Vojenská terminologie

Rozpočet tohoto webu pro rok 2018 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 87.861,- Kč Chci přispět
Za posledních 7 dní bylo 368 příspěvků vloženo, 1670 editováno a 278 zmoderováno. Statistiky
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb

Vojenská terminologie

    Avatar
    Aneb jaký je rozdíl mezi dělem a kanonem, kapesní bitevní lodí a bitevní lodí, samopalem a automatickou puškou ... prostě vše, co je třeba vysvětlit, abych se i amatér dobře orientoval a získal přehled ...
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/380#2038Verze : 0
    MOD
    Avatar
    k tej terminologii. bol som pred dvoma mesiacmi pozriet na hrade v Starej Lubovni (severovychod slovenska) a ta dievcina co tam robila "odborny sprievod" bola vo vojenskej terminologii vyslovene dobra


    napr. : v tejto sale je vystava chladnych zbrani, chladnymi sa nazyvaju preto, lebo sa s nimi chladnokrvne zabijalo Very Happy
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/380#15418Verze : 0
    Avatar
    To Coriolanus


    Prosím Ťa, opíš to podrobnejšie, lebo už z toho čo si napísal tuším, že to musel byť nezabudnuteľný zážitok. Pravdepodobne si bol svedkom zrodu novej vojenskej terminológie a možno aj čohosi iného.


    Mám rád takéto perly.
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/380#15420Verze : 0
    Avatar
    Bitevní loď versus "kapesní" bitevní loď:


    Bitevní loď byla v době své slávy nejmohutnější válečnou lodí. Silná výzbroj, silné pancéřování, úkol především vybojovávat bitvy se svazy protivníka, ostřelovat pobřeží. Bitevní křižník je jen o něco lehčí a rychlejší na úkor pancéřování.
    Německo však po WWI bitevní lodě stavět nesmělo, mohlo nejvýše těžké křižníky, což jsou lodě o třídu výzbroje a pancéřování níže. Němci proto přišli se šalamounským řešením: navrhli zcela nový typ lodě, který sice svou velikostí a pancéřováním odpovídal těžkému křižníku, ale výzbrojí se již blížil menšímu bitevnímu křižníku. Této nové lodi začali říkat "kapesní bitevní", a jejím úkolem bylo převahou ráže hlavních 6ti 280mm děl ničit nepřátelské křižníky, lehké i těžké, a při střetu s bitevní lodí protivníka využít své větší rychlosti, a odpoutat se.


    Německo postavilo celkem 3 kapesní bitevní lodě, z nichž nejslavnějším se stal příběh té se jménem Graf Spee - honička a bitva mezi ní a britskými křižníky u jihoamerického pobřeží se stala stejně legendární, jako hon na bitevní loď Bismarck.
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/380#15764Verze : 0
    Avatar
    To Hasen
    Je to presné. Na druhej strane, už v tomto obchádzaní zákazov je jasne vidieť nemeckú expanziu a prípravu na vojnu, ktorej cieľom bolo
    "ovládnutie sveta". Ako to nakoniec dopadlo, všetci vieme.
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/380#15765Verze : 0
    Avatar
    "Přípravu na vojenskou expanzi za účelem ovládnutí celého světa" -
    - tak to vidíme dnes, když II.sv.válka je již historií, a lecos známe z jejího vzniku a průběhu.
    Tenkrát to, ale byla v očích /a nejen/ Němců snaha o rovnovážný stav vlivu v Evropě, ale i /když mluvíme o loďtvu/ v zámořských teritoriích.
    U Němců pak samozřejmě pocit potupy z Versailské smlouvy, a jejích následků. Že by v době stavby prvních nových lodí uvažovali o celosvětové válce, se dá pochybovat.
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/380#15857Verze : 0
    Avatar
    Měl bych několik upřesnění k předchozím příspěvkům. Kapesní bitevní loď je termín užívaný mimo německo, objevil se v Británii a měl tak trochu hanlivý přízvuk, němci sami ji nazývali docela normálně "Panzerschip" pancéřová loď. myslím že brity jejich posměch přešel když zjistili kvality těchto nádherných lodí, nebyly nikdy určeny k vybojování bitev v nějakém "ovládnutí světa" jak tu kdosi naznačil, jejich účelem bylo v případě války působit proti britskému obchodu, pokud by se setkali se silným nepřítelem měli díky své rychlosti možnost uprchnout, na rychlé křižníky pak stačila jejich silná děla, tedy žádné ovládnutí světa.
    Pokud jde o dělenou munici u houfnic je hlavním důvodem to že u nábojky se reguluje velikost nálože a tím i dostřel, proto se dělená munice užívá i u zbraní relativně malé ráže (105 a 122mm) obdobně se to užívá i u námořních kanonů. Pokud jste někdy na vojně dělostřelcům říkali pytlíkáři tak se to vztahuje právě na tohle prach je totiž v nábojce uložen v malých pytlících a podle zvoleného dostřelu se ubírá.
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/380#36201Verze : 0
    Avatar
    Samopal X útočná puška


    Samopal


    Poprvé se objevil v 1.WW jako odpověď na potřebu kompaktní zbraně pro boj v zákopech. Samopal je relativně malá, lehká, kompaktní zbraň, střílející v dávkách nebo po jedné čí více ran. Zásobník má většinou kolem 30 nábojů. Nejčastější ráže je 9 mm. Samopal je konstruován pro boj zblízka, jeho účinný dostřel je tedy málokdy přes 100m. Některé nejznámější: P90, MP5, náš Škorpion, MP 40, PPŠH - 41.


    Útočná puška


    Je hlavní bojovou zbraní moderního pěšáka. Je větší a težší než samopal. Ráže je buď 7,62 NATO (starší) nebo 5,56 NATO. Ruské zbraně (série AK atd...) mají parametry trochu jiné (ekvivalentně k 5,56mm mají 5,45mm). Dostřel ÚT je kolem 500m. ÚT vznikla v Německu, kde se po zkušenostech z bojů volalo po zbrani, jež by měla přiměřený dostřel (na co dostřel 1 km?) a velkou palebnou sílu. Vznikla MP 43 (StG44) jež se stala základem pro ostatní. Některé nejznámější: Steyr AUG, slavná M-16, ještě slavnější série AK, FN FAL.
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/380#211232Verze : 0
    Avatar

    Citace - Delawar :

    Samopal X útočná puška

    rozdíl je především v náboji respektive množství prachové náplně, samopal používá pistolové střelivo, útočná puška nikoli
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/380#211253Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Vzhledem k tomu že v současnosti se často v novinách a literatuře setkávám s mylným zaměňováním základních kategorií bojových letadel,pokusím se toto členění trochu osvětlit (transportní a kurýrní letouny vynechávám)


    Stíhací letouny:


    Stíhací letouny jsou letouny schopné vzdušného boje a velkou letovou rychlostí a obratností.Jejich hlavním úkolem je vzdušné napadání a likvidace nepřátelských letounů všech kategorií
    První stíhací letouny vznikly v průběhu I.světové války jako prostředek k likvidaci něpřátelských bombardovacích,zvědných (průzkumných) a pozorovacích letounů.Původně šlo o přestavbu stávajících zvědných a pozorovacích letounů,které byly vybaveny kulometem pro střelbu na něpřítele (mimo kulometů se experimantovalo i s řadou dalších bojových prostředků-pistole,pušky,pily,kotvy-které se ale neosvědčily),který byl buď pevně nainstalovaný se střelbou mimo okruh otáčející se vrtule nebo pohyblivý obsluhovaný pozorovatelem (u dvoumístných letounů).Prvního rozsáhlejšího úspěchu na poli stíhacích letounů dosáhli Francouzi u nichž byla jako první vyřešena střelba skrz okruh vrtule (instalací umrtvovacích klínů na vrtulové listy) což umožnilo nejvýhodnější a nějúčinější střelbu na nepřítele.Vskutku revolučním byl potom vynález synchronizátoru,který jako první zkonstruovali němečtí konstruktéři (někdy je jako autor synchronizátoru uváděn holandský konsturktér Anthony Fokker,který pracoval pro německé letectvo) a tak se jim podařilo na krátkou dobu zvrátit průběh letecké války na stranu německa a jeho spojenců.Ke konci I.světové války už stíhací letouny představovaly nejdůležitější letouny na bojišti a jejich ýzbroj byla zesílena dalšími kulomety nebo kanony.V průběhu II.světové války byly stíhací letouny nejrozšířenější letouny na frontě a jejich působením byla rozhodnuta nejedna bitva (kupříkladu slavná Bitva o Británii) a řada typů byla uzpůsobena nebo přímo zkonstruována pro námořní službu na palubách letadlových lodí.Některé typy stíhacích letounů začaly přebírat i roli stíhacích bombardérů přičemž tyto kategorie jsou v současnosti již prakticky sloučeny.Dalším významným krokem v dějinách stíhacích letounů bylo (mimo zavedení turbínových motorů) zavedení řízených protivzdušných střel,které stíhacím letounům umožnily rozšířit svůj bojový dosah až přes hranici 100 km a v současnosti představují hlavní bojovou složku výzbroje stíhacích letounů.
    Specifické kategorie stíhacích letounů (používá se pouze u některých typů:
    Frontové stíhací letouny-letouny určené k napadání stíhacích bombardovacích,bitevních a průzkumných letounů v blízkosti fronty.Jejich charakteristickou vlastností je vysoká obratnost,vysoký přebytek motorové síly a lehčí výzbroj přičemž tyto požadavky jsou kompenzovány nižší zásobou paliva.Typickým představitelem je Mikojan-Gurevič MiG-29
    Přepadové stíhací letouny-Stíhací letouny s lehčí výzbrojí,vysokou stoupavostí a velkým přebytkem motorické síly.Jejich hlavním úkolem je defenzivní stíhací činnost při obraně objektů či oblasti. Typickým představitelem jsou letouny Mikojan-Gurevič MiG-23.
    Strategické stíhací letouny-Letouny jejichž výzbroj je předurčuje pro napadání strategických bombardérů na velkou vzdálenost a ve velkých výškách.Typickým představitelem je letoun Mikojan-Gurevič MiG-31


    Stíhací bombardéry:


    Stíhací bombardéry představují stíhací letouny,které mají možnost vést protizemní boj (především se zaměřením na likvidaci lehce pancéřovaných cílů a živé síly) a zároveň mají zachovánu velkou rychlost a schopnost vést ofenzivní vzdušný boj (i s podvěšenou protipozemní výzbrojí) což jsou charakteristické vlastnosti stíhačů.Úkolem těchto letounů je obvykle napadání nepřátelského zásobování a taktických cílů v oblasti fronty a za frontou.Obvykle jde o stíhací letouny vybavené protizemní výzbrojí.
    Vznik této kategorie je datován do 30.let kdy první stíhací bombardéry vznikly v Německu vyzbrojením stíhaček Messerschmitt Bf-109 pumovým závěsníkem (experimenty s pumami na stíhačkách se uskutečňovaly již za 1.světové války ale letouny byly svým velkým zatížením deklasovány na úroveň lehkých bombardérů a s podvěšenou výzbrojí nebyly schopné ofenzivního vzdušného boje).V průběhu druhé světové války se tato třída letounů rozšířila především ve spojeneckých letectvech kde byly na stíhací bombardéry zavěšovány pumy a neřízené rakety pro útoky na nepřátelské zásobovací a transportní kolony a vlaky.Po druhé světové válce se objevilo několik specializovaných stíhacích-bombardérů (Suchoj Su-7) ale většina nově vzniklých stíhaček změnou podvěšené výzbroje schopna zastávat úkoly stíhacích bombardérů.V současnosti je tato kategorie prakticky sloučena s kategorií stíhacích letadel přičemž typickým představitelem tohoto slučování úloh jsou například letouny General Dynamics F-16


    Bombardovací letouny


    Bombardovací letouny jsou letouny určené k vedení výhradně protipozemního a protilodního boje bez možnosti vést ofenzivní vzdušný boj.
    Bombardovací letouny vznikly v období I.světové války vyzbrojením pozorovacích a průzkumných letounů pumami.Základním předpokladem úspěšného plnění bombardovacích úkolů byla nejen silná pumová výzbroj ale i dostatečná defenzivní výzbroj složená obvykle z pohyblivých kulometů.V průběhu obou světových válek se bombardovací letouny a jejich účinnost obrovským způsobem rozvinula přičemž vrcholem jejich vývoje bylo zavedení jaderných zbraní do jejich arzenálu čímž bombardovací letouny dostaly do rukou nejničivější zbraň.Po II.světové válce byla výzbroj bombardovacích letounů nadále vylepšena zavedením řízených protizemních střel a střel s plochou dráhou letu čímž se bojový dosah bombardovacích letounů rozvinul až na vzdálenosti přes 200 kilometrů a zavedením technologie Stealth do jejich konstrukce (tato modifikace ale slouží především pro vlastní defenzivu letounu).Po roce 1980 ale začíná postupný úbytek klasických bombardovacích letounů kvůli vysokým nákladům a náročnosti obsluhy (bombardovací letouny byly v řadě případů postupně nahrazeny stíhacími bombardéry a bitevními letouny).
    Kategorie bombardovacích letounů (obvyklá metoda útoku je horizontální bombardování):
    Lehké bombardéry:Bombardovací letouny (obvykle jedno či dvoumotorové) s obvykle vyšší rychlostí a nižší váhou nesené bombardovací výzbroje (obvykle do 3 tun).Slouží obvykle k operacím v blízkosti fronty.Typickým představitelem je například letoun Republic F-105D
    Střední (taktické) bombardéry:Bombardovací letouny (obvykle jedno či dvoumotorové) určené k napadání taktických cílů v blízkosti fronty a za frontou.Váha nesené bombardovací výzbroje se obvykle pohybuje do 5 tun.Typickým představitelem je například letoun Suchoj Su-24
    Těžké (strategické) bombardéry:Bombardovací letouny (obvykle tří a více motorové) s dlouhým doletem,silnou defenzivní výzbrojí a vysokou váhou nesené výzbroje.Jsou určeny k napadání strategických cílů daleko za frontou.Typickým představitelem je například letoun Boeing B-52.
    Specifické kategorie bombardovacích letounů (dle výzbroje a způsobu útoku):
    Střemhlavý bombardér:Obvykle lehký nebo střední bombardovací letoun pro napadání bodových cílů v blízkosti fronty a za frontou přičemž letoun na cíl útočí střemhlavým náletem.Typickým představitelem je například letoun Junkers Ju-87
    Torpédový bombardér:Obvykle lehký nebo střední bombardovací letoun určený pro protilodní boj.Hlavní výzbroj letounu tvoří letecká torpéda.Typickým představitelem je například letoun Fairey Swordfish
    Protiponorkový bombardér:Obvykle lehký nebo střední bombardér určený a vybavený pro protiponorkový boj.Obvyklou výzbroj tvoří letecká protiponorková torpéda a hlubinné nálože.Typickým představitelem je například letoun Lockheed P-3C Orion


    Průzkumné (zvědné) letouny
    Průzkumné letouny jsou určeny pro fotografický a radiotechnický průzkum nepřátelského území.
    Průzkumné letouny byly vůbec první bojové letouny používané za I.světové války.Obvykle byly vybaveny fotokamerou (některé měly na palubě i černou komoru pro vyvolávání snímků) pro zjišťování informací v nepřátelském týlu.Postupně byly některé průzkumné letouny vybavovány radiostanicemi pro rychlé předávání zjištěných poznatků při řízení dělostřelecké palby.Úkoly průzkumných letounů se více specializovaly v průběhu II.světové války kdy vznikly specializované kategorie průzkumných letounů (letouny určené pro taktický a strategický průzkum) pro které byly zkonstruovány nebo upraveny letouny vyhovující jejich parametrům.Po II.světové válce byly s nástupem a rozvojem kosmonautiky a vznikem průzkumných družicových systémů postupně zrušeny strategické průzkumné letouny a v současnosti se využívají prakticky jen letouny pro taktický průzkum,které se obvykle modifikují zavěšením průzkumného kontejneru na klasický stíhací ,stíhací bombardovací nebo lehký bombardovací letoun.
    Kategorie průzkumných letounů:
    Taktické průzkumné letouny:Letouny určené pro průzkum nepřátelských pozic a objektů v blízkosti fronty a za frontou.Průzkum obvykle probíhá v malých a středních výškách.Dnes téměř bez výjimky vyznikají modifikací stíhacích letounů a lehkých bombardérů podvěšením kontejneru s průzkumným vybavením (např Suchoj Su-17M3R).Typickým představitelem je například letoun Supermarine PR Mk.XI
    Strategické průzkumné letouny:Letouny určené pro průzkum nepřátelských pozic a objektů daleko za frontou.Obvykle operují ve velkých výškách na vyšších rychlostech.Typickým představitelem je například letoun Lockheed U-2
    Pozorovací letouny (letouny pro řízení dělostřelecké palby):Průzkumné letouny vybavené radiostanicí,kterou využívají pro upřesňování míst dělostřelecké palby.Typickým představitelem je například letoun Letov Š-328.
    Letouny pro radiotechnický průzkum:Průzkumné letouny určené pro průzkum nepřátelských radioelektronických emisí.Obvykle neoperují za frontou.Typickým představitelem je například letoun Antonov An-26Z-1


    Bitevní letouny


    Bitevní letouny (někdy označované jako letouny pro přímou podporu pozemních vojsk) jsou určeny pro napadání nepřátelských pozemních jednotek na frontě a v blízkosti fronty.Letouny jsou obvykle podzvukové, silně pancéřované a je u nich požadována vyšší obratnost v malých výškách.
    První specializované bitevní letouny vznikly v průběhu I.světové války kdy německé letectvo nasadilo do boje řadu pancéřovaných bitevních letounů vybavených lehkými pumami a granáty pro napadání nepřátelských zákopů a pozic (asi nejznámějším z nich se stal Junkers J.I).Skutečně velký pokrok v této kategorii nastal v meziválečném období a období II.světové války kdy se vrcholem vývoje bitevních letounů stal legendární letoun Iljušin Il-2.V průběhu II.světové války došlo k rozvoji bitevní taktiky a určité modifikace výzbroje (zavedení neřízených střel a těžkých kanonů do výzbroje bitevních letounů) a postupně se upřesňovala výše zmíněná definice bitevního letounu a jejich rozlišení od stíhacích bombardérů (v I.světové válce byly tyto kategorie obvykle sloučeny do skupiny lehkých bombardérů).V poválečném období došlo k vylepšení výzbroje bitevních letounů pomocí řízených střel a zavedení kontejnerových pum.Navíc došlo k vyčlenění specializované skupiny bitevních letadel specializovaných na protitankový boj.V současnosti jsou bitevní letouny stejně jako bombardovací letouny spíše vytlačeny stíhacími bombardéry.Typickým představitelem bitevního letounu je letoun Suchoj Su-25,protitankového bitevního letounu Fairchild A-10.
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/380#211291Verze : 0