Themistoklés

Themistocles / Themistoklis
Θεμιστοκλῆς
Themistoklés, narozený někdy kolem roku 525 př.n.l. v Athénách, patřil k nejvýznamnějším osobnostem Řecka, přestože by se v dřívějších dobách, před reformami, coby syn řeckého otce a matky pocházející z maloasijské Kárie, nemohl ani stát plnoprávným athénským občanem. Přesto nejen Athény, ale i celé Řecko vděčí tomuto kontroverznímu politikovi za ubránění své nezávislosti na Persii.


V jeho osobnosti se spojuje jak nesporný talent, neobyčejná vůle, vojevůdcovské a politické nadání a umění rétoriky, tak i povaha člověka toužícího po moci a bohatství, který neváhal nevybíravými prostředky odstraňovat své oponenty. Největší Themistokleovou předností bylo obdivuhodné předvídání budoucích událostí. Byl to člověk s vizí, o kterém napsal Hérodotos, že byl nejlepším soudcem v nečekaných krizích a nejlepším prorokem budoucnosti až do nejnepředstavitelnějších podrobností.


V roce 494 př.n.l. v době, kdy se do Athén uchýlil před postupujícími Peršany správce athénské kolonie na Thráckém Chersonésu, budoucí vítěz od Marathónu, Miltiadés Mladší, se Themistoklés neváhal postavit na jeho stranu v soudním procesu v letech 493 - 492 př.n.l. a přispěl k jeho osvobození z nařčení z tyranidy a velezrádného spojenectví s Peršany. Miltiadés Mladší patřil sice k Themistokleovým odpůrcům, ale ten v něm v té době spatřoval nesmiřitelného protivníka Peršanů a oceňoval jeho odhodlání postavit se perské invazi. V roce 493 př.n.l. dosáhnul Themistoklés nejvyšší politické mety, byl zvolen nejvyšším athénským civilním radním, archontem epónymem.


Na rozdíl od konzervativního Miltiada Maldšího, spoléhajícího na pěší těžkooděnce, hoplíty, prosazoval Themistoklés výstavbu nové námořní flotily jako jediného prostředku, který může v budoucnosti vyvážit ohromnou perskou početní přesilu. Tušil, že perská armáda pronikne až do centrálního Řecka a s pomocí flotily hodlal odříznout perskou armádu od zásobování z mateřské Persie. Ve střetu obou koncepcí ještě tentokrát neuspěl a přednost dostal Miltiadés a jeho hoplíté, ale alespoň se Themistokleovi podařilo prosadit zahájení stavby nového athénského přístavu v Peiraieu ( Pireu ). Stará falerónská rejda už nevyhovovala a lodě , které zde přistávaly musely být vytaženy na souš.


Po bitvě u Marathónu v září 490 př.n.l., které se Themistoklés také zúčastnil, záviděl vítěznému Miltiadovi Mladšímu tak, že ani nemohl v noci usnout. Po Miltiadově neúspěchu při pokusu získat zpět Peršany obsazené Kykladské ostrovy, se v roce 489 př.n.l. Miltiada při další obžalobě nezastal a Miltiadés zemřel jako odsouzený tyran.


Od roku 487 př.n.l. měly Athény Themistokleovou zásluhou novou demokratickou ústavu. Archonti nebyli voleni přímo, ale losováni z kandidátů nominovaných jednotlivými třídami athénské společnosti. Také funkce jediného vrchního velitele, polemarchy, byla oslabena ve prospěch na neurčitou dobu volených stratégů.


Svých oponentů se intrikující Themistoklés zbavoval prostřednictvím tzv. střepinového soudu, ostrakismu. Jeho ustanovení prosadil sice už tyran Kleisthénes v roce 508 nebo 507 př.n.l., ale první střepinový soud zasedal až za Themistokla v roce 488 př.n.l.. O svolání střepinového soudu rozhodovalo každoročně lidové shromáždění a v případě jeho konání měl každý svobodný athénský občan právo vyrýt na hliněný střep ( ostrakon ) jméno politika, který podle jeho názoru představoval největší nebezpečí pro athénskou demokracii. Pokud se pro vinu rozhodla nadpoloviční většina z alespoň 6 000 svobodných občanů, musel ostrakizovaný politik do deseti dnů opustit na deset let Athény, jinak mu hrozil trest smrti . Po deseti letech se mohl ostrakizovaný občan do Athén vrátit a ujmout se správy svého majetku. V roce 487 př.n.l. byl ostrakizován Hipparchos, syn tyrana Peisistrata, v roce 486 př.n.l. čelný představitel rodu Alkmaiónovců Megaklés. Rok 484 př.n.l. se stal osudným Miltiadovu žalobci Xanthippovi. Nejdůležitějšího triumfu dosáhnul Themistoklés o rok později, kdy střepinový soud poslal do vyhnanství jeho hlavního rivala, zastánce Miltiadovy konzervativní doktríny, Aristeida.


Nyní již nestálo nic v cestě budování flotily, k jejíž výstavbě výrazně přispělo objevení naležiště stříbra v Laureiónu na Attice. Themistoklés na lidovém shromáždění prosadil , namísto dřívější praxe rozdělení zisku mezi svobodné athénské občany, financování výstavby flotily z výnosů stříbrných dolů. Výstavbu flotily zdůvodnil Themistoklés hrozbou ze strany Aigíny, tradičního nepřítele Athén, protože na rozdíl od prozíravého Themistoklea, který použil aigínskou hrozbu jako zástěrku, považovali athénští občané hrozbu Peršanů po vítězství u Marathónu za zažehnanou.


Staré padesátiveslice byly nahrazovány po vzoru Korinťanů většími moderními triérami. Na 3,5 m širokém trupu byla umístěna 5,5 m široká paluba. Triéra s ponorem asi 1,2 m byla poháněna 170 veslaři s až 4,5 m dlouhými vesly a dosahovala rychlosti asi 10km za hodinu. Posádku tvořilo asi 15 lodníků a údernou sílu tvořil až třicetičlenný oddíl hoplítů na palubě. Stavbou flotily si Themistoklés nakonil nemajetné svobodné občany ( théty ), kteří sloužili na triéře za žold jako veslaři a jakožto členové athénských ozbrojených sil získali stejná práva jako majetnější vrstvy, ze kterých se rekrutovali hoplíté. Dokončené triéry kotvily v novém přístavu v Peiraieu.


V roce 481 př.n.l. se pod hrozbou perského vpádu sešly na Isthmu zástupci řeckých států. Žádost o půdu a vodu, tedy o podřízení se Persii, odmítly a vytvořily obranný svaz, symmachii, pod vedením Sparty, která do tohoto Panhelénského spolku přivedla členy svého Peloponéského spolku. Athénskou delegaci vedl Themistoklés. Do čela spojenců byl postaven velitel spartského loďstva Eurybiadés, ale skutečným strůjcem budoucího vítězství byl bezesporu velitel athénské flotily Themistoklés. Válka začala.


K prvním střetnutím došlo v létě 480 př.n.l v Thermopylském průsmyku a současně se utkala u mysu Artemísion na severu Euboie i obě loďstva. Střetnutí obou loďstev skončilo nerozhodně, ale po zprávách o hrdinské smrti obránců Thermopyl ustoupila řecká flotila do salamínské úžiny. Původní záměr velitele Eurybiada ustoupit k Isthmu a do Argejského zálivu zmařil Themistoklés částečně rozumnou argumentací. Eurybiadovi řekl : "Ve tvých rukách je záchrana Řecka...v bitvě u Isthmu budeš bojovat na otevřeném moři, což je pro nás velice nevýhodné, učiníš-li však to co pravím v těsném prostoru bude převaha na naší straně." Částečně uplatnil i nevybíravý nátlak. Eurybiadovi pohrozil, že pokud spojenci odmítnou bojovat u Salamíny, odplují athénské lódě do Itálie.


Themistoklés nařídil evakuaci athénského obyvatelstva na ostrovy Salamínu a Aigínu a pragmaticky Athény obětoval. Aby se řecké loďstvo shromážděné u Salamíny nerozložilo, rozhodl se Peršany vyprovokovat k útoku. Prostřednictvím falešných dezetérů informoval Peršany o chabé morálce Řeků i o tom, že samotný Themistoklés se chystá spojence opustit. Peršané se rozhodli využít situace a 22. září 480 př.n.l. vplula obrovská perská flotila, která převyšovala řecké lodě minimálně trojnásobně, do salamínské úžiny v Sarónském zálivu. V přeplněné úžině nemohly perské lodě manévrovat a čelily přímému ataku Řeků. Obě loďstva se do sebe zaklínila a v boji zblízka Řekové Peršany jednoznačně předčili. Rozhodující útok vedl právě Themistoklés, který v čele 180 athénských triér rozdrtil elitní Féničany na levém křídle perské linie. Bitva u Salamíny skončila jasným vítězstvím Řeků a znamenala rozhodující strategický obrat ve válce.


Řecká flotila pronásledovala Peršany až k Andru v Kykladských ostrovech, dále však izolacionističtí Sparťané odmítli plout. Themistoklés toho využil k osobnímu prospěchu. Prostřednictvím posla informoval perského krále Xerxa I., že to byl právě on, kdo zastavil postup spojenecké řecké flotily. Navíc se, pod pohrůžkou útoku, za zády spojenců ze Sparty obohatil vybíráním výpalného od jednotlivých ostrovů Kykladského souostroví. Po návratu do Řecka se dostalo Themistokleovi vřelých ovací nejen od Athéňanů, ale i ve Spartě, kde byl spolu s Eurybiadem vyznamenán olivovým věncem.


Definitivně byli Peršané poraženi na jaře 479 př.n.l., kdy téměř současně proběhly dvě bitvy. Na souši porazili Řekové pod vedením spartského vojevůdce Pausánia Peršany v bitvě u Platají. Spojené řecké loďstvo se pod velením Sparťana Leótycha II. shromáždilo u Aigíny, přeplulo Egejské moře, a u mysu Mykalé v Malé Asii zničilo perskou flotilu.


Po návratu do Athén v roce 479 př.n.l. začal Themistoklés budovat na nejvýše položeném místě Akropole chrám panenské bohyně Athény, Parthenón. Ovšem po jeho pádu pověrčiví Řekové, kteří nesouhlasili s vybudováním chrámu na jiném místě než kde stál, stavbu přerušili a Parthenón byl postaven až za Perikla. Při obnově Athén začal město obklopovat prstenec nových hradeb. Sparta protestovala. K Lakedaimonským byl vyslán Themistoklés, před časem zde triumfálně přijatý, aby spojence uklidnil. Ve skutečnosti Themistoklés zdržoval jednání až do té doby, než byly hradby chránící Athény postaveny do výšky muže, což se považovalo za dostatečné. Sparťané byli tedy postaveni před hotovou věc.


Sparťané ve vztahu k Athénán znatelně ochladli a v zimě 478 př.n.l. odvolali své loďstvo ze spojenecké flotily. Na přelomu let 478 - 477 př.n.l. byl z iniciativy Athén založen tzv. atticko-délský (u nás známější jako athénský) spolek. Na rozdíl od starého, stále fungujícího a platného (až do roku 457 př.n.l.) obranného spolku, kde figurovala i Sparta, byl nový spolek zaměřen na agresívní obranu, při které se počítalo s útoky na pobřeží Malé Asie. Centrum nového spolku se nacházelo na ostrově Délu, ale hegemonem spolku byly Ahtény, které si nárokovaly vrchní velení a byly i správci společné pokladny.


Po válce začínali v Athénách získávat vliv Themistokleovi protivníci, konzervativní Kimón a nastupujíci hvězda Periklés. Themistoklés se stal obětí střepinového soudu, kterého dřívě sám užíval k odstraňování oponentů. Čtyři roky po své ostrakizaci v roce 472 př.n.l. strávil Themistoklés ve vyhanství v Argu. Po smrti velitele od Plataj Pausania, byl Themistoklés obžalován z médismu, velezrady ve prospěch Peršanů a odsouzen k trestu smrti.


Život si zachránil paradoxně na dvoře perského krále Artaxerxa I. Perský král přijal Themistokla vlídně a dokonce ho jmenoval satrapou Magnésie. Plútarchos o Themistokleovi napsal "Sídlil v Magnésii, dostával bohaté dary a byl ctěn jako nejurozenější Peršané." Když začali Řekové ohrožovat Malou Asii žádal Artaxerxés I. Themistoklea, aby se ujal vedení války, jak slíbil, když žádal o azyl. Themistoklés to odmítnul a raději spáchal sebeveraždu. Svůj život ukončil číší jedu v roce 460 nebo 459 př.n.l
URL : https://www.valka.cz/Themistokles-t28310#104288 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více