Rozpočet tohoto webu pro rok 2019 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 64.741,- Kč Chci přispět
Za posledních 7 dní bylo 340 příspěvků vloženo, 985 editováno a 286 zmoderováno. Statistiky
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb

Nabukadnezar II.

    Avatar
    NABUKADNEZAR II. -babylónský král


    ( ? - 562 )



    O datu Nabukadnezarova ( Nabú-kudurru-usur, v překladu bůh Nabú nechť ochraňuje mého syna ) narození nejsou žádné zprávy. Jeho otcem byl vůdce kmene Chaldejců v jižní Mezopozámii (Iráku) Nabopalasar, zakladatel Novobabylónské říše (626/539 př.n.l.), říše, která svého největšího rozkvětu dosáhla právě za vlády Nabukadnezara II. (605-562).


    V roce 616 př.n.l se Nabopalasar cítil dost silný aby zaútočil na Asyrskou říši. Tento první atak novoasyrská říše ještě ustála. O účasti Nabukadnezara na ofenzívě proti Asyřanům z roku 616 př.n.l. můžeme jen spekulovat. V roce 615 př.n.l. se k útoku na Asyřany přidávají Médové, jejichž král Kyaxarés dobývá v roce 614 př.n.l. bývalou metropololi Asyřanů Aššur a uzavírá s Nabopalasarem smlouvu o spojenectví


    Posledním opěrným bodem Asyřanů se stalo město Charrán. Egyptský faraon Nekó II. táhl Asyřanům na pomoc, pádu města sice již nezabránil (Charrán padl v roce 610 př.n.l.), ale alespoň si podmanil bývalé asyrské
    vazaly v Judsku, Sýrii a Libanonu. Eufrat se stal hranicí mezi Novobabylónskou říší a Egyptem ovládanými vazaly.


    V roce 608 př.n.l. je již doložena účast korunního prince Nabukadnezara v bojích po otcově boku. Babylóňané nejprve bojovali v horách království Urartu (části území Turecka, Íránu a Arménie). Po skončení bojů se Nabukadnezar vrací do Babylónu a jeho otec překračuje Eufrat a dobude město Kimuchu patřící Egyptu. Válka je nevyhnutelná.


    V roce 605 př.n.l. se nemocný Nabopalasar vrací do Babylónu a vrchní velení nad armádou přebírá Nabukadnezar. Ten se rozhoduje zaútočit na klíčový bod obrany Egypta na severu, na město Karchemiš (dnes jih Turecka). Nabukadnezar táhne s vojskem ne severozápad podél Eufratu. Jižně pod městem překračuje Eufrat a odřízne Egypťany od týlu. Poráží egyptské vojsko nejprve pod městem Karchemiš a následně dobývá i město samotné. Prchající Egypťany dorazí v bitvě u Hamátu. Moc Egypta v Sýrii a Palestině je zlomena.


    Plody svého vítězství však musí načas oželet. 15. srpna 605 př.n.l. se dozvídá o Nabopalasarově smrti a okamžitě pospíchá podpořit své nároky ne trůn proti svým bratrům. Po jedenácti dnech a tisíci kilometrech cesty dorazí do Babylónu a 6. září 605 př.n.l. se v rituálním obřadu v chrámu Esagil chopí ruky sochy boha Marduka a stává se králem pod vznešeným jménem "pokorný poddaný, jenž se bojí velkých bohů, vznešený kníže města, udržovatel chrámů Esagil a Egida, syn Nabopalasara", Nabukadnezar II.


    Nyní má volné ruce a vpadne do Sýrie a Palestiny. Většina městských států se mu podrobuje, mezi nimi i Egyptem dosazený Judský král Jójakím, a zavazuje se platit poplatky. Město Askalon, na jihu u egyptských hranic odmítá, a je v roce 603 př.n.l. dobyto a vypleněno. Nabukadnezar pokračuje do Egypta. Bitva mezi Babylóňany a Egypťany v roce 601 př.n.l. skončí patem, obě strany utrpí těžké ztráty a Nabukadnezar přechodně ustupuje. Judský král Jójakím toho využívá a odmítá svrchovanost Babylónu.


    Rok 599 př.n.l. zastihuje Nabukadnezara II. při bojích proti arabským nájezdníkům v Libanonu. Vítězí a upevňuje si vládu nad Libanonem. Oslavu vítězství zvěstuje mozaika na skalní stěně v libanonské vádí Brise, kde je mimo jiné vytesáno "nepřítele jsem zahnal a obšťastnil celou zemi". Důležitost pacifikace Libanonu a pravý důvod invaze objasňuje další text "prorazil jsem cestu pro cedry mocné, vysoké a silné, jejichž cena je vysoká a krása vynikající ". V Babylónu, který právě zažívá stavební horečku, ani v jeho okolí žádné stromy nerostou a jsou tak strategickou surovinou.


    Nabukadnezar II. nezapoměl na Judsko, které mu odmítlo platit poplatky a v roce 598 podniká trestnou výpravu proti Jeruzalému. 16. března 597 př.n.l. padne Jeruzalém. Nyní vládnoucí král Jójakín, syn Jójakíma, je odveden do zajetí do Babylónu. Na jeho místo Nabukadnezar II. dosazuje Sidkijáše, bratra Nekónem sesazeného Joziáše.


    Nabukadnezar II. musí čelit i problémům v domovském Babylónu. Jeho častá nepřítomnost vede k povstání, které ale Nabukadnezar poráží a vůdce nechá popravit. Nastává doba rozkvětu. Bybylón se rozrůstá, podle některých historiků má až milión obyvatel. Město je opevněno dvojitým prstencem hradeb. Podle Hérodota je město čtvercového půdorysu o obvodu neuvěřitelných 85 km, ani Strabón, který město navštívil na přelomu našeho letopočtu, nezůstává příliš pozadu a jeho obvod odhaduje na 75 km. Hradby jsou i podle nejnižšího odhadu 22 metrů vysoké. Těžko uvěřitelný fakt, že po hradbě vedle sebe mohly jet až 4 vozy, dotvrzuje archeologický průzkum. V roce 1900 Robert Koldewey nalezl při vykopávkách dokonce tři pásy hradeb o šířce 7m - 7,8m - 3,3m, přičemž mezi první a druhou hradbou je dvanáctimetrový prostor. Logicky se nabízí vysvětlení, že prostor mezi první a druhou hradnou byl v době pobytu Hérodota a Strabóna vyplněn zeminou a výsledná hradba přesahovala šířkou 20 metrů, a proto oba shodně tvrdí, že hradby byly pouze dvě. Monumentální hradby byly lemovány asi 350 věžemi a příkopem naplněným vodou. "Aby nepřítel nemohl ohrozit Babylón, obehnal jsem je mocnými vlnami jako vlnobitím moří " hlásájí klínopisné tabulky Babylónské kroniky.


    Nabukadnezar II. nechal vybudovat tři královské paláce. A pravě letní sídlo se mělo pyšnit legendárnímí visutými hradbami královny Semiramis. Jméno Semiramis se v babylónské historii vyskytuje několikrát a někteří dějěpisci ztotožňují Semiramis s médskou manželkou krále Nabukadnezara II., Nítokris. O zahradách se zmiňují všichni starověcí historici a zařazují je mezi sedm divů světa, archeologickým průzkumem však nejsou stoprocentně doloženy.


    V kosmopolitním Babylónu se nacházelo 43 velkých chrámů a 900 menších modliteben zasvěcených různým božstvům. Hlavní babylónský chrám byl zasvěcen bohu Mardukovi, jednalo se o proslulý zikkurat E-temenan-ki, Dům základů nebe i země, nám známý jako Babylónská věž, vysoká asi 90 metrů. Právě k Babylónské věži a ke královskému paláci, vedla od největší hradební brány zasvěcené bohyni Ištar, proslulá hlavní třída široká 24 metrů.


    Nabukadnezar II., ač patrně negramotný, pozvedl novobabylónskou říši nebývalému rozkvětu a prosperitě. Lodě se po Eufratu plaví do Perského zálivu a podnikají obchodní cesty do Arábie a Indie. Obchodní karavanní stezky vedou do Malé Asie, Sýrie a Persie. Babylónská říše exportuje vlnu, látky a obilí. Dováží hlavně kovy, zlato, stříbro, olovo, měď a železo. O obchody se starají chrámoví kněží, ale existují i soukromé banky.


    V roce 588 se egyptským faraonem stává Apriés. Bylo to v době, kdy proti Babylónu povstalo Judsko, přestože se král Sidkijáš přísahou před bohem zavázal k věrnosti Nabukadnezarovi II.. Babylónský král od 15. ledna 588 př.n.l. obléhá Jeruzalém. Apriés povstalce podpoří vojenskou akcí. Z moře jsou napadena foinická města Sidón (Sajdá) a Tyros (Súr). Útok na Sidón je odražen. Nabukadnezar II. přerušuje obléhání Jeruzaléma a zahání na ústup pozemní útok Egypťanů. 28. července 587 př.n.l. dobývá Nabukadnezrar Jeruzalém. Je zničen královský palác a Jeruzalémský chrám. Hradby města jsou strženy. Část obyvatel, podle proroka Jeremiáše 4 600 lidí, hlavně vyšší vrstvy, jako řemeslníci a obchodníci, jsou deportováni do Babylónu. Pastevci a rolníci mohou zůstat. Tyros je Babyloňany blokován třináct let a definitivně kapituluje až v roce 573 př.n.l.


    Zajatí Židé nejsou v Babylónu otroky. Patří mezi vrstvu polosvobodných (společnost se dělí na svobodné-avíly, polosvobodné-mušleny a otroky-vardumy). Mají vlastní samosprávu v čele s radou starších, mohou uzavírat sňatky, mají nárok na přidělení půdy. Zaměstnáváni jsou podle kvalifikace, časem se někteří schopní jedinci propracovali až ke královskému dvoru.


    Nabukadnezar II. posílil říši i diplomatickým jednáním. V roce 585 př.n.l. zprostředkuje mírové jednání mezi médským králem Kyaxarem a lydijským králem Allyatem (bitvě mezi oběma vojsky zabránilo zatmění slunce 28. května 585 př.n.l.). Hranici podle dohody tvoří řeka Halys (Kizilirmak), což vyhovuje i Babylóňanům. Mír sjednává i s egyptským faraonem Amásidem, který se dostal k moci v roce 570 př.n.l.


    Král Nabukadnezar II. umírá v Babylónu v roce 562 př.n.l. Jeho nástupce Nabonid abdikoval v roce 550 př.n.l. ve prospěch svého syna Belsazara. Ten se po vzoru svého otce dostal do sporu s kněžími, když chtěl v zemi zavést kult boha Měsíce Síny. Podle starého zákona urazil boha a stal se obětí kletby Menetekel. Během královské hostiny se objevil na stěně nápis mene, memetekel ufarsín-sečteno, zváženo, rozděleno. Podle pověstí byl zanedlouho zavražděn. Daleko pravděpodobnější je jeho smrt při obsazení města perským králem Kýrem II. v roce 539 př.n.l.
    Ani mocné hradby vybudované Nabukadzenarem II. Peršanům nezabránily v obsazení města. Nebyly totiž hájeny, obyvatelé Kýra II. přivítali jako osvoboditele. Babylónská říše zanikla.
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/23378#88125Verze : 1