Rozpočet tohoto webu pro rok 2018 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 87.861,- Kč Chci přispět
Za posledních 7 dní bylo 481 příspěvků vloženo, 1176 editováno a 793 zmoderováno. Statistiky
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb

Gracchus, Tiberius Sempronius

    Avatar
    Tiberius Sempronius Gracchus (163 př.n.l. - 133 př.n.l.) římský tribun lidu a reformátor


    Původem z vážené plebejské rodiny Semproniů. Narodil se v roce 163 př.n.l.. Jeho otec, Tiberius Sempronius Gracchus starší (zemřel 154 př.n.l.), byl vojevůdcem a významným římským politikem. Dosáhl nejvyšších magistratur, konsulské (dvakrát, roku 177 př.n.l. a roku 163 př.n.l.) a censorské (169 př.n.l.). Matka Tiberia Graccha mladšího, Cornelia, byla dcerou vojevůdce Scipiona Africana.


    Cornelia a Gracchus st. měli dvanáct dětí, ale pouze tři z nich se dožily dospělosti, dcera Sempronia a synové Tiberius a Gaius. Cornelia se po smrti svého manžela neprovdala, dokonce odmítla nabídku k sňatku od budoucího egyptského krále Ptolemaia VIII.. Svůj život tato žena těšící se všeobecné váženosti zasvětila výchově sých dětí.


    Osobnost Cornelie, ženy se smyslem pro spravedlnost a čestnost, zapůsobila i na mladého Tiberia Graccha. Jeho názory na společnost ovlivnili i jeho učitelé, především stoický filosof Gaius Blossius z Cumae, který patřil ke kritikům římského společenského zřízení. Po smrti Tiberia Graccha odešel Blossius do bývalého pergamského království a postavil se na stranu protiřímských povstalců. Pod vedením rétora Diofana se z Tiberia Graccha stal uznávaný řečník.


    V roce 149 př.n.l. se Tiberiova sestra Sempronia provdala za vojevůdce Scipiona Aemiliana. Sňatky mezi rody Semproniů a Scipionů byly tradicí a svědčí o vysokém postavení Semproniů.


    V roce 147 př.n.l. bylo Scipionovi Aemilianovi svěřeno imperium ve třetí punské válce (149 př.n.l. - 146 př.n.l.). Obléhání a dobytí Karthága se pod Scipionem Aemilianem účastní i Tiberius Gracchus, švagr a bratranec v jedné osobě. Přestože historie zná Tiberia Graccha jako politika, prokázal mladý Tiberius v bojích velikou statečnost.


    V roce 137 př.n.l. zastával Tiberius Gracchus úřad kvéstora v Hispánii. Větší část Hispánie byla už pacifikována, ale čtyřtisícové městečko Numantia na horním toku řeky Durius odolávalo Římanům celé roky. V roce 137 př.n.l. porazili bojovní Keltiberové římskou armádu konzula Gaia Hostilia Mancina. Z beznadějné situace zachránil římské vojsko kvéstor Tiberius Sempronius Gracchus, který sjednal s Keltibery mírovou dohodu.


    Ovšem Řím se s porážkou nesmířil. K Numantii přitáhnul Scipio Aemilianus. Mír, který sjednal Tiberius Gracchus označil za hanebný a urážlivý, a svým vlivem prosadil v římském senátu jeho zamítnutí. Od té doby panovalo mezi Tiberiem Gracchem a Scipionem Aemilianem otevřené nepřátelství. V roce 134 př.n.l. se Tiberius Gracchus vrátil do Říma. Nesouhlasil s tvrdým postupem proti povstalcům.


    Několik posedních desetiletí vedl Řím prakticky nepřetržitě války. Pokořil úhlavního nepřítele Kartágo a dobyl i jiná rozsáhlá území. V době Tiberiova návratu do Říma měl už Řím několik kolonií. Sicílii, Sardinii a Korsiku, Hispánii, Předalpskou Galii, Afriku, Illyrii a Makedonii. Do Říma plynulo obrovské bohatství zabavených státních pokladů dobytých zemí a desetitsíce otroků. Prospěch z vítězství ovšem nebyl spravedlivě rozdělen.


    Římská armáda byla v této době rekrutována ze svobodných římských občanů, rolníků. Vojákem se mohl stát pouze občan vlastnící pozemek. Mnozí vojáci, kteří si z vlastních prostředků museli obstarat zbroj, se po návratu domů ocitli zcela bez prostředků. Jejich pole zůstala ležet ladem a mnohdy propadla věřitelům. Mezi lety 169 př.n.l. - 135 př.n.l. přišlo o své pozemky na 20 000 římských občanů.


    Tiberius Gracchus k tomu nezůstal lhostejný a rozhodl se kandidovat na funkci tribuna lidu. Byl pobouřen tím, jak hanebně zacházel Řím s demobilizovanými vojáky, kteří za něj bojovali. Plútarchos nám cituje Tiberiova slova " I divoká zvířata, žijící v Itálii, mají svá doupata a pelechy, ale lidé bojující a umírající za Itálii, nemají kromě vzduchu a světla nic ". 10. prosince 134 př.n.l. byl Tiberius Sempronius Gracchus zvolen tribunem lidu na rok 133 př.n.l.. Svého nového mocenského postu se rozhodl využít pro prosazení pozemkové reformy. Sám jako voják v Africe nebo jako kvéstor v Hispánii poznal útrapy vojáků a byl obeznámen s problémy při verbování nových rekrutů.


    Tiberius Gracchus vystoupil s požadavkem, aby senát omezil velikost veřejných pozemků (ager publicus - pozemky ve vlastnictví "senátu a lidu římského"), získaných jako válečnou kořist, především za druhé punské války, nebo konfiskovaných za neloajalitu, které přednostně pronajímal velkostatkářům (latifundistům). Návrh nebyl nijak radikální, soukromých pozemků se netýkal. Tiberius Gracchus se odvolával na již existující, ale nerespektovaný, zákon z roku 367 př.n.l. (lex Liciniae Sextiae). Ten omezoval velikost pozemku na svobodného občana na 500 jiter (asi 125 hektarů), a na 1000 jiter (250 hektarů) pro rodinu s dospělými syny. Tiberius Gracchus navrhoval nadlimitní části pozemků konfiskovat za úhradu a, prostřednictvím tříčlenné komise, po 30 jitrech (7,5 hektaru) přidělit bezzemkům. Podle Tiberia Graccha by se Řím takto mohl zbavit starostí o nemajetné občany žijící na státní útraty, a tito proletarii (nebo capitae censi), by zvýšili počet svobodných římských občanů disponujících majetkem umožňujícím službu v armádě.


    Potřebnost reformy si uvědomovali i mnozí příslušníci nobility. Pro svůj návrh získal Tiberius Gracchus i svého tchána, prvního senátora (princeps senatus - jakýsi předseda senátu) Appia Claudia Pulchera. Tiberius se, v rozporu s rodinnou tradicí, oženil s dcerou Appia Claudia, Claudií. Reformu ostře kritizoval Scipio Aemilianus, a proto se pro návrh vyslovili, bez ohledu zda je reforma správná, i Aemilianovi odpůrci.


    Senátoři už po staletí nesměli obchodovat a podnikat v peněžnictví. Mnoho senátorů proto investovalo do pozemků a vlastnili latifundie, kde využívali laciné práce otroků, kterých byl, po vítězných válkách, na trhu nadbytek. V senátu proto Gracchův návrh neuspěl.


    Tiberius Gracchus se, z pozice tribuna lidu, obrátil přímo na lidové shromáždění. Tím, že obešel senát, se Tiberius Gracchus dopustil přestupku proti obyčejům (mos maiorum), nikoli však proti zákonům. Tím obstrukce neskončily. Gracchův kolega, tribun lidu Marcus Octavius, sám vlastník rozsáhlých pozemků, hlasování o pozemkové reformě vetoval. Tím se Tiberius Gracchus nenechal odradit. Prohlásil: "Může být tribunem lidu, kdo se staví proti zájmům lidu?". Tiberius Gracchus dal hlasovat o odvolání Marca Octavia a uspěl. Konzervativní Římané museli být v šoku, jak veto Marca Octavia, tak následné hlasování a zbavení funkce byly bezprecedentními činy. Ovšem teoreticky nebyl porušen žádný sepsaný zákon. Byl to ovšem drtivý průlom do zvykového římského práva.


    Senát odmítnul na provedení reformy poskytnout finance. Tiberius Gracchus se opět obrátil na lidové shromáždění a nechal odhlasovat použití peněz, které připadly Římu po smrti pergamského krále Attala III. Prozíravý Attalos se poučil z osudu sousedních států a v závěti "odkázal své království římskému lidu".


    Byla ustanovena tříčlenná komise, která měla rozdělovat půdu bezzemkům. Její složení mluví za vše. Kromě samotného Tiberia Graccha v ní byl i jeho mladší bratr Gaius Gracchus a Tiberiův tchán Apppius Claudius Pulcher.


    Situace se začala vyhrocovat. Scipio Aemilianus o Tiberiovi prohlásil, že se chce stát králem. Senát ho obvinil z tyranidy. Tiberius Gracchus vyhlásil, že se bude, opět v rozporu s obyčeji, ucházet o funkci tribuna lidu i na rok 132 př.n.l.. Senát vyzval konzuly, aby proti Tiberiovi Gracchovi zasáhli, ti však odmítli.


    V den voleb se v Římě shromáždili davy Tiberiových příznivců, kteří dorazili ze širokého okolí. Zmobilizovali se i jeho odpůrci z řad senátu a nobility. Ti sice nebyli tak početní, ale povolali do ulic své klienty (cliens byl svobodný člověk (nemusel být nutně římský občan), který za finanční podporu přijal závislost na svém patronovi (patronus) a zavázal se prosazovat patronovy zájmy - je to jeden z tradičních znaků římské společnosti pocházející z nejstarších dob a úzkostlivě dodržovaný). Došlo k hádkám o legalitu Gracchovy kandidatury, které přerostly do krvavých pouličních bitek. Toho využila úderná skupina vedená pontifikem P. Corneliem Scipionem Nasicou, která Tiberia Sempronia Graccha, spolu s jeho třemi sty příznivci, ubila holemi.


    V roce 130 př.n.l. zemřel Appius Claudius. Komise byla doplněna o dva členy, a přestože jí Scipio Aemilianus v roce 129 př.n.l. odebral některé pravomoci, v letech 132 př.n.l. - 125 př.n.l. přidělila 76 000 pozemků novým vlastníkům. Počet římských občanů se zvýšil z 319 000 na 395 000.


    Po několika letech na dílo svého bratra navázal Tiberiův bratr Gaius Gracchus, který byl zvolen tribunem lidu na rok 123 př.n.l. Vojenskou reformu v podobě profesionální armády však prosadil až Gaius Marius.
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/32577#117592Verze : 0