Chung Siou-čchüan – vůdce Tchajpingů
(1813 – 1864)
Narodil se roku 1813 a v mládí byl svědkem ponížení a úpadku Číny po první opiové válce s Brity, kdy tisíce rolníků následkem velké inflace a rostoucích daní upadlo do nesmírné chudoby. Příčinu této situace viděl v nadvládě dynastie Čching a s ní spojených velkostatkářů. Přijal ideály křesťanství a prohlašoval o sobě, že je mladší bratr Ježíše Krista. V roce 1850 stanul v čele rolnického povstání v provincii Kuang-si a brzy ovládl většinu oblasti při středním a dolním toku řeky Jang-c´Tiang. 11. ledna 1851 se prohlásil za Nebeského krále dynastie Nebeské říše velké rovnosti. V roce 1853 v čele milionové armády vstoupil do Nankinu a učinil z něho hlavní město své říše.
Tchajpingský stát byl založen na ideálech rovnostářství, kolektivního hospodaření a společenské spravedlnosti. Ideálem Tchajpingů byl komunistický stát, který byl údajně dosažen již kdysi za legendárních císařů, a kdy nebeské síly a všichni lidé bez ohledu na společenský původ spolupracovali v dokonalé harmonii. Státním náboženstvím se stalo křesťanství, které se vyhranilo proti oficiální ideologii Čchingů – konfucianismu, ale i proti buddhistickým tradicím. Tchajpingové dále tvrdili, že muži a ženy jsou synové a dcery Boží a jsou si před ním rovni. Zakázali vázání chodidel a prostituci, poskytli ženám volnost pohybu na veřejnosti a právo na vlastnictví půdy. Jedna z tchajpingských armád byla dokonce sestavena pouze z ženských oddílů! Sám Chung Siou-čchüan se však zásad svého hnutí nedržel a kvůli své nesmírné náruživosti si pěstoval početný soukromý harém.
Prvním opatřením Chung Siou-čchäna byla pozemková reforma, kdy odejmul půdu statkářům a dal jí do obecného užívání. Jen určitou část si směli ponechat drobní rolníci pro uživení vlastních rodin. Dalším cílem vlády se stala modernizace země s využitím západní techniky, vybudování průmyslové základny a reforma armády podle evropského vzoru.
Císařská vláda v Pekingu vyslala proti povstalcům tzv. Chunanskou armádu, zformovanou roku 1852 pod velením generála Ceng Kuo-fana, ale utrpěla drtivou porážku. Poté zahájili tchajpingové pochod na sever a v roce 1860 stanuli před Šanghají. Vládě se jen s velkým úsilím a s pomocí západních mocností podařilo město ubránit.
Již od roku 1855 se ve vedení tchajpingského státu začaly objevovat rozpory a nejednota. To poskytlo vládě čas, aby zkonsolidovala své síly a počátkem 60. let za podpory evropských vlád a pod velením britských a francouzských velitelů zahájila rozsáhlou ofenzívu proti povstalcům. Po těžkých bojích se vládním vojskům podařilo roku 1864 dobýt Nanking zpět. Při obraně města zahynulo na 100 tisíc jeho obránců a sám Chung Siou-čchän spáchal sebevraždu. Přesto se politické ideály Tchajpingů a taktika boje jejich rolnické armády staly inspirací pro čínské komunisty vedené Mao Ce-tungem ve 20. století.
Rozsah zkázy byl veliký. V bojích, které zasáhly 16 provincií zahynulo podle některých odhadů až 20 milionů lidí. Ve srovnání s tím se všechny ostatní konflikty 19. století, včetně napoleonských válek a války občanské v USA jeví jako konflikty nevelkého rozsahu. Tchajpingské povstání zároveň zasadilo velký úder Čchingské dynastii, která se zcela demaskovala v očích Číňanů, když pro zachování své nadvlády učinila z “Říše středu“ evropskou polokolonii.
(1813 – 1864)
Narodil se roku 1813 a v mládí byl svědkem ponížení a úpadku Číny po první opiové válce s Brity, kdy tisíce rolníků následkem velké inflace a rostoucích daní upadlo do nesmírné chudoby. Příčinu této situace viděl v nadvládě dynastie Čching a s ní spojených velkostatkářů. Přijal ideály křesťanství a prohlašoval o sobě, že je mladší bratr Ježíše Krista. V roce 1850 stanul v čele rolnického povstání v provincii Kuang-si a brzy ovládl většinu oblasti při středním a dolním toku řeky Jang-c´Tiang. 11. ledna 1851 se prohlásil za Nebeského krále dynastie Nebeské říše velké rovnosti. V roce 1853 v čele milionové armády vstoupil do Nankinu a učinil z něho hlavní město své říše.
Tchajpingský stát byl založen na ideálech rovnostářství, kolektivního hospodaření a společenské spravedlnosti. Ideálem Tchajpingů byl komunistický stát, který byl údajně dosažen již kdysi za legendárních císařů, a kdy nebeské síly a všichni lidé bez ohledu na společenský původ spolupracovali v dokonalé harmonii. Státním náboženstvím se stalo křesťanství, které se vyhranilo proti oficiální ideologii Čchingů – konfucianismu, ale i proti buddhistickým tradicím. Tchajpingové dále tvrdili, že muži a ženy jsou synové a dcery Boží a jsou si před ním rovni. Zakázali vázání chodidel a prostituci, poskytli ženám volnost pohybu na veřejnosti a právo na vlastnictví půdy. Jedna z tchajpingských armád byla dokonce sestavena pouze z ženských oddílů! Sám Chung Siou-čchüan se však zásad svého hnutí nedržel a kvůli své nesmírné náruživosti si pěstoval početný soukromý harém.
Prvním opatřením Chung Siou-čchäna byla pozemková reforma, kdy odejmul půdu statkářům a dal jí do obecného užívání. Jen určitou část si směli ponechat drobní rolníci pro uživení vlastních rodin. Dalším cílem vlády se stala modernizace země s využitím západní techniky, vybudování průmyslové základny a reforma armády podle evropského vzoru.
Císařská vláda v Pekingu vyslala proti povstalcům tzv. Chunanskou armádu, zformovanou roku 1852 pod velením generála Ceng Kuo-fana, ale utrpěla drtivou porážku. Poté zahájili tchajpingové pochod na sever a v roce 1860 stanuli před Šanghají. Vládě se jen s velkým úsilím a s pomocí západních mocností podařilo město ubránit.
Již od roku 1855 se ve vedení tchajpingského státu začaly objevovat rozpory a nejednota. To poskytlo vládě čas, aby zkonsolidovala své síly a počátkem 60. let za podpory evropských vlád a pod velením britských a francouzských velitelů zahájila rozsáhlou ofenzívu proti povstalcům. Po těžkých bojích se vládním vojskům podařilo roku 1864 dobýt Nanking zpět. Při obraně města zahynulo na 100 tisíc jeho obránců a sám Chung Siou-čchän spáchal sebevraždu. Přesto se politické ideály Tchajpingů a taktika boje jejich rolnické armády staly inspirací pro čínské komunisty vedené Mao Ce-tungem ve 20. století.
Rozsah zkázy byl veliký. V bojích, které zasáhly 16 provincií zahynulo podle některých odhadů až 20 milionů lidí. Ve srovnání s tím se všechny ostatní konflikty 19. století, včetně napoleonských válek a války občanské v USA jeví jako konflikty nevelkého rozsahu. Tchajpingské povstání zároveň zasadilo velký úder Čchingské dynastii, která se zcela demaskovala v očích Číňanů, když pro zachování své nadvlády učinila z “Říše středu“ evropskou polokolonii.