Japonské armádní letectvo v roce 1938 - reorganizace.
V roce 1938 bylo japonské armádní letectvo nuceno přistoupit k transformaci svých leteckých jednotek. Bylo to jednak z důvodu zastarávající, těžkopádné a strnulé dosavadní organizace, která již přestávala vyhovovat modernímu vedení leteckého boje a dalším neméně důležitým důvodem byla poměrně složitá situace na čínském bojišti.
Císařská armáda získala v říjnu 1938 kontrolu nad nejrozvinutější částí Číny, armádu Kuomintangu se podařilo rozdělit na dvě části, ty však nekapitulovaly. Před japonskou armádou tehdy vyvstalo dilema jaký postup bude nejvhodnější pro další boj. Rozsáhlé vnitrozemí Číny dávalo Japoncům jen malé šance na další postup armády, tedy na postup, který by stál za potíže se zásobováním, neboť ani samozásobení japonské armády rekvizicemi zde nebylo možné.
Velitelství se nakonec rozhodlo uplatnit důsledně doktrínu italského generála Douheta, ten zastával názor, že letectvo je samo o sobě schopno vyhrát válku důsledným a nepřetržitým bombardováním správních, vojenských a průmyslových center nepřítele. Prvním a zásadním předpokladem bylo vybojování nadvlády ve vzduchu. Pozemní armáda měla za úkol zabezpečit jen okupaci dobytých území. Douhet byl přesvědčen, že pokud se podaří shodit denně 300 tun pum na důležitá města na nepřátelském území, dojde k rozpadu sociální celistvosti národa a během krátké doby lze očekávat kapitulaci. Nasazeny měly být všechny druhy pum, to bylo v zájmu urychlení.
Japonské armádní letectvo se již touto teorií seznámilo krátce po jejím zveřejnění, počátkem dvacátých let a dá se říci, že na jejím základě již výstavba letectva proběhla, ale teď však nastala situace, kdy ji mohlo Rikugun Koku Hombu důsledně aplikovat a ověřit v praxi. To bylo důvodem reorganizace letectva z tohoto důvodu začaly vznikat nové jednotky označené Hiko Sentai zkráceně Sentai.
Jednalo se o jednotku složenou ze tří až čtyř menších jednotek Chutaií, stíhací Sentai měla mít asi 40 letadel, bombardovací nebo průzkumná potom přibližně 30 letadel. O letištní zabezpečení se staral Hikojo Daitai, což byla jednotka o počtu 200 - 300 vojenských specialistů, tento počet byl určen i druhem letadel.
Samozřejmě z taktického hlediska bylo výhodné, aby některé jednotky zůstaly na úrovni samostatných Chutaí, nyní se jednalo především o průzkumné jednotky, letecká divize - Hikodan nepotřeboval průzkumno jednotku se čtyřiceti letouny, proto vznikají samostané Dokuricu Chutai s 15-25 letouny. Mnohem později při obraně Japonska před nálety B-29 to byly zase samostatné speciální stíhací Chutai.
Reorganizací byly zrušeny dosud užívané názvy Hiko Rentai a Hiko Daitai. Tato reorganizace přinesla své výsledky, armádní letectvo za vydatné pomoci letectva námořního bombardovalo čínská města. Reorganizace se osvědčila, ale projevily se mnohé nedostatky na letadlech, to se týkalo především nedostatečného doletu, ale to je již jiná kapitola.
V roce 1938 bylo japonské armádní letectvo nuceno přistoupit k transformaci svých leteckých jednotek. Bylo to jednak z důvodu zastarávající, těžkopádné a strnulé dosavadní organizace, která již přestávala vyhovovat modernímu vedení leteckého boje a dalším neméně důležitým důvodem byla poměrně složitá situace na čínském bojišti.
Císařská armáda získala v říjnu 1938 kontrolu nad nejrozvinutější částí Číny, armádu Kuomintangu se podařilo rozdělit na dvě části, ty však nekapitulovaly. Před japonskou armádou tehdy vyvstalo dilema jaký postup bude nejvhodnější pro další boj. Rozsáhlé vnitrozemí Číny dávalo Japoncům jen malé šance na další postup armády, tedy na postup, který by stál za potíže se zásobováním, neboť ani samozásobení japonské armády rekvizicemi zde nebylo možné.
Velitelství se nakonec rozhodlo uplatnit důsledně doktrínu italského generála Douheta, ten zastával názor, že letectvo je samo o sobě schopno vyhrát válku důsledným a nepřetržitým bombardováním správních, vojenských a průmyslových center nepřítele. Prvním a zásadním předpokladem bylo vybojování nadvlády ve vzduchu. Pozemní armáda měla za úkol zabezpečit jen okupaci dobytých území. Douhet byl přesvědčen, že pokud se podaří shodit denně 300 tun pum na důležitá města na nepřátelském území, dojde k rozpadu sociální celistvosti národa a během krátké doby lze očekávat kapitulaci. Nasazeny měly být všechny druhy pum, to bylo v zájmu urychlení.
Japonské armádní letectvo se již touto teorií seznámilo krátce po jejím zveřejnění, počátkem dvacátých let a dá se říci, že na jejím základě již výstavba letectva proběhla, ale teď však nastala situace, kdy ji mohlo Rikugun Koku Hombu důsledně aplikovat a ověřit v praxi. To bylo důvodem reorganizace letectva z tohoto důvodu začaly vznikat nové jednotky označené Hiko Sentai zkráceně Sentai.
Jednalo se o jednotku složenou ze tří až čtyř menších jednotek Chutaií, stíhací Sentai měla mít asi 40 letadel, bombardovací nebo průzkumná potom přibližně 30 letadel. O letištní zabezpečení se staral Hikojo Daitai, což byla jednotka o počtu 200 - 300 vojenských specialistů, tento počet byl určen i druhem letadel.
Samozřejmě z taktického hlediska bylo výhodné, aby některé jednotky zůstaly na úrovni samostatných Chutaí, nyní se jednalo především o průzkumné jednotky, letecká divize - Hikodan nepotřeboval průzkumno jednotku se čtyřiceti letouny, proto vznikají samostané Dokuricu Chutai s 15-25 letouny. Mnohem později při obraně Japonska před nálety B-29 to byly zase samostatné speciální stíhací Chutai.
Reorganizací byly zrušeny dosud užívané názvy Hiko Rentai a Hiko Daitai. Tato reorganizace přinesla své výsledky, armádní letectvo za vydatné pomoci letectva námořního bombardovalo čínská města. Reorganizace se osvědčila, ale projevily se mnohé nedostatky na letadlech, to se týkalo především nedostatečného doletu, ale to je již jiná kapitola.