Václav II.

Wenceslaus II / Václav II.
     
Příjmení:
Surname:
- -
Jméno:
Given Name:
Václav II. Wenceslaus II
Jméno v originále:
Original Name:
Václav II.
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
-
Hodnost:
Rank:
- -
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
- -
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
král King
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
27.09.1271 Praha
27.09.1271 Prague
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
21.06.1305 Praha
21.06.1305 Prague
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
český král
polský král
King of Bohemia
King of Poland
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
- -
Související články:
Related Articles:

Zdroje:
Sources:
http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_II.
URL : https://www.valka.cz/Vaclav-II-t21719#82866 Verze : 1
Václav II. se narodil 27. září 1271 jako syn Přemysla II. Otakara a Kunhuty. Po smrti jeho otce na Moravském poli byly Čechy roku 1278 dány na 5 let do správy kurfirsta Oty Braniborského, který zároveň převzal poručnictví nad sedmiletým Václavem. Jeho strýc Ota ho uvěznil spolu s matkou nejprve na Bezdězu a poté ve Spandau u Berlína. Tam pobýval již bez matky, která v květnu 1279 uprchla z vězení a uchýlila se na Opavsko. Ota Braniborský propustil kralevice až v květnu 1283, když mu česká šlechta vyplatila 7 000 hřiven stříbra jako výkupné (oficiálně šlo o úhradu nákladů za ochranu českých zemí v době braniborské okupace).


Po návratu Václava II. do Čech se jeho výchovy ujal mocný magnát Záviš z Falkenštejna z rodu Vítkovců, který se na Opavsku sblížil s Kunhutou po jejím útěku z vězení. V roce 1284 pojal královnu za manželku a stal se tak Václavovým otčímem. Když pak v září 1285 Kunhuta zemřela, mladý kralevic se ještě více upnul k otčímovi, což vyvolalo odpor části šlechty. V čele odpůrců Záviše z Falkenštejna stál Rudolf I. Habsburský, který se rozhodl prosadit svoji moc v Českých zemích prostřednictvím sňatku své dcery Guty s Václavem II. Počátkem roku 1287 se Václav II. ujal sám vlády a současně do Prahy přibyla Guta, což napomohlo prohabsburskému táboru převážit nad Závišovými stoupenci. V lednu 1289 byl Záviš z Falknštejna zatčen a obviněn ze spiknutí proti králi. Poté ho král nechal vozit po panstvích Vítkovců jako své rukojmí a záruku toho, že se odbojná šlechta vzdá. Když tak Závišův bratr Vítek odmítl učinit, byl Záviš pod jeho hradem Hluboká 16. května 1290 popraven. Závišovou smrtí skončila první etapa vlády Václava II., charakterizovaná bojem dvou šlechtických skupin o moc v zemi.


V druhém období své vlády Václav II. obratnou politikou posílil svrchovanost královské moci v zemi a mezinárodní postavení Českého království. Přiměl Rudolfa I. Habsburského, aby českým králům v březnu 1289 potvrdil funkci kurfirsta s titulem říšského číšníka, zároveň odmítl lenní vztah českého krále k římskému císaři. Tyto a ještě další výsady pak výměnou za podporu císařské kandidatury potvrdil českému králi i Adolf Nasavský, jednomyslně zvolený římským císařem v roce 1292. Václav II. se tak vyhnul chybě svého otce, neusiloval sám o kandidaturu, nýbrž prosadil na trůn slabého panovníka, který podporoval jeho plány na územní expanzi českého státu. Vítězstvím nad Vladislavem Lokýtkem si zajistil panství v jižním Polsku a poté začal hledat diplomatickou cestu k získání polské koruny. Když v roce 1297, krátce po královské korunovaci zemřela jeho první žena Guta, pojal za manželku Elišku Rejčku, dceru zavražděného polského krále Přemysla II. Velkopolského. Pak již mu nic nestálo v cestě, aby se roku 1300 nechal v Hnězdně korunovat polským králem. Tím však ambice krále Václava II. zdaleka nekončily, neboť na počátku roku 1301 se po vymření Arpádovců začal ucházet také o uherský trůn. Část uherské šlechty nabídla korunu kralevici Václavovi, kterého král Václav II. již roku 1298 prozíravě zasnoubil s Eliškou, dcerou posledního uherského krále z rodu Arpádovců – Ondřejem III. Když byl pak v srpnu 1301 teprve dvanáctiletý Václav III. korunován uherským králem jako Ladislav V., sahala přemyslovská říše od Baltského k Jaderskému moři a stala se nejmocnější silou ve východní Evropě.


Český stát prodělal pod Václavem II. také hospodářský vzestup, kdy docházelo k obnovení prosperity venkova bohatnutí měst, související zejména s levnou těžbou stříbra v Kutné hoře a zavedením nové měny. Tou se stal stříbrný „Pražský groš", nepodléhající změnám, který se stal počátkem 14. století mezinárodním platidlem.
V Českých zemích za vlády Václava II. působilo veliké množství různých odborníků – důlních expertů, mincířů i finančníků z Německa, Francie a zejména z Itálie. Po celé zemi rostly jako houby po dešti nádherné gotické stavby a u královského dvora prožívala svůj rozkvět rytířská kultura a umění. Vedle převážně německých pěvců - minnesängrů zde bylo možno po mnoha staletích opět zaslechnout i staroslověnštinu v podání pravoslavných popů z Ruska. Král také uvažoval o založení pražské univerzity ve spolupráci s francouzskými mistry vysokého učení v Paříži. Dějiny tomu však chtěly jinak.


Mocného českého krále se zalekl nový římský král Albrecht I. Habsburský, který proti němu vytvořil mocnou koalici s papežem Bonifácem VIII., říšskými stavy, uchazečem o uherský trůn - Karlem I. Robertem a Vladislavem Lokýtkem. Nový kancléř Petr s Aspeltu pak v roce 1303 dojednal spojenectví Václava II. s francouzským králem Filipem IV. Sličným, který usiloval o získání kontroly nad Porýním a byl v konfliktu s papežem. Český král byl přesto nucen ve válce s přesilou nepřátel vyklidit na jaře 1304 Uhry, aby se mohl soustředit na obranu Českých zemí. Albrecht I. si kladl jako podmínku pro uzavření míru odevzdání Kutné Hory do správy říše na šest let a odevzdání Polska, Uher, Míšně a Chebska. Václav II. to po poradě se svými právníky rázně odmítnul a tak na něho římský král uvalil tzv. říšský acht. Poté do Českých zemí vpadla vojska nepřátel ze tří stran – na Moravu uherské vojsko vedené Karlem I. Robertem z Anjou, do jižních Čech rakouské vojsko Habsburků a spojených říšských stavů a z Polska pak vpadl Vladislav Lokýtek. Vítkovci, s kterými se král po smrti Záviše velkoryse usmířil, však nezradili svého krále, nýbrž učinili z jižních Čech vojenskou pevnost. Albrechtova vojska se o ní rozbila a s velkou hanbou byla ze země vytlačena a rovněž vojsko neapolského uchazeče o uherský trůn se stáhlo z Moravy. Pozice římského krále v říši tím byla trvale otřesena, zvláště poté, co bavorský vévoda Ota III. přešel na stranu českého krále za příslib Uher. Albrecht I. poté musel odvolat říšskou klatbu a uzavřel s Václavem II. v Norimberku mír, jímž uznal nárok českého krále na Polsko a Uhry. Zbývalo porazit Vladislava Lokýtka, který se odmítal vzdát nadějí na polskou korunu. K tomu však již nedošlo, neboť král Václav II. o Velikonocích těžce onemocněl a 21. června 1305 zemřel.
URL : https://www.valka.cz/Vaclav-II-t21719#103796 Verze : 1
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více