Rozpočet tohoto webu pro rok 2018 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 87.861,- Kč Chci přispět
Za posledních 7 dní bylo 341 příspěvků vloženo, 1317 editováno a 317 zmoderováno. Statistiky
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb

Kawasaki Ki 100 Gošiki-sen [Tony]

Kawasaki Ki-100 Goshiki-sen - přehled verzí

    Avatar
    Kawasaki Ki-100 - přehled verzí

    五式戦闘機 - Goshiki sentóki - „Armádní stíhací letoun Typ 5“

    Spojenecké kódové jméno: Tony
    Japonské jméno: Gohiki-sen


    Označení Provedení letounu - popis
    Kawasaki Ki-100-Ia vzniká jako nouzová úprava již vyrobených draků stíhaček Kawasaki Ki-61-IIKAI.
    Kawasaki Ki-100-Ib je novou konstrukcí a ne úpravou Heina, charakteristickým rysem je kapkovitá kabina.
    Kawasaki Ki-100-II dalším vývojovým stupněm, lepších výškových výkonů měl letoun dosáhnout díky motoru s turbokompresorem.




    Výrobce Období výroby Vyrobeno kusů
    川崎航空工機業株式会社 - Kawasaki Kōkūki Kōgyō Kabushiki Kaisha, Kagamigahara 24. 10. 1944 - 02. 1945 projekt a následná úprava 3 draků Ki-61-IIKAI na prototypy Ki-100.
    川崎航空工機業株式会社 - Kawasaki Kōkūki Kōgyō Kabushiki Kaisha, Kagamigahara 03. 1945 - 05. 1945 upraveno 275 draků Ki-61-IIKAI na Ki-100-Ia.
    川崎航空工機業株式会社 - Kawasaki Kōkūki Kōgyō Kabushiki Kaisha, Kagamigahara 05. 1945 - 08. 1945 nově vyrobeno 108 Ki-100-Ib,
    川崎航空工機業株式会社 - Kawasaki Kōkūki Kōgyō Kabushiki Kaisha, Tsuki 05. 1945 - 08. 1945 nově vyrobeno 10 Ki-100-Ib,
    川崎航空工機業株式会社 - Kawasaki Kōkūki Kōgyō Kabushiki Kaisha, Kagamigahara 05. 1945 - 06. 1945 3 prototypy výškových stíhaček Ki-100-II.


    Použité prameny:
    René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, Reprinted 1990, ISBN-0-87021-313-X
    Richard Bueschel a M. Kawasaki, Ki.61/Ki.100 Hien in Japanese Army Air Force Service, Aircam Aviation Series No.21. Canterbury, UK, Osprey Publications Ltd, rok 1971, ISBN 0-85045-026-8.
    http://www.airwar.ru/enc/fww2/ki100.html
    archiv autora
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/28808#101455Verze : 1
    MOD
    Avatar

    Kawasaki Ki-100




    五式戦闘機 - Goshiki sentóki - „Armádní stíhací letoun Typ 5“


    Vznik:


    Pokud se máme zabývat „Armádním stíhacím letounem Typ 5“ japonského armádního letectva, v systému Kitai označeném jako Kawasaki Ki-100, musíme se vrátit ke starší stíhačce Kawasaki Ki-61 Hein. Všechny stíhací letouny Hein byly svými piloty značně oblíbeny (na rozdíl od personálu pozemního), Heiny byly obratné a přitom výkonné stroje, které navíc pilotům poskytovaly dostatečnou pasivní ochranu a po montáži německých kanónů MG 151/20 (později i skvělých kanónů domácí výroby Ho-5) měly také účinnou výzbroj. Armádní piloti většinou Heiny upřednostňovali před obratnými, avšak subtilními stíhačkami Nakajima Ki-43-II Hayabusa. Hein překonával snad ve všech ohledech Warhawky a Airacobry amerického letectva, Lightningy, Corsairy a Hellcaty již byly tvrdším oříškem, ale pokud byl japonský pilot zkušený a znal přednosti svého stroje, tak byly tyto moderní stíhačky soupeřem rovnocenným. Problémem byly útoky na svazy bombardérů B-29 Superfortress, ve velkých výškách již výkon motoru Ha-40 nestačil, toho si bylo vědomo i vedení společnosti společnosti 川崎航空工機業株式会社 - Kawasaki Kōkūki Kōgyō Kabushiki Kaisha (dále jen Kawasaki) a tak její šéfkonstruktér Takeo Doi společně se inženýrem Shinem Owadou začali od ledna 1943 pracovat na téměř zcela nové stíhačce.


    Projekt byl dokončen v březnu téhož roku a v srpnu byl dokončen prototyp, následně bylo postaveno ještě sedm prototypů, zdržení způsobilo čekání na motory, počátkem prosince byly zahájeny testy a v lednu 1944 byl celý tento program ukončen. Takeo Doi, ve snaze o dosažení nejlepších výkonů ve výšce, použil zcela nová křídla o velkém rozpětí, pozměněný trup a také nový řadový motor Ha-140. Motor Ha-140 sice stále vycházel z německého DB-601 A, ale japonští motoráři šli v jeho vývoji vlastní cestou a ta nebyla příliš úspěšná – motor byl krajně nespolehlivý, poruchový a velmi často nedosahoval požadovaného výkonu. Slabina prototypů Ki-61-II však nebyla jen v motoru, letoun se nepovedl jako celek a ani zdaleka neosahoval vypočtených výkonů.


    Takeo Doi se poučil a navrhl další letoun označenou jako Ki-61-IIKai, využil trup i křídla ze staršího letounu Ki-61-I Kaid, do trupu nechal, po provedení nezbytných úprav, nainstalovat motor Ha-140, mírně zvětšil prosklení kabiny a prototyp byl hotov. V září 1944 byla zahájena stavba předsériových letadel a v prosinci se rozeběhla jejich sériová výroba. Sériová výroba se však rozeběhla jen zčásti, plynule byly vyráběny pouze draky těchto letadel, motorů Ha-140 byl kritický nedostatek. Kompletně bylo dokončeno pouze něco málo přes 120 stíhaček Ki-61-IIKai, jinak se na továrním letišti v Gifu začaly hromadit hotové draky bez motorů.


    Je sice pravdou, že pokud motor Ha-140 pracoval, byl letoun Ki-61-IIKai velmi dobrým letounem a mohl se postavit i obávaným Superfortressům, ale dobře pracující motor byl dosti vzácným jevem a tak není divu, že velení císařského armádního letectva (大日本帝国陸軍航空本部 Dai-Nippon Teikoku Rikugun Kōkū Hombu) vydalo již 24. října 1944 požadavek, aby Kawasaki do draku Heinu nainstalovala spolehlivý vzduchem chlazený motor a jak je vidět, koncem roku se nahromadily vyrobené draky bez motorů, Rikugun Kōkū Hombu mělo na problematiku reálný náhled a zachovalo se maximálně předvídavě.


    Zvažovaným typem motoru byl dvouhvězdicový čtrnáctiválec Mitsubishi Ha-112-II, pokud porovnáme oba motory, tak zjistíme, že oba byly stejně výkonné a nový motor měl, díky chlazení vzduchem, o 45 kilogramů menší hmotnost, navíc následně z konstrukce letounu odpadnou chladiče kapaliny a hmotnost chladicí kapaliny samotné. Nový letoun bude tedy lehčí, tzn., že má předpoklad, že bude obratnější a bude lépe stoupat, jedno „ale“ zde však bylo, původní motor byl vidlicový invertní dvanáctiválec a pro tento motor byl navržen i trup původního Heinu. Motor Ha-112-II byl motorem hvězdicovým, sice s dosti malým průměrem, ale i tak zde byl rozdíl 380 milimetrů v průměru motoru a v šířce trupu. Naštěstí byl v té době v Japonsku zkoušen jeden letoun Focke-Wulf Fw 190 A-5, u kterého byl štíhlý trup spojen s dvouhvězdicovým motorem BMW 801. Konstruktéři společnosti Kawasaki se podrobně seznámili s německým letounem a problém spojení Ki-61 a Ha-112-II vyřešili instalací bočních krytů, které tvořily nový pozvolný přechod širšího motoru do užšího trupu.


    Čelní odpor nového letounu s hvězdicovým motorem byl samozřejmě větší, ale tento nárůst byl alespoň částečně kompenzován odstraněním rozměrného chladiče kapaliny. Přijetí nového letounu do výzbroje armádního letectva bylo uspíšeno vybombardováním továrny na výrobu motorů v Akashi, které vedlo k úplnému zastavení výroby řadových motorů.


    Práce na stavbě prototypu pokračovaly velice vysokým tempem a již 1. února 1945 jej bylo možno zalétat. Do konce měsíce se do zkoušek zapojily další dva prototypy. Zkušební piloti byli s novým letounem velmi spokojeni, očekávané vlastnosti se potvrdily, rychlost díky vyššímu čelnímu odporu poklesla na ještě přijatelnou hodnotu 580 km/h, hmotnost letounu poklesla o celkových 285 kg a takové odlehčení se znatelně projevilo na vyšší obratnosti. Během testů byl tento nový stíhač porovnáván s ukořistěným Mustangem, konkrétně se jednalo o verzi P-51C, který byl ukořistěn v Číně a byl zkoušen v mnoha cvičných soubojích proti japonským stíhačkám různých typů. Výsledek cvičného souboje byl takový: Mustang si podržel na své straně výhodu vyšší rychlosti ve všech operačních výškách, nová japonská stíhačka byla obratnější a Mustanga dokázala vymanévrovat, s tím, že s vyšší výškou se postupně vytrácela i tato výhoda (Merlin byl prostě nepřekonatelný). Japonský letoun byl mírně lepší ve střemhlavém letu.


    Představitelé Rikugun Kōkū Hombu byli z nového letounu nadšeni a tak již koncem března byla dokončena přestavba prvních 36 stíhaček označených jako „Armádní stíhací letoun Typ 5“, japonsky - 五式戦闘機 Goshiki sentóki a odtud vzešlo jeho neoficiální pojmenování Goshiki-sen. Již dříve byl tento letoun v systému Kitai označen jako キ100-I甲 tedy Ki-100-Ia (Ko). Nové letouny byly soustředěny v letecké škole v Akenu, kde probíhal intenzivní výcvik a v Akenu došlo k dalšímu porovnání Goshiki-senu s ruznými stíhačkami armádního letectva, Ki-61-IKai Hien byl horší ve všech parametrech, skutečně jen mírně lepší byl v maximální rychlosti. Zajímavé bylo srovnání s nejlepší armádní stíhačkou Nakajimou Ki-84-Ia Hayate, výsledek cvičného souboje byl takový, že pokud je Goshiki-sen pilotován zkušeným pilotem vyjde ze souboje jako vítěz! První bojový křest prodělal Goshiki-sen již 9. března. Novou stíhačku měl konečně v oblibě i pozemní personál, který starším Hienůn vytýkal složitou údržbu a značnou poruchovost řadových motorů Ha-40 (nemluvě o motorech Ha-140). V průběhu přeškolování bylo zjištěno, že přeškolení pilotů probíhalo rychle, letoun se choval dobře a pilotovat jej mohli i méně zkušení piloti. V průběhu měsíce dubna bylo dodáno 89 letadel a květnu 1945 přišlo 131 letadlo, zásoba již vyrobených draků Ki-61-IIKai tak již byla téměř spotřebována a tak Kawasaki musela začít vyrábět zcela nové draky pro letouny Ki-100. Při této novovýrobě bylo zavedeno několik úprav, nejmarkantnějším rozdílem bylo snížení zadní části trupu za kabinou a montáž kapkovité kabiny, tím se výrazně zlepšil výhled pilota směrem dozadu. Tato kabina byla již vyzkoušena na několika málo strojích označovaných jako Ki-61-III. Další změnou prošla výzbroj - do křídel již nebyly montovány velkorážné kulomety Ho-103, ostatně tyto zbraně byly z přestavěných Ki-100-Ia u jednotek často odstraňovány, aby byl letoun co možno nejvíce odlehčen. Nově vyrobené letouny nesly označení „Armádní stíhací letoun Typ 5 model B“ a v systému Kitai byl označen キ100-I乙 tedy Ki-100-Ib (Otsu), celkem jich bylo dodáno 118, do výroby přišly v červnu, kdy byla dokončena přestavba posledních 18 Ki-100-Ia a nově bylo postaveno 74 letouny Ki-100-Ib, v červenci bylo postaveno ještě 35 letadel tohoto typu a v srpnu pak již pouze 10. Do výroby se krom mateřské továrny ve městě Kagamihara zapojila také továrna v Tsuki (prefektura Miyagi), zde bylo postaveno pouze 10-12 letounů. Ještě je nutno říci, že výše zmíněné úpravy nebyly vždy striktně dodrženy, někdy se u Goshiki-senu s kapkovitou kabinou objevují křídelní kulomety Ho-103, s největší pravděpodobností zde byla použita již vyrobená křídla ze starších Hienů.


    Operační nasazení:


    První stíhací letouny Ki-100 začaly přicházet do výzbroje k bojovým jednotkám již od března a jako první je ve své výzbroje měla zařazeny 18. Sentai, která operovala nad Chibou, používala Heiny i Gohiki-seny současně. Plně přezbrojenou jednotkou byla 244. Sentai, které velel 少佐 - Shōsa (mjr.) Teruhiko Kobayashi, tato agresivní jednotka byla úspěšná v boji a to nejen proti palubním Corsairům a Hellcatům, ale také proti Superfortressům, které Japonsko téměř denně bombardovaly. Goshiki-seny měly ve své výzbroji vedle těchto dvou Sentai ještě další Sentaie a to 5., 17., 20., 59., 111., 112. a 200.. Japonské armádní letectvo tak dostalo v posledním válečném roce v podobě Goshiki-senu velmi účinnou stíhačku a bylo jistě velkým štěstím pro mnohé spojenecké piloty, že tento letoun přišel tak pozdě a tak malém množství. Ačkoliv dosahovala značných úspěchů a mnoho z jejich úspěchů bylo omylem amerických pilotů připsáno stíhačkám Ki-84 Hayate (Frank), které byly mnohem více známé. I tento skvělý stíhací letoun byl doslova smeten velkou početní převahou amerického letectva. Na výši ztrát Gishiki-senů se také značnou měrou podíleli jejich málo zkušení nebo nedostatečně vycvičení piloti, kteří přicházeli k bojovým jednotkám po rychlém výcviku.


    Několik ukořistěných stíhaček létalo i po válce, tehdy byly tyto stroje používány čínským letectvem, které je ve své výzbroji mělo až do konce čtyřicátých let.


    Goshiki-seny od spojenecké zpravodajské služby nedostaly přidělené své kódové jméno, protože je spojenečtí zpravodajci považovali za verzi staršího Tonyho (tedy Ki-61).


    Další vývoj:


    Výkony Goshiki-senu byly skvělé, ale ve výškách nad 6 000 m již začínaly ztrácet dech, proto v Kawasaki začali technici pracovat na výškovém Ki-100-II, který měl být poháněn motorem Ha-112-II Ru. Motor s tímto označením byl přeplňován turbokompresorem Ru-102. Do úzkého trupu Goshiki-senu však již zmíněný turbokompresor nešlo vestavět a tak byl doslova přitisknut pod trup, sání se podařilo elegantně přesunout do kořene křídla. Samotná zástavba turbokompresoru zvýšila hmotnost letounu o necelých 180 kilogramů, ale díky účinnějšímu přeplňování motor disponoval velmi slušným výkonem i ve výškách nad 8 000 metrů. Zkoušky byly započaty v květnu 1945 na prvním prototypu a v následujícím měsíci se do zkoušek zapojily další dva prototypy, do kapitulace Japonska však zkoušky nebyly dokončeny. Jistou zajímavostí je, že na měsíc říjen již byl plánován počátek sériové výroby, do které se měla zapojit i společnost 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha a pro tyto dvě továrny byla plánována výroba 120 letadel Ki-100-II měsíčně. (Takové množství se nepovedlo vyrobit ani u starších Hienů).




    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/28808#154915Verze : 1
    MOD
    Avatar
    Náčrty - pohledy z boku na všechny tři verze Kawasaki Ki-100


    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/28808#154996Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Použité prameny:
    René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, Reprinted 1990, ISBN: 0-87021-313-X
    William Green, War Planes of the Sekond World War – Fighters, Vol. Three, London Macdonald, sedmé vydání z roku 1973, ISBN: 0-356-01447-9
    William Green a Gordon Swanborough, Japanese Army Fighters, Part 2, Arco Publishing, 1.vydání, rok 1978, ISBN: 0-66804-427-6
    David Donald, The Complete Encyclopedia of World Aircraft, Barnes & Nobles Books, rok 1997, ISBN: 0-76070-592-5
    Václav Němeček, Vojenská letadla 3 díl, druhé doplněné vydání, Naše Vojsko, Praha 1992, ISBN 80-206-0117-1
    Jaroslav Schmidt, Stíhací a bombardovací letouny Japonska, 1.díl, Nakladatelství Fraus Plzeň, rok 1999, ISBN 80-7238-041-9
    Richard Bueschel a M. Kawasaki, Ki.61/Ki.100 Hien in Japanese Army Air Force Service, Aircam Aviation Series No.21. Canterbury, UK, Osprey Publications Ltd, rok 1971, ISBN 0-85045-026-8.
    L+K č. 12/1972; Letadla 1939 - 45, Václav Němeček
    http://www.vectorsite.net/avhien.html
    http://www.airwar.ru/enc/fww2/ki100.html
    www.xs4all.nl
    http://www.airtoaircombat.com/detail.asp?id=262
    http://www.cofe.ru/avia/K/K-20.htm
    archiv autora
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/28808#245070Verze : 0
    MOD