Rozpočet tohoto webu pro rok 2019 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 64.741,- Kč Chci přispět
Za posledních 7 dní bylo 229 příspěvků vloženo, 1040 editováno a 254 zmoderováno. Statistiky
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb

Grumman A-6 Intruder

Grumman A2F - přehled verzí

    Avatar
    Grumman A-6 Intruder
    Přehled verzí


    YA2F-1
    v průběhu roku 1955 seznalo US Navy (americké námořnictvo) potřebu nového letounu, který by nahradil postarší A-1 Skyraider, lehké A-4 Skyhawk a současně by nahradil i dosluhující těžké A-3 Skywarrior a neúspěšné A-5 Vigilante. Námořnictvo hledalo letadlo, které by bylo rychlé, mělo velký dostup a dolet. V neposlední řadě měl být nový útočný stroj vybaven mnohem sofistikovanějšími zbraňovými systémy, které by umožnily použití rozmanité výzbroje.
    V roce 1957 obdržel Grumman společně s dalšími americkými výrobci specifikaci 149, kde se stanovilo, že všechny oslovené společnosti mají vypracovat své návrhy nového útočného letounu do prosince 1957. 30.12.1957 vyhlásilo námořnictvo firmu Grumman vítězem tohoto tendru. V květnu následujícího roku byl podepsán mezi Grummanem a US Navy oficiální kontrakt na vývoj a výrobu nového útočného letounu pro námořnictvo.
    Výroba prvního prototypu YA2F-1 (BuNo: 147864) započala v první polovině roku 1959. První let proběhl 16.4.1960, za řízením seděl tovární pilot Grummanu Bill Smyth. O čtyři dny později bylo zveřejněno oficiální jméno - Intruder.
    V kokpitu Intruderu sedí na vystřelovacích sedačkách vedle sebe pilot (vlevo) a operátor zbraňových systémů - navigátor (vpravo).
    YA2F-1 byl poháněn dvěma tryskovými motory Pratt & Whitney J-52-P-6 o tahu 8 500 lb (37,81 kN).
    V září 1960 započaly letové zkoušky i u prototypu číslo 2 (BuNo: 147865) a číslo 3 (BuNo: 147866). I přes nehodu prototypu č. 2 byly zkoušky hodnoceny jako úspěšné. V roce 1961 byly vyrobeny první předsériové Intrudery (BuNo: 147867, 148615-148618), které již obdržely seriové označení A-6A Intruder. Tyto stroje byly již vybaveny nástavcem pro tankování za letu a kompletní výbavou v obou kokpitech. Testy byly ukončeny na palubě letadlové lodi USS Enterprise a nový útočný letoun byl připraven k nasazení u jednotek námořnictva.



    A-6A
    A-6A Intruder je postaven převážně z hliníku, jen vysoce exponovaná a namáhaná místa jsou z oceli a titanu. Srdcem A-6A je tzv. DIANE (Digital Integrated Attack and Navigation Equipment - Digitální Integrované Útočné a Navigační Vybavení), bez kterého by byly útočné schopnosti Intruderu značně omezeny. ¨Systém DIANE umožňuje přesné navigování po zvolené trase a následné navedení k útoku na cíl nebo cíle za použití značné palety výzbroje.
    První dva A-6A byly přiděleny k VA-42 v únoru 1963 a krátce po dokončení přezbrojení a výcviku se squadrona vydala na první operační nasazení na palubě USS Independence. Jako druhá byla, v květnu 1965, Intrudery vyzbrojena VA-75. První operační nasazení bylo provázeno značnými problémy se spolehlivostí na tu dobu unikátních elektronických systémů. Celková spolehlivost Intruderů byla okolo 20 %. V průběhu doby se ji podařilo v rámci prvního bojového nasazení zvýšit na 40 %. I přes tyto nedostatky byly Intrudery a jejich elektronické vybavení piloty vysoce ceněny.
    První bojové nasazení proběhlo v červenci 1965, kdy A-6A zaútočily a zničily mosty na Bac Bang v severním Vietnamu.
    Nejvážnějším trablem pronásledujícím Intrudery na počátku kariéry byly problémy s odhozem bomb ze závěsníků. Minimálně v jednom případě došlo ke ztrátě A-6A, kdy předčasně explodovala bomba, kterou se nepodařilo úplně odhodit ze závěsníku. tento problém byl vyřešen až zavedením nového vícenásobného závěsníku MER (Multiple Ejector Rack) navrženého firmou Douglas.
    Výroba A-6A byla ukončena 28.12.1970, celkem bylo vyrobeno 488 letadel. Čtrnáct jednotek US Navy a šest US Marines (americká námořní pěchoty) dostalo do výzbroje Intrudery. Nebyl povolen prodej žádného A-6A cizím uživatelům mimo USA.



    A-6B
    A-6B byl A-6A modifikovaný pro použití protiradarových raket General Dynamics AGM-78/Mod 0 Standard ARM. Prototyp A-6B byl modifikován v průběhu roku 1967 v rámci programu Iron Hand. Prvních deset A-6B bylo modifikováno z A-6A, v rámci úprav byla omezena funkce palubních systémů pouze na navigaci, nikoliv pro útok proti pozemním cílům. Další tři A-6B vznikly modifikací A-6A a byly vybaveny systémem PAT/ARM (Passive Angel Tracking/Anti Radiation Missile). Všechny ostatní A-6B vyrobené v roce 1970 byly vybaveny systémem TIAS (Target Identification Acquisition System). Všechny tři verze A-6B mohly zaměřovat a odpalovat rakety AGM-78 Mod 0 a Mod 1.
    A-6B byly zařazovány do různých jednotek většinou po dvou či třech. Prvního operačního nasazení ve Vietnamu se dočkaly A-6B od VA-75 a byly též první, kdo zničil raketou StARM nepřátelský radar počátkem března 1968. První operační ztráta A-6B se stala 20.8.1968, kdy se letounu (BuNo: 151560) od jednotky VA-196 nepodařilo odstartovat z paluby letadlové lodi USS Constellation a skončil v moři. Oba členové osádky byli zachráněni. První bojovou ztrátou byl A-6B (BuNo: 151561) od VA-85, který byl při návratu z mise nad Severním Vietnamem ze země sestřelen protiletadlovou raketou.
    Všechny zbývající A-6B byly později modifikovány na A-6E.



    A-6C
    A-6C byly modifikované A-6A v rámci požadavku námořnictva na tzv. program TRIM (Trails, Road, Interdiction Multisensor). Hlavní odlišností A-6C byla pod trupem namontovaná platforma obsahující dopplerovský radar a dvě elektrooptická čidla. Tato úprava umožnila osádce A-6C vyhledávat a útočit na nejrůznější cíle detekovatelné radarem nebo vizuálně. Elektrooptické senzory sestávaly ze systémů LLLTV (Low Light Level Television) a FLIR (Forward Looking Infrared), které byly umístněny v platformě pod trupem na místě podtrupového závěsníku. Kabina byla též modifikována na standard TRIM.
    První A-6C byl dodán VA-165 koncem dubna 1970. Úvodní bojové mise absolvovaly A-6C v květnu 1970, celkem jich uskutečnily 675. V průběhu operačního nasazení byl jeden A-6C (BuNo: 155647) ztracen, pilot byl zabit, navigátora se podařilo zachránit z moře.
    A-6C byl operačně nasazen do druhé poloviny 1975, po té bylo zbývajících jedenáct modifikováno na A-6E.



    KA-6D
    KA-6D vzniknul přestavbou A-6A na tankovací letoun. Byla odstraněna veškerá avionika a na její místo byly přidány další nádrže a koš pro přečerpávání paliva za letu.
    Další modifikací mělo být přidání čtyř 20mm kanónů, aby KA-6D mohl podnikat denní útoky proti pozemním cílům, od tohoto plánu bylo nakonec upuštěno.
    První zkušební přečerpávání paliva z KA-6D bylo uskutečněno v dubnu 1966. Avšak až v létě 1970 byly KA-6D připraveny k operačnímu nasazení a nahrazení starších KA-3B.
    KA-6D jsou vybaveny pěti 300gl. nádržemi zavěšenými pod křídly a trupem. K tankování slouží zařízení D-740 'Buddy'.
    V roce 1979 plánoval Grumman přestavbu tankovacích Intruderů, která by zvýšila množství leteckého paliva neseného v letadle o 30 %, avšak tato modifikace byla stornována.



    A-6E
    Hlavním rozdílem mezi ranými A-6E a A-6A je zástavba výkonnější a rychlejší elektroniky s vyšší operační pamětí. Všechny systémy byly sloučeny do nového centralizovaného stanoviště zbraňového operátora. V rámci úprav byly vyměněny všechny stávající počítače za modernější a menší, které umožňovaly snadnější údržbu. Prototyp A-6E byl přestavěn z A-6A (BuNo: 155673) a uskutečnil první let 27.2.1970. Přibližně 240 A-6A bylo modifikováno na A-6E v rámci programu CILOP, ročně bylo modifikováno 36 Intruderů.
    První A-6E (BuNo: 158048) byl převzat americkým námořnictvem dne 17.9.1971 (tento letoun byl odepsán při zkouškách 21.4.1975).



    A-6E TRAM
    První A-6E TRAM (Target Recognition Attack Multisensor) (BuNo: 155673) vzlétl dne 22.3.1974. Testy systému TRAM byly ukončeny v listopadu 1974. Systém TRAM obsahoval na svou dobu nejsofistikovanější elektrooptická čidla umožňující identifikaci, zaměřování a navádění zbraní na cíle velkou paletou výzbroje včetně té laserem naváděné.
    První modifikovaný A-6E TRAM (BuNo: 155710) byl v rámci programu CILOP dodán VA-42 1.12.1978 a první nově vyrobený A-6E TRAM (BuNo: 160995) byl taktéž dodany VA-42 dne 14.12.1978. Poslední A-6E TRAM byly deaktivovány na podzim 1993.



    A-6E SWIP
    A-6E SWIP byly Intrudery určené pro používání tehdy nejmodernější výzbroje AGM-84 Harpoon, AGM-88 HARM a AGM-84E SLAM. Proto byly vybaveny novým digitálním zbraňovým střeleckým počítačem. Všechny A-6E SWIP obdržely nové kompozitové křídlo, nový navigační systém včetně GPS a HUD (Head Up Display).



    A-6F
    Prototyp A-6F (BuNo: 162183) vzlétl poprvé dne 26.8.1987. Hlavní modifikací proti původním Intruderům byla zástavba nových pohoných jednotek F-404-GE-404 s tahem 10 080 lb (44,84 kN), což si vyžádalo překonstruování centroplánu. Zbraňové systémy byly modifikovány tak, aby mohly nosit i nejnovější protiletadlové rakety AIM-9 Sidewinder a AIM-120 AMRAAM.
    Tento program byl zrušen v průběhu roku 1988.



    A-6G
    Tento projekt byl další modifikací A-6F. Program byl zrušen ještě před stavbou prototypu.



    EA-6A (A2F-1H)
    EA-6A byl prvním Intruderem z řady letounů určených pro elektronický boj. Drak vychází z osvědčeného A-6A, byl však částečně upraven přidáním antén skrytých v dielektrických krytech, aby mohl co nelépe vykonávat funkci létající rušičky. Práce na projektu začaly v roce 1961. Prototyp EA-6A (BuNo: 148618) poprvé vzlét l2.4.1963. Druhý prototyp, tehdy ještě označovaný jako A2F-1H, (BuNo: 147865) byl proti prvnímu prototypu značně pozměněn, nejviditelnější změnou byl velký aerodynamický kryt na vrcholu svislé ocasní plochy, který ukrýval část ze 30 antén přijímacího/vysílacího systému AN/ALQ-86, rušiček v pásmu I a J AN/ALQ-41 a systému pro vlastní ochranu AN/ALQ-100. Další rušicí systémy AN/ALQ-76, byly skryty v podvěsech na vnějších závěsnících, společně s rušičkami komunikačních systémů AN/ALQ-55. Další dodatečnou výbavou byly výmetnice klamných cílů a hliníkových pásků, sloužících k oklamání a zahlcení nepřátelských radarů.
    Celkem bylo vyrobeno dvacet sedm EA-6A.
    Bojová hodnota elektronikou přeplněných Intruderů se ukázala při bojích nad Vietnamem, proto bylo přistoupeno k modifikaci a výrobě EA-6B známého jako Prowler.



    EA-6B Prowler
    Na základě zkušeností z bojového nasazení EA-6A vznikl požadavek na vývoj nového a ještě sofistikovanějšího letounu určeného pro elektronický boj. První prototyp EA-6B byl přestavěn z A-6A (BuNo: 149481) a poprvé vzlétl 25.5.1968 a byl určen převážně k aerodynamickým testům, proto nebyl vybaven žádnou rušící elektronikou. Druhý prototyp, označovaný jako NEA-6B, opět vycházel z již vyrobeného A-6A (BuNo: 149479) a byl určen k letovým testům. Třetí prototyp NEA-6B (BuNo: 148615), byl opětovně přestavěn z A-6A a sloužil k testům rušících systémů.
    Po úspěšném dokončení první fáze testů Grumman vyrobil pět předsériových EA-6B (BuNo: 156478 - 156482). Prowler sice vychází z osvědčeného útočného Intruderu, avšak trup bylo nutno prodloužit asi o dva metry a přestavět tak, aby bylo možno přidat druhý kokpit pro dva operátory elektronických a rušících systémů. Křídlo též doznalo značných změn, mimo jiné byly přidány brzdící štíty na konce křídel.
    V období ledna 1971 až listopadu 1972 bylo vyrobeno dvacet tři kusů EA-6B. První Prowlery obdržela v průběhu roku 1971 VAQ-132.
    V dubnu 1977 započala první z mnoha modifikací a úprav EA-6B s cílem zvýšit užitnou hodnotu letounu.
    Dvacet pět nových EA-6B bylo modifikováno na standard EXCAP (Expanded Capability). Mimo zástavby nového motoru J52-P-48 o tahu 11 200 lb (49,82 kN), který nahradil původní motor o tahu 9 350 lb (41,59), se Prowler nelišil od předchozí varianty.
    První z modifikovaných EA-6B EXCAP byl operačně nasazen na palubě USS America v únoru 1974.
    Čtyřicet pět Prowlerů bylo vyrobeno ve variantě ICAP I (Improved Capability). Hlavní změnou EA-6B ICAP proti starším EXCAP bylo přesunutí operátora systému AN/ALQ-99 zepředu dozadu. Jeho místo v předu vedle pilota zaujal navigátor. Došlo i na modifikace displejů a dalšího vybavení v kokpitu. První EA-6B ICAP I byl zařazen do operační služby březnu 1976.
    Další modifikací byla přestavba na verzi ICAP II. První EA-6B ICAP II (BuNo: 161776) byl dodán v druhé polovině roku 1983. Hlavní modifikací byl upgrade systému AN/ALQ-99 na nové standardy a přibyla možnost nosit, zaměřovat a navádět nové protiradiolokační rakety AGM-88 HARM. Celkem bylo vyrobeno čtyřicet jedna EA-6B ICAP II. Dalších patnáct starších EA-6B EXCAP bylo modifikováno.
    Další modifikace proběhla v roce 1986, kdy byly postupně všechny dosud vyrobené EA-6B modifikovány na standard ICAP II Block 86. První takto modifikovaný Prowler (BuNo: 163049) byl předán námořnictvu v roce 1986. Úprava spočívá v přidání nových palubních a navigačních počítačů. Poslední modernizací je standard ICAP III, který by měl zajistit, že EA-6B budou moci své úkoly efektivně plnit zhruba do roku 2015.
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/21610#82561Verze : 2
    MOD