Antonius, Marcus

rímsky politik a vojak
     
Příjmení:
Surname:
Antonius Antony
Jméno:
Given Name:
Marcus Mark
Jméno v originále:
Original Name:
Marcus Antonius
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
- -
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
- -
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
- -
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
14.01.83 p.n.l. Řím /
14.01.83 B.C. Roma /
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
01.08.30 p.n.l. Alexandria / ?
01.08.30 B C. Alexandria / ?
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
rímsky konzul
tribún ľudu
veliteľ jazdy ( Magister Equitum)
člen druhého triumvirátu
Roman Consul
Tribune
Master of the Horse ( Magister Equitum)
Member of the Second Triumvirate
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
- -
Související články:
Related Articles:
Zdroje:
Sources:
http://en.wikipedia.org/wiki/Mark_Antony
URL : https://www.valka.cz/Antonius-Marcus-t31302#427965 Verze : 0
MARCUS ANTONIUS (82 př.n.l. - 30 př.n.l.)


Římský triumvir a vojevůdce se narodil otci Marku Antoniovi a matce, vzdálené Caesarově sestřenici, Iulii Caesaris, v roce 82 př. n. l. Rodina Antoniů měla finanční problémy a trpěla i politickou perzekucí. Děd Marka Antonia byl popraven Gaiem Mariem, Markův otec, Marcus Antonius st. brzy zemřel. Markova Matka Iulia se po jeho smrti provdala za Cornelia Lentula. Ten se zapletl do Catilinova spiknutí a byl poslán na smrt M. Tulliem Ciceronem. Zde snad můžeme hledat počátek nenávisti mezi Markem Antoniem a Ciceronem.


Vojenskou kariéru zahájil Marcus Antonius v Galii ve službách G. Iulia Caeasara. S Caesarem spojil M. Antonius i svoji politickou kariéru a patřil mezi jeho nejvěrnější stoupence. V době politicky motivovaného násilí, v letech 54 př. n. l.- 52 př. n. l., kdy proti sobě v římských ulicích stáli přívrženci kandidátů na konzulský úřad, stál Marcus Antonius při pouličních nepokojích na straně, později zavražděného, Caesarova přívržence P. Clodia Pulchera.


Stejně jako jiní nepříliš majetní ambiciózní římští politikové využíval i Marcus Antonius sňatků k majetkovému prospěchu i mocenskému vzestupu. Pomineme-li sňatek s Kleopatrou, Římany považovaný za nelegitimní, oženil se Marcus Antonius celkem čtyřikrát. Jeho manželkami se postupně staly Fadia, vlastní sestřenice Antonia, bohatá Fulvia a nevlastní sestra Octavianova Octavia.


Marcus Antonius byl vysoký, urostlý a pohledný muž. Jako voják proslul statečností. Charizmatický Antonius dokázal v kritických momentech na bojišti strhnout osobním příkladem své vojáky. Byl i dobrým vojevůdcem, spíše taktikem než stratégem. K strategickému plánování mu chyběla větší zodpovědnost, trpělivost a píle. Mezi svými vojáky byl oblíben. Na své pověsti neohroženého bojovníka si ješitný Antonius velice zakládal. Rád se ukazoval v krátké tunice, aby co nejvíce vynikla jeho svalnatá postava, opásán velikým mečem a zahalen do prostého vojenského pláště. Měl rád ženy a ženy měly rády jeho. Byl oblíbeným návštěvníkem slavností a večírků, které nezřídka končily divokými pitkami. S alkoholem měl Marcus Antonius problémy prakticky celý život.
Marcus Antonius byl uznáván i jako skvělý řečník, který, pokud nebyl společensky unaven, představoval tvrdý oříšek i pro Cicerona, mistra rétoriky.


Když byl G. Iulius Caesar 1. ledna 49 př.n.l., na Pompeiovo naléhání, zbaven vojevůdcovských pravomocí, vetoval Marcus Antonius, tehdy tribun lidu, toto senátní rozhodnutí. Senát nezákonně veto tribunů lidu ignoroval a Marcus Antonius musel, v převlečení za otroka, uprchnout z Říma, aby si zachránil holý život. Caesar rychle ovládnul Řím a před konečným útokem proti Pompeiovi se vypravil proti Pompeiovým stoupencům do Hispánie. Marcus Antonius, jako Caesarův magister equitum, diktátorova pravá ruka, spravoval po dobu jeho nepřítomnosti Řím. V bitvě u Farsálu, v létě 48 př. n. l., bojuje po Caesarově boku proti Pompeiovi a má výrazný podíl na jeho porážce.


Caesar pronásleduje Pompeia do Egypta a po Pompeiově smrti upevňuje římské panství na východě. Antonius je opět v Římě a zastupuje Caesara. V roce 47 př. n. l. silou potlačuje nepokoje podněcované Ciceronovým zeťěm, tribunem lidu P. Corneliem Dollabelou. Po Caesarově návratu do Říma je Marcus Antonius jeho nejhorlivějším spojencem. Při Caesarem prosazené reformě kalendáře navrhuje na diktátorovu počest dokonce přejmenovat měsíc jeho narození Quintilis na Iulius. Caesar a Antonius jsou společně zvoleni konzuly na rok 44 př. n. l. 15. února 44 př. n. l. se při svátku boha Luperka (Fauna), tzv. Lupercaliích, objevuje na slavnosti Caesar v šatu starořímských králů. Marcus Antonius pokládá na jeho hlavu královský diadém, Caesar ho teatrálně odmítá a odznak královské moci odkládá. Tato scéna byla Caesarem a M. Antoniem patrně zinscenována, aby mohli sondovat reakce okolí. Pro radikální zastánce republiky to byl možná důvod k vražednému spiknutí proti Caesarovi.


O měsích později, o březnových Idách 15. března 44 př. n. l., oddělují spiklenci silného Antonia, který je také na seznamu osob určených k likvidaci, od Caesara, a toho zavraždí. Nastává všeobecný chaos. Spiklenci nečinně vyčkávají na Kapitolu a propásnou tak možnost získat na svoji stranu další stoupence. Příležitosti se tak, po dvanácti hodinách ochromení, chopí Marcus Antonius. V noci posílá sluhu do Caesarova domu a čerstvě ovdovělá Calpurnia Antoniovi vydává Caesarovy písemnosti a pokladnu se 4 000 talenty.


17. března svolává konzul Marcus Antonius zasedání senátu. Po bouřlivé rozpravě je přijat Ciceronův kompromisní návrh, který je ovšem Antoniovým vítězstvím. Vrahové nebudou potrestání a zůstanou jim funkce i majetky, Caesarovy zákony zůstanou v platnosti. Na Antoniův návrh senát odhlasuje vystrojení státního pohřbu pro zavražděného a veřejné čtení Caesarovy závěti na lidovém shromáždění. Při Caesarově pohřbu pronáší Marcus Antonius krátký nekrolog, emotivně zdůrazňuje Caeasarovy zásluhy a jeho velkorysost k jeho věrolomným vrahům, mezi dědici je i jeden z vrahů - M. Iunius Brutus. Caesar dále v závěti odkazuje každému svobodnému římskému muži 300 sesterciů a římskému lidu odkazuje své zahrady. Antoniovi se podaří obrátit hněv lidu proti Caesarovým vrahům, kteří prchaji z Říma.


Ale i Marcus Antonius musí spolknout hořkou pilulku, univerzálním dědicem neurčil Caesar jeho, ale svého devatenáctiletého prasynovce Gaia Octavia, kterého v závěti adoptoval za syna. Gaius Octavius je 9. května 44 př. n. l. senátem prezentován coby Caesarův dědic. Nyní už Gaius Iulius Caesar Octavianus se zpočátku pochopitelně hlásí k Antoniovým stoupencům, ale uražený Marcus Antonius se s mladíkem nehodlá vůbec bavit. Okázale ho ignoruje a dokonce mu odmítá vydat peníze, které mu Caesar odkázal. Tím ovšem vhání Octaviana k senátní straně, a především k Ciceronovi. Octavianus se ukazuje být obratnějším protivníkem, než si nejen Antonius, ale i senát a Cicero, myslí. Ze svého vypláci římským občanům Caesarem slíbené peníze, buduje si popularitu a sbírá vojsko.


Na jaře 43 př. n. l. táhne Marcus Antonius proti Mutině (Modeně), kde je správcem jeden z Caesarových vrahů Decimus Brutus. Tím ovšem Antonius porušuje usnesení senátu o beztrestnosti a zachování úřadů pro atentátníky. Senát ho obviní z rozpoutání občanské války a vyšle proti němu vojsko. K senátnímu vojsku se přidává, v čele svých oddílů, i Octavianus. 29. dubna 43 př. n. l. je v bitvě u Mutiny Marcus Antonius poražen spojeným vojskem senátu a D. Brutem a G. Octavianem. Poražený Marcus Antonius ustupuje do Narbonnské Galie, kde je správcem bývalý Caesarův magister equitum M. Aemilius Lepidus.


Marcus Antonius je senátem prohlášen za nepřítele státu. Zdánlivě beznadějná situace se záhy mění v Antoniův prospěch. U Mutiny padli oba konzulové a Octavianus, který si na úřad dělá nárok, je zprvu přezíravě odmítnut. Velitel armády v Itálii se navíc stává D. Brutus. Východní oblasti Římské říše kontrolují Cassius Longinus a M. Iunius Brutus. Na moři vládne Pompeiův syn Sextus. To Octavianus, coby Caesarův následník, nemůže nechat bez odezvy. V říjnu 44 př. n. l. se Marcus Antonius, Lepidus a Octavianus scházejí v Bononii (Bologni) a dohodnou se na vzájemné spolupráci, tzv. druhém triumvirátu. Noví vládcově Říma si dohodu, ve které je obsažen i závazek boje proti Caesarovým vrahům, nechají posvětit zákonem prostřednictvím hlasování lidového shromáždění (lex Publia Titia, 27. listopadu 43 př. n. l.). Triumvirové sestavují rovněž seznamy odpůrců určených k likvidaci. Na smrt jsou, kromě 300 senátorů a 2 000 jezdců, poslány i osoby blízké některým triumvirům, které mají vroubky u jiných. Triumvirové jsou velice pružní a pragmatičtí, Antonius pošle na smrt strýce, Lepidus bratra, a Octavianus Cicerona, jehož smrt si vyžádal, a údajně sám na seznam napsal, Marcus Antonius.


Nastává čas zúčtování s Caesarovými vrahy. Lepidus zůstává v Římě a Marcus Antonius s Octavianem vyrážejí do války. Na podzim roku 42 př. n. l. se u Filipp (asi 20 km od řeckého přístavu Kavaly) obě vojska střetávají. První bitva skončí nerozhodně. Octavianovo levé křídlo je poraženo M. Iuniem Brutem a samotný Octavianus se projeví nejen jako nepříliš schopný, ale i poněkud zbabělý vojevůdce. Situaci zachraňuje na pravém křídle bojující Marcus Antonius, drtivě poráží Cassia Longina, který spáchá sebevraždu. O tři týdny později dokoná Marcus Antonius zkázu republikánů v druhé bitvě, i M. Brutus volí sebevraždu, nalehne na meč. Po porážce republikánů posiluje vítězný Marcus Antonius své postavení a ke Galii přádává pod svoji kontrolu i východní provincie. Pompeius získává do správy Hispánii, Lepidus Afriku.


Marcus Antonius odcestoval na jihovýchod Malé Asie, do Tarsu. Plánuje vojenské operace proti Parthům. Parthové ohrožovali východní hranice Říma a kontingent parthské armády bojoval na straně republikánnů u Filipp. V Tarsu ho čeká setkání s jeho osudovou ženou, egyptskou královnou Kleopatrou. Není to jejich první setkání. V roce 55 př. n. l. byl sedmadvacetiletý Marcus Antonius v Gabiniově oddlílu, který doprovázel egyptského krále Ptolemaia XII. a jeho čtrnáctiletou dceru Kleopatru do Egypta, odkud byli vyhnáni revoltou obyvatel. Antonius a Kleopatra se znají i z Kleopatřina pobytu v Ŕímě. Do Tarsu ji Antonius povolal, aby vysvětlila svoji finanční podporu republikánům před bitvou u Filipp. Kárání se ale nekoná. Zkušená intrikánka ví jak na Antonia zapůsobit. Zná jeho slabost pro krásné ženy, orientální přepych a hostiny. Marcus Antonius podléhá jejímu kouzlu a stává se jejím milencem.


Antoniova třetí žena, žárlivá Fulvia, se o milostném románku dozví a podněcuje Antoniova bratra Lucia ke vzpouře proti Antoniovi. Lucius Antonius se chtěl z Itálie probít do Antoniem spravované Galie. Na přelomu 41 / 40 př. n. l. je povstání potlačeno. Z Itálie prchají Antoniovi stoupenci. Do Athén, kde se momentálně Antonius náchází, dorazí i Fulvia, která však záhy umírá.


Na jaře roku 40 př. n. l. překračují Parthové krále Oróda hraniční řeku Eufrat a rychle postupují římským územím. Využívají nespokojenosti místního obyvatelstva, na které římská občanská válka dolehla zvýšenými daněmi. V parthském vojsku pochodují i římští renegáti, kteří do Parthie uprchli po porážce u Filipp. Parthové obsadili Sýrii a v oblasti Tyru (libanonský Súr) dorazili až k pobřeží Foiníkie. V Judsku dosazují k moci loutkového krále Antigona. Parthové ohrožovali i římské maloasijské provincie Asii, Bithynii a Kilikii.


V září roku 40 př.n.l. se triumvirové scházejí v Brundisiu (Brindisi). Antonius, ohrožovaný parthským vpádem, nutně potřebuje obnovit smír mezi triumviry ohrožený povstáním jeho stoupenců v Itálii. Smír je stvrzen sňatkem Octavianovy nevlastní sestry Octavie a vdovce Marka Antonia. Nově si i rozdělují sféry vlivu. Iónské moře se stává hranicí mezi Octavianovým západem a Antoniovým východem. Vliv Lepida slábne a musí se spokojit s Afrikou. Dohoda dovolila Antoniovi verbovat vojáky proti Parthům.


Marcus Antonius vysílá proti Parthům schopného vojevůdce P. Ventidia Bassa, který v roce 39 př. n. l. vytlačuje Parthy z Malé Asie a Sýrie. V létě příštího roku dosahuje Bassus rozhodujícího vítězství nad Parthy v bitvě u Gindaru, severovýchodně od Antiochie, nejlepší partský vojevůdce Franipatés je zabit. Antonius nechtěl přijít o vavříny vítěze a nařídil Bassovi zastavit vojenské operace a sám míří na bojiště. Pod Antoniovým velením zabředli Římané do vleklých potyček s Parthy. Boje, nemoce a zima si vyžádaly životy 30 000 římských vojáků. V roce 38 př. n. l. se Antoniovi koněčně podařilo vytlačit Parthy za Eufrat. V Judsku se boje protáhly ještě o rok déle. V roce 39 př. n. l. prohlásil římský senát judským králem Parthy vyhnaného guvernéra Galileje Héróda, syna Hyrkána II., dosazeného Římem ještě za Pompeia. Do Jeruzaléma dosadil Héróda v roce 37 př. n. l. Marcus Antonius.


V roce 37 př. n. l. se triumvirové naposledy setkali v Tarentu a prodloužili smlouvu o dalších pět let. Antonius posílil Octavianovo loďstvo, které se chystalo do boje se Sextem Pompeiem, a Octavianus poslal Antoniovi několik legií na chystanou invazi do Parhie.


V roce 36 př. n. l. se Marcus Antonius oženil s královnou Kleopatrou VII. Octavianus se cítil být uražen, oficiální Antoniovou manželkou byla stále Octavia. Atmosféra v Římě byla pro Marka Antonia a Kleopatru stále více nepřátelská. Egyptská děvka, jak ji hanlivě říkali, podle jejich mínění Antonia ovládala pomocí drog a svého milostného umění. Sám Marcus Antonius se stále více chová jako orientální monarcha než římský triumvir.


V roce 34 př. n. l. je roztržka dokonána. Před zraky tisíců lidí v alexandrijském gymnasionu usedá Marcus Antonius s Kleopatrou po svém boku na trůn. Marcus Antonius oficiálně uznává Caesariona, syna Caesara a Kleopatry za egyptského faraona. S prázdnou nevyjdou od rozdávání římského území ani Antoniovy a Kleopatřiny děti. Šestiletý Alexandr Helios se stává králem Arménie a Parthie. Co na tom, že Parthie zůstala nedobyta. Jeho dvojče sestra Selena se stává královnou Kyrenaiky a Kréty. Dvouletý Ptolemaios Filadelfos má v budoucnu vládnou v Sýrii.


Olej do ohně přilil i Octavianus čtením, údajné, Antoniovy závěti v římském senátu. Podle ní chtěl Marcus Antonius po své smrti spočinout po boku své ženy Kleopatry v Alexandrii. Octavianus se "nechá" obratně dotlačit k vyhlášení války Kleopatře. Marcus Antonius je prohlášen zrádcem Říma. Octavianus si válku proti Antoniovi a Kleopatře může dovolit. Od roku 36 př. n. l. výrazně posílil. Jeho nejlepší vojevůdce admirál M. Vipsanius Agrippa porazil Sexta Pompeia a z triumvirátu do úřadu nejvyššího pontifika se mu podařilo vyšachovat Lepida.


Síly obou stran byly prakticky vyrovnané. Antoniova armáda byla v zimě 32 / 31 př. n. l. zablokována u řeckého Actia (70 km na jih od Korfu). Zásobována musela být z Egypta. Na moři kraloval admirál Agrippa, který u Methone zničil egyptskou obchodní flotilu. Situace byla neudržitelná. Zbýval buď ústup do východního Řecka nebo pokus prorazit námořní blokádou Agrippových lodí. Marcus Antonius vyzval Octaviana na osobní souboj, aby nemuseli umírat jejich vojáci. Bylo to jen gesto, věděl, že se mu Octavianus nikdy nepostaví. 2. září 31 př. n. l. se spojená flotila Marka Antonia a Kleopatry pokusila o průlom. Z rozhodnutí vést boj na moři je obviňována Kleopatra, která prý Antonia k námořní bitvě přemluvila. Když byla bitva v plném proudu, využila egyptská (Kleopatřina) flotila prostoru vybojovaném Antoniem a uprchla směrem k Egyptu. K naprostému zděšení Antoniových vojáků ji Marcus Antonius bez rozmýšlení následoval a opustil svoji armádu. Proč se tak stalo? Vždyť ze zbabělosti Marka Antonia nemůžeme podezřívat, svoji statečnost mnohokrát prokázal. Snad pohled na odplouvající Kleopatru mu zatemnil mysl. Opuštění Antoniovi vojáci přešli po několika dnech k Octavianovi.


Marcus Antonius se u Alexandrie ještě pokusil o odpor, ale bylo to jen zoufalství zlomeného muže. 1. září roku 30 př. n. l. vstoupil Octavianus do Alexandrie. Marcus Antonius spáchal sebevraždu. Kleopatra se ještě neúspěšně pokusila s Octavianem vyjednávat, ale představa, že by měla být vlečena v řetězech římskými ulicemi, v průvodu vítězného Octaviana, dohnala k sebevraždě i ji. Marcus Antonius a Kleopatra nakonec spočinuli v hrobce vedle sebe. Egypt se stal římskou provinciíí.
URL : https://www.valka.cz/Antonius-Marcus-t31302#112937 Verze : 2
Poznámka k přejmenování sedmého měsíce římského kalendáře (původně Quintilis - odkazuje na číslovku pět, ačkoliv jde o červenec; je to dáno tím, že v původním římském kalendáři začínal rok v polovině března, na začátku jara, tedy v době, kdy začínalo roční období vhodné k válečnému tažení; v době Caesarově už však byl Quintilis více než sto let sedmým měsícem roku, kteý začínal prvním lednem) - důsledkem této Antoniovy pocty Caesarovi je dodnes název července v mnoha evropských jazycích (angličtina, němčina, slovenština...), stejné je to v případě srpna (původně sextillis), který byl později taktéž Římany nazván na počest Augusta. Byl vybrán proto, že v něm zemřela Kleopatra (a později i sám Augustus, ale to tehdy nemohl nikdo tušit) a má - takříkajíc mimo pořadí - 31 dní, protože Augustus požadoval stejný počet dní jaký dostal Caesar ve "svém" měsíci Smile


K útěku Marca Antonia z rozhodující bitvy u Actia - jeho rozhodnutí je o to nepochopitelnější, že jeho pozemní armáda měla nad Octaviovou převahu a on sám byl jistě schopnějším velitelem (na souši) než jeho protivník. Jeho věrní vojáci na něj několik dní čekali, připraveni k boji, a teprve poté se zklamáni přidali na stranu Octavia. Marcus Antonius se pak staví na odpor až v Egyptě, když už nemá pražádnou šanci. Opravdu neexistuje rozumné vysvětlení pro takto nesmyslné jednání.
URL : https://www.valka.cz/Antonius-Marcus-t31302#112942 Verze : 1
A tu je jeho portrét.
URL : https://www.valka.cz/Antonius-Marcus-t31302#113451 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více