staršina Zinaida Michajlovna Tusnolobova-Marčenko - zdravotnice 849. střeleckého pluku Voroněžského frontu
(1920 – 1980)
Hrdinka Sovětského svazu
Narodila se 23. listopadu 1920 v chutoru Ševcovo ve Vitebské oblasti. Nedokončila střední školu, vdala se a začala pracovat jako laborantka ve městě Leninsk-Kuzněckij.
Když začala válka, absolvovala zdravotnické kurzy. Poté se přihlásila jako dobrovolnice do Rudé armády a v dubnu 1942 se stala sanitářkou roty samopalníků 849. střeleckého pluku 303. střelecké divize 60. armády. Během osmi měsíců svého působení na frontě vynesla pod palbou z boje a zachránila 128 raněných vojáků a důstojníků se zbraněmi a vysloužila si Řád Rudé hvězdy. Při bojích v Kurské oblasti v únoru 1943 byla těžce raněna do nohou a rukou. Lékaři jí sice zachránili život, ale stala se trvale invalidní a byla propuštěna z armády. Poté hovořila v rozhlase, kde vyprávěla svůj příběh. Na mnoha tancích a letadlech Rudé armády se záhy poté objevily nápisy „Za Zinu Tuslonovu“.
Dvanáct let po válce, ve které ztratila manžela, byla Z. M. Tuslonové-Marčenkové 6. prosince 1957 udělena Zlatá hvězda Hrdiny SSSR a na podzim 1965 jí Mezinárodní Červený kříž udělil Medaili Florence Nightingale. Žila se svým druhým mužem a jeho dvěma dětmi ve městě Polocku, kde 20. května 1980 zemřela.
(1920 – 1980)
Hrdinka Sovětského svazu
Narodila se 23. listopadu 1920 v chutoru Ševcovo ve Vitebské oblasti. Nedokončila střední školu, vdala se a začala pracovat jako laborantka ve městě Leninsk-Kuzněckij.
Když začala válka, absolvovala zdravotnické kurzy. Poté se přihlásila jako dobrovolnice do Rudé armády a v dubnu 1942 se stala sanitářkou roty samopalníků 849. střeleckého pluku 303. střelecké divize 60. armády. Během osmi měsíců svého působení na frontě vynesla pod palbou z boje a zachránila 128 raněných vojáků a důstojníků se zbraněmi a vysloužila si Řád Rudé hvězdy. Při bojích v Kurské oblasti v únoru 1943 byla těžce raněna do nohou a rukou. Lékaři jí sice zachránili život, ale stala se trvale invalidní a byla propuštěna z armády. Poté hovořila v rozhlase, kde vyprávěla svůj příběh. Na mnoha tancích a letadlech Rudé armády se záhy poté objevily nápisy „Za Zinu Tuslonovu“.
Dvanáct let po válce, ve které ztratila manžela, byla Z. M. Tuslonové-Marčenkové 6. prosince 1957 udělena Zlatá hvězda Hrdiny SSSR a na podzim 1965 jí Mezinárodní Červený kříž udělil Medaili Florence Nightingale. Žila se svým druhým mužem a jeho dvěma dětmi ve městě Polocku, kde 20. května 1980 zemřela.