Rozpočet tohoto webu pro rok 2019 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 64.741,- Kč Chci přispět
Za posledních 7 dní bylo 326 příspěvků vloženo, 1083 editováno a 361 zmoderováno. Statistiky
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb

Aiči S1A1 Denko

Aichi S1A1 Denko / 愛知 S1A1 「電光」

    Avatar
     
    Název:
    Name:
    Aiči S1A1 18-Ši Hei Aichi S1A1 18-Shi Hei
    Originální název:
    Original Name:
    夜间战斗机「電光」试18丙
    Kategorie:
    Category:
    stíhací letoun fighter aeroplane
    Výrobce:
    Producer:
    DD.MM.1944-DD.08.1945 Aichi Aircrafts, Ltd., Nagoya /
    Období výroby:
    Production Period:
    DD.MM.1944-DD.08.1945
    Vyrobeno kusů:
    Number of Produced:
    2 prototypes
    (The 1st prototype was completed by 60 percent and the 2nd prototype 90 percent)
    První vzlet:
    Maiden Flight:
    DD.MM.RRRR No aircraft was not completed until of the Japanese surrender
    Osádka:
    Crew:
    2
    Základní charakteristika:
    Basic Characteristics:
     
    Vzlet a přistání:
    Take-off and Landing:
    CTOL - konvenční vzlet a přistání CTOL - conventional take-off and landing
    Uspořádání křídla:
    Arrangement of Wing:
    jednoplošník monoplane
    Uspořádání letounu:
    Aircraft Concept:
    klasické conventional
    Podvozek:
    Undercarriage:
    zatahovací retractable
    Přistávací zařízení:
    Landing Gear:
    kola wheels
    Technické údaje:
    Technical Data:
     
    Hmotnost prázdného letounu:
    Empty Weight:
    7320 kg 16138 lb
    Vzletová hmotnost:
    Take-off Weight:
    10180 kg 22443 lb
    Maximální vzletová hmotnost:
    Maximum Take-off Weight:
    11510 kg 25375 lb
    Rozpětí:
    Wingspan:
    17,500 m 57ft 5in
    Délka:
    Length:
    15,010 m 49ft 3in
    Výška:
    Height:
    4,510 m 14ft 9,56in
    Plocha křídla:
    Wing Area:
    47,00 m2 505.902 ft2
    Plošné zatížení:
    Wing Loading:
    126,60 kg/m2 25.93 lb/ft2
    Pohon:
    Propulsion:
     
    Kategorie:
    Category:
    pístový piston
    Počet motorů:
    Number of Engines:
    2
    Typ:
    Type:
    Nakadžima NK9K-S Homare 22 (Ha-45-22), vzduchem chlazený dvojhvězdicový osmnáctiválec o vzletovém výkonu 1 471 kW (2 000 k) při 3 000 ot./min, bojový výkon 1 390 kW (1 890 k) v h= 1 800 m a 1 287 kW (1 750 k) v h= 6 450 m.
    Vrtule čtyřlisté, kovové s konstantní rychlostí otáček o průměru 3 500.
    Nakajima NK9K-S Homare 22 (Ha-45-22), eighteen-cylinder air-cooled two-row radials, rated at 1,973 hp at 3,000 rpm for take-off, combat power output 1,864 hp at 5,906 ft and 1,726 hp at 21,161 ft,
    driving a four-blade constant-speed metal propellers of the diameter 11ft 3,83in.
    Objem palivových nádrží:
    Fuel Tank Capacity:
    3 410 l 750 UK gallons
    Výkony:
    Performance:
     
    Maximální rychlost:
    Maximum Speed:
    590 km/h v 8000 m 366.6 mph in 26247 ft
    Cestovní rychlost:
    Cruise Speed:
    444 km/h v 4000 m 275.9 mph in 13123 ft
    Rychlost stoupání:
    Climb Rate:
    ? m/s ? ft/min
    Čas výstupu na výšku:
    Time to Climb to:
    14,75 min do 9000 m 14,75 min to 29528 ft
    Operační dostup:
    Service Ceiling:
    12000 m 39370 ft
    Dolet:
    Range:
    1700 km 1056.3 mi
    Maximální dolet:
    Maximum Range:
    2540 km 1578.3 mi
    Výzbroj:
    Armament:
    2x pevný kanón Type 5 ráže 30 mm, 100 nábojů pro každý,
    2x kanón Type 99 Model 2 ráže 20 mm, 400 nábojů pro každý a
    2x pohyblivý kanón Type 99 Model 2 ráže 20 mm v dálkově ovládaném střelišti na hřbětě trupu, 200 nábojů pro každý.
    Pumová zátěž: do 500 kg (2x 250 kg puma u kořenů křídel).
    Two fixed forward-firing 1,81 inch Type 5 cannon, 100 rpg and
    two forward-firing 0.79in Type 99 Model 2 cannon in the forward fuselage, 400 rpg and
    two 0.79in Type 99 Model 2 cannon in a dorsal turret, 200 rpg.
    Bomb load: Up to 1,102 lb (two 551 lb) bombs.
    Uživatelské státy:
    User States:
    - -
    Poznámka:
    Note:
    夜间战斗机「電光」试18丙 Námořní experimentální noční stíhací letoun Denko 18-Ši
    Spojenecké kódové jméno: nepřiděleno.

    Letové výkony jsou pouze vypočteny.
    夜间战斗机「電光」试18丙 / Navy Experimental 18-Shi Hei (C) Type Night Fighter Denko (Bolt of Light)
    Allied Code Name: None

    All Performances are only calculated.
    Zdroje:
    Sources:
    René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, p. 295, Naval Institute Press, Annapolis, Maryland, USA, Reprinted 1990, ISBN:0-87021-313-X
    Shigeru Nohara, The Xplanes of Imperial Japanese Army & Navy 1924-45 (Illustrated Warplane History 8), Green Arrow, Japan, 2000, ISBN:4-76633-292-X
    Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945 díl 2, Lampart, rok 2000, ISBN 83-86776-00-05
    Plastic Kits Revue č. 14/1993, Ing. Igor Mrkvánek, Aichi S1A1 Denko str.46
    http://www.combinedfleet.com/ijna/s1a.htm
    http://www.samoloty.ow.pl/str179.htm
    archiv autora
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/29908#107432Verze : 0
    MOD
    Avatar

    Aichi S1A1 (Denko) - 愛知 「電光」


    18試丙夜間戦闘機/ 18-Shi Hei yakan sentōki / experimentální noční stíhací letoun 18-Shi C


    Japonské jméno: 電光 – Denkō (Záblesk světla)


    Allied reporting name: „Irving“


    Stručná historie:
    Koncem roku 1943 zformulovalo velení císařského námořnictva (海軍航空本部 - Kaigun Kōkū Hombu), specifikace označené 18-Shi Hei (C), v těchto specifikacích byly sepsány technické požadavky na historicky první japonskou noční stíhačku (od samého začátku byla požadována a následně také vyvíjena noční stíhačka, nejednalo se tedy o úpravu jiné kategorie letounu pro tento účel).

    Nově požadovaný letoun měl nahradit námořní noční stíhačky Nakajima J1N1-S Gekko, které již zastaraly a svým výkonem již přestávaly postačovat. Nové požadavky tak byly dosti vysoké, tak například maximální rychlost ve výšce 9 000 m měla být 685 km/h, do výšky 6 000 m měl vystoupat za pouhých 6 minut, minimální letová vytrvalost byla požadována ve výši pěti hodin, výzbroj měla zahrnovat dva třicetimilimetrové kanóny Typ 5 aj. Japonsko se tehdy začalo cítit ohroženo americkými Superfortressy, o kterých japonská zpravodajská služba získala a podala informace, zmíněné specifikace byly reakcí na zprávy o výkonech amerických bombardérů.

    Brzy po vydání specifikací společnost (愛知航空機株式会社 - Aichi Kōkūki Kabushiki Kaisha (dále jen Aichi), která byla přímo a bez soutěže, vybrána pro své zkušenosti a především pro menší vytíženost, předložila k posouzení projekt, který byl továrně onačený AM-25.

    Tento projekt představoval celokovový dvoumotorový dolnoplošník, který měl nést vedle účinné výzbroje také právě dokončovaný radiolokátor FD-2 (později bylo počítáno s nejmodernějším japonským radiolokátorem TAMA3, který byl vyroben pouze v několika málo prototypech), osádka byla dvoučlenná, pilot seděl v pohodlné a prostorné kabině, operátor radiolokátoru a střelec v jedné osobě, seděl v kabině, kryté malou průhlednou kopulí, která se nacházela mezi pilotní kabinou a dálkově ovládanou střeleckou věží, přibližně nad odtokovou hranou křídla. Zmíněná střelecká věž však nebyla primárně určena pro obranu letounu, ale naopak byla určena k útoku na nepřátelské bombardéry, na které by bylo možno vést palbu z nečekaných úhlů. Přední dvacetimilimetrové kanóny bylo také možno zaměřit tak, že střílely nahoru pod úhlem 30°. Pod křídla bylo možno zavěsit až čtyři vysoce explozivní pumy, kterými měly být rozbity „boxy“ bombardérů, v případě potřeby bylo možno místo těchto pum zavěsit přídavné palivové nádrže. Letoun byl vybaven zajímavým zařízením - aerodynamickými brzdami, byly to výklopné štíty, které měly, v případě potřeby, zbrzdit noční stíhačku tak, aby mohl pilot snáze srovnat rychlost letu s vyhledaným cílem. Další zajímavou funkci měla křidélka, ta se mohla vysunout a fungovala jako pomocné přistávací klapky.

    Pro pohon letounu byly původně vybrány osmnátiválcové motory Nakajima NK9K-S / Homare 22 (Ha-45-22), ale později, jakmile bylo zjištěno, že hmotnost letounu překročila původně plánovanou mez, padla volba na mírně výkonnější a především výškovější verzi tohoto typu motoru - na turbokompresorem přeplňovaný motor Nakajima NK9K-Lu (Ha-45-24Ru). Použití těchto motorů mělo, dle výpočtů, umožnit dosažení maximální rychlosti na velmi slušné úrovni - 680 km/h.

    Společnost Aichi měla rozestavěné dva prototypy, které námořnictvo označilo 18試丙夜間戦闘機 / 18-Shi Hei yakan sentōki / experimentální noční stíhací letoun 18-Shi C, podle tehdy používanému systému označování námořních letadel mu bylo přiděleno bojové jméno 電光 – Denkō (japonsky: Záblesk světla). Společnosti Aichi se nepodařilo dokončit ani jeden prototyp, oba byla zničeny při náletu amerických bombardérů. První prototyp byl zničen ve výrobní hale mateřské továrny dne 9. června 1945, v to době byl dokončen z 60-65%, druhý prototyp byl po tomto náletu přepraven do Gifu, do továrny v Sadakazu, kde měl být tento druhý prototyp dokončen, práce postupovaly poměrně rychle vpřed a to až do 9. července, toho dne americké bombardéry provedly nálet i tuto továrnu a tak byl zcela zničen i druhý prototyp. Ten byl v době zničení již těsně před dokončením, jeho rozestavěnost byla někde mezi 90-95%, zbývalo jen několik dní a byl by dokončen a snad i zalétán. Musíme si však uvědomit, že pokud by došlo i k jeho zalétání, lze se značnou pravděpodobností předpokládat, že by objevilo dosti závad a dětských nemocí a jejich odstraňování by se zřejmě protáhlo. Jednalo se o konstrukčně vyspělý, sofistikovaný a velmi zajímavý letoun, který nesl značné množství nevyzkoušených, nebo ne zcela odladěných konstrukčních novinek a to se týkalo i japonských turbokompresorů, jejichž vývoj nebyl do konce války ukončen a spolehlivý chod turbokompresory přeplňovaných motorů byl spíše výjimkou než-li pravidlem. Pravděpodobně existoval i námořnictvem schválený projekt, který pro pohon počítal s výkonnějšími motory Mitsubishi MK9A Ru nebo MK10A Ru, ale stavba těchto prototypů již nebyla zahájena.


    Použité prameny:
    René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, p. 295, Naval Institute Press, Annapolis, Maryland, USA, Reprinted 1990, ISBN:0-87021-313-X
    Shigeru Nohara, The Xplanes of Imperial Japanese Army & Navy 1924-45 (Illustrated Warplane History 8), Green Arrow, Japan, 2000, ISBN:4-76633-292-X
    Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945 díl 2, Lampart, rok 2000, ISBN 83-86776-00-05
    Ing. Igor Mrkvánek, Aichi S1A1 Denko, Plastic Kits Revue č. 14/1993, str.46.
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/29908#233260Verze : 7
    MOD
    Avatar
    Fotografií je poskrovnu, tyto jsou z webu: http://www.airwar.ru/enc/fww2/s1a.html






    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/29908#107827Verze : 1
    MOD
    Avatar
    Trojpohledový náčrtek Aichi S1A1 Denko


    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/29908#107437Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Použité prameny:

    René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, p. 295, Naval Institute Press, Annapolis, Maryland, USA, Reprinted 1990, ISBN:0-87021-313-X
    Shigeru Nohara, The Xplanes of Imperial Japanese Army & Navy 1924-45 (Illustrated Warplane History 8), Green Arrow, Japan, 2000, ISBN:4-76633-292-X
    Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945 díl 2, Lampart, rok 2000, ISBN 83-86776-00-05
    Václav Němeček, Vojenská letadla 3 díl, druhé doplněné vydání, Naše Vojsko, Praha 1992, ISBN 80-206-0117-1
    Plastic Kits Revue č. 14/1993, Ing. Igor Mrkvánek, Aichi S1A1 Denko str.46
    http://www.combinedfleet.com/ijna/s1a.htm
    http://www.samoloty.ow.pl/str179.htm
    http://www.airwar.ru/enc/fww2/s1a.html - pictures
    archiv autora
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/29908#233261Verze : 2
    MOD