Rozpočet tohoto webu pro rok 2018 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 87.861,- Kč Chci přispět
Za posledních 7 dní bylo 363 příspěvků vloženo, 1439 editováno a 279 zmoderováno. Statistiky
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb

Kawasaki Ki 61 Hien [Tony]

Kawasaki Ki 61 Hien - přehled verzí

    Avatar

    Kawasaki Ki-61 - přehled verzí


    川崎 キ61 三式戦闘機「飛燕」


    三式戦闘機 - San-shiki sentōki - armádní stíhací letoun typ 3


    Japonské jméno: 飛燕 - Hien - Vlaštovka


    Allied reporting name: "Tony"



    Označení Provedení letounu - popis
    Kawasaki Ki-61 prototype vítězný letoun v porovnání s dříve favorizovaným stíhačem Kawasaki Ki-60, bylo vyrobeno celkem 13 prototypů.
    Kawasaki Ki-61-Ia první výrobní série
    Kawasaki Ki-61-Ib souběžná výroba s předchozí verzí, liší se pouze výzbrojí a tím i vyšší hmotností. Celkem bylo vyrobeno 1 380 letadel těchto dvou verzí.
    awasaki Ki-61-IKAIc vylepšená verze s odnímatelnou zadní část trupu, ta umožnila jednodušší údržbu, další nárůst hmotnosti, vyrobeno 400 letadel.
    Kawasaki Ki-61-KAId v podstatě nový typ, přední část trupu byla prodloužena tak, aby bylo možno nad motor namontovat kanóny Ho-5. V křídlech byly kulomety Ho-103, postaveno 874 ladadla.
    Kawasaki Ki-61-IIKAI drak předešlé verze a nový motor Ha-140, bylo vyrobeno 30 prototypů a 374 seriových letadel, ale na většínu draků se nedostalo motorů.
    Kawasaki Ki-61-III rozsáhlá úprava zadní části trupu, na snížený trup byla instalována kapkovitá kabina, 1-2 prototypy.
    Kawasaki Ki-100-Ia prozatimní úprava draku, díky která bylo možno montovat dvojhvězdicový motor Ha-112, celkem bylo upraveno 272 letouny.
    Kawasaki Ki-100-Ib nový typ letounu se sníženou zadní částí trupu. velkem bylo vyrobeno 118 letadel.
    Kawasaki Ki-100-II do tohoto draku byl namontovám motor přeplňovaný turbokompresorem, letoun byl vyroben pouze ve třech exemplářích.



    Vyrobeno celkem 2 750 - 3 153 letouny tohoto typu (nejčastěji se uvádí 3 078 letadel) + 376 letounů Ki-100.
    Výroba proběhla u společnosti: 川崎航空工機業株式会社 - Kawasaki Kōkūki Kōgyō Kabushiki Kaisha, Kagamigahara, near Gifu



    Použité prameny:
    René J. Francillion Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, 2nd edition, London, Putnam & Company Ltd., 1979, ISBN 0-370-30251-6.
    William Green, Warplanes of the Second World War, Volume Three: Fighters, 7th impression, London, Macdonald & Co., Ltd., reprinted 1973, ISBN 0-356-01447-9.
    Richard M. Bueschel, Kawasaki Ki-61/ Ki-100 Hien in Japanese Army Air Force Service, Aircam Aviation Series No.21, Canterbury, Kent, UK, Osprey Publications Ltd., 1971, ISBN 0-85045-026-8.
    Tadeusz Januszewski and Adam Jarski, Kawasaki Ki-61 Hien, Monografie Lotnicze 5, Gdańsk, Poland, AJ-Press, 1992. ISSN 0867-7867.
    http://www.airvectors.net/avhien.html
    http://www.airwar.ru/enc/fww2/ki100.html
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/28798#101426Verze : 1
    MOD
    Avatar

    Historie:


    Japonské letectvo, jako celek, bylo orientováno v oblasti leteckých motorů především na motory hvězdicové vzduchem chlazené, které byly v boji méně zranitelné a také méně náročné na údržbu. Bylo to dáno také skutečností, že do Japonska byla dodávána letecká technika zejména z USA a také zde bylo použití hvězdicových motoru častější než v předválečné Evropě, tam byly používány více motory řadové, které umožňovaly jemnější aerodynamiku.


    Výjimkou v Japonsku byla společnost 川崎航空工機業株式会社 - Kawasaki Kōkūki Kōgyō Kabushiki Kaisha (dále v textu pouze Kawasaki), ve které dlouho působil Dr. Voght a také zde byla dobrá spolupráce s německými motorářskými firmami. Firma Kawasaki se snažila již dlouho před válkou přesvědčit představitele armádního letectva o výhodách řadových motorů, někdy úspěšně a jindy se úspěch zase nedostavil, (např. Ki-3, Ki-5, Ki-12, Ki-28 a úspěšný Ki-32). Nakonec firma Kawasaki začala v dubnu 1940 jednat s německou továrnou Daimler-Benz o licenční výrobě řadového motoru DB 601A. Jednání proběhla úspěšně a v červenci roku 1941 mohl být sestaven první motor Kawasaki Ha-40, státní zkoušky byly zahájeny v říjnu 1941.


    Armádní letectvo zájem projevilo a objednalo dva typy stíhacích letadel s řadovými motory již počátkem roku 1940. První z nich měl být rychlý a dobře stoupající přepadový stíhač označený Ki-60, o tento letoun mělo letectvo větší zájem než o stíhací letoun Ki-61, který měl být co do použití všestrannější. Oba letouny měly nést na japonské poměry solidní výzbroj, ale především bylo od začátku vývoje počítáno s ochranou palivových nádrží a pilota. Prací se ujali inženýři Takeo Doi a Shin Owada. Letouny měly podobné tvary, ale značně rozdílné letové vlastnosti.


    Nejdříve byly postaveny prototypy více preferovaného přepadového stíhače Kawasaki Ki-60, vlastní motory nebyly k ještě dispozici a tak byly vestavěny německé motory DB 601A, první prototyp byl dokončen a zalétán v březnu 1941. Velké plošné zatížení a velká hmotnost, to byly příčiny velkého odporu pilotů, pro které byl takový letoun zcela nepřijatelný a protože navíc nedosáhl ani předpokládaných výkonů, byl jeho další vývoj zpomalen a později zcela zastaven.


    Do popředí zájmu se dostal všestranněji pojatý prototyp Ki-61. Zde byl kladen důraz na rychlost, obratnost a dolet. Křídlo bylo štíhlé, ale s dostatečnou nosnou plochou. Konstruktéři, poučeni z neúspěchů Ki-60, šetřili hmotností, ale přitom nevynechali pasivní bezpečnostní prvky (ochrana pilota - 13 mm silné pancéřové desky a samosvorné obaly nádrží), což byla později u sériových strojů v Japonsku novinka. Výzbroj byla u prvních verzí Ki-61 sice slabší než u Ki-60, ale i tak byla proti tehdy zaváděné Nakajimě Ki-43-Ib Hayabuze dvojnásobná, skládala se ze dvou kulometů Ho-103 ráže 12,7 mm umístněných nad motorem a dvou kulometů Type 89 ráže 7,7 mm v křídlech. První prototyp byl zalétán v prosinci roku 1941 a do léta roku 1942 bylo ve stádiu zkoušek dalších jedenáct předsériových strojů. Výsledky byly uspokojivé, dobrá byla rychlost, obratnost i ovladatelnost. V růběhu armádních zkoušek byl nový letoun testován ve cvičných soubojích s Nakajimu Ki-43 a Nakajimou Ki-44, německým Me-109E-7 a s kořistnými letadly americkým Curtissem P-40E a sovětským LaGG-3, nový Kawasaki Ki-61 byl vždy hodnocen jako lepší.


    Na přelomu roku 1942 a 1943 byl Ki-61 přijat do výzbroje jako "armádní stíhací letoun typ 3". Výroba souběžně dodávala dva modely jednak model Ki-61-Ia (Ko), s výše popsanou výzbrojí a zároveň byla vyráběna verze Ki-61-Ib (Otsu), kde byly všechny kulomety typu Ho-103 ráže 12,7 mm. Tento model měl o 160 kg vyšší hmotnost. Do boje se nový letoun dostal v dubnu roku 1943 nad Novou Guineí, kde je používaly 68. a 78. Sentai. Pro spojenecké piloty bylo jejich nasazení nepříliš příjemným překvapením. Stíhačka Hien, takové bodové jméno ji přidělili Japonci, tato stíhačka měla zcela odlišné letové vlastnosti než ostatní japonské stíhačky a taktika "Udeř - uteč", kterou Spojenci používaly na lehké a obratné Oscary, se zde míjela s účinkem. Podobné zkušenosti získávali spojenečtí piloti i nad Novou Británií a nad Novým Irskem. Spojenecká zpravodajská služba pojmenovala nové stíhačky kódovým jménem Tony. Zkušenosti z bojiště přinesly poznatek, že výzbroj složená pouze z kulometů není dostatečně účinná proti bombardérům, armádní letectvo začalo požadovat výzbroj kanónovou.


    Vlastní výroba nedokázala ještě dodat dostatečné množství leteckých kanónů Ho-5 a tak byla využita výpomoc v podobě německých kanónů MG 151/20. V srpnu 1943 přepravila ponorka z Německa 800 kusů kanónů MG 151/20 včetně munice. Tyto kanóny byly instalovány do křídel již vyrobených strojů u bojových jednotek, tuto práci prováděly vybrané skupiny mechaniků, vysílané firmou Kawasaki. Instalace si vyžádala zpevnění konstrukce a instalaci kapkovitých krytek závěrů na spodní straně křídla. Není jasné, kolik přesně vzniklo takto přezbrojených letounů a některé, zejména japonské prameny označují tyto letouny jako model Ki-61-Ic (Hei). Výroba byla ukončena v červenci 1944 (Ki-61-Ia) a v dubnu 1944 Ki-61-Ib. Celkem vzniklo 1 380 letadel těchto verzí. Zmíním se ještě o jediném Ki-61-Ia, který byl zkoušen s lyžovým podvozkem, ale do výroby se nedostal.


    Na podzim roku 1943 se připravovala výroba nové verze označené Ki-61-I KAIc, změny se týkaly zejména konstrukce trupu. Továrna Kawasaki vyslyšela přání techniků a upravila trup tak, aby bylo možno zadní část trupu jednoduše oddělit, tím se zjednodušila údržba a opravy letadla. Zadní ostruhové kolečko nebylo již zatažitelné, tak byl odebrán další zdroj častých poruch. Výzbroj byla kombinovaná kulomety Ho-103 nad motorem a německé kanóny MG 151/20 v křídlech, hmotnost letounu byla opět vyšší a výkony se mírně zhoršily. Celkem bylo vyrobeno čtyři sta letadel této verze.


    Následující verzi Ki-61-I KAId (Tei) označují někteří autoři jako zcela nový typ, předešlou verzi Ki-61-I KAIc potom označují jako úpravu starších verzí. Jisté je, že přední část letounu byla prodloužena a byla posunuta dělící stěna tak, aby bylo nad motor možno instalovat japonské dvacetimilimetrové kanóny Ho-5, které jsou často označovány jako nejlepší japonská letecká zbraň. V křídlech potom byly dva kulomety Ho-103 a pod křídla bylo možno zavěsit dvě pumy o hmotnosti 250 kilogramů nebo dvě dvousetlitrové nádrže. Za nepodložené považuji tvrzení o montáži kanónů ráže 30 mm do křídel, chybí jakákoliv fotografie, která by potvrdila takovou výzbroj. Výroba probíhala v období od ledna 1944 do ledna 1945 a dala 874 letadel této verze.


    Zkušenosti z operačního nasazení:
    Kawasaki Ki-61-Ia až Ki-61-I KAId ukázal, že je dobrým a účinným letadlem, jehož největší slabinou byl motor Ha-40, který provázela velká poruchovost a náchylnost na přehřívání v tropickém počasí. Ze špatných vlastností podědil po DB 601 netěsnost palivového i mazacího systému, dalším problémem bylo uložení klikového hřídele (docházelo k zadírání posledního ložiska) a později se ještě přidalo horší dílenské zpracování. Při operační činnosti na letištích s povrchem z rozdrceného korálu byl velký problém v tom že letoun neměl protiprachový čistič vzduchu u nasávacího otvoru kompresoru. Také výroba motorů nebyla plynulá a často musely hotové draky čekat na dodávky motorů. Pokud však motor normálně pracoval, byl Hien účinnou zbraní a u Spojenců si vysloužil respekt a uznání. Pro boj s B-29, pokud operovaly ve velké výšce se příliš neprosadil, ale proti ostatním bombardérům a to i proti B-29, poté co přešly na nálety ze středních výšek, byl účinnou zbraní. S nárůstem hmotnosti Hienů bylo nutno hledat výkonnější motor.


    Velká naděje byla vkládána do výkonnějšího typu Ki-61-II, který byl poháněn výkonnějším motorem Ha-140, tento motor vznikl vývojem motoru Ha-40. Vyššího výkonu bylo dosaženo zvýšením plnícího tlaku, vyšším stupněm komprese a vyššími otáčkami, maximální výkon nového motoru byl 1 500 koní při vzletu. Trup nového stíhače musel být prodloužen o 220 mm, protože delší byl motor samotný, motor Ha-140 měl o 80 kg vyšší hmotnost než Ha-40 (ten měl hmotnost 640 kg). Kvůli vyšším výkonům bylo na trup připevněno křídlo s velmi štíhlým profilem a menší nosnou plochou SOP byla větší. Drak byl hotov v srpnu 1943, problémy s motorem však odložily zkoušky až na prosinec 1943. Výsledkem bylo zklamání, letoun sice dosahoval maximální rychlosti 650 km/hod, ale za cenu nízké ovladatelnosti, ocasní plochy trpěly vibracemi a na křídle samém byly zjištěny deformace. Celkem bylo vyrobeno osm prototypů, potom došlo k zásadnímu přepracování. Na nový trup bylo připojeno křídlo verze Ki-61-I KAI a tento stroj byl označen jako Ki-61-II KAIa, maximální rychlost sice poklesla na 610 km/hod, ale na druhou stranu se celkově zlepšily vlastnosti letadla a především se zlepšila ovladatelnost.


    V září 1944 byla zahájena výroba, nejdříve to bylo 30 předsériových letadel a do konce roku 1944 bylo vyrobeno dalších 208 draků, k nim ale bylo vyrobeno pouze 110 motorů Ha-140. Do konce výroby bylo dodáno 374 draků sériových Ki-61-II KAIa, ale motory dostalo jen 99 z nich, a jestliže motor Ha-40 byl považován jako nepříliš spolehlivý, tak motor Ha-140 byl takřka katastrofálně nespolehlivý. Těchto motorů byl trvalý nedostatek a každý dodaný motor byl doslova vzácností, přesto docházelo (a to poměrně často), k jejich vrácení do výrobní továrny v Akashi pro naprosto nedostatečnou kvalitu. Třetina z těchto kompletních strojů byla však ještě v závodě zničena při bombardování 19. 1. 1945. Následně byla bombardována také motorárna v Akashi, až byla výroba Ha-140 byla zastavena.


    Několik málo posledních vyrobených kusů dostalo kapkovitou kabinu a je otázkou zda to byly Ki-61-II KAIb nebo Ki-61-III, existují však (zejména japonští autoři), kteří připouštějí existenci obou verzí, jiné zdroje nezmiňují buď první nebo druhou verzi. Jisté je, že bylo vyrobeno méně než deset Hienů s kapkovitou kabinou. Výzbroj byla shodná s typem Ki-61-II KAIa.


    Naprostý nedostatek řadových motorů Ha-140 a již 274 vyrobených draků, nakonec vedly k přestavbě Ki-61-II KAIa na velmi úspěšné Ki-100-Ia a později k výrobě nových Ki-100-Ib, tyto stroje byly poháněny hvězdicovými motory Mitsubishi Ha-112-II oba motory poskytovaly shodný maximální výkon, ale Ha-112-II byl motor vyzrálý a spolehlivý. To je však již nový letoun.
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/28798#134341Verze : 1
    MOD
    Avatar
    Bokorysy Ki-61 pro rychlou a snadnou orientaci, typy jsou chronologicky seřazeny a jejich autorem je pan Tadeusz Januszewsk.i


    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/28798#151994Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Použité prameny:
    René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, Reprinted 1990, ISBN: 0-87021-313-X
    William Green, War Planes of the Sekond World War – Fighters, Vol. Three, London Macdonald, sedmé vydání z roku 1973, ISBN: 0-356-01447-9
    William Green a Gordon Swanborough, Japanese Army Fighters, Part 2, Arco Publishing, 1.vydání, rok 1978, ISBN: 0-668-04427-6
    R. Bueschel a M. Kawasaki, Ki.61/Ki.100 Hien in Japanese Army Air Force Service, Aircam Aviation Series No.21. Canterbury, UK, Osprey Publications Ltd, rok 1971, ISBN 0-85045-026-8.
    Václav Němeček, Vojenská letadla 2 díl, Naše Vojsko, Praha 1987; ISBN 80-206-0117-1
    Jaroslav Schmidt, Stíhací a bombardovací letouny Japonska, 1.díl, Nakladatelství Fraus Plzeň, rok 1999, ISBN 80-7238-041-9
    René J. Francillon Ph.D., Kawasaki Ki-61 Hien, Aircraft profile No.118, rok 1969.
    Tadeusz Januszewski a Adam Jarski, Kawasaki Ki-61 Hien, Monografie Lotnicze 5, Gdańsk, AJ-Press Polsko, rok 1992, ISSN 0867-7867
    L+K č. 19 / 1973, Monografie Kawasaki Ki-61 Hein, Václav Němeček
    www.xs4all.nl
    http://www.airwar.ru/enc/fww2/ki61.html
    http://www.airtoaircombat.com/detail.asp?id=261
    www.aviastar.org
    www.airpages.ru
    archiv autora
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/28798#245082Verze : 0
    MOD