Alexander (Alexander Veliký)

Koupit DVD na Filmopolis.cz

Režisérské jméno Oliver Stone ve mne vždy vzbuzovalo respekt jako ke člověkovi, který umí natočit film "jinak" než drtivá většina ostatních. Jeho dosavdní výčet filmu je brilantní (Četa, Takoví normální zabijáci, JFK, Nixon, U-Turn, Vítězové a poražení, Doors a mnoho dalších), co film, to pomalu klasika. Až jsem si říkal, že ten člověk musí někdy narazit... A stalo se.
Alexander Veliký je počin, který Stone nezvládl, až se škodolibě těším, jak jej místní zaiteresovaní v této části hitorie rozcupujete na sračku. Vše začíná povídáním, vyprávěním a jiným tlacháním stařičkého Ptolemaia (snad jsem to napsal dobře) v podání Antonyho Hopkinse. Už ten úvod mne začal nudit. Chápu Stoneovu snahu zatáhnout diváka do děje, ale co je moc to je moc. Alexander nám vyrůstá pod dohledem sličné mamky Angeliny Jolie a přísného taťky (Val Kilmer), chvíli nějaký děj, pak zase vyprávění, pak zase přípravy na bitvu, chvíli nějaký děj, pak zase vyprávění, pak se konečně začne něco dít. Film obsahuje dvě bitvy, z toho ta druhá - indická, je (musím přiznat) dost dobrá a podle mne zachraňuje celý film před katastrofou.
I postava Colina Farrella, coby Alexandera je dost divná, nemůžu si pomoci, ale vidím pořád Brada Pitta z Tróje.
Olivere, Olivere, nabral sis toho moc! Ještě že jsem na tom nebyl v kině...


Režie: Oliver Stone


Hrají: Colin Farrell, Anthony Hopkins, Rosario Dawson, Val Kilmer, Jared Leto, Angelina Jolie, Jonathan Rhys-Meyers a další.

no ja jsem na tomto filmu v kine byl a musim rict, ze jsem zbytecne utratil sto korun. za cely film mohl divak shlednout jen dve bitvy,jinak vlastne od zacatku do konce byl film o nicem.porad se nekam chodilo, povidalo.spise jsem se nudil, nez bavil a netrpelive jsem cekal, az film skonci.jedine co me na filmu pobavilo bylo mesto babylon (omlouvam jetli jsem to napsal spatne),ktere se velice podobalo mestu New Yourk.

No a v čem byl ten Babylón podobný New Yorku?
Já jsem totiž na tom nebyl - a zřejmě ani nepůjdu - to si počkám až to bude mít nějaký můj známý doma - a pak se na to možná podívám.
No opravdu to bude asi propadák - vždyť dostal dokonce i nominace na zlaté maliny - což jsou protipóly Oscarů ... jak to tak vypadá zařadí se k takovým jako je Britney či Madonna.

No, já jsem Stoneho taky nepochopil. Každopádně, teď se to na něj valí ze všeh stran, v USA je peskován za to, že se setkával s Fidelem Castrem, ohledně natáčení dokumentů o něm a řekové po něm jdou, že udělal z Alexandera gaye (nechci psát to slovo na B).

Dovolil bych si vložit názor jednoho známého, který ho umístil do fóra na stránkách www.panprstenu.info , a to kolegy Kurta. Ovšem je to hooodně dlouhé.


"Tak tedy Alexander, tak jak se jeví Herr Kurtovi Čekal jsem po pravdě řečeno, že film bude jedním ze dvou extrémů: buď se dá cestou Tenké červené linie (a já asi poprvé v kině usnu nebo odejdu) nebo půjde tak trochu ve stopách Excaliburu – tj. výborný film, se spoustou symbolů a odkazů, jehož kouzlo člověk plně pochopí a vychutná si až po několikerém shlédnutí. Musím říct, že z těchto mých předpokladů se beze zbytku nenaplnil ani jeden, konečný dojem je někde uprostřed. Po pravdě řečeno, tak trochu nevím, co si o celém filmu myslet. Působí na mě takovým dojmem, že jej režisér prostě a jednoduše neukočíroval.


Oliver Stone se prý zabýval myšlenkou natočení filmu o Alexandrovi již od 80. let. Výsledek lze IMHO s trochou nadsázky popsat tak, že za tu dobu, kdy film natočit nemohl, se režisérovi shromáždilo příliš mnoho materiálu, který pak chtěl do svého dílka dostat za každou cenu. Bohužel, následkem této snahy, spojené s tendencemi o propojení s levičáckou agitkou a podobenstvím se současnou světovou situací, vyrostl Stoneovi pod rukama hybrid. Není to striktní historická rekonstrukce, protože režisér vnáší do celého příběhu nemálo svých vizí a představ, v jejichž jménu si historii sem tam trošku ohne (což je na druhou stranu poměrně běžný přístup). O klasický epos už se nejedná vůbec – na to je filmový Alexandr až nelidsky lidský . Ani definice psychologického dramatu mi na daný snímek nesedí, spíš je to pokus o spojení všech žánrů, bohužel s tím, že výsledek není tak úplně přesvědčivý. Prostě tak trochu, jak když pejsek s Kočičkou pekli dort…


Ale pojďme konkrétněji. První třetina filmu je IMHO velice dobrá. Stone uvede prostřednictvím Ptolemaiova vyprávění diváka do problému a historických souvislostí, představí nám královskou rodinu, Alexandrovo dětství a dospívání. Klidnější momenty (Aristotelova výuka, otcův výklad bájí na nástěnných malbách apod.) se velice vyváženě střídají s řekněme výbušnějšími scénami (např. zkrocení Alexandrova koně, konflikty mezi králem Filipem a jeho ženou…). Stone tady prezentuje svou vizi IMHO naprosto nenásilně a velmi citlivě dokáže podchytit okamžik, kdy je potřeba diváka trochu povzbudit a oživit jeho pozornost. Alexandr je tu sice zobrazen jako člověk ne zcela vyrovnaný (vztah k rodičům, pochyby…), ale na druhou stranu odvážný a schopný stát si za svým (zkrocení koně, schopnost postavit se panovačnému otci…). Režisér zde balancuje na hraně, ale to se mu výborně daří, což se bohužel o zbývajících dvou třetinách filmu říct nedá.


Gradací první části je právě včas (cca po hodině děje) zařazená bitva u Gaugamel. Tady IMHO nastávají první problémy. Už jen skok k bitvě je trochu násilný – Ptolemaios nás dvěma větami přenese přes upevnění Alexandrovy moci v jeho zemi, dobytí Egypta i první boje s Peršany, takže člověk má prostě pocit, že to vše byla jen jakási bokovka, kterou Alexandr zvládl levou zadní v průběhu pár dní. Představa strategie pro nastávající bitvu je dozajista zajímavá, člověk se však tak trochu pozastaví nad tím, když král svému generálovi přikazuje, aby udržel postavení proti mnohonásobné přesile aspoň dvě hodiny, ale už mu jaksi opomene sdělit (a hlavně divákům), jak to má dokázat. Když pak perští lučištníci a válečné vozy v průběhu pár vteřin hrubě zdecimují makedonské řady, přemýšlíte trochu o duševním zdraví a mozkových schopnostech velkého vojevůdce (to ale budete od této chvíle už skoro pořád, takže je to celkem jedno ). Bitva samotná je zobrazena výborně – střídání pohledů z ptačí perspektivy se záběry na sevřené řady vojáků a rychlé detaily jednotlivých akcí působí bombasticky. Snad jen v záběrech boje zblízka mi trochu vadila módní roztřesená kamera (kdo přišel na tu blbost, že pro větší dramatičnost bitevních scén je třeba najmout na post kameramana epileptika?). Je potřeba trochu rozlišovat – to co vypadá dobře ve Vojínu Ryanovi nelze se stejným výsledkem uplatnit kdekoli. Zobrazení boje malých jednotek ve druhé světové válce vyžaduje IMHO jiný způsob nasnímání, než střet mnohatisícových armád. Ale věřím, že někomu se tento přístup líbit může, takže proti gustu… V bitvě u Gaugamel navíc tenhle úlet nebyl až tak rušivý, zato následující bitva v Indii… no, nechám si to na později.


Bohužel, od Alexandrova vítězství nad králem Dareem má již celý film sestupnou tendenci a nezachrání to ani některé opravdu výborné scény, ani vesměs velmi dobré herecké výkony. Scéna s prosící perskou princeznou vyznívá díky svému umístění hodně rozpačitě (viz příspěvek č. 428 od Ruby ve Filmech), ale aspoň nám předvede Alexandra jako charakter. Dále už totiž nesledujeme charismatického, byť nevyrovnaného vládce a muže s jasnou vizí o vybudování celosvětové říše, ale labilní trosku, která vlastně vůbec neví co chce. Vcelku se pak ani nedivím, že Stone byť jinak hojně využívající symboly, se vyhnul i takové scéně, jakou je rozetnutí gordického uzlu – ta by totiž ukázala Alexandra jako rozhodného a rázného muže s názorem, což by do obrazu, který je nám prezentován, příliš nezapadlo. Je to ale škoda. Celkem se pak není čemu divit, že Alexandr nedokáže přesvědčit ani svoje vojáky. Že s ním i přesto pokračují dál, to je pak div nad divy a působí to všelijak, jen ne reálně. Navíc je veškeré řešení Alexandrových osobních vztahů, narůstající paranoia a pochybování o sobě samém příšerně rozvleklé – Stone absolutně ztrácí smysl pro rovnováhu, který při tom tak nádherně předvedl v první hodině filmu. Mnohé dobré momenty se pak v tomhle guláši prostě ztrácejí. Samostatnou kapitolou pak je snaha o politickou angažovanost celého snímku. Průhledná snaha o paralelu se současným stavem světa a místy velice „bushovské“ jednání hlavního hrdiny („…přineseme jim svobodu ať chtějí nebo ne…“) působí (alespoň na mě) příšerně laciným a znevažujícím dojmem.


Druhá bitva pak přichází příliš pozdě na to, aby mohla cokoli zachránit. Navíc oproti Gaugamelám je prezentována mírně řečeno rozpačitě. Alexandrova armáda je nespokojena, chce se vrátit domů a v tomto stavu nastupuje do bitvy, která měla být, jak se později dozvíme, těmi nejkrvavějšími jatkami za celé tažení. Od začátku dostává Alexandrova vojsko, (byť momentálně už v počtu 150 000 mužů) řádně na frak. Sloni zadupávají pěchotu do země a v momentě, kdy si Alexandr rozhodne zopakovat u Gaugamel osvědčený nájezd na vůdce, je sestřelen z koně. Tahle poslední rána, místo aby makedonskou armádu demoralizovala definitivně, ji naopak vybudí k tomu, aby Indy obrátila na útěk. Jak to dokázali, tomu se režisér takticky vyhnul. Celá bitva je navíc nasnímána naprosto příšerně. Kameraman, jehož stařecký třas zatím dosáhl vrcholu, zapomíná navíc i ostřit, takže celkovým dojmem je jakési roztřesené zamlžené cosi, kterým sem tam jako zázrakem probleskne nějaký zřetelný moment. Ve finále se ještě celá scéna potáhne rudým závojem… Prostě lahůdka


Dál už film jen spěje k nevyhnutelnému konci a Alexandrova smrt je do jisté míry vysvobozením. Musím ale říct, že je to škoda a konečný výsledek mě tak trochu mrzí i za samotného režiséra, protože námět uchopený jeho stylem zpracování měl podle mě potenciál stát se opravdu dobrým a na hollywoodské poměry notně netradičním filmem. První třetina (a spousta zajímavých momentů v průběhu celého filmu) to ukazuje zcela jasně. Stačilo málo - prostě trochu zkrátit stopáž nebo místo některých scén, kterými se nám režisér stále snažil vtloukat do hlavy, jaká že je to vlastně Alexandr složitá, nevyrovnaná a rozervaná bytost (což už v té době stejně bylo každému jasné a to věčné opakování, byť obohacené o nové symboly působilo otravně a nuceně), zařadit pro změnu pár momentů, které by akcentovaly druhou stránku jeho osobnosti. Tj. ukázat, že navzdory své řekněme soukromé labilitě je to i skvělý stratég, charismatický vojevůdce a muž s jasnou vizí. Pak bych si z filmu odnesl pocit, že člověk dosahující něčeho obrovského tím musí být notně poznamenán a má-li být vůbec schopen danou vizi mít a realizovat ji, s největší pravděpodobností nebude tak úplně normální, což je IMHO pravda. A nějaká ta bitva navíc nebo jiný divácky vděčný moment by také neuškodil, že. A samozřejmě, výše zmíněné politické školení naopak buď úplně vynechat nebo je aspoň podat trochu decentněji a sofistikovaněji (jenže to by asi zase prostý americký divák nepochopil ). Pak bychom tu měli nádherné, byť poněkud svérázné zpracování historického tématu se solidně prokreslenou psychologií postav, nebojící se dotknout tabuizovaných témat - a takových je jako šafránu..."

to Standa:no az se na to podivas, tak uvidi ohromne stavby pripominajici mrakodrapy atd,No proste New Yourk, akorat ty auta tam chybi.

No já ani netuším jestli se mi v dohledné době podívat na tenhle film (např. Tróju jsem ještě neviděl). Jinak co se týče těch "věžáků" jediná stavba která mě napadá že byla dost velká byl maják na ostrově Faros v Alexandrii. No a pak třeba ty chrámy ... no drobečkové to nebyly, ale zase na druhou stranu velikáni taky ne. No uvidím až ten film uvidím na vlastní oči.

S tim NY by se i dalo sohlasit, ale nejvetsi vytku bych mel k podani postavy samotneho Alexandra. Stone z nej udelal tak trochu nedospeleho chlapecka, ktery by se snad ani nestal vladcem, kdyby ho do te role nevmanipulovala matka. A jeho vecne zmitani se mezi otcem (ac mrtvym) a matkou.....nevim, takhle jsem si ambicozniho a energickeho vladce a valecnika nepredstavoval.

Průměrný film,kde si zaslouží jedničku ve své roli jen Val Kimer.Raz Degan,jinak skvělý herec, jako perský král bohužel se jen mihne v bitvě u Gaugamél.Pokud režisér vsázel na autenticitu tak právě v té bitvě se dopustil chyby v rozestavení falang,které ve skutečnosti neobvykle svíralo asi 80 stupnový úhel s přední perskou bitevní linií.Málo se ví,že král Dáreius ve skutečnosti byl v bitvách u Issu a Gaugamél velice blízko vítězství,když se mu řeckou armádu podařilo téměř obklíčit.Jediným jeho problémem bylo,že narozdíl od Alexandra či Hannibala nedokázal armádě velet ze předu a při náznacích komplikací začal zmatkovat a utíkat z bojiště-ke své škodě.

Film ma tiež nejak extra neoslovil... asi ako každý historický film (už som to tu dakde spomínal; výnimka: Gladiátor - to je Pán film). Znepokojovalo ma, že som skoro presne vedel, čo sa vo filme stane, proste buď sa ide podľa histórie, alebo nie...





No je pravda, že film som videl pred časom, ale mne sa zdalo, že Peržania dosť ničili Grékov a obrat nastal, až keď sa Alex nečakane prebojoval k Dáriovi.

Bohužiaľ ani ja k tomu filmu som si nevytvoril kladný vzťah a dokonca som pri ňom zaspal a to sa mi pri historických filmoch keď ich pozerám prvýkrát nestáva. Druhýkrát som ho už pozeral bez dialógov /zbytočné / a pretáčal iba na bojove scény. Ale tretikrát si to už asi nepozriem. /není tam na čo pozerať /. Pri tých reklamách som očakával od toho filmu viac.

Moc dobrý velkofilm, dá se použít i do dějepisu, protože jsou tam většinou dobře a chronologicky správně vyobrazeny jeho tažení i život. Místo šprtáni si zhlédněte film a pak si jenom přečtěte o Alexandrovi vaše zápisky a můžete jít "přednášet na univerzitu".