Rozpočet tohoto webu pro rok 2018 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 87.861,- Kč Chci přispět
Za posledních 7 dní bylo 500 příspěvků vloženo, 1246 editováno a 805 zmoderováno. Statistiky
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb

CZK - STROP II

    Avatar
    30mm ShPLK STROP II


    Projekt samohybného protiletadlového 30 mm kanóna Strop II vznikol v polovici 80.rokov ako zamýšlaná náhrada za vz.53/59 PLDvK "Ješterka" na podvozku Praga V3S. Konkrétní vývoj byl zahájen v roce 1987. Otočná veža je umiestnená na pancierovanom podvozku T815 VP 31 29 265 8x8.1R s motorom vzadu. K jeho sériovej výrobe, napriek tomu že bol na tú dobu moderní, nikdy nedošlo.

    www.webpark.cz/tatrasite
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/30029#108027Verze : 0
    Avatar
    TECHNICKÁ DÁTA


    Dľžka - 9900 mm
    Šírka - 2950 mm
    Výška - 3300 mm
    Rázvor- 1650mm + 3150mm + 1450mm
    Motor - Tatra T3-930-52
    Objem - 19 000 ccm
    Výkon - 265 kW
    Rychlosť - 100 km/h
    Ráž kanóna - 30mm
    Účinný dostrel kanóna - 3 km
    Dalšia výzbroj - 2x PLRS
    Dostrel PLRS - 4,5 km

    www.webpark.cz/tatrasite
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/30029#108028Verze : 0
    Avatar

    Citace :

    STROP II


    Tento projekt je pokračováním projektu STROP. Vývoj probíhal opět ve výzkumném středisku Slavičín. Samotný projekt byl prezentován na druhém ročníku IDETu. Ale pak došlo k rozdělení státu a tento společný projekt se stal majetkem jak AČR, tak i ASR. Obě armády vlastnily jeden funkční prototyp a podrobovaly ho svým zkouškám a dalším zdokonalení. Na Slovensku vývoj vyústil až do systému BRAMS, u nás bohužel vývoj nepokračoval, pouze plzeňská Škodovka se snažila o jakýsi vývoj projektem Styx.


    ShPLK STROP měl nahradit značně zastaralé 30 mm PLDvK vz.53/59 a částečně i 57 mm PLK. S prostředkem se počítalo jak pro vševojskové útvary, tak i útvarů PVO, jakož i pro jednotky PVO letišť ČSLA. Prostředek měl tvořit jeden z hlavních kompletů naší protivzdušné obrany.


    Požadavek ČSLA zněl na samohybný protiletadlový komplet, který by do výšky 3000 metrů a vzdálenosti 4000 metrů byl schopen ničit všechny typy vzdušných cílů nacházejících se na možném válčišti (vztaženo na polovinu 80 let 20. století, uvažovalo se o maximální rychlost vzdušných cílu do 450 m/s). ShPLK STROP II měl dále umožňovat i ničení vzdušných výsadků a pevných i pohyblivých lehce obrněných pozemních cílů do vzdálenosti 2000 metrů.


    Bojové použití kompletu bylo předpokládáno za dobré optické viditelnosti, ze stojícího vozidla. V budoucnosti se předpokládala modernizace, která měla rozšířit použitelnost ShPLK i za špatné viditelnosti a noční dobu, ale co je podstatné - i za jízdy. Reakční doba kompletu (doba od okamžiku zachycení cíle zaměřovačem do okamžiku zahájení palby) byla stanovena na maximálně 6 sekund, přičemž opakování dávky na stejný cíl muselo být možné do 1 sekundy.
    Kabiny ShPLK měly tříčlennou obsluhu chránit proti účinkům ručních zbraní a ZHN. Současně, když byly formulovány požadavky na ShPLK, bylo zadáno i logistické zabezpečení výcviku obsluh a přísunu materiálu. Logistické zabezpečení mělo být realizováno novým muničním vozidlem, pojízdnou dílnou a vytvořením odpovídajících souprav náhradních dílů (realizováno bylo pouze muniční vozidlo, z něj byl později vyvinuto vozidlo TATRAPAN).


    Výcvikové prostředky byly vyvinuty souběžně se ShPLK. Jednalo se o učebnový a polní trenažér včetně příslušného programového vybavení, přičemž polní trenažér byl přímo integrovaný v ShPLK STROP. Obsluha 30 mm ShPLK STROP byla uvažována tříčlenná, přičemž pro ni byla požadována celkem čtyři pracoviště. Dvě pracoviště (řidiče a velitele) byla umístěna v kabině podvozku a dvě pracoviště (velitele a střelce-operátora) ve střelecké věži. Velitel měl tedy pracoviště dvě - pracoviště v kabině podvozku obsazoval za přesunu, při palbě za krátkých zastávek mohl řídit činnost celého protiletadlového kompletu z tohoto pracoviště, pracoviště ve věži velitel obsazoval při vedení bojové činnosti v obraně, kdy se nepředpokládaly delší přesuny ShPLK. Dále byly stanoveny požadavky na unifikaci týkající se především zbraňového systému a podvozku. Podvozek byl unifikován s v ČSLA zavedenými nákladními terénními automobily TATRA T-815 upravenými jako podvozek samohybné kanonové houfnice vz.77 DANA.


    Kolový podvozek T-815 byl narozdíl od ShKH DANA upraven odstraněním zadní hydraulické opěry, přepracováním hydraulického systému opěr a záměnou původní kulové dráhy za tzv. křížové válečkové ložisko (vhodnější pro lafetaci věže vybavené automatickou zbraní), vybavením příklopu velitele pozorovacím přístrojem TKN-3B.


    Na takto v hrubých rysech upravený podvozek byla umístěna zbraňová nástavba skládající se ze střelecké věže a nástavby podvozku. Zbraňový systém měl využívat v tehdejší Varšavské smlouvě zavedenou munici. Proto bylo pro ShPLK STROP II požadováno použití 30 mm automatického kanonu 2A38. Tento dvouhlavňový automatický kanon sovětské (nyní ruské) provenience se vyznačuje vysokou rychlostí střelby (kolem 2000 ran/min) při relativně malé vlastní hmotnosti (včetně chladící kapaliny 210 kg). V něm používaná munice 30x165 je široce používána ve všech zbraňových systémech sovětské/ruské provenience. Určitá nevýhoda tohoto náboje má kořeny právě v jeho univerzálnosti, úsťová rychlost 960 m/s je sice velmi příznivá z pohledu výzbroje letadel a vrtulníků, ještě přijatelná u BVP, avšak pro potřeby PL kanonů je při jejich dálkách střelby a při dané hmotnosti střely náboje 30x165 (0,389 kg) tato rychlost nízká. To se projevuje ve snížené efektivitě PL palby na větší vzdálenosti. Další nevýhodou kanonu 2A38 je skutečnost, že není konstruován na použití dvou druhů munice s možností jejich operativní záměny (tzv. dual feed), což poněkud snižovalo bojovou hodnotu ShPLK STROP při jeho použití proti úderným vrtulníkům a lehce pancéřovaným pozemním cílům. Pro kanon bylo na vozidle vezeno celkem 1400 kusů nábojů, z toho 560 kusů bylo umístěno v pohotovostní poloze ve střelecké věži, zbytek (840 kusů) byl umístěn ve třech přepravně - nabíjecích kontejnerech na plošině podvozku.


    Ke zvýšení efektivity palby na vzdušné cíle nacházející se na dálkách nad 3000 metrů, nebo ve výškách nad 2500 metrů byl ShPLK STROP II vybaven samonaváděcími protiletadlovými raketami 9M313 (PLRK Igla-1). Použití těchto raket však bylo limitováno maximální rychlostí cíle 360 m/s. Výhodou použití raket 9M313 je po odpálení nezávislý let rakety (odpal a zapomeň), vysoká pravděpodobnost zásahu cíle a nízká hmotnost rakety. Nevýhody těchto raket vyplývají stejně jako jejich výhody z jejich konstrukce a rozměrů: tepelně samonaváděcí hlavice je velmi citlivá na vnější podmínky, zejména na poměr intenzity vyzařování cíle a jeho přirozeného pozadí (což může znemožnit odpálení rakety, nebo zkrátit dosah její tepelně samonaváděcí hlavice), raketa je více citlivá na rušení tepelného vyzařování cíle.


    Nízká hmotnost rakety a určitý podíl tepelně samonaváděcí hlavice na její hmotnosti má za následek i nízkou hmotnost bojové hlavice rakety, což snižuje její účinnost v cíli a znemožňuje efektivní použití bezkontaktního zapalovače. Tyto rakety potřebují ve srovnání s naváděnými raketami delší čas na přípravu k odpálení (reakční dobu) a u nich uváděný maximální dosah je dosahem jejich samonaváděcí hlavice, to znamená, že maximální dálka zničení cíle na příletu bude vždy nižší (závisí na rychlosti cíle). Zanedbatelná není ani relativně vyšší cena rakety (ve srovnání se řízenou raketou). S odstupem času je možno hodnotit vhodnost volby těchto samonaváděcích PL raket. Po zvážení všech kladů a záporů PL raketového kompletu Igla-1 je možno konstatovat, že na objekt velikosti, významu a výkonu hlavňové výzbroje ShPLK STROP II se tyto rakety příliš nehodily (byly by podstatně vhodnější řízené rakety s větším dosahem), avšak jiné PL rakety nebyly pro lafetaci na ShPLK STROP II k dispozici a tak raketa 9M313 byla v té době jediným možným řešením. Na ShPLK STROP II byla integrována dvě jednonásobná odpalovací zařízení těchto raket, přičemž celkem byly na vozidle vezeny 4 kusy raket 9M313. Integrací PL raket 9M313 a 30 mm automatického kanonu 2A38 do jednoho zbraňového systému vznikl tzv. hybridní protiletadlový komplet, který mohl na příletu do vzdálenosti 2500 až 3000 metrů efektivně používat automatického kanonu, od této vzdálenosti až do 4500 m (5000 m na odletu) za příznivých podmínek bylo vhodnější použití PL raket 9M313.


    Další součástí zbraňového systému byl 7,62 mm kulomet spřažený s kanonem, který byl určen k boji s nepřátelskými výsadky a k vlastní obraně proti nepancéřovaným cílům a živé síle do vzdálenosti 2 km. V souladu s unifikačními požadavky byl zvolen kulomet PKT s vezenou zásobou 2000 kusů munice. palby. Na něm v rozhodující míře závisí účinnost celého kompletu. Systém řízení palby (SŘP) moderního protiletadlového kompletu v širším pojetí zahrnuje subsystémy integrace kompletu do vyššího stupně velení, subsystémy určení vlastní polohy a orientace, subsystémy průzkumu vzdušné situace, zaměřovací subsystémy, subsystém IFF (dříve NRZ), počítače SŘP, snímače různých veličin a servopohony. Systémově byl SŘP ShPLK STROP II v době svého vzniku plně srovnatelný s tehdy známými nejmodernějšími systémy řízení palby určenými pro PL kanony. Zahrnoval automatizované datové spojení s nadřízeným (v důsledku požadavku kompatibility s ostatními armádami VS však s malou kapacitou přenášených dat, které byly určovány s malou přesností, což však nebyla chyba ShPLK STROP II), které bylo přes centrální počítač propojeno s inerciální toponavigací.

    Jako subsystém průzkumu vzdušné situace byl u ShPLK STROP II použit původní český vynález – pasívní radiolokátor (obdoba známé TAMARY). Tento subsystém (dále bude nazýván PRUS) se sestával ze dvou dalších subsystémů a to z přehledového (PRUS-P), který měl na výsuvném stožáru celokruhově rozmístěné antény a sloužil k prvotní informaci o směru ze kterého přilétá nepřátelský letoun a ze zaměřovacího subsystému (PRUS-Z), který svým rozsahem překrýval PRUS-P a byl schopen zaměřit tento cíl jak v azimutu, tak v elevaci. PRUS-Z byl umístěn na zaměřovací věži (společně s TV zaměřovačem a laserovým dálkoměrem) a byl schopen lokalizovat cíl s přesností do- statečnou k tomu, aby tento mohl být zachycen TV zaměřovačem. Mimo tuto funkci mohl subsystém PRUS perspektivně plnit také úlohu pasivního identifikačního zařízení náš-cizí (IFF), neboť na základě porovnání zjištěných informací o charakteru RL vyzařování skutečného cíle s informacemi uloženými v počítači SŘP byl schopen vyhodnotit typ letounu, který zjistil (to by platilo pouze za předpokladu, že nepřítel by byl vyzbrojen jinými typy letadel, než vlastní letectvo).


    Jako zaměřovací subsystém byla použita monochromatická CCD kamera ve spojení s výkonným laserovým dálkoměrem. Oba subsystémy byly opět kompletně a od základů vyvinuty v Československu, pouze u CCD kamery byla použita jedna dovážená součástka. Zaměřovací subsystém jehož součástí byl i výše uvedený PRUS-Z, byl umístěn na sklopné a otočné zaměřovací věži, která byla umístěna na stropu střelecké věže, čili se jednalo o závislý zaměřovací systém 1PZ-3 umístěným na střelecké věži (převzatým z BVP-2), který sloužil k alternativnímu vyhledání cíle i při funkčním SŘP, nebo v případě poruchy SŘP mohl sloužit jako optický zaměřovač pro nouzovou střelbu. Pomocí zaměřovače 1PZ-3 byla vedena střelba z kulometu PKT (kulomet nebyl napojen na SŘP). Subsystém aktivního identifikačního zařízení náš-cizí (IFF) byl převzat z přenosného protiletadlového raketového kompletu Igla-1 (kód KREMNIJ). Na komplet však bylo možno namontovat i jiný typ IFF, neboť IFF tvořil relativně samostatný subsystém. Počítač SŘP integroval všechny subsystémy kompletu do jednoho celku - systému řízení palby. Byl stejně jako ostatní subsystémy kompletu celý vyvinut a vyroben v československém průmyslu. Jednalo se o multiprocesorový počítač (vznik ve 2. polovině 80-tých let)!! Bohužel, technologické možnosti našeho elektronického průmyslu zaostávaly za světovou úrovní (což se nejmarkantněji projevilo právě v oblasti počítačů), takže počítač kompletu, navíc během relativně dlouhého vývoje kompletu STROP II už zastaralý, se při zkouškách kompletu projevil jako sice vyhovující, ale svým výkonem již nedostačující.


    Počítač kompletu byl vybaven třemi terminály (pokrývaly dvě pracoviště velitele, jedno pracoviště střelce - operátora). Hlavní úlohou počítače SŘP kompletu STROP II byl (mimo integrace všech prvků SŘP jako svých periferií do jednoho celku) výpočet prvků palby. Tento výpočet v sobě zahrnuje měření dráhy letu cíle, predikci polohy cíle, výpočet vnější balistiky střely a přepočet výsledků na povely pro servomotory, které pak v azimutu i v elevaci natáčejí kanon do vypočítaného směru. Náročnost tohoto výpočtu vynikne, uvědomíme-li si, že celý tento výpočet musí probíhat v reálném čase a maximální rychlost cíle je až 450 m/s. Snímače poskytují počítači SŘP informace, které využívá pro výpočet prvků palby, resp. pro realizaci těchto prvků. Tyto snímače u ShPLK STROP II měřily statický i dynamický náklon vozidla, úsťovou rychlost střely, úhlová natočení střelecké a zaměřovací věže, odpalovacích zařízení raket a kanonu. Všechny snímače až na snímač úsťové rychlosti střely, který byl součástí dováženého kanonu, byty vyvinuty domácím průmyslem. Servopohony jsou důležitým subsystémem každého moderního PLK, neboť jejich pomocí se realizují vypočítané prvky palby. Na kvalitním vyřešení servopohonů závisí přesnost střelby i dynamické vlastnosti celého zbraňového systému. ShPLK STROP II byl vybaven pěti servopohony, které zabezpečovaly pohyb střelecké věže v odměru, pohyb kanonu a odpalovacího zařízení protiletadlových raket v náměru, a pohyb zaměřovací věže v odměru a v náměru. Pohony byly řešeny jako střídavé s třífázovými bezkartáčovými motory buzenými permanentními magnety. Každý motor byl napájen a řízen ze samostatného měniče, který vyráběl ze stejnosměrného napájecího proudu o napětí 300 V střídavý třífázový proud. Otáčky motorů byly řízeny pomocí modulace kmitočtu tohoto proudu. Každý motor měl vestavěnou elektromechanickou brzdu, snímač polohy rotoru, tachogenerátor a teplotní čidlo. Rovněž servopohony ShPLK STROP II byly kompletně vyvinuty domácím průmyslem a dosahovaly velmi dobrých parametrů. Dalším důležitým subsystémem ShPLK STROP II (úzce souvisejícím se SŘP) byly spojovací prostředky. Tyto prostředky Ize rozdělit na pro- středky vnitřního a vnějšího spojení. Jako prostředek vnitřního spojení sloužilo tankové hovorové zařízení R124. Jako prostředky vnějšího spojení sloužila radiostanice R173 a přijímač R173P, který sloužil pro datový přenos vzdušné situace od nadřízeného. Radiostanice byla umístěna ve střelecké věži na pracovišti velitele. Dále byl ShPLK STROP II vybaven výstupem pro telefonní dvojlinku pro linkové spojení s nadřízeným stupněm.


    Důležitým a rozsáhlým subsystémem ShPLK STROP II byla zdrojová soustava a rozvod el. energie k jednotlivým subsystémům. Zdrojová soustava kompletu byla tvořena třemi sítěmi: a.primární sítí 3x 230V/50Hz ze které byla napájena klimatizace a byly od ní odvozeny další dvě sítě(300V/ss a 24V/ss). Zdrojem pro tuto sít byla elektrocentrála 3x 230V/50Hz o výkonu 12 kVA, která byla pevně zabudovaná v nástavbě podvozku. Její ovládání bylo možné bud z vnějšího panelu, nebo z pracoviště řidiče vozidla. Při provozu kompletu v dosahu trojfázové el. sítě bylo možno namísto elektrocentrály kompletu použít externí zdroj s ochranným oddělovacím transformátorem. b.síť 30 V/ss, ze které byly napájeny výkonové obvody všech servomotorů. Toto napětí se získalo usměrněním z primární sítě můstkovým usměrňovačem. c.síť 24 V/ss, ze které byly napájeny subsystémy SŘP, spojovací prostředky, flitroventilace, topení a všechny další pomocné subsystémy. Zdrojem pro tuto sít byly dva 12v/180 Ah akumulátory zapojené do série, po zapnutí primární sítě dobíjené 5kVA nabíječem, při chodu hlavního motoru vozidla pak dobíjené nabíjecí soustavou vozidla T-815.


    Systém detekce a indikace ozáření (SDIO) byl určen k detekci a indikaci laserového ozáření objektu ShPLK. Komplet byl vybaven celkem 5-ti senzory SDIO (4 pro sektory po 90°, jeden pro detekci ozáření shora. Jeho napájení, stejně jako napájení zadýmovacího zařízení bylo vyvedeno z palubní sítě vozidla. Zadýmovací zařízení 902V se zadýmovacími granáty 3D6 bylo tvořeno dvěma čtyřnásobnými vrhači dýmových granátů umístěnými po stranách přední části střelecké věže. Finálním vývojovým pracovištěm byla Konstrukta Trenčín, avšak vzhledem ke složitosti kompletu nebylo reálné zvládnout tak složitý projekt jedním pracovištěm a bylo nutné zapojit do prací na jednotlivých subsystémech další specializovaná pracoviště :
    ZVS VVÚ Brno-lafetace hlavňových zbraní
    Výzkumný ústav výpočetní techniky Žilina - výpočetní prostředky
    Tesla Kolín - laserový dálkoměr
    Křižík Praha - kamera televizního zaměřovače
    Tesla Orava - televizní monitor
    Tesla Pardubice - PRUS
    MEZ Brno - servosystémy
    LARM Netolice - snímače úhlového natočení
    Výzkumný ústav vzduchotechniky Praha - filtroventilační a klimatizační zařízení




    Zdroj:
    1) Marčík, L. + Martinec, J: STROP II, ATM 7/1997, str. 22-24, ISSN 1210-2849
    2) Marčík, L. + Martinec, J: STROP II, ATM 8/1997, str. 18-21, ISSN 1210-2849
    3) Marčík, L. + Martinec, J: STROP II, ATM 9/1997, str. 24-27, ISSN 1210-2849
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/30029#117632Verze : 0
    Avatar
    ...

    (ATM)

    (ATM)
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/30029#132486Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Z letošního Protiletadlového dne v Lešanech...

    STROP II při (neúspěšném) nájezdu na kopec
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/30029#314453Verze : 0
    Avatar
    Lesany 2010











    vlastni foto
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/30029#361414Verze : 0
    MOD
    Avatar
    vlastní foto, Lešany










    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/30029#410886Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Foto via Armádní noviny.


    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/30029#588637Verze : 1