Rozpočet tohoto webu pro rok 2018 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 87.861,- Kč Chci přispět
Za posledních 7 dní bylo 350 příspěvků vloženo, 1497 editováno a 334 zmoderováno. Statistiky
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb

DFW C.V

    Avatar
     
    Název:
    Name:
    DFW C.V DFW C.V
    Originální název:
    Original Name:
    DFW C.V
    Kategorie:
    Category:
    průzkumný/pozorovací letoun reconnaissance/scout aeroplane
    Výrobce:
    Producer:
    DD.MM.1916-DD.MM.1918 Deutsche Flugzeugwerke GmbH, Leipzig /
    DD.MM.1917-DD.MM.1917 Luftverkehrsgesellschaft mbH, Berlin /
    DD.MM.1917-DD.MM.1918 Automobil und Aviatik AG, Leipzig /
    DD.MM.1917-DD.MM.1917 Halberstädter Flugzeug-Werke GmbH, Halberstadt /
    Období výroby:
    Production Period:
    DD.08.1916-DD.11.1918
    Vyrobeno kusů:
    Number of Produced:
    3955
    První vzlet:
    Maiden Flight:
    DD.05.1916
    Osádka:
    Crew:
    2
    Základní charakteristika:
    Basic Characteristics:
     
    Vzlet a přistání:
    Take-off and Landing:
    CTOL - konvenční vzlet a přistání CTOL - conventional take-off and landing
    Uspořádání křídla:
    Arrangement of Wing:
    dvouplošník biplane
    Uspořádání letounu:
    Aircraft Concept:
    klasické conventional
    Podvozek:
    Undercarriage:
    pevný fixed
    Přistávací zařízení:
    Landing Gear:
    kola wheels
    Technické údaje:
    Technical Data:
     
    Hmotnost prázdného letounu:
    Empty Weight:
    1027 kg 2264 lb
    Vzletová hmotnost:
    Take-off Weight:
    1477 kg 3256 lb
    Maximální vzletová hmotnost:
    Maximum Take-off Weight:
    ? kg ? lb
    Rozpětí:
    Wingspan:
    13,27 m 43ft 6,44in
    Délka:
    Length:
    7,88 m 25ft 10,24in
    Výška:
    Height:
    3,26 m 10ft 8,34in
    Plocha křídla:
    Wing Area:
    41,52 m2 446.92 ft2
    Plošné zatížení:
    Wing Loading:
    35,5 kg/m2 7.27 lb/ft2
    Pohon:
    Propulsion:
     
    Kategorie:
    Category:
    pístový piston
    Počet motorů:
    Number of Engines:
    1
    Typ:
    Type:
    řadový vodou chlazený šestiválec Benz Bz.IV


    Max. výkon: 147 kW / 200 k
    Benz Bz.IV in-line water cooled, six cylinders


    Power rating (max.): 197 hp (200 PS)
    Objem palivových nádrží:
    Fuel Tank Capacity:
    ? ?
    Výkony:
    Performance:
     
    Maximální rychlost:
    Maximum Speed:
    155 km/h v 0 m 96.3 mph in 0 ft
    Cestovní rychlost:
    Cruise Speed:
    140 km/h v ? m 87 mph in ? ft
    Rychlost stoupání:
    Climb Rate:
    ? m/s ? ft/min
    Čas výstupu na výšku:
    Time to Climb to:
    4 min do 1000 m 4 min to 3281 ft
    Operační dostup:
    Service Ceiling:
    5000 m 16404 ft
    Dolet:
    Range:
    500 km 310.7 mi
    Maximální dolet:
    Maximum Range:
    ? km ? mi
    Výzbroj:
    Armament:
    1 x synchronizovaný kulomet LMG 08/15


    1 x pohyblivý kulomet na oběžném kruhu LMG-14 Parabellum


    pumy
    1 x LMG 08/15 synchronized machine gun


    1 x LMG-14 Parabellum flexible machine gun on the mount


    bombs
    Uživatelské státy:
    User States:










    Poznámka:
    Note:
    - -
    Zdroje:
    Sources:
    http://en.wikipedia.org/wiki/DFW_C.V
    Windsock Datafile 53
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/23284#352778Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Stručná historie letounů DFW řady C


    Informace o letounech DFW jsou obecně velmi kusé. Jedná se při tom o jedny z nejúspěšnějších německých letounů své kategorie. V letech 1916 - 18 společnost DFW vyvinula celkem šest verzí ozbrojených pozorovacích letounů DFW C.I - VI. Nedostatek údajů je obzvláště zarážející především u verze C.V, která byla v období I. svět. války vůbec nejpočetnějším německým letounem své třídy.

    Společnost DFW založil ve městě Lindenthal u Lipska 30. 10. 1911 milionář a vydavatel Bernhard Meyer, zanícený fanoušek aviatiky, a inženýr Erich Thiele. Společnost se původně jmenovala Sächsische Flugzeugwerke (Saské letecké závody), avšak později byl název změněn na Deutsche Flugzeugwerke (Německé letecké závody).

    Továrna zpočátku produkovala licenční kopie dvojplošníků Maurice Farman a jednoplošníky Etrich Taube, později přidala i vlastní konstrukci - dvojplošník Mars, který vytvořili konstruktéři Bier a Bourcart. Mars se stal prvním obchodně úspěšnou vlastní konstrukcí společnosti DFW, neboť jej zakoupilo nejen německé letectvo, ale po několika kusech se pořídilo také rakousko-uherské letectvo, britské námořnictvo a turecké letectvo, které své dva Marsy dokonce vojenský nasadilo v letech 1912-13 v Balkánských válkách.

    Společnost ovšem neusnula na vavřínech a v roce 1913 ing. Bourcart představil letoun, vyznačující se křídlem, jehož půdorys měl tvar banánu, a který dostal tovární označení MD 14 (Militär Doppeldecker - Vojenský dvojplošník). Šlo o dvojmístný pozorovací stroj, jenž udělal na vojenskou komisi dostatečný dojem (14. července 1914 šéfpilot DFW Heinrich Oelerich za řízením MD 14 zlomil světový výškový rekord, když dosáhl výšky 7769 metrů), aby jej německé vojenské letectvo zavedlo pod označením DFW B.I.

    V okamžiku vypuknutí války se již společnost DFW proměnila v moderní továrnu se 400 zaměstnanci a patřila mezi přední německé výrovce letecké techniky. Její letouny B.I ihned putovaly na frontu, zakrátko následované vylepšenou verzí B.II.

    Změny ve vedení vzdušné války si však vynutily také změny ve výzbroji pozorovacích letounů. Osádky již nemohly spoléhat pouze na své osobní zbraně a proto byly letouny osazovány vlastní výzbrojí v podobě kulometů.

    Společnost DFW přepracovala na konci roku 1915 svoji původní konstrukci B.II a dala vzniknout nové variantě označené jako DFW C.I. Letoun měl silnější motor Benz Bz.III a výzbroj v podobě kulometu Parabellum LMG 14 na oběžném kruhu. Stroj dorazil na frontu v prosinci 1915, avšak zakrátko musel být "uzemněn", kvůli slabým podélníkům křídel.

    Počátkem roku 1916 byla proto verze C.I zmodernizována na verzi C.II, která nedostatky odstraňovala. Letoun měl zmenšené rozměry a byl lehčí, díky tomu vzrostla rychlost, dostup a únosnost pum. Verze B.II byla velmi oblíbená, v leteckých školách vydržela až do konce války, což svědčí o snadné pilotáži a dobré stabilitě stroje.

    O další verzi C.III je k dispozici velmi málo údajů. Byla prací nové posily společnosti DFW, diplomovaného inženýra Hermanna Dornera, jenž preferoval lehké jednonosníkové konstrukce křídel. To byl zřejmě také důvod, proč Idflieg tento letoun odmítl s odůvodněním, že je "dle statické silové analýzy naprosto nezpůsobilý kvůli nosnému systému se vzpěrou typu I".

    Dorner se nevzdal a představil verzi DFW C.IV, opět s jednonosníkovým systémem. Letoun se lišil především zvýšením palebné síly - do převodu motoru bylo zapracováno synchronizační zařízení v kombinaci s kulometem LMG 08/15. Stroj tentokrát uspěl, nevyrobilo se však mnoho kusů. patrně celá produkce byla odeslána na méně exponovanou východní frontu, kde jejich stopa mizí.

    Typ C.V byl natolik významným, že si zaslouží vlastní příspěvek níže. S ním se také změnilo postavení továrna DFW. Jestliže roku 1914 vyprodukovala celkem 93 letounů, v roce 1915 79 a v roce 1916 99 strojů, pak v roce 1917 její produkce činila 820 letadel!

    Po typu C.V přišel v roce 1918 ještě typ C.VI, ale ani o něm není mnoho známo. Zřejmě se jednalo o úpravu typu C.V zástavbou výkonnějšího motoru Benz Bz. IVa, měl mít také údajně vyvažovací plošky na křidélkách. Zřejmě vznikl v jediném prototypu.

    Na wiki je též zmínka o typech C.VII a C.VIII, avšak bez hodnověrného zdroje.
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/23284#87918Verze : 0
    MOD
    Avatar
    DFW C.V


    Zrod nejrozšířenější verze ze všech pozorovacích letounů DFW C.V je taktéž zahalen tajemstvím. DFW C.V (tovární typ 29) sloužil jako dvousedadlový víceúčelový letoun a byl jedním ze skutečně nejúspěšnějších letadel 1. světové války.


    Práce na novém typu byly zahájeny na Nový rok 1916. Hlavním designérem nového projektu byla patrně nová posila Dornerova konstrukčního týmu diplomovaný inženýr Sabersky-Müssigbrodt.


    Datum prvního letu prototypu nebylo zaznamenáno, došlo však k němu zřejmě v květnu téhož roku. Při zkušebním letu se prokázaly kvality konstrukce i koncepce, víme však, že se vyskytly drobné problémy k nimž měla později výhrady zkušební komise Idfliegu (Inspektorát letectva). Před touto komisí byl v Adlershofu stroj testován v červenci 1916.


    Nedostatky se však zřejmě podařilo velmi rychle (během zhruba 4 týdnů) odstranit, protože 3. a 4. srpna 1916 prototyp C.V 3302/16 prošel úspěšně dalšími testy, o nichž však zpráva Idfliegu ze 6. srpna říká, že výkony letadla byly velice dobré a že pevnostní zkouška proběhla bez závad.

    Letoun se vyznačoval silným, ale lehkým drakem. Jeho kostra byla převážně dřevěná, pouze konstrukce křidélek, ocasních ploch, podvozku a vzpěrového systému byla tvořena ocelovými trubkami. Potah trupu (s výjimkou krycích plechů motoru na přídi) tvořila překližka, u nosných a ocasních ploch plátno. Letoun poháněl nový vysoce výkonný řadový vodou chlazený šestiválec Benz Bz.IV o výkonu 200 koňských sil (147 kW).


    Výzbroj tvořil synchronizovaný kulomet LMG 08/15 umístěný na trupu mírně vpravo před pilotem a pohyblivý kulomet Parabellum LMG 14 v prostoru pozorovatele. Pod trup bylo možno podvěsit až tři pumy po 50 kg.


    Letouny DFW C.V vynikaly především snadnou ovladatelností a prostorným kokpitem pozorovatele. To umožňovalo snadnější práci pozorovatele a současně poskytovalo dostatek prostoru pro instalaci aparátu bezdrátové radiotelegrafie, fotografického zařízení (fotoaparátů či filmových kamer + zásobníky fotografického materiálu), samozřejmě též pum a kulometné munice. Letoun byl hodnocen jako velmi perspektivní s excelentními letovými vlastnostmi.


    Proto hned po srpnových zkouškách přišla první objednávka na 60 strojů, v září 1916 následovala objednávka na 40 dalších strojů a v říjnu už to byl kontrakt na 240 letadel, což byla na tehdejší dobu skutečně velká zakázka.


    Protože výrobní kapacity firmy DFW nebyly schopny pokrýt vzrůstající poptávku, byly další letouny objednávány v licenci u ostatních leteckých podniků, např. 250 strojů u firmy LVG, 150 u Aviatiku a 75 u firmy Halberstadt.

    Do děje vzdušných bojů I. světové války vstoupily letouny DFW C.V buď koncem září nebo začátkem října 1916, když první z nich přišly na západní frontu. K 31. 10. jich tam operovalo 21 kusů.


    Další výroba se však rozjížděla pomalu. Koncem února 1917 bylo ve frontové službě jen 79 DFW C.V, ale pak začaly jejich počty růst - k 30. dubnu už jich sloužilo 341, k 30. červnu 839 a koncem srpna dokonce 1057 - což představovalo více než polovinu všech nasazených letadel třídy C na západní frontě!


    Nový typ se v boji velmi osvědčil. Letci si pochvalovali výtečnou ovladatelnost, vynikající obratnost a pohodlné prostory osádky.


    O konkrétních akcích, kterých se DFW C.V na frontě účastnily, je opět nedostatek informací. Jejich hlavních úkolem byl samozřejmě průzkum (včetně fotoprůzkumu či fotomapování), řízení dělostřelecké palby, ale i bombardování. Letouny sloužily u velkého počtu jednotek a to jak u pozorovacích Flieger Abteilung, tak u dělostřeleckých FA(A) a dokonce byly ve stavech bombardovacích eskader KG 2, KG 4 a Bogohl III.

    Do konce války bylo postaveno nebo zapsáno v zakázkových knihách celkem 3955 těchto dvouplošníků, k výcvikovým účelům se také postavilo 515 kusů verze DFW C.Vc (vyráběné od léta 1917) s slabším motorem NAG C.III o výkonu 185 ks.


    S téměř 4000 vyrobených letounů se typ C.V stal nejrozšířenějším německým letadlem kategorie C a zároveň nejrozšířenějším typem, jaký Německo do bojů první světové války nasadilo. Od roku 1917 až do poloviny roku 1918 byl DFW C.V na frontě vůbec nejčastěji užívaným strojem a v květnu 1918 byl při testu s kořistními spojeneckými letouny hodnocen jako srovnatelný s britským Bristol Fighter, přičemž se tvrdilo, že je schopen vymanévrovat většinu spojeneckých stíhaček.


    Kvality stroje potvrzuje také vzpomínka předního britského esa J. McCuddena, jenž jednou zaútočil na své S.E. 5a ve výšce 1200 m sám na dvoumístný DFW. Ten začal rychle klesat a obratně manévrovat a jeho střelec zahájil palbu z kulometu. McCuddenovi se zasekl Vickers a tak se musel spolehnout pouze na Lewis. Po pětiminutovém pronásledování se pouhých 150 m nad zemí raději odpoutal: „Ten Hun byl na mě příliš dobrý a nebezpečně mě ostřeloval. Kdybych vytrval, určitě by mě dostal, protože neexistoval trik, který by neznal, takže jsem tomu červenohnědému DFW přiznal vítězství.“



    Jak vidno, dobře vycvičená osádka měla šanci se ubránit i proti nejlepším letounům a pilotům protivníka. Není proto divu, že ještě v červenci 1918 obdržela firma DFW zakázku na 50 letounů a koncem srpna stále ještě nad frontou operovalo 620 těchto letounů.

    DFW C.V byl považován za nejlepší německou dvousedadlovku své třídy celé války. Po válce se letouny hodně rozprodávaly, např. do Estonska. Továrna DFW také vyrobila 30 nových strojů, určených k dopravním účelům pro Polsko, ale není známo, zda byly skutečně dodány. Roku 1919 tento typ ustanovil nový výškový rekord ve své kategorii.




    Zdroje: Windsock Datalife 53
    http://de.wikipedia.org/wiki/DFW_C.VI
    http://en.wikipedia.org/wiki/DFW_C.V
    www.militaryfactory.com
    http://www.letouny.webz.cz/letadla/dfw_c5.html



    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/23284#87919Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Havárie průzkumného letadla D.F.W. C.V Zdroj:
    www.flickr.com


    Tento typ letounu byl představen v roce 1916, ale toto konkrétní letadlo bylo z páté serie a vyjelo z továrny v lednu 1917.


    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/23284#345410Verze : 0
    Avatar
    flyingmachines.ru



    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/23284#528999Verze : 0
    MOD