Alarich, náčelník Tervingů (Vizigótů) v letech 395-410
(kolem 370 - 410)
Přesné datum narození Alaricha, náčelníka germánských Tervingů není známo. Narodil se někdy kolem roku 370 na jednom z ostrovů v deltě Istru (Dunaje).
V roce 388 bojovali válečníci germánského kmene Tervingů, známějších spíše jako Vizigóti (východní Gótové) v armádě římského císaře Theodosia I. proti uzurpátorovi Maximovi (383 - 388). Po vítězné bitvě se cítili nedoceněni a zpochybňovali smlouvu (foedus) z roku 382. Proti rebelům zasáhnul v letech 390 - 391 Theodosius silou a porazil je.
Ohroženým Tervingům přišlo z Moesie na pomoc germánské vojsko, ve kterém byl i Alarich a v bitvě na řece Hebru (Marice) Theodosiovu armádu porazilo. Alarich využil krvavých mocenských bojů mezi náčelníky (Fravitta zavraždil Eriulfa a před krevní mstou uprchnul k Římanům) a obratně posiloval svoji pozici. V roce 392 byli Alarichovi Tervingové poraženi Theodosiovým vojevůdcem Flaviem Stilichonem, ale na císařův rozkaz nebyli zničeni. Theodosiovi I. se tento prozíravý tah vyplatil. 6. září 394 bojovalo na 20 000 Tervingů na Theodosiově straně v bitvě u Frigidu ( Vipava ) proti uzurpátorovi Eugeniovi ( 392 - 394 ). Ve vítězné bitvě bojoval i Alarich, ale ještě nebyl hlavním náčelníkem, Vizigótům velel náčelník Gainas. Se svým postavením byl Alarich nespokojen.
17. ledna 395 umírá císař Theodosius I. Veliký. Tervingové se už necítí být vázáni smlouvou, kteru s císařem uzavřeli v roce 382. Od roku 395 je Alarich nejvyšším náčelníkem Tervingů. Patří mezi odpůrce smlouvy z roku 382, ale nepomýšlí na úplný rozkol s Římským impériem, nyní rozděleným na západořímskou a východořímskou říši. Alarich chce vyjednat co nejlepší podmínky soužití a takticky lavíruje mezi oběma vládci, Theodosiovými syny, Honoriem, císařem Západu a Arcadiem, který vládne východořímské říši.
V roce 397 plení Alarich území Thessalie a Makedonie v Řecku. Dobývá Peiraieus, Spartu a Korinth. Vrchní velitel západořímské armády Flavius Stilicho se vylodí v Korinthu a Alaricha obklíčí v Elidě, v západním Peloponnésu, ale nechá ho uniknout do Epiru. Pravděpodobně kvůli dvým mocenským ambicím si Stilicho nepřeje Alarichovu likvidaci. V roce 397 nebo 398 je Alarich jmenován východořímským magistrem officiorum (kancléřem) Eutropiem vrchním velitelem vojsk v Illyrice (magister militum per Illyricum), pravděpodobně proto, aby ho udržel co nejdále od Konstantinopole. O Illyricu vedou obě poloviny říše, Východořímská i Západořímská spor.
V letech 401 - 403 podniká Alarich, podněcovaný východořímským císařem Arcadiem, první výpad do Itálie a oblehne sídelní město západořímských císařů Mediolanum ( Milán ). Stilicho stahuje posily z Británie a Rýna. 6. dubna 402 svedou oba vojevůdci nerozhodnou bitvu u Pollentie. V roce 403 musí pod tlakem svých náčelníků přijmout Stilichonovu nabídku. Alarich má obdržet výkupné a má z Itálie odejít. Alarich naoko ustupuje, ale hodlá zaútočit na Veronu. Alarich netuší, že Stilicho je špehy o jeho proradném úmyslu informován, zaútočí na Veronu a je Stilichonem drtivě poražen. Zbytky Alarichovy armády nechá Stilicho uniknout.
Nakonec se Alarich se Stilichonem dohodnou. Alarich přechází na stranu západního Říma ( nyní je magistrem militum per Illyricum z rozhodnutí císaře Honoria ) a je dohodnuto tažení proti Arcadiovi. Jako potvrzení spojenectví přichází k Alarichovi jako rukojmí Flavius Aetius. Po vpádu Vandalů, Suébů a Alanů v roce 406, využívá Alarich situace a nutí západořímský senát k vyplacení 4 000 liber zlata, jako náhrady za své vojenské přípravy k neuskutečněnému tažení proti Konstantinopoli.
Po Stilichonově pádu v prosinci 408, Alarich poprvé obléhá Řím a dostane se mu velikého výpalného, na 5 000 liber zlata, 30 000 liber stříbra a 3 000 liber pepře. Alarichovo vojsko je posíleno 30 000 germánskými vojáky, kteří po Stilichonově zavraždění dezertovali ze západořímské armády. K Alarichovi se přidává i 40 000 germánských otroků.
V roce 409 stojí Alarich znovu před branami Říma, posílen vojskem svého švagra Athaulfa. Na Alarichův nátlak je senátem jmenován nový císař Attalus Priscus (císařem v letech 409 - 410 a poté i v letech 414 - 415), který obratem jmenuje Alaricha vrchním velitelem západořímské armády. Nový císař plánuje, v souladu s Alarichovým přáním, invazi do bohaté severní Afriky. Attalus Priscus požaduje, aby se útoku neúčastnili Alarichovi vojáci, obává se, že by si Alarich zabral Afriku pro sebe. Alarich je rázem se svým loutkovým císařem nespokojen, sesadí ho, a znovu táhne k římským hradbám.
V srpnu 410 oblehne Alarich Řím potřetí a 24. srpna 410 do něho vstoupí bránou Salaria. Podle jedné verze mu Portu Salaria otevřeli germánští otroci, které před tím daroval římským patriciům, ale hovoří se i o křesťance Faltonii Probě, manželce jednoho senátora, která tímto činem údajně chtěla zachránit obyvatele města před útrapami obléhání. Tři dny plení Alarichovi vojáci Řím, Věčné město, které nedokázal dobýt ani slavný Hannibal. Alarich sám je ariánský křesťan a chrámy a lidé v nich jsou ušetřeny. Po třech dnech město opouští s velikou kořistí a vznešeným rukojmím, sestrou císaře Honoria, budoucí císařovnou Gallou Placidií.
Alarich táhne do jižní Itálie. Z Regia (Reggio di Calabria) se chce přeplavit do severní Afriky, ale nepřízeň počasí mu v tom zabrání. Obrací se zpět na sever, ale záhy umírá u Consentie (Cosenza v Kalábrii). Podle pověsti byl Alarich pohřben v korytě řeky Busentus (Busento). Alarichovým nástupcem se stal jeho švagr Athaulf.
(kolem 370 - 410)
Přesné datum narození Alaricha, náčelníka germánských Tervingů není známo. Narodil se někdy kolem roku 370 na jednom z ostrovů v deltě Istru (Dunaje).
V roce 388 bojovali válečníci germánského kmene Tervingů, známějších spíše jako Vizigóti (východní Gótové) v armádě římského císaře Theodosia I. proti uzurpátorovi Maximovi (383 - 388). Po vítězné bitvě se cítili nedoceněni a zpochybňovali smlouvu (foedus) z roku 382. Proti rebelům zasáhnul v letech 390 - 391 Theodosius silou a porazil je.
Ohroženým Tervingům přišlo z Moesie na pomoc germánské vojsko, ve kterém byl i Alarich a v bitvě na řece Hebru (Marice) Theodosiovu armádu porazilo. Alarich využil krvavých mocenských bojů mezi náčelníky (Fravitta zavraždil Eriulfa a před krevní mstou uprchnul k Římanům) a obratně posiloval svoji pozici. V roce 392 byli Alarichovi Tervingové poraženi Theodosiovým vojevůdcem Flaviem Stilichonem, ale na císařův rozkaz nebyli zničeni. Theodosiovi I. se tento prozíravý tah vyplatil. 6. září 394 bojovalo na 20 000 Tervingů na Theodosiově straně v bitvě u Frigidu ( Vipava ) proti uzurpátorovi Eugeniovi ( 392 - 394 ). Ve vítězné bitvě bojoval i Alarich, ale ještě nebyl hlavním náčelníkem, Vizigótům velel náčelník Gainas. Se svým postavením byl Alarich nespokojen.
17. ledna 395 umírá císař Theodosius I. Veliký. Tervingové se už necítí být vázáni smlouvou, kteru s císařem uzavřeli v roce 382. Od roku 395 je Alarich nejvyšším náčelníkem Tervingů. Patří mezi odpůrce smlouvy z roku 382, ale nepomýšlí na úplný rozkol s Římským impériem, nyní rozděleným na západořímskou a východořímskou říši. Alarich chce vyjednat co nejlepší podmínky soužití a takticky lavíruje mezi oběma vládci, Theodosiovými syny, Honoriem, císařem Západu a Arcadiem, který vládne východořímské říši.
V roce 397 plení Alarich území Thessalie a Makedonie v Řecku. Dobývá Peiraieus, Spartu a Korinth. Vrchní velitel západořímské armády Flavius Stilicho se vylodí v Korinthu a Alaricha obklíčí v Elidě, v západním Peloponnésu, ale nechá ho uniknout do Epiru. Pravděpodobně kvůli dvým mocenským ambicím si Stilicho nepřeje Alarichovu likvidaci. V roce 397 nebo 398 je Alarich jmenován východořímským magistrem officiorum (kancléřem) Eutropiem vrchním velitelem vojsk v Illyrice (magister militum per Illyricum), pravděpodobně proto, aby ho udržel co nejdále od Konstantinopole. O Illyricu vedou obě poloviny říše, Východořímská i Západořímská spor.
V letech 401 - 403 podniká Alarich, podněcovaný východořímským císařem Arcadiem, první výpad do Itálie a oblehne sídelní město západořímských císařů Mediolanum ( Milán ). Stilicho stahuje posily z Británie a Rýna. 6. dubna 402 svedou oba vojevůdci nerozhodnou bitvu u Pollentie. V roce 403 musí pod tlakem svých náčelníků přijmout Stilichonovu nabídku. Alarich má obdržet výkupné a má z Itálie odejít. Alarich naoko ustupuje, ale hodlá zaútočit na Veronu. Alarich netuší, že Stilicho je špehy o jeho proradném úmyslu informován, zaútočí na Veronu a je Stilichonem drtivě poražen. Zbytky Alarichovy armády nechá Stilicho uniknout.
Nakonec se Alarich se Stilichonem dohodnou. Alarich přechází na stranu západního Říma ( nyní je magistrem militum per Illyricum z rozhodnutí císaře Honoria ) a je dohodnuto tažení proti Arcadiovi. Jako potvrzení spojenectví přichází k Alarichovi jako rukojmí Flavius Aetius. Po vpádu Vandalů, Suébů a Alanů v roce 406, využívá Alarich situace a nutí západořímský senát k vyplacení 4 000 liber zlata, jako náhrady za své vojenské přípravy k neuskutečněnému tažení proti Konstantinopoli.
Po Stilichonově pádu v prosinci 408, Alarich poprvé obléhá Řím a dostane se mu velikého výpalného, na 5 000 liber zlata, 30 000 liber stříbra a 3 000 liber pepře. Alarichovo vojsko je posíleno 30 000 germánskými vojáky, kteří po Stilichonově zavraždění dezertovali ze západořímské armády. K Alarichovi se přidává i 40 000 germánských otroků.
V roce 409 stojí Alarich znovu před branami Říma, posílen vojskem svého švagra Athaulfa. Na Alarichův nátlak je senátem jmenován nový císař Attalus Priscus (císařem v letech 409 - 410 a poté i v letech 414 - 415), který obratem jmenuje Alaricha vrchním velitelem západořímské armády. Nový císař plánuje, v souladu s Alarichovým přáním, invazi do bohaté severní Afriky. Attalus Priscus požaduje, aby se útoku neúčastnili Alarichovi vojáci, obává se, že by si Alarich zabral Afriku pro sebe. Alarich je rázem se svým loutkovým císařem nespokojen, sesadí ho, a znovu táhne k římským hradbám.
V srpnu 410 oblehne Alarich Řím potřetí a 24. srpna 410 do něho vstoupí bránou Salaria. Podle jedné verze mu Portu Salaria otevřeli germánští otroci, které před tím daroval římským patriciům, ale hovoří se i o křesťance Faltonii Probě, manželce jednoho senátora, která tímto činem údajně chtěla zachránit obyvatele města před útrapami obléhání. Tři dny plení Alarichovi vojáci Řím, Věčné město, které nedokázal dobýt ani slavný Hannibal. Alarich sám je ariánský křesťan a chrámy a lidé v nich jsou ušetřeny. Po třech dnech město opouští s velikou kořistí a vznešeným rukojmím, sestrou císaře Honoria, budoucí císařovnou Gallou Placidií.
Alarich táhne do jižní Itálie. Z Regia (Reggio di Calabria) se chce přeplavit do severní Afriky, ale nepřízeň počasí mu v tom zabrání. Obrací se zpět na sever, ale záhy umírá u Consentie (Cosenza v Kalábrii). Podle pověsti byl Alarich pohřben v korytě řeky Busentus (Busento). Alarichovým nástupcem se stal jeho švagr Athaulf.
