Micubiši A5M [Claude]

Mitsubishi A5M - přehled verzí
Mitsubishi A5M - přehled verzí


九六式艦上戦闘機 - Kyū roku-šiki kandžō sentōki - palubní stíhací letoun typ 96


Spojenecké kódové jméno: Claude
Japonské jméno: ?



Označení Provedení letounu - popis
Mitsubishi Ka-14 byl prvním prototypem a přímou odpovědí na specifikace 9-Shi z roku 1934,
2. prototyp již neměl křídla lomená do "W",
3. prototyp byl poháněn motorem Nakajima Hikari 1 a
4. prototyp měl větší palivové nádrže.
Celkem bylo postaveno šest prototypů.
Mitsubishi A5M1 první sériově vyráběná verze, bojově nasazen.
Mitsubishi A5M1a jeden letoun byl pokusně vyzbrojen kanóny ráže 20 mm
Mitsubishi A5M2a výkonnější motor, a kvůli zachování těžiště byl zkrácen trup
Mitsubishi A5M2b uzavřená kabina, která nebyla piloty přijata
Mitsubishi A5M3a jeden prototyp s řadovým motorem, námořnictvo neprojevilo zájem.
Mitsubishi A5M4 nejdůležitější výrobní verze, přinesla mnohá vylepšení, např. delší dolet
Mitsubishi A5M2-K cvičný letoun, vyráběn pomalým tempem až do roku 1944, v závěru války byl nasazen k sebevražedným útokům.
Mitsubishi Ki-18 jeden prototyp Ka-14 byl upraven pro soutěž, která proběhla v roce 1935 - letoun nebyl přijat
Mitsubishi Ki-33 druhý pokus z roku 1936, jednalo se o denavalizovanou A5M2a, ani tento pokus nebyl úspěšný





Výrobce Období výroby Vyrobeno kusů
三菱重工業株式会社- Mitsubishi Jūkōgyō Kabushiki Kaisha, Nagoya 1935 - 1936 6 prototypů Ka-14
1936 - 1940 782 sériová letadla A5M1 - A5M4
1935 1 prototyp armádní stíhačky Ki-18
1936 1 prototyp armádní stíhačky Ki-33
渡辺鉄工所 - Watanabe Tekkoshō Kabushiki Kaisha, Zasshonokuma, prefecture Fukuoka 1939 - 1942 39 sériových letadel A5M4
大村の第二一海軍航空廠 - Omura No Dai Ni Ichi Kaigun Kokusho, Sasebo 1939 - 1941 161 sériové letadlo A5M4
1942 - 1944 103 cvičné letouny
celkem 1935 - 1944 1 094



Použité prameny:
Famous Airplanes of the World, Type96 Carrier Fighter, No 27, March 1991, Bunrin-Do Co. Ltd., Nankano, Tokyo 164, Japan
http://www.combinedfleet.com/ijna/a5m.htm
ja.wikipedia.org
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Micubisi-A5M-Claude-t28836#101539 Verze : 2
Mitsubishi A5M
- / - / Claude
九六式艦上戦闘機 / shiki kanjo sentoki / námořní palubní stíhací letoun typ 96


Historie a vývoj:
V roce 1932, začal ve městě Omura pracovat (大村の第二一海軍航空廠 - Omura No Dai Ni Ichi Kaigun Kokusho) Námořní letecký ústav, který byl pověřen výzkumnými úkoly v oblasti letectví. Toto období bylo pro japonské námořní letectvo obdobím bouřlivého rozvoje. Tento rozvoj byl podporován vlivnými osobnostmi jako například byl admirál Macujama a admirál Jamamoto. V té době se mnoho japonských námořních důstojníků se vracelo do Japonska ze svých zahraničních studií a stáží, a s sebou přinášeli nové zkušenosti a znalosti, které mohli nyní uplatnit. Pro japonské ozbrojené síly začínala vývojová etapa, na jejímž konci bylo vybudování skutečně moderní armády a především námořnictva.


V tomto roce velení japonského námořního letectva (海軍航空本部 - Kaigun Kōkū Hombu), vydalo technické specifikace 7-Shi a jejich prostřednictvím formulovalo požadavky na konstrukce a výkony nových, moderních námořních letadel různého určení.
Nejvyšší nároky byly kladeny na vývoj nového palubního stíhacího letadla, které mělo být přinejmenším rovnocenným soupeřem všem pozemním stíhačkám. Stíhač měl dosahovat ve výšce tří tisíc metrů rychlosti 335 až 370 km za hodinu a do této výšky měl stoupat maximálně čtyři minuty. Rozměr palubních výtahů, kterými byla přepravována letadla mezi hangárovou a letovou palubou a tak limitoval rozpětí křídel na nejvýše 10,25 metru.


Na tyto specifikace odpověděly dvě velké letecké společnosti 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha (dále jen Nakajima) a 三菱重工業株式会社- Mitsubishi Jūkōgyō Kabushiki Kaisha (dále jen Mitsubishi). Bohužel, konstrukční tým společnosti Nakajima ještě setrval u dvouplošné koncepce a novým specifikacím se snažila přizpůsobit vylepšený typ A1N. Námořnictvo však již bylo rozhodnuto jít cestou, která mu měla zaručit skutečně moderní letadla a tak byl tento projekt zavržen.


Spolčnost Mitsubishi v Nagoji využila znalostí mladého konstruktéra Jiro Hirokoshiho, který nyní mohl zúročit své znalosti, které získával na svých stážích v Evropě i v USA. Úkolu navrhnout pro námořní letectvo palubní stíhačku nové generace se Hirokoshi nezalekl a ani se nesnížil ke kopírování zahraničních letadel. Navrhl svůj zcela vlastní celokovový dolnoplošník s eliptickým křídlem, lomeným do W, Trup byl řešen jako poloskořepina. Prototyp letounu označený 1MF10 však neměl dobré letové vlastnosti, trpěl nestabilitou, která vycházela z nedodržení poměru mezi velikostí trupu a křídla. Oba dva prototypy tohoto letounu havarovaly a námořní stíhací letectvo ztratilo o letoun 7-Shi zájem. Tento neúspěch však Hirokoshimu přinesl poznatky, které mohl brzy využít.


Kaigun Kōkū Hombu, tedy nepřijalo řešení společnosti Nakajima a nakonec zrušilo projekt od Mitsubishi, ale stále nemělo moderní stíhací letoun. V roce 1934 proto vydává velení námořního letectva mírně změněné specifikace 9-Shi, kterými byla požadována rychlost nejméně 350 km za hodinu ve výšce 3 000 m, vystoupat do výšky 5 000 m měl za šest a půl minuty, výzbroj měla být obvyklá - dva kulomety, rozpětí bylo omezeno na maximální hodnotu jedenácti metrů a délka neměla překročit osm metrů. Zajímavým požadavkem byla podmínka, která měla zajistit montáž vysílačky do letadla. Jiro Horikoshi pro stavbu prvého prototypu použil zásadně upravený typ 1MF10 a ponechal i křídlo lomené do "W", u druhého prototypu již použil křídlo rovné. Prototypy nesly tovární označení Mitsubishi Ka-14 a první měl svůj první let v únoru roku 1935. Poháněn byl hvězdicovým devítiválcovým motorem Nakajima Kotobuki 5, výkony byly skvělé a dalece překračovaly požadavky 9-Shi. Určité problémy přinášel motor, dále se konstrukční tým snažil zlepšit ovladatelnost a manévrovací schopnosti letadla. Úpravy byly prováděny na dalších čtyřech zkoušených prototypech, týkaly se montáže odštěpných vztlakových klapek na křídlo, tím se podařilo odstranit i nestabilitu letadla. Došlo také k dohodě mezi zástupci námořního letectva a továrnou Mitsubishi na konečné verzi motoru, volba padla nakonec na motor Nakajima Kotobuki 2 KAI-1.

Poté byl Mitsubishi Ka-14 přijat do výzbroje jako "námořní palubní stíhací letoun typ 96 model 1", nebo zkrácené označení A5M1. Označení typ 96, znamenalo, že letoun byl přijat do výzbroje v roce 1936. Sériová výroba dodala do léta roku 1937 celkem 75 letadel této verze. Charakteristickým rysem těchto letadel byla dvoulistá dřevěná vrtule. Letouny byly bojově vyzkoušeny v Číně, když v srpnu 1937 zasáhly do bojů o Šanghaj a Nanking, jejich úkolem bylo zajistit doprovod bombardérů G3M z Kanoja Kokutai a Kisarazu Kokutai při bombardování čínských měst. Tyto boje přinesly zjištění, že japonské námořní letectvo dostalo v podobě těchto letadel opravdu dobrá letadla, bohužel, jen neměla dostatečný dolet pro doprovodné akce. Ještě se musím zmínit o zajímavé výzbrojní variantě. Na jednom A5M1 byla experimentálně instalována kanónová výzbroj v podobě dvou dvacetimilimetrových kanónů Oerlikon v křídle. Námořnictvo nemělo o tuto výzbrojní variantu zájem a navíc údajně křídla byla poškozena zpětnými rázy obou kanónů.


Od léta roku 1937 byly vyráběny modernější A5M2a model 2-1 s výkonnějším motorem Kotobuki 2 KAI-3 o výkonu 610/690 koní a již s kovovou trojlistou vrtulí. Také tento letoun byl nasazen na čínském bojišti, jeho výkony byly lepší než u A5M1, ale dolet byl stále malý, i když bylo pod centroplán možno zavěsit malou přídavnou nádrž. Celkem bylo vyrobeno 36 letadel v tomto provedení. Dva letouny této verze byly přestavěny na předváděcí prototypy pro armádní letectvo a byly označeny v systému Kitai jako Mitsubishi Ki-33, tyto stroje se následně zúčastnily soutěže o armádní stíhací letoun. Jeho rivalové v této armádní soutěži byly Kawasaki Ki-28 a Nakajima Ki-27. Posledně uvedený letoun se stal vítězem. Již dříve byl armádě předveden jeden prototyp Mitsubishi Ki-18, což byl "denavalizovaný" prototyp Ka-14.


Poněkud vzhledově odlišná byla verze A5M2b model 2-2, která byla poháněna motorem Nakajima Kotobuki 3 o vzletovém výkonu 640 koní, kryt motoru byl změněn, nyní byl tvořen prstencem typu NACA, z důvodu zachování těžiště byl trup mírně zkrácen. Největší změnou však byla uzavřená kabina s dozadu odsuvným krytem, ta měla pilota lépe chránit před vnějšími povětrnostními vlivy. Piloti ale uzavřenou kabinu ještě nepřijali a létali s krytem aretovaným v odsunuté poloze. Stroje pozdější série se zase vrátily ke kabině otevřené s vyšším "hrbem" za kabinou, tento výstupek lépe chránil pilota při převrácení letadla. Letadel této verze bylo vyrobeno 124 a díky této verzi japonští piloti si nad Čínou vybojovali nadvládu. Zatím však zůstával navyřešený problém nedostatečného doletu a to nad rozlehlým čínským územím byl problém dosti zásadní, často se stávalo, že stíhacímu doprovodu nestačilo palivo.


Částečné řešení tohoto problému navrhl známý stratég Minoru Genda, ten navrhnul aby bylo zbudováno předsunuté letiště, které by potom sloužilo doprovodným stíhačkám k mezipřistání a doplnění paliva. Nápad byl realizován v podobě letiště Kuang-te, zásoby na toto letiště byly dopravovány letecky. Kaigun Kōkū Hombu, se snažilo tyto problémy s malým doletem letadel A5M2 řešit i dovozem zahraničních letadel, tak byl dovezen a krátce i nasazen německý Heinkel He 112 B-0 pod označením A7He1 a také americký stíhací letoun Seversky 2PA-B3 jako A8V1. Ani jeden z těchto typů neuspěl, japonští piloti je neměli v oblibě a dávali to neokrytě najevo, letouny byly brzy staženy od prvoliniových jednotek. Problém nedostatečného doletu byl částečně vyřešen příchodem nové verze A5M4 a konečné řešení přenesl až nový typ A6M2 Reisen


Společnost Mitsubishi se snažila japonskému námořnímu letectvu nabídnout velmi výkonný letoun A5M3, který byl poháněn francouzským řadovým dvanáctiválcem Hispano-Suiza 12Xcrs a vrtulí Ratier, kde dutou vrtulovou hřídelí střílel kanón Hispano 404 ráže 20 mm, kanón byl uložen mezi řadami válců. Motor dosahoval výkonu 610/690 koní. Podle mne je to nejhezčí verze A5M a její výkony byly také nejvyšší. Námořnictvo jednak nemělo k řadovým motorům důvěru a také logicky nechtělo být závislé na dodávkách motorů ze zahraničí, proto byla verze A5M3 model 3-3 vyrobena pouze jako jediný prototyp. Po válce byla objevena v továrním archivu pouze jeho skica.


Nejvíce vyráběnou verzí byla A5M4 Type 96 model 2-4 a model 3-4, oba modely se od sebe lišily motorem, kdy první byl poháněn motorem Nakajima Kotobuki 41 a druhý poháněl Kotobuki 41 KAI oba o výkonu 710 koní při startu a 785 koní ve výšce 3 000 metrů. Konstrukce této verze již odrážela bojové zkušenosti japonských pilotů z čínského bojiště a tak byl, i navzdory vyšší spotřebě výkonnějšího motoru, konečně alespoň mírně zvýšen i dolet. Pod trup bylo možno zavěsit palivovou nádrž o obsahu 160 litrů nebo ještě větší na 210 litrů paliva, dolet potom činil až 1 240 km. Také tato verze byla hojně využívána v bojích nad Čínou, doprovázela bombardéry, prováděla také malé útoky na pozemní cíle, pro tento úkol byly podvěšeny pod křídla dvě pumy o hmotnosti 30 kg. Hlavňová výzbroj byla, až na výše uvedené, stejná, tzn. dva kulomety Type 89 ráže 7,7 mm nad motorem, tato zbraně byly zaměřovány teleskopickým zaměřovačem.


V roce 1942, tedy v době, kdy se A5M4 již nedostávaly do bojů, proběhla jejich úprava na dvoumístné cvičné, stabilita byla zvýšena dvěma plůtky na bocích trupu za kabinou, protože u školních letadel bylo větší nebezpečí, že se ocitnou na zemi v obrácené poloze, byly za pilotní sedadla přidány kapotované pylony. Takto upravené stroje byly označeny jako A5M4-K a bylo jich vyrobeno 103 kusů, jejich výroba zvolna probíhala v letech 1942 - 1944 v Dai-Nijuichi Kaigun Kokusho v Omuře.


Letouny A5M4 se krom bojů v Číně dostaly i do bojů nad Filipínami, kdy se zapojily do bojů o město Davao, to bylo v prosinci 1941 o rok později již u bojových jednotek takřka nelétaly. Počátek války je zastihl na palubách letadlových lodí Hosho, Ryujo, Shoho a Ziuho, ale zde jim byla přiřknuta již jen role doprovodných stíhačů. Svou bojovou kariéru zakončil až v závěru války v Pacifiku, kdy byly nasazeny při sebevražedných útocích.


Letoun dostal dvě spojenecká kódová jména v oblasti dálného východu to bylo Sandy a v Tichomoří o něco později Claude, pod tímto jménem byl potom znám.


Letouny tohoto typu požívaly tyto jednotky 12.13. 14. 15. Oita, Ominato, Omura, Sasebo a Yokosuka Kokutai a byly na palubách lodí Akagi, Hosho, Kaga, Ryujo, Shoho a Ziuho.
URL : https://www.valka.cz/Micubisi-A5M-Claude-t28836#149386 Verze : 3
Použité prameny:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, Reprinted 1990, ISBN-0-87021-313-X
William Green a Gordon Swanborough, The Complete Book of Fighters, Salamander Books Ltd; New Ed edition, rok 2001, ISBN-10: 1840652691
Tadeusz Januszewski, Mitsubishi A5M Claude, Yellow Series No.6107, Mushroom Model Publications, Redbourn, UK, rok 2003, ISBN ISBN 83-917178-0-1
Famous Airplanes of the World, Type96 Carrier Fighter, No 27, March 1991, Bunrin-Do Co. Ltd., Nankano, Tokyo 164, Japan
Václav Němeček, Vojenská letadla 2 díl, Naše Vojsko, Praha 1987; ISBN 80-206-0117-1
L+K č. 24/1991, 25/1991 a 26/1991, Václav Balous, Monografie Micubiši A5M Claude,
L+K č. 2/65, Václav Němeček, Letadla 1939-1945, Mitsubishi A5M http://www.combinedfleet.com/ijna/j2m.htm
http://www.airwar.ru/enc/fww2/a5m.html
http://www.hikotai.net/datasheets/ka14.htm
www.aviastar.org
www.aviastar.org
http://www.airtoaircombat.com/detail.asp?id=259
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Micubisi-A5M-Claude-t28836#242881 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy


Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více