1918-1941
Vyšší velitelství (Major Commands)
V meziválečné armádě existovaly dva typy vyšších velitelství dělostřelectva. Jednalo se o šest armádních (army artillery headquarters) a osmnáct sborových dělostřeleckých velitelství (corps artillery headquarters). Tato velitelství měl na starost řízení přidělených dělostřeleckých jednotek a operací na úrovni sboru či armády. Armádní velitelství sestávalo z vlastního velitelství a muniční kolony (Ammunition Train). Všechny ostatní dělostřelecké a podpůrné síly a prostředky měly být přidělovány ze záloh Generálního velitelství (General Headquarters Reserve (GHQR)) v závislosti na momentální situaci a podle potřeb přiděleného úkolu. Po splnění úkolu nebo změně situace měly být velitelství opět odňaty a GHQR je mělo poskytnout jinam, aby tyto síly a prostředky byly využívány co možná nejefektivněji. Muniční kolona měla zajišťovat zásobování municí pro tyto přidělené jednotky. Sborové velitelství sestávalo s vlastního velitelství a sborové dělostřelecké brigády. Úkolem velitelství bylo koordinovat činnost sborové dělostřelecké brigády a divizních dělostřeleckých brigád a též činnost jednotek přidělených z armádního dělostřeleckého velitelstrví či přímo ze záloh Generálního velitelství. Všechna armádní a sborová dělostřelecká velitelství, s výjimkou II. a V. sboru, byla zřízena v roce 1921 v rámci Organizovaných záloh. Velitelství u II. a V. sboru byla zřízena v rámci Národní gardy a přiřazena státům New York a Ohio. V roce 1928 byla všechna armádní a sborová dělostřelecká velitelství vyjmuta z geograficky příslušných sborových oblastí a podle všeho demobilizována.
Polní dělostřelecké brigády (Field Artillery Brigades)
Polní dělostřelecké brigády řídili činnost přidělených polních dělostřeleckých pluků a dalších přidělených sil a prostředků. Jejich úkolem bylo plánování, koordinace a řízení přímé i nepřímé palby na podporu postupujících jednotek. Divizní brigády měly poskytovat přímou palbu na podporu jezdectva a pěchoty, sborové brigády a brigády z GHQR měly poskytovat protibaterijní palbu a hlubokou přehradnou palbu. Z hlediska organizace a vybavení existovalo několik typů polních dělostřeleckých brigád. Jednalo se o divizní brigády (divisional), sborové brigády (corps), lehké brigády (light), střední a těžké brigády (medium and heavy, M&H) a brigády vezené na přepravnících. Každá brigáda měla sestávat z vlastního velitelství, velitelské baterie a dvou či více polních dělostřeleckých pluků. V roce 1921 prošly divizní brigády reorganizací a sestávaly jen ze dvou lehkých pluků s koňmi taženými (horse-drawn) 75mm houfnicemi (H). Divizní střední dělostřelecké pluky se 155mm houfnicemi byly přesunuty ke sborovým dělostřeleckým brigádám. Sborové brigády tak nyní měly čtyři pluky - tři pluky se 155mm houfnicemi (H) a jeden se 155mm kanony (G). Od roce 1929, kdy armáda zavedla do výzbroje novější a mobilnější, nákladními automobily tažené (truck-drawn) 155mm houfnice, disponovaly divizní brigády opět pluky se 155mm houfnicemi. Sborové brigády současně přišly o jeden pluk se 155mm houfnicemi. Lehké brigády, střední a těžké brigády a brigády vezené na přepravnících byly přesunuty pod zálohy Generálního velitelství. Lehké brigády a brigády vezené na přepravnících sestávaly z vlastního velitelství, velitelské baterie a tří praporů se 75mm nákladními automobily taženými či na přepravnících vezenými prapory. Střední a těžké brigáda zřejmě neměla pevně stanovené členění, avšak běžně sestávala ze dvou pluků se 155mm houfnicemi, dvou pluků s 240mm houfnicemi a jednoho pluku s 6palcovými kanony. Dále měla přiděleny dvě zbrojní roty (těžké údržbové) (ordnance company (heavy maintenance)). Všechny střední a těžké pluky byly tažené nákladními vozidly. Brigády GHQR měly být řízeny GHQ a přidělovány armádním velitelstvím podle momentální potřeby.
Po většinu období 1921-1939 bylo v rámci Pravidelné armády jen pět brigád v aktivním stavu - čtyři u divizí a jedna u sboru. 11. polní dělostřelecká brigáda na Havaji byla po roce 1921 jedinou plně aktivní brigádou se třemi pluky. Plánovači Ministerstva války se domnívali, že pohyblivost jejích středních pluků není problém, neboť jejím úkolem byla především obsluha stálých postavení na Oahu. Ostatní tři aktivní divizní brigády přišly o jeden střední pluk a navíc musely deaktivovat části zbylých pluků. Jediná aktivní sborová brigáda, 13. polní dělostřelecká brigáda ve Fort Bragg, musela také deaktivovat část svých jednotek. V roce 1930 začala armáda s reorganizací svých dělostřeleckých jednotek a díky zefektivnění jiných součástí mohla v letech 1934 a 1935 reaktivovat 6. a 4. polní dělostřeleckou brigádu. V říjnu 1939 byly všechny divizní brigády zrušeny v rámci triangularizace pěších divizí.
Všechny neaktivní divizní brigády Pravidelné armády byly po roce 1926 postupně zformovány v rámci RAI (Regular Army Inactive). Stejně jako naprostá většina ostatních brigád RAI nefungovaly tyto brigády jako skutečná funkční velitelství. V RAI bylo po roce 1926 zformováno jen několik málo sborových brigád a žádná brigáda GHQR. A to přesto, že celkový počet dělostřeleckých brigád RAI po roce 1933 stoupl. V letech 1920 až 1921 bylo rámci Národní gardy zřízeno osmnáct divizních a šest sborových brigád. Všechny divizní brigády byly v meziválečném období také zformovány, naopak sborová brigáda nebyla zformována ani jedna. V roce 1923 bylo všech šest sborových brigád dokonce zařazeno mezi deferované jednotky Národní gardy a přesunuto do Organizovaných záloh. Pět z nich bylo v letech 1927 až 1933 demobilizováno. Naopak v letech 1940 a 1941 bylo během mobilizace v rámci Národní gardy zřízeno a zformováno šest sborových brigád. Nebudeme-li počítat zmíněných šest deferovaných brigád, existovalo ve dvacátých letech v rámci Organizovaných záloh 62 polních dělostřeleckých brigád. Z těchto brigád bylo 27 divizních, 17 sborových, 5 lehkých, 6 vezených na přepravnících a 7 středních a těžkých. Všechny divizní a sborové brigády spolu s většinou ostatních brigád byly v různých letech meziválečného období zformovány. Mnoho sborových brigád bylo v roce 1933 demobilizováno a v mobilizačních plánech nahrazeno brigádami RAI. Některé brigády GHQR nebyly nikdy zformovány a mnoho z nich bylo v roce 1933 demobilizováno či deaktivováno, aniž by byly v mobilizačních plánech nahrazeno. Většina divizních brigád Organizovaných záloh byla funkčními jednotkami. Část divizních a sborových brigád občas fungovala jako řídící velitelství při výcviku podřízených jednotek. Naopak v případě brigád GHQR bylo funkčních z nich jen pár. Brigády, u nichž existovala nejvyšší aktivita, měly v čele záložního plukovníka či brigádního generála. Většině z nich velel jen podplukovník nebo major a to jen jako dočasný velitel, který nevykonával žádnou kontrolu nad podřízenými pluky.
Polní dělostřelecké pluky (Field Artillery Regiments)
Polní dělostřelecký pluk byl v meziválečném období považován za základní organizační součást dělostřelectva pro boj, výcvik a správní činnosti. Struktura a typy těchto pluků z podstatné části přímo vycházely z dělostřeleckých pluků sloužících v první světové válce. Poválečná analýza došla k závěru, že organizační struktura polního dělostřelectva byla v zásadě v pořádku, nicméně několik změn doporučila. Tyto změny se ale týkaly především brigád a některých dalších součástí této zbraně, naopak pluků se v podstatě nedotkly. V meziválečném období existovalo několik rozdílných typů polních dělostřeleckých pluků. Jejich organizační struktura se lišila podle toho, jakou měly výzbroj a k jakému úrovni velení byly přiřazeny. Divizní brigády čítaly dva pluky s koňmi taženými 75mm kanony. Každý pluk měl dva prapory o dvanácti kanonech. Tři nákladními automobily tažené verze tohoto pluku byly integrální součástí lehkých brigád GHQR a další tři se také nacházely u GHQR v brigádách vezených na přepravnících. Pluky se 155mm houfnicemi se nacházely u sborových dělostřeleckých brigád (po třech plucích v brigádě) a u středních a těžkých brigád GHQR (po dvou plucích). Pluky měly tři prapory po osmi dělech. Pluky se 155mm kanony se nacházely jen u sborových dělostřeleckých brigád. Každý pluk měl tři prapory po osmi kanonech. Pluky s 240mm houfnicemi se nacházely jen ve střední a těžké brigádě. Tyto pluky měly 3 prapory po osmi houfnicích. Ve stejných brigádách byly zařazeny i pluky s 6palcovými kanony. Členily se v podstatě stejně jako pluky s 240mm houfnicemi. Posledním typem byl pluk se 75mm houfnicemi určenými k přepravě na soumarech. Dělil se stejně jako ostatní pluky se 75mm děly na dva prapory o dvanácti houfnicích. V roce 1921 byly koňmi tažené jen pluky, které byly integrální součástí pěších a jezdeckých divizí. Specifikem byly rozložitelné 75mm houfnice, které byly určené k přepravě na soumarech, nejčastěji mulách, v nepřístupném terénu jako jsou hory či džungle a pluky přepravované na přepravnicích, tj. na korbách nákladních vozidel. V ostatních případech měla být děla tažena nákladním automobilem či dělostřeleckým traktorem. Traktory ale nakonec bylo vybaveno jen několik málo jednotek.
V meziválečném období bylo počítáno s tím, že v Pravidelné armádě bude 87 polních dělostřeleckých pluků. 27 z nich bylo k lednu 1920 ve stavu. Do října 1933 jich bylo zřízeno či znovuzřízeno dalších 60. Jen 12 z nich ale mělo aktivní plukovní velitelství po celou dobu. Dalších 15 pluků bylo aktivovaných jen částečně, tj. alespoň s jedním aktivovaným praporem. 9 z nich bylo zformováno po různě dlouhou dobu v rámci pluků RAI. 57 dalších pluků bylo v různé době zformováno v rámci jednotek RAI. Jen tři pluky Pravidelné armády zůstaly zcela neaktivní po celé meziválečné období. Většina z těchto pluků byla v letech 1940 a 1941 reorganizována a přejmenována na divizní či nedivizní polní dělostřelecké prapory a aktivována. Jen malá část zůstala v podobě pluku a z nich jen několik bylo ve stejné době aktivováno. Většina pluků RAI byla funkčními záložními jednotkami. Obecně byly tyto pluky formovány ve větších městech a přidruženy k místnímu programu ROTC. V čele měly většinou majora či důstojníka v ještě vyšší hodnosti. Ty pluky, které se mco nescházely a sloužily spíše jen jako položka v mobilizačních tabulkách.
V Národní gardě se v meziválečném období objevilo 107 polních dělostřeleckých pluků. 63 z nich bylo aktivních. Tři další byly aktivní částečně, přičemž dva z nich bylo posléze včleněny do jiných jednotek. 28 pluků sice bylo alokováno k jednotlivým státům, ale nikdy nebyly zformováno. Jednalo se o pluky sborů a GHQR. Tyto pluky byly v roce 1923 zařazeny mezi deferované jednotky. Až na pár výjimek byly tyto pluky v roce 1927 demobilizovány. Mezi lety 1939 a 1941 bylo v rámci Národní gardy zformováno dalších 13 pluků. Ty byly částečně zformovány z jednotek Národní gardy, které již existovaly, avšak nad rámec armádních mobilizačních plánů. Nové jednotky pocházely většinou z jezdeckých pluků, jež původně patřily pod zrušené jezdecké divize Národní gardy. Ostatní byly bývalé pěší pluky. Více jak 220 pluků bylo mezi lety 1921 a 1929 zřízeno či znovuzřízeno a alokováno pro Organizované zálohy. Většina z nich byla skutečně zformována, ale mnoho z nich bylo později deaktivováno v souvislosti z formováním pluků RAI. Kolem 37 pluků Organizovaných záloh bylo později demobilizováno pro nadbytečnosti. Většina z těch zformovaných, především divizní pluky, bylo skutečně funkčními jednotkami. Stejně jako většina jednotek Organizovaných záloh i tyto pluky, které byly původně silně geograficky rozprostřené, měla tendenci k soustřeďování se do větších populačních center.