SOV - PAR-3 (přívodná letecká radiostanice)

Rozpočet tohoto webu pro rok 2018 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 3.346,- Kč Chci přispět
Za posledních 7 dní bylo 383 příspěvků vloženo, 1237 editováno a 415 zmoderováno. Statistiky
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb

SOV - PAR-3 (přívodná letecká radiostanice)

PAR-3 (Non direction beacon / locator )

    Avatar
     
    Název:
    Name:
    PAR-3 PAR-3
    Originální název:
    Original Name:
    Приводная авиационная радиостанция ПАР-3
    Kategorie:
    Category:
    radionavigační zařízení radio navigation system
    Výrobce:
    Producer:
    ?, ?, (?) /
    Období výroby:
    Production Period:
    DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR (?)
    Vyrobeno kusů:
    Number of Produced:
    ?
    Prototyp vyroben:
    Prototype Built:
    DD.MM.RRRR (?)
    Složení systému:
    Composition of System:
    1. skříňový automobil ZiS-151
    1.a) zdroj el. proudu
    1.b) vysílač PAR-3 s antenním systémem
    1.c) automatický telegrafní klíč APS
    1.d) přijímač US-P
    1.e) vlnoměr
    1.f) vysílač radiomajáku MRM-48 s anténou
    1.g) telefon TAI-43

    1. Instrument VAN ZiS-151
    1.a) Power Aggregate
    1.b) Transmitter PAR-3 + aerial
    1.c) Automatic telegraph key
    1.d) Receiver US-P
    1.e) Frequency meter
    1.f) Marker MRM-48 + aerial
    1.g) Telefon TAI-43
    Uživatelské státy:
    User States:


    ?


    ?
    Poznámka:
    Note:
    PAR = приводная авиационная радиостанция = přívodná letecká radiostanice PAR = приводная авиационная радиостанция = non direction beacon
    Zdroje:
    Sources:
    Let-51-70 - Systémy a prostředky RTZ, vydání I. z roku 1967


    Osádka "žatecké dálné" - 5. pr pzn 1960. Zde je již PAR-3BM jako "záložní" (v pohotovostní poloze - viz antena MRM-48 na střeše). Antenní systém zůstal po "staré" stacionární, zrušené v r. 1958.
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/44773#175523Verze : 0
    Avatar
    Spolu se zavedením proudových letounů do výzbroje čs. letectva bylo záhy přikročeno k vybavování letišť nezbytnou pozemní zabezpečovací technikou, umožňující lety i za ztížených povětrnostních podmínek.


    Radionavigační a světlotechnické zabezpečení zajišťovala Letecká zabezpečovací služba (LZS), v počátcích organizovaná do rot LZP (leteckých zabezpečovacích prostředků) a radiotechnických čet LZS.
    Aby se sjednotily postupy a tím i nezbytné vybavení pro Zabezpečení přistání za ztížené viditelnosti byl převzat ze SSSR standard, označovaný OSP-48 / Oбеспечение Слепой Посадки ОСП-48.



    Jedním ze základních prostředků byly dva nesměrové radiomajáky, dobově označované jako "Přívodné radiové stanice"
    (v současné terminologii Letecké radionavigační služby jsou označované Polohové radiomajáky NDB/Non Direction Beacon)/ L (Locator).


    Byly rozmístěny na směru přistání v ose VPD.
    Podle standardu OSP-48 byla umístěna ve zdálenosti
    4 km před prahem "Vzdálená přívodná radiostanice" (DÁLNÁ)
    a
    1 km před prahem "Blízká přívodná radiostanice" (BLIŽNÁ).


    V prvních letech zasazení pozemních zabezpečovacích prostředků (od r. 1952) byly využívány nejrůznější "kořistní" typy vysílačů - na př. od fy. Lorenz 1500W, 800W a 100W.


    Postupně se začaly dovážet ze SSSR nové, "jednotné typy".
    Prvním dodávaným typem byla radiová stanice PAR-3 .
    Všechny verze byly ze SSSR dodány jako mobilní na automobilech ZIS-151 (méně často i ZIS-150).


    Obsluhu tvořila osádka 4 vojáků:
    - náčelník stanice / starší radiomechanik;
    - řidíč- zdrojař / elektromechanik;
    - 2 operátoři / radiomechanici.


    Složení systému PAR-3:


    1. skříňový automobil
    PAR-3 byly montované převážně do nástaveb automobilů ZIS-151.
    Vlastní skříňová nástavba byla ještě tzv. "válečné" konstrukce - tedy ještě to nebyl žádný KUNG, ale dřevěné "latění" a téměř plochá, "oplechovaná" střecha.


    Rozměry skř. automobilu ZiS-151 (ZiS-150):
    - délka: 7400 mm (7000 mm)
    - šířka: 2235 mm (2320 mm)
    - výška: 3177 mm (3177 mm)


    Vlastní nástavba byla rozdělena na dvě funkční části a do každé byly z pravé strany vstupní dveře.


    a) Přední část - "zdrojová / agregátová":

    Zde byla umístěna dvojice elektrocentrál 3 kW typ L 6/3 s benzínovým, kapalinou chlazených motorem, pracujících střídavě. Nádrže s benzinem (4x 40 l) pro jejich provoz byly upevněny na čelní straně nádstavby - nad kabinou řidiče.


    b) Zadní prostor - "přístrojový":
    U "dělící" přepážky byl umístěn vysílač radiostanice a stolek operátora.
    Nacházel se zde i prostor pro osádku - na levém boku byla 2 sklápěcí "lůžka".
    U zadnídho čela prostoru byl vysílač návěstního radiomajáku MRM-48 "Marker".


    Jeho antena byla při přepravě složena na střeše nástavby.


    Pod podlahou nástavby v ose byla dřevěná bedna, v níž byly uloženy díly skládacího stožáru antény.


    Radiostanice byla u nás také zastavěna do skříňové P V3S.
    ******


    2. zdroj el. proudu
    - V základní verzi ze SSSR k napájení radiostanice sloužila dvojice elektrocentrál 3 kW (generátor RGN-3000(dodává napětí 3000V a 20V) poháněný benzínovým, kapalinou chlazených motorem L-6/3), pracujících střídavě.
    Tato verze byla bez možnosti napájení z elektrické sítě.
    - Další, upravená verze pouze s 1 elektrocentrálou a selenovým usměrňovačem s možností napájení z vnější sítě 3x 380 V.
    (Takto byla i napájena stanice při stacionární zástavbě do objektu a pak bylo možné při poruše el. sítě k napájení použít elektrocentrálu).


    Do zdrojové části ještě patřila akumulátorová baterie 5NKN-100M
    a rotační měniče:
    RUK-300V(pro napětí 26/18V na 750/500V) a RU-11B (12V na 212V).


    Příkon stanice byl cca 3100 W.


    3. vysílač PAR-3 s antenním systémem
    Radiostanice byla dodána v pěti verzích s různým frekvenčním rozsahem:
    a) PAR-3, PAR-3B, PAR-BM rozsah 250 – 750 kHz
    b) PAR-3BR rozsah 250 – 1050 kHz
    c) PAR-3BR s úpravou rozsah 250 – 1300 kHz


    Druhy provozu:
    A 1 (nemodulovaná telegrafie),
    A 2 (modulovaná telegrafie)
    A 3 (fonie)


    Do příslušenství radiostanice patřily:
    - automatický telegrafní klíč APS-2
    - ruční telegrafní klíč
    - mikrofon
    - sluchátka


    K vysílání volacích znaků přívodné radiostanice(Morse značky)se používal automatický klíč APS-2 ( Aппарат Подачи Cигналов (/ АПС-2), (El. motorek přes šnekový převod "poháněl" kotouč, na němž byla nastavena značka. Spínací kontakty pak přes relé "klíčovaly" při provozu A 2.

    (Stanici bylo možné použít pro tzv. jednostranné spojení s letounem - při poruše jeho palubní radiostanice mohla obsluha "přívodné" přes mikrofon "sdělit" pilotovi pokyny od VS nebo řídícího létání. (Palubní radiokompas měl "odposlech").

    Výkon vysílače při A 1 dosahoval 400 až 500 W. (Koncová elektronka byla typu GKE-500, jako u RAF KV-5).


    - Antenní systém
    byl tzv. „deštníkového“ typu, který tvořil skládací trubkový stožár 17,5 m vysoký, z jehož vrcholu bylo nataženo rovnoměrně 6 vodičů (po 60°) - odisolovaných, ukotvených do země.
    Pod tímto antenním systémem byla natažena paprskovitě, cca 1m nad zemí "síť 6 protiváh". (Při dotyku během povozu hrozilo "popálení" vf proudem a moc špatně se hojilo!)


    4. přijímač US-P
    Sloužil ke kontrolnímu odposlechu vlastního vysílače. Základním přijímačem byl US-P se sluchátky.
    Frekvenční rozsah 175 - 12000 kHz.


    5. vlnoměr (měřič frekvence)
    Skloužil pro kontrolu nastavení frekvence vysílače.


    U PAR-3 (podobně jako u dalších radiostanic sovětské konstrukce z válečného a těsně poválečného období nemělo stupnice "cejchované" na kmitočet, ale pouze stupnice v dílcích - "fixech". Na panelu byla tabulka "dílků" a tomu odpovídající kmitočet/frekvence. Na "drobné" - mezi údaji v tabulce bylo potřeba provést násobení (25 x)a to odpovídalo frekvenci). Proto byla nezbytná kontrola měřičem kmitočtu - vlnoměrem.

    6. vysílač radiomajáku MRM-48 s anténou
    Vysílač návěstního radiomajáku MRM-48 („Marker“) sloužil k označení/značkování přeletu přívodné radiostanice (mj. upozornil pilota, že po přeletu "dálné" je cca 4 km před prahem VPD a provedl přepnutí radiopolokompasu nebo automatického radiokompasu (na př. ARK-5) na "bližnou", po jejímž přeletu mu zbývalo cca 1 km před prahem VPD.
    Anténa "Markeru" byla tvořena dipolem s reflektorem "na zemi" a zabezpečovala směrové vyřazování radiových vln v úzkém kuželu vzhůru. Při přesunu byla antena složena na střeše automobilu.


    7. Polní telefon TAI-43
    Telefon TAI-43 (nebo později TP-25) sloužil pro telefonní spojení osádky PAR-3 s pracovištěm řízení letového provozu, velitelským stanovištěm vlastního útvaru a pod.


    ****


    Po zařazení výkonnějších PAR-7 (po r. 1958) byla PAR-3 používána na „bližné“, nebo jako záložní stanice "dálné".



    Zdroj
    Let-51-70 - Systémy a prostředky RTZ, vydání I. z roku 1967 a vydání II. z roku 1982




    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/44773#227167Verze : 0
    Avatar
    Pohled na panel vysílače PAR-3
    (kopie z předpisu)


    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/44773#380937Verze : 0
    Avatar
    Koncová elektronka GKE-500 měla nejen zvláštní tvar, ale byla i veliká. (Na přiložené fotografii je pro srovnání vidět ruka.
    Byla umístěna v samostatné, dobře chlazené části (vpravo od vlastní skříně). Držák tvořil zvláštní "prstenec", odpružený soustavou čtyř vinutých pružin.
    Vodiče pro katodu, mřížku a anodu byly z měděného lanka, isolované "korálky" a ukončeny očky.

    Foto z vlastní sbírky
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/44773#381565Verze : 0
    Avatar
    PAR-3BM v automobilu ZiS-151

    Ilustrační náčrt disposic rozmístění PAR-3 v ZIS-151 (Vlastní archiv)

    Ilustrační foto EC L 6/3 (www.valka.cz)
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/44773#429758Verze : 0