97. Gruppo Autonomo CT
15.března 1943 byla nově ustanovena 97. Gruppo jako stíhací z původní 97. Gruppo Autonomo BT, složená z 226. sq a 227. sq, které na letišti v Ciampinu obdržely dvoumotorové Romeo Ro.57bis. Bohužel letoun se ukázal být nevhodným pro původní záchytné stíhání, hlavně kvůli nedostatečné stoupavosti a rychlosti. Letadla byla upravena pro střemhlavé bombardování a sloužila při nácviku útoků na pozemní cíle. V průběhu června byl pro testovací a porovnávací účely dodán také prototyp letounu Breda 201 vybaveným motorem Daimler-Benz DB-601. Zkoušela se také noční stíhací varianta bombardéru Cant Z-1018, které díky nespolehlivosti motorů nedopadly úspěšně.
V červnu 1943 jednotka uskutečnila jeden hotovostní start, doprovod konvoje a dvě protiponorkové hlídky. Dne 13. července 1943 bylo deset z patnácti Ro.57bis zničeno při náletu asi 300 strojů B-24 na letiště v Crotone. Zbývající čtyři letuschopné stroje přeletěly do Tarquinie a byly udržovány s využitím náhradních dílů z vraků ze základen Ciampino a Naples, Aeroporto Militare del Campo di Marte di Ugo Niutto / . Jednotka byla definivitně rozpuštěna 10.srpna 1943.
15.března 1943 byla nově ustanovena 97. Gruppo jako stíhací z původní 97. Gruppo Autonomo BT, složená z 226. sq a 227. sq, které na letišti v Ciampinu obdržely dvoumotorové Romeo Ro.57bis. Bohužel letoun se ukázal být nevhodným pro původní záchytné stíhání, hlavně kvůli nedostatečné stoupavosti a rychlosti. Letadla byla upravena pro střemhlavé bombardování a sloužila při nácviku útoků na pozemní cíle. V průběhu června byl pro testovací a porovnávací účely dodán také prototyp letounu Breda 201 vybaveným motorem Daimler-Benz DB-601. Zkoušela se také noční stíhací varianta bombardéru Cant Z-1018, které díky nespolehlivosti motorů nedopadly úspěšně.
V červnu 1943 jednotka uskutečnila jeden hotovostní start, doprovod konvoje a dvě protiponorkové hlídky. Dne 13. července 1943 bylo deset z patnácti Ro.57bis zničeno při náletu asi 300 strojů B-24 na letiště v Crotone. Zbývající čtyři letuschopné stroje přeletěly do Tarquinie a byly udržovány s využitím náhradních dílů z vraků ze základen Ciampino a Naples, Aeroporto Militare del Campo di Marte di Ugo Niutto