve velmi stísněném prostoru, přímo nad převodovkou. Místo řidiče bylo kryto jen do pasu malou kapotou, jinak byl vystaven veškeré nepřízni počasí. Za řidičem bylo podélně umístěno šest sedaček (po třech na každé straně) na nich seděly bokem ke směru jízdy a zády k sobě vojáci obsluhy vlečeného kanonu. Seděli těsně u sebe a jejich nohy visely přes boky vozidla.
První série pionýrů byla zadána závodu číslo 37 (Ordžonikidzeho) roku 1936, šlo 50 kusovou objednávku, stroje byly předvedeny na tradiční přehlídce 7. listopadu 1936 na Rudém náměstí. Tato série byla v průběhu roku 1937 testována jak v továrně tak u vojsk. Ukázalo se že při jízdě v terénu stroj nevykazuje dobré vlastnosti, vzhledem k malé váze měl i malou tažnou sílu, kladně byla sice oceňována vysoká rychlost (až 50km/h po silnici). Vzhledem k tomu že ani řidič ani motor nebyli nijak chráněni bylo působení tahače na předním okraji fronty dost pochybné. Z těchto důvodů nebyla zadána další sériová výroba ale pokračovalo se ve vývoji který byl nesen jednak NATI (zde vznikly varianty B1 a B2) ale i továrnou která představila vlastní projekt T-20 Komsomolec.
