Scipio Aemilianus, Publius Cornelius

PUBLIUS CORNELIUS SCIPIO AEMILIANUS AFRICANUS NUMANTINUS (185 př.n.l.- 129 př.n.l.)


Scipio Aemilianus žil v éře vrcholného stádia republiky, v době největší moci a vážnosti senátu, kdy politickému dění vévodily starobylé a mocné rody, mino jiné např. Corneliové a Aemilianové. Narodil se v roce 185 př.n.l. jako syn pokořitele Makedonie - vojevůdce Lucia Aemiliana Paulla (bitva u Pydny 22.6. 168 př.n.l.) - který své dva syny dal k adopci. Adoptivním otcem Scipiona Aemiliana se stal starší syn slavného vojevůdce Scipiona Africana (236/234 - 184) Hannibalova přemožitele, Publius Cornelius Scipio. Svoji vojenskou kariéru začal Scipio Aemilianus jako vojenský tribun v Hispánii. Scipio Aemilianus se v roce 149 př.n.l. oženil se svojí sestřenicí Sempronií, sestrou reformátorů bratrů Gracchů.


V polovině 2. století př.n.l. se vyhrotily vztahy mezi Římem a jeho poraženým protivníkem z punských válek - Kartágem. V senátu proti sobě stály frakce umírněných, které vedl Publius Cornelius Scipio Nasica (Aemilianův strýc), a stoupenci tvrdého postupu vůčí Kartágu, jejichž čelným představitelem byl Marcus Porcius Cato starší, kteří požadovali úplné zničení Kartága. Nakonec převážila averze vůči Kartágu, protivníku, který přivedl ve druhé punské válce Řím na samý okraj záhuby. Olej do ohně přilila i ekonomická prosperita Kartága, která mu umožnila splatit obrovské kontribuce 10 000 talentů stříbra (asi 262 tun) najednou po deseti letech, místo původní padesátileté lhůty. Řím v tom viděl důkaz rostoucí síly Kartága a jeho snahu zbavit se podřízenosti vůči Římu. Nyní se čekalo už jen na záminku.


Jednou z podmínek míru po druhé punské válce byl i zákaz vést válku bez povolení římského senátu. Kartágo ale v té době ohrožoval numidský král Massinissa. Ten zabral některá území patřící Kartágu. Kartaginci využili složité situace, do níž se dostaly římské jednotky v Hispánii, a proti Numidii, římskému spojenci, zasáhli vojensky (v roce 151 př.n.l.) Římané to prohlásili za porušení smlouvy a na počátku roku 149 př.nl. vyhlásili Kartágu válku.


Ani omluva a ochota přijmout podmínky Říma Kartagincům nepomohly. Konzul Lucius Marcius Censorinus nejprve požadoval odzbrojení a vydání loďstva, a poté co na tyto podmínky Kartágo přistoupilo, přednesl další podmínku nadiktovanou senátem. Kartagici měli opustit své město, zničit je a postavit si nové ve vnitrozemí. Kartágo odmítlo. Povolalo zpět vojevůdce Hasdrubala a rozhodlo se pro totální válku až do úplného konce. Nádobí bylo přetaveno na výrobu zbraní, posilovaly se hradby materiálem z demolovaných státních budov, byli propuštěni vězni a slíbena svoboda otrokům ochotným bojovat na hradbách. Po dva roky obránci města odráželi ataky Římanů.


V roce 147 př.n.l. byl vedením války v Africe pověřen Scipio Aemilianus, nyní jako nový římský konzul. Scipio Aemilianus nedosáhnul věku potřebného ke zvolení konzulem. Lidové shromáždění mu proto odhlasovalo výjimku. Scipio Aemilianus u obleženého Kartága plně uplatnil své schopnosti skvělého stratéga a rozvážného velitele. Posílil jednotky obléhající Kartágo. Jeho opevnění tvořil trojnásobný prstenec hradeb dlouhý 34 kilometrů (hlavní hradba 13,5 metru vysoká a 9 metrů široká a každách 60 metrů chráněna čtyřpatrovou věží). Celé město bylo nyní obehnáno římskými liniemi tvořenými příkopy, valy a palisádovými hradbami. Kartaginský přístav byl uzavřen hrází a blokován římským loďstvem. Scipio nechal město několik měsíců hladovět a jistý si svým úspěchem odmítl přijmout Hasdrubalovu nabídku na kapitulaci.


Rozhodující útok počátkem roku 146 př.n.l. byl veden koordinovaně proti městským hradbám i proti přístavním opevněním. Právě v přístavu Římané prorazili obranná opevnění a pronikli do samotného města. Krvavé boje v ulicích města a pod hradem Byrsou trvaly celý týden. Zahynulo 90% mužské populace Kartága. Město hořelo celých 17 dní. Scipio oceňoval statečnost obránců a vyslal poselství k římskému senátu v němž žádal zmírnění podmínek pro poražené. Senát odmítl. Město bylo srovnáno se zemí, půda prosolena, prokleta a jeho obyvatelé prodáni do otroctví. Na území bývalého Kartága byla zřízena provincie Africa. Scipionovo pohnutí nad krutým osudem města zaznamenal ve svém díle i historik a Scipionův Přítel Polybios.


Po návratu do Říma byl Scipio Aemilianus oslavován jako hrdina. V roce 142 př.n.l. byl jmenovám cenzorem. V letech 140-139 přn.l. cestoval na Východ s dějepiscem Polybiem a stoickým filosofem Panaitiem. V roce 134 se stal podruhé konzulem a byl poslán do odbojné Hispánie.


V Hispánii bojoval Řím se střídavými úspěchy už od roku 197 př.n.l. Během let se zde vystřídalo několik vojevůdců. Mezi nimi např. Cato staší, L. Aemilius Paullus a Tiberius Sempronius Gracchus starší. Od roku 153 př.n.l. čelili Římané povstání Keltiberů a Lusitanů. Situace se vyhrotila po porážce Římanů u Numantie (137 př.n.l.). Velitel Hostilius Mancinus byl dokonce zajat. V té době působil v Hispánii Scipionův bratranec Tiberius Sempronius Gracchus, který zde zastával úřad kvéstora. Gracchovi se podařilo dojednat propuštění Hostilia Mancina a jeho armády. Tento mír považoval Scipio Aemilianus za hanebný a po svém příjezdu do Hispánie doporučil senátu jeho odmítnutí. Mezi ním a T. Semproniem Gracchem panovalo nepřátelství.


Scipio přívedl k Numantii posily, okolo vzdorujícího města shromáždil na 60 000 vojáků, římských legionářů i spojeneckých oddílů. Opět uplatnil strategii blokády. Město neprodyšně obklíčíl a řeku Durius dal přehradit lany s ostnatým drátem. Pod jeho velením sloužili u Numantie např. i Gaius Marius a budoucí nepřítel Říma Numiďan Iugurtha. Po osmiměsíčním obléhání Numatie kapitulovala. Město bylo vypáleno, obyvatelstvo pobito nebo prodáno do otroctví.


V roce 133 byl v Římě zvolen T. Sempronius Gracchus tribunem lidu. Pokusil se o reformu společnosti ve prospěch nemajetných občanů, kteří měli dostat příděl půdy. Druhý tribun Marcus Octavius pod nátlakem senátu reformu vetoval. Gracchus se pokusil senát obejít a své návrhy přednést na lidovém shromáždění, navíc se protiprávně znovu ucházel o úřad tribuna lidu. Senátní strana v čele s pontifexem P. Corneliem Scipionem Nasicou vyprovokovala pouliční bitku v níž byl Tiberius Sempronius Gracchus spolu s mnohými stoupenci zabit. Scipio Aemilianus to veřejně schválil a navíc Graccha obvinil, ze se chtěl stát římským králem.


V roce 132 př.n.l. se Scipio vrací z Hispánie do Říma. O tří roky později náhle umírá. Jeho nečekaná smrt uvrhla na jeho manželku Sempronii podezření, že zosnovala jeho smrt, aby tak pomstila svého bratra Tiberia Sempronia Graccha.


V osobě Scipiona Aemiliana zemřel nejen vynikající vojevůdce, ale i vzdělaný příznivec řecké kultury. V okruhu jeho přátel se nacházeli kromě historika Polybia i stoik Panaitios nebo latinský dramatik Terentius.
URL : https://www.valka.cz/Scipio-Aemilianus-Publius-Cornelius-t18204#66743 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více