Sacher, Vilém

Generálporučík Vilém Sacher - velitel dělostřelectva 3. čs. samostatné brigády v SSSR, spisovatel


(1907 - 1987)



Narodil se 17. února 1907 v Prostějově jako syn krejčího. Po maturitě v roce 1925 nastoupil na Vojenskou akademii
v Hranicích, kterou ukončil v roce 1927 jako poručík dělostřelectva. Po následném studiu na dělostřelecké škole v Olomouci sloužil až do roku 1932 v různých funkcích u dělostřeleckého pluku v Rokycanech. Současně studoval jazyky a absolvoval státní zkoušku z maďarštiny a francouzštiny. Od roku 1935, již jako nadporučík, studoval na Vysoké vojenské škole v Praze, kterou úspěšně zakončil o dva roky později. Poté byl v hodnosti kapitána přidělen na velitelství 3. jezdecké brigády v Bratislavě v rámci předepsané jednoroční praxe. Po jejím ukončení v létě 1938 byl převeden do skupiny důstojníků generálního štábu jako přednosta 4. oddělení 3. rychlé divize na Slovensku. V této funkci setrval až do vyhlášení samostatného Slovenska v únoru 1939, kdy se vrátil do Čech. Po likvidaci čs. branné moci odešel z armády a stal se úředníkem Elektrických podniků hlavního města Prahy.


Od počátku okupace se zapojil do odbojové činnosti v rámci Obrany národa, kde spolupracoval s pplk. J. Balabánem. Když na jeho stopu přišlo gestapo, přešel v únoru 1940 hranice protektorátu a přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Řecko se dostal do Sýrie. Odtud pak odcestoval do Francie, kde se přihlásil k k československému vojsku. Byl zařazen ke štábu dělostřelectva 1. čs. divize, se kterou byl po francouzské kapitulaci v červenci 1940 evakuován do Velké Británie. Tam byl v září téhož roku přidělen do štábu nově vzniklé 1. čs. smíšené brigády jako přednosta jejího 2. oddělení (zpravodajství). V březnu 1941 se v hodnosti štábního kapitána ujal řízení 1. oddělení brigády a v dubnu 1942 absolvoval zvláštní parakurz ve Wilmslow. Po stáži u britské výsadkové divizi v květnu 1943 rozhodlo MNO o jeho odeslání do SSSR.


Pro své zkušenosti byl major V. Sacher Velitelstvím čs. vojenských jednotek v SSSR přidělen k formující se 2. čs. samostatné paradesantní brigádě do Jefremova, kde se 9. ledna 1944 ujal funkce náčelníka štábu. Jeho bojovému nasazení zabránila autonehoda v červnu 1944, při které byl těžce zraněn. Přesto měl zásadní podíl na vybudování a výcviku brigády, za což obdržel Československou vojenskou medaili Za zásluhy I. stupně a Československý válečný kříž 1939. Od srpna 1944 konal službu u 3. čs. samostatné brigády jako velitel dělostřelectva. V této funkci se zúčastnil bojů Karpatsko-dukelské operace, osvobozování Polska, Slovenska a Moravy. Stal se nositelem dalších vyznamenání, včetně dalších dvou Československých válečných křížů 1939, sovětského Řádu Vlastenecké války I. stupně a polského Grunwaldského kříže III. stupně. Po válce k nim ještě přibyl Československý vojenský řád bílého lva Za vítězství II. stupně a Řád Slovenského národního povstání I. stupně. Kromě toho byl v dubnu 1945 povýšen do hodnosti podplukovníka.


Po osvobození zůstal v armádě a již 30. června 1945 se ujal funkce náčelníka štábu dělostřelectva 2. vojenské oblasti v Táboře. V prosinci téhož roku byl vyslán na Vyšší akademii generálního štábu K. J. Vorošilova do Moskvy, kterou ukončil jako plukovník v květnu 1947. Poté byl přidělen na MNO jako přednosta 3. oddělení, kde zorganizoval armádní vystoupení na XI. všesokolském sletu v červnu 1948 se skupinovým seskokem parašutistů. Armádní sportovní činnosti se věnoval i v následujících letech, kdy stál u zrodu ATK, pozdějšího armádního sportovního klubu DUKLA. V dubnu 1949 se stal velitelem 5. dělostřelecké divize v Kolíně jako brigádní a v následujícím roce i divizní generál. Na jaře 1951 byl jako politicky nespolehlivý propuštěn z armády a následně vystěhován z Prahy do Skalice u České Lípy. Tam nastoupil k lisu v místní Tatrovce jako dělník, později pracoval v zemědělství i lesnictví. Od roku 1955 dělal číšníka v Jablonci, Doksech, Lázních Libverda, Mariánských Lázních a ve Špindlerově Mlýně. Dotáhl to až na provozního vedoucího vojenské zotavovny v Praze. Teprve v roce 1966 dosáhl plné rehabilitace a navrácení hodnosti. Následně se stal ředitelem hotelu Junior v Praze a předsedou klubu DUKLA.


Napsal knihy Pod rozstříleným praporem a Na počátku stála smrt, které vyšly krátce po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Jeho odmítavý postoj k této události vedl počátkem roku 1970 k propuštění ze zaměstnání a zákazu vydávání jeho knih. Tak se podruhé ve svém životě zapojil do odboje, stal se disidentem a jedním z prvních signatářů Charty 77. Za to byl degradován na vojína v záloze a zbaven všech vyznamenání. Jeho kniha Krvavé velikonoce vyšla v samizdatu a Josef Škvorecký ji následně vydal ve svém vydavatelství v Kanadě. Vilém Sacher zemřel v Praze 14. srpna 1987.


Dne 15. ledna 1990 byl rozkaz o jeho degradaci zrušen a V. Sacherovi byla přiznána hodnost generálporučíka a byla mu navrácena všechna vyznamenání a řády.


Zdroj: Vojenské osobnosti československého odboje 1939 - 1945, kol. autorů