Rozpočet tohoto webu pro rok 2018 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 87.861,- Kč Chci přispět
Za posledních 7 dní bylo 519 příspěvků vloženo, 1272 editováno a 820 zmoderováno. Statistiky
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb

Caligula, Gaius

    Avatar
    Gaius Iulius Caesar Germanicus Caligula


    (31.8. 12 n.l. - 24.1. 41 n.l.)



    Gaius Germanicus se narodil 31. srpna roku 12 n. l. v italském Antiu. Byl třetím synem Germanica, slavného a velmi oblíbeného římského vojevůdce patřícího též do vládnoucí dynastie (julsko-claudijské). Vlivem složitých rodinných vztahů byl Gaius po matce přímým potomkem Augusta a po otci přímým potomkem jeho ženy Livie (Gaiova matka Agrippina byla vlastní vnučkou Augustovou, avšak nevlastní vnučkou Livie, jeho otec Germanicus naopak vlastním vnukem Livie, ovšem nevlastním vnukem Augustovým).


    Když byly Gaiovi dva roky, zemřel císař Augustus (14 n. l.). Jeho otec silou své osobnosti zažehnal vzpouru římských legií v Dolní Germánii, kterým před tím velel. Rýnská hranice byla nejneklidnější hranicí té doby - před pěti lety zde byly v bitvě v Teutoburském lese zničeny dvě římské legie pod velením Varrovým. Gaius přicestoval společně se svým otcem a matkou a strávil tu následující dva roky, pobýval zde tedy od svých dvou do čtyř let. Vojáci si ho nesmírně oblíbili, stal se jakýmsi jejich maskotem a miláčkem. Vojáci mu vyrobili miniaturní vojenské botičky, které Římané nazývali caligae, a začali mu říkat Caligula.


    Roku 17 n. l. už Germanicus slavil v Římě triumf (pomstil v Germánii Varrův neúspěch) a následně byl vyslán do východních provincií, aby uklidnil spory ohledně jmenování krále Arménie. Poté co se tak stalo, odcestoval do Egypta, a když se vrátil, roku 19 n. l. za nejasných okolností zemřel. Caligula ho dosud všude doprovázel. Po jeho smrti žil v Římě a chystal se na dráhu politika.


    Když mu bylo osmnáct, jeho matka a dva starší bratři byli zatčeni a vyhoštěni; během tří let byli všichni po smrti. Římský císař Tiberius tou dobou už znechucen opustil Řím a usadil se na ostrůvku Capri poblíž jihoitalského pobřeží. V Římě za něj vládl jeho prefekt praetorianů Seianus, který si též dělal zálusk na nástupnictví. Proto Tiberia zásoboval poplašnými zprávami o spiknutích proti němu, které ho měly jednak zdržet od případného návratu do Říma, jednak umožnit Seianovi odstranit všechny, kdo mu stáli v cestě. Roku 31, po odsouzení Germanikových příbuzných, tak byl Seianus na dohled od cíle, a stal se oficiálním Tiberiovým nástupcem - nebezpečí pro něj představoval ještě Caligula, který osudu svých příbuzných unikl (zřejmě byl ještě příliš mladý). Měl se stát knězem.


    Na jaře 31 n. l. Seianovy intriky však vzaly rázný konec - matka Seianovy nastávající ženy Livilly císaře Tiberia přesvědčila o pravých záměrech Seiana a Tiberius ho dal promptně popravit. Jeho místo zaujal nový prefekt praetoriánů - Macro. Tiberius si následujícího roku (32 n. l.) Caligulu pozval k sobě na Capri a ustavil ho - společně se svým vnukem Tiberiem Gemellem - svým následníkem. Roku 33 n. l. zastával Caligula úřad quaestora, nicméně tím také jeho státnická průprava skončila. Není příliš jasné, proč ho Tiberius už nepověřil žádným dalším důležitým úřadem.


    Roku 37 n. l. Tiberius na Capri zemřel. Možná byl zabit Macronem, který se pomalu dostával do stejné pozice jako jeho předchůdce Seianus, někteří antičtí autoři dokonce tvrdí, že ho polštářem uškrtil sám Caligula. Je to však velmi nepravděpodobné a tato historka zřejmě vznikla až později, pod vlivem dalšího Caligulova chování.


    V červenci 37 n. l. se tedy Caligula ujímá vlády, aniž by bral ohledy na svého spoluvládce Gemella. Senát Tiberiovu závěť prohlásil za neplatnou a všechnu moc svěřil Caligulovi, který měl též podporu Macrona a především vojáků, kteří ho stále zbožňovali (Caligula například údajně už odmala mluvil řečí jim blízkou, tedy značně obhrouble). Naděje do něj vkládané nezklamal - uctil památku svých příbuzných, které dal Tiberius odstranit a neprohlásil svého neoblíbeného předchůdce bohem, zrušil jeho neblaze známý paragraf o velezradě a do žádných dalších dramatických státnických skutků se nepouštěl.


    V říjnu 37 n. l. Caligula vážně onemocněl a jeho popularita mezi lidem byla tak obrovská, že vypukl velký smutek a lidé se shromažďovali, aby se modlili za jeho uzdravení. Caligula se skutečně uzdravil. Řecký historik Filón však výstižně poznamenal, že už to nebyl ten Caligula jako dřív. Možná že se pouze projevil jeho skutečný charakter, ale je pravděpodobné, že Caligula se prostě zbláznil. Začal se chovat jako monarcha řecko-orientálního typu (zřejmě zapůsobil vliv pobytu na východě), sám se následně začal považovat přímo za boha (zřejmě podlehl obrovské oblibě u lidu a rozmazlování, kterému byl vystavován jako dítě od vojáků). Údajně nutil k pohlavnímu styku s ním své tři vlastní sestry (Agrippina mladší, Iulia Drusilla, Iuiia Livilla). Iulii Drusillu po její smrti roku 38 n. l. dokonce prohlásil oficiálně za bohyni (byla to první římská žena, jíž se této pocty dostalo). Kromě toho se Caligula stihnul ještě čtyřikrát oženit.


    Caligulovo trvání na vlastním uctívání způsobilo nepokoje v Egyptě, kde židé žijící v Alexandrii odmítli obětovat císaři (byli ochotni obětovat pouze za císaře), které přerostly v násilí mezi řeckým a židovským obyvatelstvem. Řekové se probili do synagog, aby tam vztyčili císařovy sochy. Ve skutečnosti byl problém náboženský jako obvykle spíše záminkou, nicméně k vyostření situace výrazně přispěl. Později Caligula přikázal, aby všechny chrámy v říši byly přeměněny ve svatyně císařova kultu. Místodržící v Sýrii - Publius Petronius - dostal za úkol objednat sochu Caliguly v podobě nejvyššího římského boha Jova alias řeckého Dia a umístit ji v jeruzalémském Chrámě. Jistému židovskému povstání zabránil až Caligulův přítel, žid Iulius Agrippa, který ho přesvědčil aby své nařízení odvolal.


    Caligula se velmi brzy po svém "přerodu v boha" zbavil svého dosud věrného přítele Macra, stejně jako svého odstrčeného spoluvládce Gemella. Nepříliš bohatou státní pokladnu začal plnit majetkem "velezrádců", které vybíral především z bohatých Římanů. Rychle si vzpomněl na Tiberiův paragraf o velezradě a znovu ho zavedl. Oblíbeným způsobem, jak získat dědictví některé z bohatých obětí, bylo obvinit ji z velezrady a nechat ji spáchat sebevraždu, přičemž dotyčný v závěti často značný díl svého majetku odkázal právě císaři - zachránil tím totiž druhou část pro svou rodinu, která by v případě popravy přišla o všechno. Podobně skončil i správce Panonie, o kterém se Caligulovi doneslo, že mu není dostatečně loajální. Vyjádřil se také v tom smyslu, že by si přál, aby všechen římský lid měl jedinou hlavu, kterou by mohl jediným seknutím utnout.


    Caligula se následně rozhodl získat si slávu i na poli válečnickém. V čele legií a se silným oddílem praetorianské gardy v doprovodu části svého příbuzenstva vytáhl v září 39 n. l. do Galie pod záminkou, že se vydal ztrestat germánské kmeny, které jako obvykle dělaly Římanům problémy na hranicích Germánie. Doneslo se mu, že správce Horní Germánie Gnaeus Cornelius Lentulus Gaetulicus se ho chystá dát zavraždit, proto ho raději předešel. Společně s ním nechal zabít i svého předpokládaného nástupce, Marca Aemilia Lepida (vdovce po své již dříve zmiňované třetí sestře). Své zbylé dvě sestry navíc poslal do vyhnanství a majetky všech čtyř obětí rozmnožily jeho jmění.


    Caligula se svým vojskem přezimoval v táborech v Germánii a Galii, avšak ani jeho plánovaná výprava do Germánie, ani další nápad - vylodění v Británii (od doby Caesarova krátkodobého vylodění už téměř sto let opět svobodné) se neuskutečnily. Existuje historka tvrdící, že před návratem z Galie na jaře 40 n. l. svým vojákům přikázal sbírat mušle na francouzském pobřeží naproti Británii jako válečnou kořist (zřejmě na bohu moří Neptunovi, se kterým se bůh Caligula dostal snad do sporů, které obyčejným smrtelníkům nemohly být zřejmé).


    S Neptunem souvisí i další Caligulův velkolepý projekt. Nechal přes Neapolský záliv vybudovat ze spojených lodí most dlouhý 3 až 5 kilometrů a pak po něm se vší parádou s družinou přejel tam a později zpátky. Co tím chtěl dokázat a komu zůstává otázkou. Mohl se však pochlubit, že stejně jako Neptun přešel moře suchou nohou.


    Vraťme se nyní však s Caligulou do Říma - stalo se tak v létě roku 40 n. l. Senát, který během jeho nepřítomnosti začínal dávat najevo svou nevoli s jeho vládou, se rychle uklidnil a odhlasoval mu ovace (menší forma triumfu). Zvláštním dekretem mu dovolil účastnit se zasedání senátu se svou germánskou tělesnou stráží - Caligula se totiž obával spiknutí. Nelze se asi divit, že minimálně ke třem skutečně došlo. Poslední vyvolal Caligula sám, když obvinil velitele praetoriánů (byli nyní pro jistotu dva), že se ho chystají zavraždit. Ať už to tito muži v plánu měli nebo ne, po tomto obvinění jim už ani nic jiného nezbývalo.


    Praktickým provedením byl pověřen jeden člen praetorianské gardy sloužící v císařově blízkosti, jemuž se Caligula pravidelně posmíval. Spolu se dvěma dalšími vojáky se 24. ledna 41 n. l. vrhl na císaře v chodbě pod Palatinem, když Caligula opouštěl divadelní představení, a ubodali ho. Germánská tělesná stráž přispěchala svému císaři na pomoc příliš pozdě. Jiný voják pak zabil jeho čtvrtou ženu Caesonii i s její maličkou dcerkou. Praetoriani v paláci pak našli Claudia, Caligulova strýce, schovaného za závěsem a třesoucího se strachy, a k jeho překvapení ho namísto, aby ho zabili, provolali císařem.


    Caligula byl prvním římským císařem, který odhodil republikánský nátěr pěstovaný oběma svými předchůdci a ukázal, že Římu už jednoznačně vládne jediný muž, který si může dovolit prakticky cokoliv. Byl naprosto nezpůsobilý k vládě a psychicky vyšinutý; u moci se udržel tři a půl roku.
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/19999#75045Verze : 0
    Avatar
    Caligulova nemoc zůstává záhadou, on sám si myslel, že byl otráven a podle toho se pak začal chovat a nikomu nedůvěřoval, nabízí se i úvaha o zánětu mozku ( encefalitidě ), jejímž následkem může být změna osobnosti a demence, tomu by zase nasvědčovalo chování vladaře před nemocí, kdy se Caligula projevoval jako celkem dobrý císař,a proto se lidé o něho tak báli, a po nemoci, kdy ho jeho okolí vůbec nepoznávalo. Choval se naprosto nesmyslně a korunu tomu nasadil, když jmenoval svého oblíbeného koně senátorem.
    Dvorní astrolog císaře Tiberia Thrasyllos měl ještě v době, kdy měl Caligula jen malé neděje na trůn prohlásit, že spíše přejede Caligula záliv v Baiích na koni než aby se stal císařem. Takže to bylo jakési dětinské gesto typu dokázal jsem to.
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/19999#75271Verze : 0
    Avatar
    Prehľad titulov a poct, ktorými bol poctený od roku 37 do roku 41:
    Tribún ľudu I. – IIII.
    Konzul I. – IIII .


    Ďalej : Augustus (37), Otec vlasti (38), Najvyšší kňaz (37).
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/19999#79368Verze : 0
    Avatar
    S tím koněm existuje i jiná verze.
    Když údajně jednou viděl v jasnější chvilce senát jako bandu přitakávačů (není se co divit, já bych taky raději kýval hlavou, než se nechal popravit a hlavně zničit celou rodinu), prohlásil , že i Inciatus (jeho oblíbený kůň) by to senátorství zvládl také a možná lépe.
    Jaká verze je pravdivá však bohužel nevím
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/19999#79415Verze : 0
    Avatar
    portrét:


    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/19999#101863Verze : 0
    Avatar
    V bitke v teutoburnskom lese boli znicene 3 legie a to XVII,XVIII a XIX.Tieto legie uz neboli nikdy obnovene.Orol XVIII sa nikdy nenasiel.
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/19999#370520Verze : 0