Cicero, Marcus Tullius

Marcus Tullius Cicero


(106 - 43)
konzul, politik, filosof a rétor římský


Marcus Tullius Cicero se narodil 3. ledna 106 př.n.l. v Latiu v městečku Arpinu (též rodiště Gaia Maria). Rod Tulliů náležel k jezdeckému stavu a byl relativně dobře finančněn zajištěn. Žádný příslušník rodu však nikdy nezastával vysoký úřad, a proto musel mladý Cicero budovat svou kariéru jako homo novus a své úspěchy si musel zasloužit vysokým vzděláním a schopnostmi.


Cicero studoval v Římě rétoriku a filosofii. Vzorem mu byl slavný stoický filosof Panaitios, který v Římě působil v polovině 2. století př.n.l. a příblížil tento filosofický směr praktickému římskému myšlení.


Po dokončení studií v Římě se stal soudním obhájcem a už jeden z jeho prvních případů mu získal věhlas. Na jaře roku 80 př.n.l. si získal proslulost vítěznou obhajobou Sexta Roscia, obviněnného z otcovraždy. Mezi pravými viníky a falešnými svědky byl i chráněnec diktátora Lucia Cornelia Sully, propuštěnec Chrysogonus, a proto se Cicero po úspěšném procesu odebral raději do Řecka a Malé Asie. Několik měsíců mu byl na Rhodu učitelem věhlasný rétor Apollonius Molón.


V roce 77 př.n.l. se Cicero vrací do Říma a sňatkem s Terentií získává značné jmění, potřebné k další kariéře. Cicero se vydává po cursu honorum, protože chce dosáhnout nejvyšší mety. Chce se stát konzulem. Úspěšnou politickou a úřednickou kariéru zahájil jako quaestor na Sicílii a po uplynutí ročního mandátu se vrací do Říma, kde je přijat do senátu. Do detailů propracovanovou obžalobou bývalého sicilského praetora Gaia Verra, který je obviněn z vyděračství, dosáhne snadného vítězství. Verres opouští Řím a jeho právníci rezignují na proces.


V roce 66 př.n.l. je Cicero už praetorem. Profiluje se jako horlivý zastánce republiky a senátu. Sympatizuje s prosenátní stranou optimátů. Lucius Sergius Catilina, příslušník zchudlé nobility, se neúspěšně pokouší několikrát dosáhnout konzulského úřadu, a když se mu to nedaří, neváhá sáhnout ke krajním prostředkům a pokouší se o státní převrat. Catilina byl, nikoli z ideových, ale spíše mocenských důvodů, podporován čelnými představiteli populárů Gaiem Iuliem Ceasarem a jeho nejvěrněším stoupencem Markem Antoniem. Ve volbách v roce 64 př.n.l., ve kterých je volen konzul na rok 63 př.n.l., poráží Marcus Tulllius Cicero právě Catilinu a stává se v nejnižším možném věku 43 let konzulem. Jako konzul přispěl Cicero k zamítnutí agrární reformy, kterou prosazoval, Caesarem podporovaný Servilius Rullus. Podle ní by měla senátní komise bezplatně přidělovat půdu, zakoupenou z peněz ze státní pokladny. Svělou řečí v senátu dosáhne Cicero stažení kontroverzního návrhu.


Lucius Sergius Catilina opět kandiduje na konzulský úřad pro rok 62. Cicero proti němu vystoupí (Čtyři řeči proti Catilinovi). Pod vlivem jeho řečnických vystoupení opouští Řím a uchyluje se k povstalcům v Etrurii, ve střední Itálii. 21. října 63 obdrží oba konzulové, Marcus Tullius Cicero a Gaius Antonius, zvláštním rozhodnutím senátu (senatus consultum ultimum) od senátu mimořádné pravomoce k ochraně republiky. 15. listopadu je Catilina prohlášen veřejným nepřítelem. Údajné Catilinovy spojence nechá Cicero 5. prosince, bez řádného soudu, popravit. V emotivní rozpravě neuspějě se svojí obhajobou ani Caesar, dokonce mu hrozí lynčování. Jak cynicky prohlásil alkoholem posilněný Marcus Porcius Cato mladší "Je ve vašem zájmu, jestli chcete mít v budoucnosti pokoj, je popravit". Cato poté navrhne Marka Tullia Cicerona prohlásit Otcem vlasti. Senát souhlasí a Cicero se vyhřívá na piedastalu slávy. Mezi popravenými byl však i Publius Cornelius Lentulus, nevlastní otec Marka Antonia. V budoucnu se budou vyřizovat účty! V lednu 62 př.n.l. jsou povstalci poraženi v bitvě u Pistorie. Catilina padl v boji.


V roce 62 př.n.l. se do Říma vrací vítězný vojevůdce Gnaeus Pompeius. Cicero svému oblíbenci pomohl získat post velitele proti pirátům sužujícím Středozemní moře (67 př.n.l.) i získat imperium k tažení proti pontskému králi Mithridatovi VI. ( 66 př.n.l.). Po konečné porážce Mithridata VI., v roce 63 př.n.l., však Pompeius neuspěje v senátu se zákonem, který měl zajistit mimo jiné i půdu pro své veterány. V senátu neuspěl ani Marcus Licinius Crassus, mluvčí výběrčích daní, s návrhem na snížení daňového výměru pro asijské državy. Caesarovi byla zase zamítnuta výjimka z volebních pravidel. Caesar se ucházel o konzulský úřad na rok 59 př.n.l. a zároveň měl senátem odsouhlasený triumf, a to se vzájemně vylučovalo. V roce 60 př.n.l. se, senátem odmítnutí, nejvlivnější muži Říma dohodnou na tzv. prvním triumvirátu (Caesar, Pompeius, Crassus). Důležité záležitosti se mají řešit vždy dohodou mezi triumviry.


Triumvirát svojí existencí oslaboval moc senátu, a proto byl Cicero logicky proti němu. Konzervativnímu Ciceronovi byly však nejbližší politické názory Pompeiovy, a proto svou budoucnost spojil s ním. Jak se později ukáže, nebyla to správná volba.


Kolo politické štěstěny je vrtkavé a brzy se o tom mohl Cicero přesvědčit. V březnu 58 př.n.l. odtáhl Caesar do jemu svěřené Galie, ale jeho stoupenec Publius Clodius Pulcher prosadil v senátu, z pozice tribuna lidu, několik populistických zákonů, ze kterých se Cicerona nejvíc dotkl zákon, který tvrdě postihoval osoby, které nechaly bez řádného soudu popravit římské občany. V dubnu 58 př.n.l. odchází Cicero do vyhnanství do řecké Thessaloniki. Jeho majetek byl zkonfiskován a jeho domy nechal Clodius vypálit.


Za návrat Cicerona z vyhnanství se zasazoval Pompeius i konzervativní republikáni. Pod jejich vlivem prosadil tribun lidu Titus Annius Milo zákon, který umožnil v srpnu 57 př.n.l. Ciceronovi návrat do Říma. Senát dokonce poděkoval městům, která poskytla Ciceronovi azyl a Cicero byl odškodněn.


Po roce 55 př.n.l. zůstal v Římě pouze Pompeius, který svěřenou Hispánii spravoval prostřednictvím legátů, a začal se postupně sbližovat se senátem. V roce 55 př.n.l. vytáhnul Crassus, žárlící na Pompeiovy a Caesarovy vojenské úspěchy, na riskantní vojenské tažení proti Parthům. Parthský král Orodes ho v roce 53 př.n.l. porazil v bitvě u Carrhae. Při vyjednávání byl Crassus potupně zabit. Triumvirát prakticky přestal existovat.


V roce 54 př.n.l. vzrostlo v Římě napětí. Na konzulský úřad kandidoval, Pompeiem a konzervativnímy senátory podporovaný, Titus Annius Milo. Caesarovi příznivci, v čele s Clodiem, vystupovali ostře proti. V roce 52 př.n.l. byl při pouličních bitkách zabit Clodius, a Milo, přes mistrovskou Ciceronovu obhajobu, byl z Říma vypovězen. Konzervativní republikáni, v čele s Ciceronem a Catonem mladším, viděli jako východisko vládu pevné ruky, a proto byl v roce 52 př.n.l. zvolen Pompeius konzulem bez kolegy. Republikáni vsadili na Pompeia a tím sami začali demontáž republikánského zřízení. Pompeiovi tolerovali i zcela nerepublikánské hromadění funkcí. Střet s Caesarem byl nevyhnutelný.


1. ledna 49 př.n.l. nařídil senát Caesarovi rozpustit vojsko a 7. ledna zplnomocnil magistráty k obraně republiky. Caesar bleskově zareagoval, Cicero hovoří o Caesarově ďábelské rychlosti, a 10. ledna překročil Rubicon a zahájil občanskou válku. 17. ledna vstoupil do Říma. Pompeius a Cicero prchají do Řecka. Bitvy u Farsálu, 6. června 48 př.n.l., která skončila Pompeiovou porážkou, se Cicero nezúčastnil. Nabídku na velení republikánské flotily odmítnul a uvažoval o návratu do Říma. Pompeius byl
28. září 48 př.n.l. zavražděn.


Poté, co Cicero zjistil, že Caesar neproskribuje protivníky, vrátil se do Říma. V roce 47 př.n.l. byl Cicero omilostněn. Proti Caesarovi hodlal Cicero, který nadřazoval umění řečnické umění válečnickému (cedant arma togae - nechť ustoupí zbraně tóze), prosazovat republikánké myšlenky na senátní půdě.


Cicero už neměl nikdy takový vliv jako dříve, ale kritikou na všechny, (snad jen sám sebe pokládal za dokonalého) nešetřil. Caesara obviňoval za uzurpaci moci, pobouřen byl i Caesarovou reformou kalendáře, přestože na to měl Caesar, v té době nejvyšší pontifik, právo. Odsuzoval jeho milostné avantýry s egyptskou královnou Kleopatrou, o které veřejně prohlásil, že ji nenávidí. Rozčílit ho dokázal i tak bezvýznamný módní výstřelek jako nošení rukávů na tunikách. Nesnášel i rozmařilý život římské společenské elity, co na tom, že on sám vlastnil dům na Palatinu za 3,5 mil. sesterciů a pouhá deska na stůl, vyrobená z dřeva citronovníku, ho přišla na půl miliónu. Svému synovi posílal na studia do Athén ročně na 100 000 sesterciů, které synáček rozhazoval. Sám Cicero se kvůli penězům neváhal rozvést s Terentií a znova oženit se kvůli velkému věnu, které mu pomohlo z finanční tísně.


Oblíbeným cílem jeho řečnického umění byl Caesarův nejvěrnější stoupenec Marcus Antonius. Mezi roky 44-43 př.n.l. proti němu vystoupil ve čtrnácti projevech tzv. filipikách (podle vzoru slavného řeckého rétora Démosthéna a jeho Filippicae, ve kterých útočil na makedonského krále Filipa II.). V jedné filipice Marka Antonia dokonce nazval nepřítelem města, svatyň a otcovských krbů.


15. března 44 př.n.l. byl Caesar zavražděn radikálními republikány. Cicero mezi atentátníky nebyl, ale diktátorovu smrt přivítal. Při zasedání senátu 17. března, dva dny po Caesarově smrti, se Caesarovi stoupenci a odpůrci tvrdě střetli. Přestože byl Marcus Tullius Cicero vynikajícím řečníkem, tetokrát měl navrch jeho úhlavní sok Marcus Antonius. Nakonec byl sice přijat Ciceronův kompronisní návrh, který obsahoval milost pro vrahy a zachování jejich úřadů, zárověň ale byl Caesarovi přiznán pohřeb se státními poctami a zákony prosazené Caesarem zůstaly v platnosti. Marku Antoniovi se podařilo prosadit veřejné čtení Caesarovy závěti na lidovém shromáždění. Antonius správně odhadl, že pohnutá atmosféra, spojená se čtením závěti, ve které navíc odkázal značné obnosy některým svým vrahům, zapůsobí v Caesarův prospěch. Zároveň bylo podle Caesarovy závěti slíbeno vyplatit 300 seterciů každému občanovi.


Veřejné minění se přesunulo na stranu Caesarových stoupenců. Hlavním Caesarovým dědicem byl překvapivě Caesarův prasynovec Gaius Octavius, kterého Caesar adoptoval za syna. Nyní už jako Gaius Iulius Caesar Octavianus, budoucí císař Augustus, zdědil 75% Caeasarova majetku. Když mladý Octavius dorazil do Říma, odmítl se s ním uražený Marcus Antonius, který očekával, že hlavním dědicem bude on sám, vůbec bavit. Tím ho ovšem vehnal do prosenátní strany. Rádcem se mu stal Marcus Tullius Cicero, kterého Octavius na důkaz úcty nazýval otcem.


Na jaře 43 př.n.l. byl v bitvě u Mutiny (Modena) Marcus Antonius poražen vojskem loajálním senátu. Antonius byl prohlášen za nepřítele státu a byl považován za politicky i mocensky vyřazeného. V bitvě u Mutiny padli oba konzulové. Gaius Octavius se nabídnul za kandidáta na konzula, ale setkal se jen s posměchem. Nikdo ho nebral vážně. Ovšem tím Octavia podcenili. Zhrzený Octavius se v Bononii (Bologna) setkal s Markem Antoniem a Markem Aemiliem Lepidem, bývalým magistrem equites diktátora Caesara, a v jakési obdobě nynějších jednání u "kulatého stolu" se dohodli na rozdělení sfér vlivu. Vzniknul 2. triumvirát. V rámci dohody byli obětováni někteří, pro ostatní triumviry nepřijatelní, stoupenci jednotlivých členů triumvirátu. Ciceronovu smrt si osobně vyžádal Antonius a pragmatický Octavius Marka Tullia Cicerona, člověka kterého nazýval otcem, obětoval na oltáři dohody.


Cicero se narychlo pokusil o útěk do Makedonie, ale vražedné komando ho dostihlo, 7. prosince 43 př.n.l., na jeho statku v přímořské Caietě v Latiu. Byl proboden mečem a jeho hlava a ruce byly poslány Marku Antoniovi, který je nechal vystavit na místě, na kterém se kdysi Cicero cítil nejlépe, na řečnické tribuně.
URL : https://www.valka.cz/Cicero-Marcus-Tullius-t21392#81823 Verze : 0
A jeho podobizeň.
URL : https://www.valka.cz/Cicero-Marcus-Tullius-t21392#102093 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více