Historie:
Japonské letectvo, jako celek, bylo orientováno v oblasti leteckých motorů především na motory hvězdicové vzduchem chlazené, které byly v boji méně zranitelné a také méně náročné na údržbu. Bylo to dáno také skutečností, že do Japonska byla dodávána letecká technika zejména z USA a také zde bylo použití hvězdicových motoru častější než v předválečné Evropě, tam byly používány více motory řadové, které umožňovaly jemnější aerodynamiku.
Výjimkou v Japonsku byla společnost 川崎航空工機業株式会社 - Kawasaki Kōkūki Kōgyō Kabushiki Kaisha (dále v textu pouze Kawasaki), ve které dlouho působil Dr. Voght a také zde byla dobrá spolupráce s německými motorářskými firmami. Firma Kawasaki se snažila již dlouho před válkou přesvědčit představitele armádního letectva o výhodách řadových motorů, někdy úspěšně a jindy se úspěch zase nedostavil, (např.
Ki-3,
Ki-5,
Ki-12,
Ki-28 a úspěšný
Ki-32). Nakonec firma Kawasaki začala v dubnu 1940 jednat s německou továrnou Daimler-Benz o licenční výrobě řadového motoru
DB 601A. Jednání proběhla úspěšně a v červenci roku 1941 mohl být sestaven první motor Kawasaki
Ha-40, státní zkoušky byly zahájeny v říjnu 1941.
Armádní letectvo zájem projevilo a objednalo dva typy stíhacích letadel s řadovými motory již počátkem roku 1940. První z nich měl být rychlý a dobře stoupající přepadový stíhač označený
Ki-60, o tento letoun mělo letectvo větší zájem než o stíhací letoun Ki-61, který měl být co do použití všestrannější. Oba letouny měly nést na japonské poměry solidní výzbroj, ale především bylo od začátku vývoje počítáno s ochranou palivových nádrží a pilota. Prací se ujali inženýři Takeo Doi a Shin Owada. Letouny měly podobné tvary, ale značně rozdílné letové vlastnosti.
Nejdříve byly postaveny prototypy více preferovaného přepadového stíhače
Kawasaki Ki-60, vlastní motory nebyly k ještě dispozici a tak byly vestavěny německé motory DB 601A,
první prototyp byl dokončen a zalétán v březnu 1941. Velké plošné zatížení a velká hmotnost, to byly příčiny velkého odporu pilotů, pro které byl takový letoun zcela nepřijatelný a protože navíc nedosáhl ani předpokládaných výkonů, byl jeho další vývoj zpomalen a později zcela zastaven.
Do popředí zájmu se dostal všestranněji pojatý prototyp Ki-61. Zde byl kladen důraz na rychlost, obratnost a dolet. Křídlo bylo štíhlé, ale s dostatečnou nosnou plochou. Konstruktéři, poučeni z neúspěchů Ki-60, šetřili hmotností, ale přitom nevynechali pasivní bezpečnostní prvky (ochrana pilota - 13 mm silné pancéřové desky a samosvorné obaly nádrží), což byla později u sériových strojů v Japonsku novinka. Výzbroj byla u prvních verzí Ki-61 sice slabší než u Ki-60, ale i tak byla proti tehdy zaváděné
Nakajimě Ki-43-Ib Hayabuze dvojnásobná, skládala se ze dvou kulometů
Ho-103 ráže 12,7 mm umístněných nad motorem a dvou kulometů
Type 89 ráže 7,7 mm v křídlech. První prototyp byl zalétán v prosinci roku 1941 a do léta roku 1942 bylo ve stádiu zkoušek dalších jedenáct předsériových strojů. Výsledky byly uspokojivé, dobrá byla rychlost, obratnost i ovladatelnost. V růběhu armádních zkoušek byl nový letoun testován ve cvičných soubojích s
Nakajimu Ki-43 a
Nakajimou Ki-44, německým
Me-109E-7 a s kořistnými letadly americkým
Curtissem P-40E a sovětským
LaGG-3, nový Kawasaki Ki-61 byl vždy hodnocen jako lepší.
Na přelomu roku 1942 a 1943 byl Ki-61 přijat do výzbroje jako
"armádní stíhací letoun typ 3". Výroba souběžně dodávala dva modely jednak model
Ki-61-Ia (Ko), s výše popsanou výzbrojí a zároveň byla vyráběna verze
Ki-61-Ib (Otsu), kde byly všechny kulomety typu Ho-103 ráže 12,7 mm. Tento model měl o 160 kg vyšší hmotnost. Do boje se nový letoun dostal v dubnu roku 1943 nad Novou Guineí, kde je používaly
68. a
78. Sentai. Pro spojenecké piloty bylo jejich nasazení nepříliš příjemným překvapením. Stíhačka Hien, takové bodové jméno ji přidělili Japonci, tato stíhačka měla zcela odlišné letové vlastnosti než ostatní japonské stíhačky a taktika "Udeř - uteč", kterou Spojenci používaly na lehké a obratné
Oscary, se zde míjela s účinkem. Podobné zkušenosti získávali spojenečtí piloti i nad Novou Británií a nad Novým Irskem. Spojenecká zpravodajská služba pojmenovala nové stíhačky kódovým jménem Tony. Zkušenosti z bojiště přinesly poznatek, že výzbroj složená pouze z kulometů není dostatečně účinná proti bombardérům, armádní letectvo začalo požadovat výzbroj kanónovou.
Vlastní výroba nedokázala ještě dodat dostatečné množství leteckých kanónů
Ho-5 a tak byla využita výpomoc v podobě německých kanónů
MG 151/20. V srpnu 1943 přepravila ponorka z Německa 800 kusů kanónů
MG 151/20 včetně munice. Tyto kanóny byly instalovány do křídel již vyrobených strojů u bojových jednotek, tuto práci prováděly vybrané skupiny mechaniků, vysílané firmou Kawasaki. Instalace si vyžádala zpevnění konstrukce a instalaci kapkovitých krytek závěrů na spodní straně křídla. Není jasné, kolik přesně vzniklo takto přezbrojených letounů a některé, zejména japonské prameny označují tyto letouny jako model
Ki-61-Ic (Hei). Výroba byla ukončena v červenci 1944 (Ki-61-Ia) a v dubnu 1944 Ki-61-Ib. Celkem vzniklo 1 380 letadel těchto verzí. Zmíním se ještě o jediném Ki-61-Ia, který byl zkoušen s lyžovým podvozkem, ale do výroby se nedostal.
Na podzim roku 1943 se připravovala výroba nové verze označené
Ki-61-I KAIc, změny se týkaly zejména konstrukce trupu. Továrna Kawasaki vyslyšela přání techniků a upravila trup tak, aby bylo možno zadní část trupu jednoduše oddělit, tím se zjednodušila údržba a opravy letadla. Zadní ostruhové kolečko nebylo již zatažitelné, tak byl odebrán další zdroj častých poruch. Výzbroj byla kombinovaná kulomety Ho-103 nad motorem a německé kanóny MG 151/20 v křídlech, hmotnost letounu byla opět vyšší a výkony se mírně zhoršily. Celkem bylo vyrobeno čtyři sta letadel této verze.
Následující verzi
Ki-61-I KAId (Tei) označují někteří autoři jako zcela nový typ, předešlou verzi Ki-61-I KAIc potom označují jako úpravu starších verzí. Jisté je, že přední část letounu byla prodloužena a byla posunuta dělící stěna tak, aby bylo nad motor možno instalovat japonské dvacetimilimetrové kanóny Ho-5, které jsou často označovány jako nejlepší japonská letecká zbraň. V křídlech potom byly dva kulomety Ho-103 a pod křídla bylo možno zavěsit dvě pumy o hmotnosti 250 kilogramů nebo dvě dvousetlitrové nádrže. Za nepodložené považuji tvrzení o montáži kanónů ráže 30 mm do křídel, chybí jakákoliv fotografie, která by potvrdila takovou výzbroj. Výroba probíhala v období od ledna 1944 do ledna 1945 a dala 874 letadel této verze.
Zkušenosti z operačního nasazení: Kawasaki Ki-61-Ia až Ki-61-I KAId ukázal, že je dobrým a účinným letadlem, jehož největší slabinou byl motor
Ha-40, který provázela velká poruchovost a náchylnost na přehřívání v tropickém počasí. Ze špatných vlastností podědil po DB 601 netěsnost palivového i mazacího systému, dalším problémem bylo uložení klikového hřídele (docházelo k zadírání posledního ložiska) a později se ještě přidalo horší dílenské zpracování. Při operační činnosti na letištích s povrchem z rozdrceného korálu byl velký problém v tom že letoun neměl protiprachový čistič vzduchu u nasávacího otvoru kompresoru. Také výroba motorů nebyla plynulá a často musely hotové draky čekat na dodávky motorů. Pokud však motor normálně pracoval, byl Hien účinnou zbraní a u Spojenců si vysloužil respekt a uznání. Pro boj s
B-29, pokud operovaly ve velké výšce se příliš neprosadil, ale proti ostatním bombardérům a to i proti B-29, poté co přešly na nálety ze středních výšek, byl účinnou zbraní. S nárůstem hmotnosti Hienů bylo nutno hledat výkonnější motor.
Velká naděje byla vkládána do výkonnějšího typu
Ki-61-II, který byl poháněn výkonnějším motorem
Ha-140, tento motor vznikl vývojem motoru Ha-40. Vyššího výkonu bylo dosaženo zvýšením plnícího tlaku, vyšším stupněm komprese a vyššími otáčkami, maximální výkon nového motoru byl 1 500 koní při vzletu. Trup nového stíhače musel být prodloužen o 220 mm, protože delší byl motor samotný, motor Ha-140 měl o 80 kg vyšší hmotnost než Ha-40 (ten měl hmotnost 640 kg). Kvůli vyšším výkonům bylo na trup připevněno křídlo s velmi štíhlým profilem a menší nosnou plochou SOP byla větší. Drak byl hotov v srpnu 1943, problémy s motorem však odložily zkoušky až na prosinec 1943. Výsledkem bylo zklamání, letoun sice dosahoval maximální rychlosti 650 km/hod, ale za cenu nízké ovladatelnosti, ocasní plochy trpěly vibracemi a na křídle samém byly zjištěny deformace. Celkem bylo vyrobeno osm prototypů, potom došlo k zásadnímu přepracování. Na nový trup bylo připojeno křídlo verze Ki-61-I KAI a tento stroj byl označen jako
Ki-61-II KAIa, maximální rychlost sice poklesla na 610 km/hod, ale na druhou stranu se celkově zlepšily vlastnosti letadla a především se zlepšila ovladatelnost.
V září 1944 byla zahájena výroba, nejdříve to bylo 30 předsériových letadel a do konce roku 1944 bylo vyrobeno dalších 208 draků, k nim ale bylo vyrobeno pouze 110 motorů Ha-140. Do konce výroby bylo dodáno 374 draků sériových Ki-61-II KAIa, ale motory dostalo jen 99 z nich, a jestliže motor Ha-40 byl považován jako nepříliš spolehlivý, tak motor Ha-140 byl takřka katastrofálně nespolehlivý. Těchto motorů byl trvalý nedostatek a každý dodaný motor byl doslova vzácností, přesto docházelo (a to poměrně často), k jejich vrácení do výrobní továrny v Akashi pro naprosto nedostatečnou kvalitu. Třetina z těchto kompletních strojů byla však ještě v závodě zničena při bombardování 19. 1. 1945. Následně byla bombardována také motorárna v Akashi, až byla výroba Ha-140 byla zastavena.
Několik málo posledních vyrobených kusů dostalo kapkovitou kabinu a je otázkou zda to byly
Ki-61-II KAIb nebo
Ki-61-III, existují však (zejména japonští autoři), kteří připouštějí existenci obou verzí, jiné zdroje nezmiňují buď první nebo druhou verzi. Jisté je, že bylo vyrobeno méně než deset Hienů s kapkovitou kabinou. Výzbroj byla shodná s typem Ki-61-II KAIa.
Naprostý nedostatek řadových motorů Ha-140 a již 274 vyrobených draků, nakonec vedly k přestavbě Ki-61-II KAIa na velmi úspěšné
Ki-100-Ia a později k výrobě nových
Ki-100-Ib, tyto stroje byly poháněny hvězdicovými motory Mitsubishi Ha-112-II oba motory poskytovaly shodný maximální výkon, ale
Ha-112-II byl motor vyzrálý a spolehlivý. To je však již nový letoun.
URL : https://forum.valka.cz/topic/view/28798#134341Verze : 1