Suchoj Su-25 [kód NATO: Frogfoot]

Su-25UBP je název projektu přestavby stávajících letounů Su-25UB pro potřeby provozu z paluby letadlových lodí třídy TAKR. Projekt běžel souběžně s projektem Su-25UTG, který nakonec dostal přednost. Plánovaná přestavba deseti rozestavěných letounů nakonec nebyla dokončena a letouny byly uvedeny do původního stavu a předány k užívání letectvu VVS.

T-8-0

Prototyp Suchoj T-8-0 byl vytvořen na základě původní koncepce moderního bitevního letounu I.V.Savčenka doplněné o vylepšení vyplývající z požadavků soutěže na nový bitevní letoun pro letectvo VVS vypsané v březnu 1969 (letoun T-8 vzniknul již o rok dříve). Prototyp byl určen k pozemním statickým a lámacím zkouškám (předán 12.9.1974) a nikdy nelétal.

T-8-1

Prototyp Suchoj T-8-1 byl identický s prototypem T-8-0 ale byl určen k letovým zkouškám. K nim byl předán v prosinci 1974. Zkušební pilot OKB Suchoj S.V.Iljušin s ním 11.1.1975 zahájil sérii pojížděcích zkoušek s několika pokusy se zvednutým příďovým kolem. První let byl sice stanoven na 13.1.1975 ale v důsledku roztržení motoru modifikovaného RD-9 (destrukci způsobilo jedno posunuté ložisko turbíny motoru) při motorové zkoušce před letem byl pokus o vzlet odvolán a letoun po opravě poprvé vzlétl 22.2.1975. První ostré střelby s letounem T-8-1 byly zahájeny v červnu 1975 a pokračovaly až do října 1975. Bohužel díky nekompletnosti výzbroje probíhaly střelby pouze s použitím neřízené protizemní výzbroje. V roce 1977 obdržel prototyp nové motory R-95Š a prototyp byl přeznačen na T-8-1D. Ke státním zkouškám byl předán 21.7.1978 přičemž letoun byl již vybaven radionavigačními systémy ze Su-17M3 a původní kanon GŠ-30-2 na lafetě VPU-22 byl nahrazen novým kanonem AO-17. V období duben-červenec 1980 se spolu s prototypem T-8-3 účastnil v rámci operace Romb-1 praktických bojových zkoušek v Afghánistánu a po jejich skončení byl přesunut na základnu Mary v Turkmenistánu kde se účastnil státních zkoušek. Prototyp T-8-1 byl zničen při havárii vzniklé překročením maximální možné rychlosti ve střemhlavém letu (došlo ke zhroucení a následnému odtržení levého křídla) v lednu 1981 přičemž zkušební pilot A.Ivanov se z letounu úspěšně katapultoval.

T-8-2

Prototyp Suchoj T-8-2 se od předchozího T-8-1 lišil především novým titanovým pancéřováním pilotního prostoru a novým křídlem s šípem náběžné hrany 19°50'. Vybaven byl ale ještě původními motory RD-9. První vzlet je datován na 26.12.1975. První přestavbou,která byla na prototypu provedena byla výměna stávajících motorů RD-9 za nové a silnější motory R-95Š v březnu 1976 přičemž byl prototyp přeznačen na T-8-2D. Letoun navíc obdržel do koncových vřeten křídel dvoudílné výklopné brzdící štíty.

T-8-3

Prototyp Suchoj T-8-3 byl stavěn současně s prototypy T-8-4 a T-8-5 jako základní stroje pro sériovou výrobu letounů Su-25. Na jejich konstrukci byly aplikovány všechna zlepšení jichž se dočkaly prototypy T-8-1 a T-8-2 (nové motory R-95Š, křídlo s větším šípem náběžní hrany, brzdící štíty v koncových vřetenech křídel, nový kanon AO-17). První vzlet prototypu T-8-3 proběhl 18.6.1979 a po provedení základních letových zkoušek byl spolu prototypem T-8-1D odeslán do Afghánistánu kde se v období duben-červenec 1980 účastnil v rámci operace Romb-1 praktických bojových zkoušek zbraňových systémů. Po návratu z Afghánistánu se spolu s prototypem T-8-4 účastnil závěrečné fáze státních zkoušek na letecké základně Mary v Turkmenistánu.

T-8-4

Prototyp Suchoj T-8-4 byl stavěn zároveň prototypem T-8-3 a T-8-5 jako základní stroje pro sériovou výrobu přičemž jejich provedení bylo zcela identické. Poprvé letoun vzlétl v září 1979 a po skončení základních letových zkoušek se přesunul na základnu Mary v Turkmenistánu kde se účastnil státních zkoušek.

T-8-5

Prototyp Suchoj T-8-5 byl stavěn zároveň s prototypy T-8-3 a T-8-4 jako základní stroje pro sériovou výrobu. První vzlet byl s prototypem proveden v březnu 1980 ale letoun byl ještě v průběhu základních letových zkoušek dne 23.6.1980 zničen při katastrofě při níž zahynul pilot J.A.Jegorov (v důsledku nepřípustného zatížení letounu přetížením 7,5g došlo ke zhroucení konstrukce ocasní části letounu).

T-8-6

Prototyp Suchoj T-8-6 vzniknul v červnu 1980 a byl určen především pro zkoušky kanonu AO-17. Pro tyto účely byly z křídel demontovány zbraňové závěsníky a zásoba munice o kanonu byla zvětšena o 50 procent. Navíc na něm byly pokusně zkoušeny čtyřdílné křídelní brzdící štíty.

T-8-9

Prototyp Suchoj T-8-9 vzniknul v červenci 1980 a byl určen pro aerodynamické zkoušky draku letounu. Z tohoto důvodu byl zbaven veškeré výzbroje a zbraňových závěsů. Vzhledem k rychlostním testům byly do prototypu později zastavěny motory R-195 s nimiž prototyp T-8-9 dosáhnul omylem nejvyšší rychlosti dosažené letouny T-8/Su-25/28/39. Dosažená rychlost M1,1 byla naměřena při vybírání střemhlavého letu po selhání brzdících štítů,které měly letoun přibrzdit na podzvukovou rychlost. Letoun se sice vrátil na základnu ale jeho drak byl vážně poškozen a letoun byl vyřazen ze zkoušek.

T-8-10

Prototyp Suchoj T-8-10 vzniknul v červenci 1980 a byly s ním prováděny testy operací z neupravených a poškozených startovacích a přistávacích ploch. Následně byly s letounem prováděné zkoušky s úplným zbraňovým systémem letounu přičemž z něj byly poprvé odpalovány řízené protizemní střely Ch-25ML a Ch-29L. V rámci zbraňových zkoušek byly také prováděny testy s kanonovými pouzdry SPPU-22 (GŠ-23) včetně střelby proti směru letu. Po jejich skončení byl letoun přesunut na základnu Mary v Turkmenistánu kde se účastnil státních zkoušek.

T-8-11

Prototyp Suchoj T-8-11 představoval etalon pro sériovou výrobu letounů Su-25. Byl doplněn elektrickými posilovači řízení křidélek BU-45A a do koncových vřeten křídel byly namontovány čtyřdílné brzdící štíty (umožňovaly udržet rychlost ve střemhlavém letu pod hodnotou 700km/h). Vyroben byl zároveň s prototypem T-8-12 v červenci 1980 a po skončení základních letových zkoušek se účastnil státních zkoušek na základně Mary v Turkmenistánu.

T-8-12

Prototyp Suchoj T-8-12 vznikl zároveň s prototypem T-8-11 v červenci 1980 a byl používán pro zkoušky se speciálním potahem pohlcujícím radarové paprsky (RAM) a s podvěšenou imitací taktické jaderné pumy.

T-8-14

Prototyp Suchoj T-8-14 vznikl spolu s prototypem T-8-15 v roce 1984 a byly určeny ke zkouškám motorů R-195 (R-95Š upravené pro vyšší výkony se sníženým IR vyzařováním). Prototyp byl ale v roce 1988 zničen při havárii v důsledku požáru levého motoru. Pilot se z letounu úspěšné katapultoval.

T-8-15

Prototyp Suchoj T-8-15 vznikl spolu s prototypem T-8-14 v roce 1984 a jejich provedení bylo zcela identické. V roce 1989 se prototyp zapojil do zkoušek shazování a vlečení cvičných terčů (na základě těchto zkoušek později vzniknul letoun Su-25BM). Ve stejném roce se letoun účastnil aerosalonu v Le Bourghet kde byl představen se zpětně namontovanými motory R-95Š kvůli utajení nových motorů R-195.

T-8-UB1

Suchoj T-8-UB1 je prvním prototypem cvičně-bojové verze letounu Suchoj Su-25. Stavba prvního prototypu letounu Su-25UB byla zahájena v roce 1981 ale v souvislosti se zahájením prací na protitankovém letounu T8-M (později se z něj vyvinul letoun Su-39) byly práce v roce 1983 radikálně utlumeny. Původní první tři prototypy byly přestavěny na vývojové verze T8-M (původní T-8-UB1 byl přestavěn an T-8-M1) a tak došlo k tomu že první dva prototypy Su-25UB označené T-8-UB1 a T-8-UB2 byly dokončeny a předány ke zkouškám až v roce 1985. Zpoždění ve vývoji bylo kompenzováno zrychlením průběhu zkoušek, které byly dokončeny ještě téhož roku. Následně sériově vyráběné letouny Su-25UB byly zcela identické s oběma prototypy. Oba prototypy byly také shodně vybaveny motory R-95Š.


Vzlet prototypu T-8-UB1 je datován na 10.8.1985 kdy jej na továrním letišti Ulan-Ude zalétal zkušební pilot A.A.Ivanov. V tomto dni letoun absolvoval ještě jeden let a následně byl rozebrán a dopraven na zkušební letiště NII VVS Žukovskij kde byl po opětovném sestavení zalétnut 10.10.1985. Následně na něm byla provedena série továrních a letových zkoušek ukončených 13.12.1985 (k továrním zkouškám se 28.11.1985 přidal i prototyp T-8-UB2 u kterého vznikly při stavbě prototypu potíže s nekvalitním provedením dodaných součástí a stavba se tak protáhla). Státní zkoušky obou prototypů byly ukončeny 3.1.1986 a trvaly až do konce tohoto roku.


V roce 1987 byl prototyp T-8-UB1 dle specifikací maršála A.N.Jefimova přepracován na výlučně cvičný prototyp letounu Suchoj Su-28, který měl nahradit československý cvičný letoun Aero L-39 Albatros. Při této rekonstrukci bylo z prototypu sejmuto veškeré zbraňové pancéřové vybavení, redukován počet zbraňových závěsníků na 4 kusy schopné nést pouze přídavné nádrže PTB-800 a částečné rekonstrukce se dočkala také náběžná hrana křídla letounu. V této podobě letoun poprvé vzlétl v srpnu 1987 a následně na něm byly po dobu dvou let prováděny provozní a státní zkoušky. V roce 1989 se pod označením Su-25M, Su-25UT a konečně také Su-28 účastnil několika aerosalonů z nichž nejdůležitějším byla návštěva aerosalonu Le Bourghet. Po zavržení této koncepce značně nehospodárného cvičného letounu byl na krátkou dobu předán k DOSAAF a odtud byl nakonec předán do sbírek leteckého muzea v Moninu.

T-8-UB2

Druhý prototyp cvičně-bojové verze letounu Su-25. Stavěn byl spolu s prototypem T-8-UB1 od roku 1981 a následně byl přestavěn na prototyp protitankové verze T-8-M2. Nový prototyp T-8-UB2 byl dokončen roku 1985 a zúčastnil se továrních zkoušek v témže roce. Díky nekvalitním dílům dodaným do továrny byla jeho stavba zdržena a do programu továrních zkoušek se vřadil až 28.11.1985. Následně se od 3.1.1985 účastnil také státních zkoušek v jejichž průběhu byl poškozen a po dlouhé opravě přestavěn na standart Su-25UB a v této podobě byl používán k různým zkouškám vybavení a avioniky.

Článek o souboji ruské Su-25 s F-16 PAF je zde:


F-16 versus Su-25 - Sestřelení budoucího viceprezidenta

Su-25 v bojovej službe (1)


Niekolko príspevkov na téma Su-25 a jeho uživatelia/bojové nasadenie - Su-25 "Frogfoot" robotník bojiska


1) Angola
V rámci podpory angolskej vlády došlo k dohode medzi ZSSR a Angolou na dodávkach vojenskej techniky. Dodávka z roku 1988 záhrnala aj tucet jednomiestnych Su-25K a dva dvojmiestne Su-25UBK.
V súčastnosti sú vraj všetky stále v sužbe ako súčasť 16 Esquadrao/26 Regimento na základni Mocamedes. Podla niektorých údajov niej vylúčené že sa dostali aj do bojov počas angolskej intervencie v Kongu/Zaire.
Podla dalších údajov minimálne tri dalšie lietadlá boli dodané v posledních rokoch.


Zdroj: www.en.wikipedia.com
http://www.fighter-jets.de/index.php?lang=e

2) Arménsko
Do výzbroje Arménskeho letectva sa niekolko Su-25tiek dostalo v priebehu roku Su-25, podla všetkého bývalé stroje leteckého pluku na základny Sital-Caj. Nevylučuje sa ani pomoc zo strany Ruska ani nákup na Ukrajine. Informácie o bojovom nasadení v bojoch o Náhorný Karabach sú dosť kusé.
Ešte v rokoch 2000-2002 malo Arménsko v službe len asi peť (4/1) lietadiel dislokovaních na letisku Gyumri v západnom Arménsku.
V septembri 2004 agentúra Noyan Tapan News Agency informavala o dohode medzi MO Arménska a Slovenskom o odkúpení desiatych lietadiel Su-25K/UBK (9/1). Tieto lietadlá aj boli prevzaté a dnes lietajú v Arménsku len z pretretými výsostnými znakmy. (Vrátane velmi pekného stroja z bizónom na chvoste - foto už bolo na www.valka.cz zverejnené)



Zdroje : http://en.wikipedia.org/wiki/Armenian_Air_Force
www.acig.org

4) Bielorusko
Bieloruské vojenské letectvo zdedilo v roku 1992 po ZSSR jednu údernú leteckú diviziu na základny v Postavoch. Mala celkovo tri pluky (206. ŠAP - Pružany, 378. ŠAP - Postavy, 397 ŠAP - Kobryň) dokopi s asi stovkou lietadiel Su-25/UB.
V priebehu reorganizácii bieloruského letectva sa jeden pluk rozpustil a lietadlá boli presunuté k zvyšním dvom. 206. ŠAP sa presunul na letisko Lida.
Pre nedostatok financii bolo velké množstvo z nich uložené a neletuschopné. V druhej polovici devadesiatych rokoch bolo 18 lietadiel predaný do Peru a dalšie neznámemu adresátovy. V roku 2002 boli zvyšné lietadlá sústredené na základnu Liba, kde vytvorili výzbroj dvoch letiek 3. Bitevnej Leteckej Základne. Iba prvá letka má prideléné letuschopné lietadlá (17/2). Zvyšních asi šesťdesiat je odstavených a čaká na prípadného zákazníka.



Zdroj: Letectví a Kozmonautika 19/2003, Michal J. Stolár: Vojenské letectvá európy : Bielorusko.

5) Bulharsko
Do výzbroje Bulharského vojenského letectva sa lietadlá typu Su-25K/UBK dostali na prelome rokov 1985/86. V niekolkých dodávkach bolo do roku 1988 dodaných celkom 36 jednomiestnych a štyri dvojmiestne lietadlá. Tie nahradily už presluhujúce lietadlá MiG-17F na základny Bezmier (22. Iztrebitelen-Bombardovaci Aviopolk).
Postupom času došlo k niekolkým reorganizáciám a v posledných rokoch sú bulharské Sučká dislokované na základny Bezmier-Jambol (22. Šturmova Aviacionna Basa). Dve letky majú stále vo vízbroji 34(?) lietadiel ale pravidelne sa do vzduch dostane asi tak tucet.



Zdroj: Letectvo a Kozmonautika 11/2002, M.J Stolár, Vojenské letectvá Európy: Bulharsko
http://www.scramble.nl/bg.htm

7) Gruzínsko (Sak’art’velos Samxedro-Sahaero Dzalebi)
Podobne ako v Arménsku a Azerbajdžane aj Gruzínsko sformovalo svoje letecké jednotky v priebehu rokov 1992-93 zo zbytkov pôvodnej štruktúry Letectva ZSSR. Vzhladom na nevyjasnenú situáciu v Abcházsku a Južnom Osetsku, bol tento proces poznačený priebiehajúcim konfliktom a celkovou nevyjasnenostou obrannej koncepcie. Na druhej strane v Tbilisi sa nachádzal Štátny Letecký Závod č.31 (GAZ.31) ktorý v minulosti vyrábal dvojmiestne verzie MiG-ov 21 a aj lietadlá Su-25. V priebehu rozpadu ZSSR síce došlo k zastaveniu výroby ale nakoniec sa podarilo zmontovať 6 (7?) lietadiel a nasadiť ich do bojov. Tie si však vyžiadali niekolko zostrelených lietadiel a tak na konci bojov malo Gruzínsko nie viac ako štyri lietadlá.
V druhej polovici devadesiatych rokov sa podarilo naštartovať výrobu v obmedzenom rozsahu. Na prelome rokov 1999/2000 sa odhadovalo že Gruzínsko má vo výzbroji 8 až 9 lietadiel. V dalších rokoch došlo k dosť zásadným zmenám a podnik Tbilisi Aircraft Manufacturing naštartoval projekt modernizácie lietadla na verziu Su-25KM. Podla dostupných informácií sa v Gruzínsku postupne zgenerálkovali aj lietadlá Turkmenistanu a možno aj Azerbajdžanu.
Podla všetkého bolo v posledných rokoch zakúpených aj 10(?) lietadiel z Českej Republiky a nevylučuje sa ani získanie lietadiel z iných zdrojov.
V roku 2007 sa celkový počet odhadoval na šestnásť až dvadsať dva kusov (vrátane deviatych Su-25KM) lietadiel Su-25/UB.
EDIT: http://www.youtube.com/watch?v=XIQUshpQ7WU - vídeo Gruzínskeho Su-25 a odpal rakety R-73 na cvičný cieľ!!!
Osud gruzínskych lietadiel Su-25 je po "rozformovaní" a reorganizácií vojenského letectva nejasný.


Zdroj : www.acig.org
en.wikipedia.org

8) Irán
Iránske letectvo získalo lietadlá Su-25 netradičným spôsobom. Keď počas spojeneckých leteckých úderov na irácké letiská došlo k masívnym odletom iráckých lietadiel do Iránu. Jedna z teoríí hovorí že Saddam Husajn pokúsil skryť aspoň čast svojho letectva, ale Irán si lietadlá ponechal ako svojho druhu kompenzáciu za vojnu z rokov 1980-88.
Celkom sa na iránských letiskách ukrylo sedem Su-25K. Ale trvalo niekolko rokov než boli uvedené do prevádzky, kvoli počiatočnému nadostatku náhradných dielcov, vycvičeného personálu a technickej dokumentácie.
Vzladom na všetky okolnosti boli lietadlá nakoniec zaradené do výzbroje letectva Iránskych Revolučných Gárd a pred pár rokmy bolo v rusku zakúpených dalších šesť exemplárov. Podla všetkého sú dislokované na leteckej základny Revolučných gardy "Qadr" (Tehrán-Méhrabád) ale nedá sa vylúčiť ani iná dislokácia.


Zdroj: www.janes.com

9) Kazachstan
VVS Kazachstanu zaradilo do svojej výzbroje lietadlá typu Su-25 Frogfoot až v polovici deväťdesiatych rokov, keďže v čase rozpadu ZSSR sa žiadny pluk nenáchádzal na území Kazachstanu.
Na základe odzbrojovacích dohôd boli Rusku vrátené lietadlá Tu-95MS "Bear" a za prenájom kozmodromu Bajkonur bolo z Ruskom dohodnutá dodávka vojenskej techniky. Okrem iného bolo dodaných aj šestnásť lietadiel Su-25/UB(14/2). Spočiatku boli dislokované na základny Čimkent, neskôr sa presunuly na základnu Aktau, kde sídlia dodnes.



Zdroj: Letectvo a kozmonautika 6/06, Vojenské letectvo Kazachstanu.

11) Kórejská Ľudovo Demokratická Republika
O lietadlách Su-25 v službách KĽDR je toho známe len veľmi málo. Podla údajov prvé lietadlá boli dodané koncom roka 1987 a do ukončenia dodávok v roku 1989 bolo dodaných celkom tridsať-šesť Su-25K a štyri dvojmiestne Su-25UBK. Podla spravodajských informácií su lietadlá 55. Leteckého pluku dislokované na základni Sončon (alebo Sunčon), ktorá má zahŕňať niekoľko zosilnených hangárov vybudovaných v horskom masíve.


Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Su-25
http://first.sipri.org/index.php?page=step2
http://www.scramble.nl/kp.htm

12) Peru
Vojenské letectvo Peru (Fuerza Aerea del Peru) získalo svoje "Sučká" koncom deväťdesiatych rokov z Bieloruska, ktoré sa zbavovalo svojich prebytkov. Kontrakt okrem lietadiel MiG-29 zahŕňal aj 18 lietadiel Su-25/UB (10/8) ktoré boli pre dodaním zgenerálkované. V súčastnosti sú dislokované na leteckej základni Talara (BA El Alto "Capitan Montés") kde tvoria výzbroj Escuadrón de Aéreo 112 "Los Tigres"/Grupo Aéreo 11. Peruánske Su-25-ky sa dosť intenzívne nasadzujú aj do protipašeráckych patrol a podla niektorých zdrojov už zostrelili alebo donútili pristáť asi dve desiatky malých lietadiel z pašovanými drogami.


Zdroj:
http://www.fap.mil.pe/gru11.asp
http://www.scramble.nl/pe.htm
ATM- Armádní Technický Magazín, 2/2007

Speciál: Bývalí úživatelia Su-25


A) Československo /Česká a Slovenská Republika
Bývalé Československo zaradilo do svojej výzbroje lietadlá typu Su-25K/UBK v polovici osemdesiatych rokov. Prvé štyri sučká dorazili do ČSSR ešte v apríly 1984 (č.5003, 5006, 5007, 5008). Postupne bolo do roku 1988 dodaných 36 jednomiestnych a dva dvojmiestne kusy. Zaradené boli do výzbroje 30. SBoLP na letisku v Hradci Králové. Neskôr sa jednotka presunula do Pardubíc.
Počas delenia ČSFR išla jedna tretina techniky na Slovensko, teda 24/1 do Česka a 12/1 na Slovensko.
V Čechách pokračovala složba na letisku v Náměšti nad Oslavou až do roku 2000, keď v decembry pristáli na letisku prvé dve lietadlá L-159 AlCA.
Na Slovensku bol od 1. januára 1993 zriadený na letisku Pieštany 3. stíhací-bombardovací letecký pluk. Jeho 3. bitevná letka s lietadlami Su-25 sa presunula na letisko Trenčín. Po reorganizácií na 33. stíhacie-bombardovacie letecké krídlo, v roku 1995/96, sa presunuli na leticko Malacky-Kuchyňa. Lietadlá sa v posledných rokoch svojej služby lietali málo kvôli drahej pravádzke. V roku 2002 boli definitívne vyradené a odpredané.


B) Irák
Irácké vojenské letectvo získalo svoje lietadlá Su-25 v priebehu vojny z Iránom ako jeden z prvých štátov mimo Varšavskú zmluvu. Spočiatku sa udávalo, že dodávky bolo zahájené cca. v roku 1984, ale podla novších zistení to bolo o rok neskôr. Prvá dodávka zahŕňajúca 18 jednomiestnych lietadiel bolo do iráku dodaná na sklonku roku 1985. Ďalšia dodávka nasledovala v prvej polovici roka 1986 a posledná koncom roka 1987. Jednotlivé dodávky smerovali k novovytvoreným perutiam, ktorých personál sa skladal väčšinou z bývalých pilotov lietadiel Su-22. Presný počet dodaných kusov nieje možné 100% určiť, ale išlo určite o viac ako 36 kusov. Dostupné čísla oscilujú od 54 jednomiestny a 4-6 dvojmiestnych, až po celkový počet 73 kusov. Veliteľstvo a centrálny sklad náhradných dielov bol umiestnený na leteckej základni Tammuz (al-Taqaddum) pričom jednotlivé perute mali svoje detašmanty rozmiestnené na letiskách Ali (Talíl), abu Ubaida (Kut), Džalibá, Artawí (Rumaila) a Wahda (Basra). Prvá bojaschopná jednotka (pravdepodobne 115. letecká peruť) bola do akcií nasadená už v priebehu roku 1986 počas bojov na polostrove al-Fao. a uvádza sa že boli dosť intenzívne používané v priebehu záverečných bojov, pričom mali utrpieť len malé straty.
Situácia v januári 1991 však bola diametrálne odlišná. Vzhľadom k charakteru leteckej ofenzívy koaličného letectva a plánom samotného Iráckeho letectva nedostali lietadlá Su-25 šancu ukázať svoje kvality. Pri leteckých útokov operácie "Desert Storm" boli dve lietadlá zostrelené americkými F-15-tkami. Ďalšie tri desiatky boli zničené na zemi a minimálne sedem odletelo do Iránu. Podla toho čo sa podarilo zistiť z ukoristených iráckych dokumentov sa zachránilo len asi dvadsať lietadiel. Posledné odhady z roku 2003 hovorili o asi tucte bojaschopných lietadiel v radoch Iráckého letectva. Napriek svojej relatívnej bojaschopnosti skončili zahrabané v piesku a nedostali príležitosť si zabojovať v druhej vojne v roku 2003.


C) Macedónsko
Mecedónsko nakúpilo štyri lietadlá Su-25/UB (3/1) za neštandardných okolností v lete roku 2001, počas bojov z kosovskými separatistami. Pochádzali z Ukrajiny a po zacvičení pilotov a personálu, boli uvedené do prevádzky 24.júna 2001. Po uzavretí prímeria bola sústredené na základni Petrovac neďaleko Skopje. V roku 2002 sa nachádzali vo výzbroji jednotky : 101. Avijacijska četa (Letecká čata). Na základe približovania sa k štandardom NATO boli lietadlá v roku 2005 vyradené pre velké prevádzkové náklady a vraj (?) predané do Gruzínska.


D) Pobrežie slonoviny
Letectvo tochto malého afrického štátu nakúpilo množstvo prebytočnej ex-sovieckej výzbroje v súvislosti z vypuknutím občianskej vojny v roku 2002. V priebehu pár týždňov sa podarilo zorganizovať dodávku niekoľkých lietadiel, okrem iného aj štyroch SU-25 (vraj?) z Bieloruska. Tieto boli dodané v priebehu roku 2003 a situované na letisku v Yammoussoukro. Spočiatku boli pilotované "kontraktormi" z Bieloruska a Ukrajiny, nesôr ich nahradili domáci piloti.
"Posledná" misia sa uskutočnila 6. novembra 2004, keď dvojica suchojov "omylom" zaútočila na základnu francúskych mierových jednotiek a zabila deväť vojakov. Fr. prezident nariadil okamžitú odvetu. V jej priebehu boli dva suchoje zničené zásahom rakiet HOT. Osud zvyšných je nejasný.


Zdroje: http://www.scramble.nl/cz.htm
http://www.arrow-aviation.nl/cz_su25.html
www.acig.org
www.acig.org
Iraqi Fighters 1953-2003: camoflage & marking, BrigGen. Ahmad Sadik & Tom Cooper, Harpia publishing 2008
Igor Božinovský: Vojeksé letectvá Európy- Macedónsko, Letectvo a Kozmonautika 25-26/2002.
RNDr. MichalJ.Stolár: Koniec Su-25 v Čechách a na Slovensko, Letectvo a Kozmonautika 5/05

Nový užívatelia

Čad (Force Aérienne Tchadienne)
Čad a Sudán v posledných troch rokoch prežívajú obdobie zvýšeného napätia na svojich hraniciach. Obe krajiny podporujú opozičné zoskupenia zamerané proti druhej strane. Došlo aj k niekoľkým "nájazdom" na hlavné mestá, ktoré boli odrazené.
Letectvo Čadu, nepredstavuje pre svojho súpera príliš veľkú hrozbu. Nakoľko okrem pár starších An-26, C-130 resp. DC-9 (nie je isté či sú letu schopné) a vrtuľníkov typu Mi-8TM/ Mi-17-1V resp. Mi-24V (jeden z dvoch bol v bojoch zostrelený) sú k dispozícií ľahké cvičné lietadlá typu SF-260, PC-6 a PC-7. Najnovšie akvizície predstavuje dopravný Beech 200 a ľahký cvičný/bojoví PC-9. Okrem toho sa objavili aj správy o nákupe šiestych lietadiel Su-25/UB Frogfoot z Ukrajiny ( v lete 2008).

Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Chad_Air_Force
http://www.milaviapress.com/orbat/chad/index.php
www.defenseindustrydaily.com
http://www.xairforces.net/airforces.asp?id=53

Rovníková Guinea

Celkom prekvapivo zneli správy s pred niekoľkých rokov, ktoré hovorili o tom že táto malá africká republika má vo svojej výzbroji aj úderné Su-25-ťky. Nakoniec sa informácie potvrdili a spoločne s niekoľkými Mi-17-1, Mi-24V a L-39C boli zakúpené aj "Sučká". Podľa všetkého boli zakúpené z Ukrajinských zásob. Lietadlá operujú z leteckej základne Malabo.

Zdroj: en.wikipedia.org
www.milaviapress.com
http://www.scramble.nl/gq.htm

Sudán ( Al Quwwat al-Jawwiya As-Sudaniya)
Rovnako ako susedný Čad, aj Sudán má mnoho dôvodov na posilnovanie svojho vojenského potenciálu. Okrem asi tucta stíhacích MiG-ov 29SE Fulcrum, bolo nedávno nakúpených aj niekoľko útočných Su-25/UB. Má isť o cca štyri až šesť lietadiel z Ukrajiny alebo Bieloruska.

Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Sudanese_Air_Force
http://www.sudan.net/news/posted/16168.html
http://www.milaviapress.com/orbat/sudan/index.php