56. peruť RAF

Rozpočet tohoto webu pro rok 2018 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 87.861,- Kč Chci přispět
Za posledních 7 dní bylo 539 příspěvků vloženo, 2250 editováno a 1523 zmoderováno. Statistiky
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb

56. peruť RAF

No. 56 Squadron RAF - přehledové téma

    Avatar
    No. 56 Squadron RAF
    56. peruť RAF


    období existence
    56. peruť RFC [1916-1918]
    56. peruť RAF [1918-1920]
    56. peruť RAF [1920-1922]
    56. peruť RAF [1922-1946]
    56. peruť RAF [1946-1976]
    56. peruť RAF [1976-1992]
    56. peruť RAF [1992-2008]
    56. peruť RAF [2008- ]


    motto
    Quid si coelum ruat (Co když se nebe zřítí / What if heaven falls)


    historie
    viz. příspěvky níže


    bojová ocenění / Battle Honours
    Western Front, 1917-1918
    Arras
    Ypres, 1917
    Cambrai, 1917
    Somme, 1918
    Amiens
    Hindenburg Line
    France & Low Countries, 1940
    Dunkirk
    Battle of Britain, 1940
    Fortress Europe, 1942-1944
    Dieppe
    France & Germany, 1944-1945
    Normandy, 1944
    Home Defence, 1942-1945
    Arnhem


    zdroje:
    Halley, James J. The Squadrons of the Royal Air Force & Commonwealth 1918–1988. Tonbridge, Kent, UK: Air Britain (Historians) Ltd., 1988. ISBN 0-85130-164-9.
    Jefford, Wing Commander C.G., MBE, BA, RAF(Retd.). RAF Squadrons, a Comprehensive record of the Movement and Equipment of all RAF Squadrons and their Antecedents since 1912. Shrewsbury, Shropshire, UK: Airlife Publishing, 1988 (second edition 2001). ISBN 1-85310-053-6.
    Shores C. - Thomas C.: 2nd Tactical Air Force, volume 3, Classic Pub., Hersham 2006, ISBN 1-903223-60-1
    https://en.wikipedia.org/wiki/No._56_Squadron_RAF
    http://www.rafweb.org/Squadrons/Sqn056-60.htm
    https://www.raf.mod.uk/organisation/56squadron.cfm
    http://www.56sqnfirebirds.org.uk/index.htm
    http://www.lightning.org.uk/56squadron.html
    www.historyofwar.org
    http://www.epibreren.com/ww2/raf/56_squadron.html
    http://www.f4phantomeers.org.uk/56sqn.html
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/20235#76134Verze : 4
    MOD
    Avatar
    Znak jednotky byl oficiálně autorizován králem Edwardem VIII. v červenci 1936.

    zdroj: http://www.clavework-graphics.co.uk/insignia/great_britain/great_britain_squadrons_4.html
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/20235#229899Verze : 2
    MOD
    Avatar
    Jedna z nejslavnějších perutí Královského letectva. Stala se nejúspěšnější jednotkou RFC/RAF za první světové války.


    Historie – I. sv. válka:


    Jednotka byla oficiálně vytvořena 8. 6. 1916 ve Fort Rowner v Gosportu. Už 14. 7. byla však přeložena na letiště Colney nedaleko Londýna, kde setrvala dalších 8 měsíců. V září pak obdržela výzbroj, dvoumístné pozorovací BE-2c a rychlé průzkumné jednomístné Bristol Scout. Posléze však bylo přijato rozhodnutí přetvořit ji na stíhací jednotku.


    Současně bylo rozhodnuto učinit experiment, jaký dosud v RFC neměl obdoby. V jejím případě totiž britské velení letectva překonalo svou nechuť k soustřeďování zkušených pilotů do jedné squadrony, protože se obávali, že piloti průměrných squadron by po odchodu svých schopnějších kamarádů byli silně demoralizováni a jednotky byly neúměrně oslabeny.


    Výjimečnost nové perutě proto podtrhovala zejména skutečnost, že do kádru jednotky tak byla zařazena řada již velmi zkušených pilotů, jako byli např. A. Ball (v té době 31 sestřelů) J. McCudden,VC (v té době 5 sestřelů), H. Meintjes (tehdy 4 sestřely), G. Bowman ( tehdy 2 s.). nebo Cecil Lewis, jenž už v té době měl na frontě odlétáno přes půl roku na pozorovacích letounech a patřil mezi vynikající piloty.


    Další zvláštností potom bylo nařízení, podle něhož měli být do stavu jednotky především vybíráni vysoce inteligentní mladí muži, výkvět nejlepších anglických rodin a absolventi nejlepších škol. Tuto skupinu pak reprezentovali Ball, A. Rhys-Davids, C. Lewis, R. Hoidge, R. Maybery apod.


    Sestavením perutě podle žádaného vzoru byl pověřen Maj. Richard Graham Blomfield, jenž převzal velení jednotky počátkem února 1917. Byl vybrán zejména proto, že měl pochopení pro drzé a sebevědomé mladé piloty a věděl, jak je zvládnout. V posledním únorovém týdnu pak začal představy svých nadřízených naplňovat.


    Jedním z hlavních kritérií pro výběr pilota do kádru perutě byla mimořádná agresivita a bojový duch. Nezapomínalo se ovšem ani pilotní umění a zkušenosti. Výsledkem byla první peruť, jejíž piloti oproti ostatním jednotkám RFC skutečně tvořili nadprůměr.


    V březnu 1917 byly do výzbroje 56. squadrony zařazeny zbrusu nové letouny SE 5 a peruť se tak stala první britskou jednotkou vyzbrojenou těmito vynikajícími stroji. Po celý měsíc, doma v Anglii, daleko od válečné vřavy, se piloti 56. squadrony usilovně cvičili na nových letounech. Jejich schopnost ovládat nový stroj brzy dosáhla takové úrovně, že jejich oblíbeným kouskem při přistávacím manévru bylo „sjíždět“ koly podvozku po svažující se zaoblené střeše hangáru.


    Na druhou stranu byli piloti k novým letounům velmi kritičtí, nejvíce sám Ball. O SE-5 tvrdil, že je to „nula“ a s pomocí mechaniků na svém stroji provedl řadu úprav, které byly později přeneseny i na ostatní stroje perutě a nakonec se promítly i ve vylepšené verzi SE-5a, které se však sám Ball již nedožil.


    Byla pravda, že nové letouny trpěly řadou „dětských nemocí“, hlavním důvodem ovšem byla neobvyklá konstrukce. Až dosud byly za etalon stíhačky v RFC považovány malé, lehké a obratné letouny jako byly Nieuporty XVII či Sopwithy Pup. SE-5 byl však stroj zcela odlišné koncepce – šlo o silný stroj s řadovým motorem, těžký a rychlý, silně vyzbrojený, prostě ideální přepadový stíhač. Nebylo ovšem možné se s ním pouštět do bojů v zatáčkách jak byli až dosud britští piloti zvyklí. Obratnost SE-5 nebyla tak vysoká, zato byl dobře ovladatelný a byl valmi dobrý při vertikálních manévrech. Piloti si proto museli zvykat na nový způsob boje. Jejich výcvik byl po všech stránkách komplexní – cvičila se akrobacie, střelba i létání ve formacích. Času však bylo málo.


    Na počátek dubna 1917 totiž britská armáda plánovala velkou ofenzívu u Arrassu. 4. 4. zahájil RFC generální leteckou ofenzívu, k níž se o pět dní později přidaly i pozemní útočné operace. Do této akce bylo rozhodnuto vrhnout i 56. squadronu.


    Do této perutě byly vkládány velké naděje, o čemž svědčí i výňatek ze zprávy generála Sira Davida Hendersona (bývalého velitele RFC, nyní působícího na generálním štábu) sepsané počátkem dubna pro potřeby generálního štábu: „Tento týden by měla Anglii opustit peruť jednomístných stíhaček SE-5 a my věříme, že se jim nevyrovná žádný německý stroj.“


    Od 56. squadrony se čekalo, že rozhodným způsobem zvrátí situaci ve prospěch RFC. Byla chápána jako po každé stránce elitní jednotka, zformovaná speciálně k vybojování vzdušné nadvlády nad Arrasem. To ovšem znamenalo, že jednotka se dříve nebo později bude muset utkat s Richthofenovou Jastou 11, která v té oblasti operovala. O „šestapadesáté“ se často hovořilo jako o antirichthofenovské peruti. Třebaže nebyla oficiálně vytvořena pro boj s Richthofenem a jeho letkou, její poslání, totiž nastolit znovu vzdušnou převahu v arraském úseku fronty, ji k tomu předurčovalo. Není bez zajímavosti, že 56. squadrona později sledovala Jastu 11 a následně i JG 1 během všech jejích přesunů podél fronty po celou dobu trvání války.


    Squadrona dorazila do Francie 7. dubna, kde se jejím domovem stalo přífrontové letiště Vert Galand. Několik dalších dní bylo ještě věnováno výcviku a zejména seznamování se s okolní krajinou kvůli snazší navigaci při budoucích bojových letech. Dne 22. 4. 1917 pak peruť letěla na svoji první bojovou hlídku nad frontu. Již následujícího dne v 06.45 otevřel skóre jednotky A. Ball, když sestřelil německou dvousedadlovku. Ještě dopoledne přidal další sestřel a na konci prvního dne již peruť měla na kontě čtyři potvrzené úspěchy.


    Další dny pak přinesly řadu dalších úspěchů a rychle se tak prokázalo, že naděje vkládané do nové perutě nebyly liché. Ukázalo se, že piloti 56. squadrony disponují zejména velmi vysokou morálkou. Jejich sebevědomí bylo umocněno jednak skvělou výzbrojí, jednak dostatečně dlouhým a kvalitním výcvikem. Peruť se do všech bojů vrhala s ohromným odhodláním a mimořádnou agresivitou.


    Jednotka se již také několikrát nerozhodně utkala v krátkých potyčkách s červenými Albatrosy Jasty 11 a sebedůvěra anglických pilotů tak opět vzrostla. Pak ale přišel 7. květen a s ním i jedna z nejhorších porážek v dějinách jednotky.


    Peruť odstartovala v půl šesté večer na svoji poslední akci toho dne. Úkolem perutě bylo poskytnou doprovod lehkým bombardérům 70. squadrony. Bylo špatné počasí a formace se brzy rozpadla. Když se konečně peruť opět zformovala, vletěla přímo mezi Albatrosy Jasty 11. Angličané bez rozpaků napadli německé letouny a rozpoutal se zuřivý zápas, jenž začal asi 6000 m vysoko a skončil téměř u země. V tvrdém boji piloti „šestapadesátky“ hlásili sestřelení čtyř Albatrosů (Němci však přiznali pouze zranění jednoho letce), ale sami utrpěli těžké ztráty.


    Britští piloti později tvrdili, že asi 1,5 km od místa střetu se pohybovala nejméně ještě jedna formace Albatrosů, a že tedy byli vlákáni do léčky. V oblasti skutečně operovala zřejmě ještě Jasta 3 a právě tak několik dalších britských jednotek – 19. squadrona se stíhačkami Spad VII a 8. squadrona RNAS s letouny Sopwith Triplane.


    Když se bitva strhla, formace 56. perutě se opět zcela roztrhala a její piloti místo, aby bojovali jako celek, museli podstoupit řadu individuálních soubojů proti proměnlivému počtu německých Albatrosů. To vše za stále se zhoršující se viditelnosti dané značnou oblačností a houstnoucím večerním šerem. Poručík Rhys-Davids právě prožíval svůj první souboj. Nejprve spatřil, jak se jeho kolega Lt. Musters náhle prudce spustil střemhlav, zřejmě v honbě za nějakým Hunem. Víckrát už ho nikdo nespatřil.


    Rhys-Davids se pak chtěl vrhnout na další Albatros, ale byl zaskočen Lt. Kurtem Wolffem (33 s., PlM) a s nefunkčním motorem, zaseknutými oběma kulomety a těžce prostříleným strojem se mu nakonec podařilo přistát za anglickými liniemi. Podobný osud potkal také Capt. Crowea, velitele letky „B“ (Flight B), do níž patřil i Rhys-Davids.


    Crowe ještě zahlédl Capt. Balla, jak vypálil dvě světlice (zřejmě na znamení dvou sestřelů) a pak se vrhl do mraků v závěsu za jedním Albatrosem. To bylo naposledy, kdy ho někdo spatřil.


    Úspěchu zatím kolem 18.30 dosáhl Lt. Hoidge, jenž sestřelil jednoho soupeře. Vzápětí se spolu s Lt. Meintjesem, Lt. Lewisem a 2/Lt. Melvillem zúčastnil honičky za dalším Albatrosem, kterého nakonec srazili do mraků v neřízeném pádu. Lt. Meintjes pak kolem 18.45 sestřelil ještě jednu německou stíhačku, nakonec byl však sám v divokém boji zasažen a s prostřeleným zápěstím musel nouzově přistát za britskými liniemi.


    Večer se na letiště Vert Galand vrátilo jen pět anglických stíhaček. Ball a Musters zůstali nezvěstní, čtyři další piloti přistáli nouzově na britské straně fronty. Crowe a Rhys-Davids zůstali nezranění, zatímco Meintjes putoval do nemocnice se zraněnou rukou a Lt. Leach ležel v lazaretu v kritickém stavu.


    Britové hlásili zničení dvou Albatrosů a jeden sestřel v neřízeném pádu, Němci však přiznali pouze zranění jednoho pilota.


    Tato letecká bitva se stala velmi diskutovanou. Zkoumalo se, co bylo hlavní příčinou krutého výprasku. Spekulovalo se o německé početní převaze, špatných povětrnostních podmínkách, německé léčce apod. Šlo však nejspíš o kombinaci všech těchto faktorů. Hlavní vinu ovšem nejspíš nesla typická přehnaná útočnost a sebevědomí pilotů 56. perutě. Jejich roztroušené individuální útoky neměly velkou šanci proti velmi dobře takticky spolupracujícím pilotům Jasty 11.


    Jak už ale bylo tradicí v RFC, jednotka se z porážky rychle vzpamatovala. Podle zásady, „že u večeře nemají být prázdné židle“ ihned dorazili náhradní piloti. Peruť se „otřepala“ a pokračovala v plnění svých povinností.


    Jenže situace se zatím změnila. Německé letectvo od konce května začalo podnikat denní nálety těžkých bombardérů Gotha na anglická města. Jejich snaha vyvrcholila 13. června kdy formace německých těžkých bombardérů bombardovala samotný Londýn. Nálet měl za následek 162 mrtvých a 432 zraněných. Britské obyvatelstvo zachvátila bezmála panika a vláda se vzniklou situací musela okamžitě zabývat. Na obranu ostrova byla 20. června z fronty do Calais stažena 66. squadrona vyzbrojená stíhačkami Sopwith Pup a z Francie se do Anglie přemístila elitní 56. squadrona se stroji SE 5, a to jednak kvůli jejím schopnostem a také proto, aby její pověst uklidnila hysterickou veřejnost.


    K tomuto datu se esy u 56. perutě stalo rovných deset pilotů (ovšem včetně Balla, který po 13 sestřelech padl a Meintjese, jenž ke 4 sestřelům u 60. perutě přidal další 4, načež jej zranění vyřadilo z dalších bojů), což byl za pouhé dva měsíce frontového nasazení ohromný úspěch.


    O tom, jakou v té době měla 56. squadrona hodnotu, nejlépe vypovídá vzpomínka poručíka T. Hughese z 53. perutě RFC: „Vládne zřejmě hrozná panika v souvislosti s těmi velkými denními nálety, a tak byla 56. eskadra, jediná, kterou máme ve Francii vyzbrojenou letouny SE-5, odvelena k obraně Londýna. Zřejmě nikomu ani trochu nezáleží na tom, že ti chudáci piloti a pozorovatelé, kteří musejí v nemožných letadlech vykonat veškerou práci nad německými liniemi, zůstanou bez náležité ochrany, jen když bude mít Londýn pocit, že má od všeho to nejlepší.“


    Obě squadrony zahájily patrolování podél kanálu po obou jeho březích ve snaze zamezit německým náletům. Bohužel jejich nepřítomnost na frontě byla silně pociťována posádkami průzkumných letadel, které nyní nad frontou musely vykonávat svoje povinnosti s výrazně menší ochranou než doposud. 6. 7. proto byly obě squadrony opět odeslány zpět na frontu a jejich místa zaujaly jiné zkušené jednotky, nyní již trvale převelené k obraně anglických ostrovů.


    Ironií osudu, Němci po celou dobu odvelení 56. perutě žádný nálet nepodnikli. Došlo k němu naopak den poté, co se jednotka vrátila zpět na frontu. Peruť se nyní zapojila do vzdušné ofenzívy, zahájené 8. 7. 1917, která byla přípravou na velkou útočnou operaci u Ypres, jejíž začátek byl stanoven na poslední červencový den.


    56. squadrona již nikdy západní frontu neopustila, naopak, zúčastnila se všech hlavních operaci až do konce války a vždy byla nasazována na klíčových úsecích bojiště. Ačkoli jejím hlavním posláním bylo vždy vybojování vzdušné převahy, peruť nikdy nebyla vyjímána z ostatních povinností, zejména z hloubkových útoků na pozemní cíle, jichž se značnou měrou účastnila jak roku 1917 u Ypres či na jaře 1918 při německé „Jarní ofenzívě“.


    Během bojů na západní frontě získala 56. peruť 427 potvrzených vítězství (podle jiných údajů 402), což byl největší počet ze všech perutí jednomístných stíhaček za celou válku. Přitom peruť byla v boji jen 18 měsíců. V sestavě 56. perutě se stalo esy celkem 26 pilotů, pouze dvě perutě RFC měly více es (1. peruť 31 es, 24. peruť 33 es) obě však sloužily mnohem déle (1. peruť od počátku války, 24. peruť od února 1916). Za tyto nesporné úspěchy jednotka zaplatila těžkými ztrátami – 40 mužů padlo, 20 bylo zraněno a 31 skončilo v zajetí. Příslušníkům perutě byla během války udělena tato vyznamenání – 2 x VC, 5 x DSO, 14 MC a 12 DFC.


    Piloti, kteří získali status esa během služby u 56. perutě (první číslo udává počet vítězství získaných u 56. sqn., druhé pak celkový součet):


    James McCudden – 51 (57)
    Reginald Hoidge – 27 (28)
    Gerald Maxwell – 26
    Arthur Rhys-Davids – 25
    Geoffrey Bowman – 22 (32)
    Richard Maybery – 21
    Leonard Barlow – 20
    Henry Burden – 16
    Cyril Crowe – 14 (15)
    Maurice Mealing 14
    Albert Ball 13 (44)
    William Irwin 11
    Trevor Durrant 10 (11)
    Robert Sloley 8
    Edric Broadberry – 8
    Kenneth Junor – 8
    Cecil Lewis – 8
    Keith Muspratt – 8
    Louis Jarvis – 7
    Harold Walkerdine – 7
    William Fielding-Johnson – 6
    Phillip Prothero – 6 (8)
    William Boger – 5
    Duncan Grinnell-Milne – 5 (6)
    Charles Jeffs – 5
    Harold Molyneaux – 5
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/20235#224318Verze : 2
    MOD
    Avatar
    Historie - mezi válkami


    Meziválečná historie perutě byla poznamenána řadou zmatků. Když skončila I. sv. válka, 56. peruť byla dislokována v Bathencourtu ve Francii. Zde zůstala až do března 1919. Pak se peruť vrátila do Anglie na letiště Narborough. Při drastických poválečných snižováních počtů byla v lednu 1920 56. peruť rozpuštěna. Téměř ihned 1. 2. 1920 byla peruť reformována nahrazením a přetransformováním 80. perutě v Egyptě, s výzbrojí Sopwith Snipe . Peruť byla znovu rozpuštěna v září 1920 a zase sestavena v Hawkinge v Kentu v listopadu 1922, kdy disponovala několika typy letadel. V roce 1924 peruť převzala novou výzbroj v podobě letounů Gloster Grebe II .


    Tehdy také vznikl znak jednotky - fénix, symbolizující "vstání z popela" v souvislosti se stálým rušením a opětovným sestavováním perutě.


    Peruť byla jednou z jednotek RAF, které byly poměrně dlouho vyzbrojeny dvouplošníky. V květnu 1932 byla peruť opět přezbrojena na Bristol Bulldogy . Až roku 1938 byla peruť přezbrojena na letouny Hawker Hurricane Mk. I, jako třetí jednotka RAF.


    Historie - 2. sv. válka:


    V okamžiku vypuknutí války byla 56 dislokována v North Weald, Kent. Během 24 hodin se přesunula do Martlesham, Suffolk. V roce 1940 se zúčastnila dunkirkské operace, kde se podílela na krytí evakuačních sil. Později doprovázela Blenheimy při útočných výpadech nad Francii a zúčastnila se bitvy o Británii.


    V září 1941 peruť vyměnila Hurricany Mk.IIb, jimiž tehdy disponovala, za letouny Hawker Typhoon Mk.Ib a s nimi se účastnila se řady výpadů nad okupovanou Evropu, kde její letouny napadaly lokomotivy, nádraží, kasárna, lodě u pobřeží, letiště apod.


    V květnu 1944 peruť přešla na stroje Hawker Tempest Mk. V a byla převelena k obraně Anglie před útoky V-1. Když jejich nebezpečí pominulo, přesunula se peruť do Holandska a dále postupovala spolu se spojeneckými vojsky. Konec války ji zastihl v Německu ve Fassbergu.


    Na konci války bylo na kontě perutě 130 sestřelených nepřátelských letadel, 61 sestřelených raket V-1 a velké množství zničených pozemních cílů.


    Historie - po válce:


    Peruť byla po válce rozpuštěna přímo v německém Fassbergu 1. 4. 1946, ihned však byla znovu reformována v Bentwaters, Suffolk, kde od 124. sqn. převzala její výzbroj Gloster Meteor Mk. III .


    Tímto okamžikem začala proudová éra perutě. V roce 1955 byla peruť přezbrojena na letouny Hawker Hunter s nimiž sloužila na základně Wattisham, Suffolk až do roku 1961. Huntery byly později nahrazeny letouny Electric Lighntning. Roku 1963 dokonce vznikl displej tým "Firebirds" létající na těchto strojích.


    V roce 1974 se peruť přesunula na Kypr, aby ochránila britské základny v oblasti během tzv. Kyperské krize. Zůstala zde po následující čtyři roky.
    Roku 1976 přešla peruť na Phantomy FGR.2. Phantomy pak byly z výzbroje vyřazeny roku 1992 a peruť přešla na Tornado F.3.


    Na konci března 2003 se 56. peruť přesunula na základnu RAF Leuchars.


    22. dubna 2008 byla jednotka rozpuštěna, ale ve stejný den obnovena na základně Waddington. Je odpovědná za provozní testování a vyhodnocování letounů Sentry, Sentinel a Nimrod.



    zdroje:
    E. a J. Lawsonovi: První letecká válka, nakl. Jota, Brno 1997, ISBN - 80-7217-035-X
    N. Steel a P. Hart: Rachot v oblacích, nakl. Pavel Dobrovský - BETA a Jiří Ševčík, Plzeň 2003, ISBN - 80-7306-074-4
    R. T. Bickers: Von Richthofen, nakl. Jota, Brno 1997, ISBN 80-7217-014-7
    www.theaerodrome.com
    http://www.f4phantoms.co.uk/56.html
    http://www.raf.mod.uk/structure/56squadron.cfm
    http://www.rafweb.org/Squadrons/Sqn056-60.htm
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/20235#224382Verze : 3
    MOD