Boleslaw Bierut - komunistický politik
(1892 - 1956)
Narodil se 18. dubna 1892 u Lublinu. Za účast na nepokojích v roce 1905 byl vyloučen z gymnázia a vyučil se sazečem. V roce 1912 vstoupil do Polské socialistické strany, která působila během první světové války v ilegalitě. Bierut se před rakouskými úřady skrýval pod jménem Bielak.
Po válce se stal členem komunistické strany a do roku 1924 byl několikrát vězněn. Od roku 1925 byl členem ÚV KS Polska. Poté pracoval pro Kominternu a v roce 1933 byl zatčen a znovu uvězněn. Propuštěn byl na amnestii v roce 1938.
Po vypuknutí druhé světové války přešel do sovětského záboru a odtud do Moskvy, kde pokračoval v práci v ústředí Kominterny a ve Svazu polských vlastenců. V roce 1944 se podílel na založení Polské dělnické strany a poté byl jmenován předsedou Polské národní rady v Lublinu, oficiálně jako bezpartijní.
Od roku 1947 do roku 1952 byl prezidentem Polské lidové republiky, zároveň od roku 1948 generálním tajemníkem a po roce 1954 prvním tajemníkem Polské sjednocené dělnické strany. V letech 1952-54 byl předsedou rady ministrů. Za jeho vlády docházelo k masovým represáliím, až 100 tisíc osob bylo vězněno pro politické názory či příslušnost, včetně příslušníků prozápadního odboje - tzv. Armiji Krajovej a vojáků polských jednotek na Západě.
Zemřel 12. března 1956, krátce poté co byl v čele polské delegace na XX. sjezdu KSSS.
(1892 - 1956)
Narodil se 18. dubna 1892 u Lublinu. Za účast na nepokojích v roce 1905 byl vyloučen z gymnázia a vyučil se sazečem. V roce 1912 vstoupil do Polské socialistické strany, která působila během první světové války v ilegalitě. Bierut se před rakouskými úřady skrýval pod jménem Bielak.
Po válce se stal členem komunistické strany a do roku 1924 byl několikrát vězněn. Od roku 1925 byl členem ÚV KS Polska. Poté pracoval pro Kominternu a v roce 1933 byl zatčen a znovu uvězněn. Propuštěn byl na amnestii v roce 1938.
Po vypuknutí druhé světové války přešel do sovětského záboru a odtud do Moskvy, kde pokračoval v práci v ústředí Kominterny a ve Svazu polských vlastenců. V roce 1944 se podílel na založení Polské dělnické strany a poté byl jmenován předsedou Polské národní rady v Lublinu, oficiálně jako bezpartijní.
Od roku 1947 do roku 1952 byl prezidentem Polské lidové republiky, zároveň od roku 1948 generálním tajemníkem a po roce 1954 prvním tajemníkem Polské sjednocené dělnické strany. V letech 1952-54 byl předsedou rady ministrů. Za jeho vlády docházelo k masovým represáliím, až 100 tisíc osob bylo vězněno pro politické názory či příslušnost, včetně příslušníků prozápadního odboje - tzv. Armiji Krajovej a vojáků polských jednotek na Západě.
Zemřel 12. března 1956, krátce poté co byl v čele polské delegace na XX. sjezdu KSSS.