Zvezda K-36D
Zrod základní verze katapultážní sedačky Zvezda K-36D je datován na konec 60. let kdy probíhaly vývojové práce na novém sovětském stíhacím letounu Mikojan Gurevič MiG-25 Foxbat. Jednou z nových komponent,která měla být pro tento letoun vyvinuta byla i nová katapultážní sedačka. Nároky byly poměrně přísné. Sedačka měla být co nejlehčí a mít oproti předchozím sedačkám redukované rozměry protože do těsného kokpitu MiGu-25 nebylo možné vsadit původně zamýšlenou rozměrnou sedačku KS-3/4, která byla používána u letounů Suchoj Su-7.
OKB Zvezda se do soutěže na novou sedačku přihlásila s projektem revolučně koncipované sedačky K-36. Nová sedačka byla projektována speciálně pro co nejmenší rozměry a hmotnost při zachování vysoké spolehlivosti. Při jejím vývoji ale došlo v důsledků nezdarů zkoušek (neúspěšné zkušební verze K-36A, K-36B a K-36C) k velkému zdržení, které nakonec vedlo k nahrazení sadačky K-36 u MiGu-25 starší osvědčenou sedačkou KM-1 z MiGu-21. Nová šance pro finální sériově vyráběnou verzi sedačky K-36 označenou K-36D, ale nastala zanedlouho když se předností dokončené sedačky (v roce 1972) rozhodla využít OKB Suchoj, která ji využila u řady svých letounů (Su-17, Su-20, Su-22, Su-24, Su-25, Su-27, ...) a je do nich v různých modifikacích montována dodnes. Sedačka se dočkala i montáže do stíhacích letounů MiG, přesněji MiG-29 Fulcrum a MiG-31 Foxhound.
Technický popis sedačky K-36D:
Základní kostra katapultážní sedačky K-36D je svařena z odolného ocelového plechu (kostra je tvořena z hlavní lisované desky a dvojice bočních desek držících tvar sedačky), která je na vnitřní straně zádové části doplněna lehkým pancéřováním. Na horní část této kostry je upevněn deflektorem (deflektor umožňuje katapultáž z letounu i přes neodhozený či neodhoditelný překryt kabiny přičemž jej v případě nutnosti rozbíjí a chraní pilotovu hlavu) vybavený dutý záhlavník (jeho zadní část je rovněž pancéřována), obsahující nouzovou výbavu pro pilota a lékárničku. Přední část záhlavníku je čalouněna černou koženkou. Po stranách záhlavníku jsou umístěny dvě válcová pouzdra ukrývající dvojici výsuvných stabilizačních pylonů, které jsou na koncích opatřeny stabilizačními padáky.
Pod záhlavníkem je v kostře sedačky vytvořena dutina do níž je za koženkovým čalouněným pásem umístěna dvojice záchranných padáků pro pilota (hlavní a záložní). Na tyto padáky navazují padákové postroje navazující na hlavní sedačkové poutací pásy jejichž mechanizace je umístěna po stranách padákové schránky. Padákový postroj je u sedačky K-36D řešen jako částečný (pilot si hlavní postroj navléká ještě před nástupem do letounu kde se k němu poté připojí čtveřice krátkých přípojných postrojů padáku). Na vnější straně kostrou tvořené padákové schránky je umístěna dvojice sklopných omezovačů rozhozu rukou bránících pilotovi v opuštění pozice pro katapultáž.
Základem sedací části sedačky je kostrou tvořený prostor do kterého je uložen bombičkou CO2 nafukovaný záchranný člun a zbytek nouzové výbavy pilota. Tento prostor je zakrytý nasunutým koženkou čalouněným plechem na kterém sedí pilot (člun a nouzový výbava pilota je k nemu připoutána pomocí hlavních sedačkových a padákových postrojů a po katapultáži a odpoutání pilota je ze sedačky uvolněna a až do přistání pod pilotem visí na přibližně dvoumetrovém laně). Na levé straně sedací schránky sedačky je umístěna nouzová vzduchová (udržuje přetlakování obleku při katapultáži ve velké výšce) a nouzová kyslíková láhev pilota. Na čelní straně sedací části sedačky jsou umístěny dva kožené poutače nohou (tyto poutače jsou pomocí přitahovacích lanek omotány kolem pilotových nohou a při katapultáži je v oblasti kontníků přitáhnou a fixují proti čelu sedací části sedačky) s navijáky v rozích sedací části sedačky. Uprostřed čela sedací části mezi nohama pilota je umístěn vysouvatelný sloupek s dvojici táhel spouštění katapultážní sekvence. Tento sloupek se po zatažení za táhla vysune do výšky pilotova hrudníku a brání mu ve vypadnutí ze sedačky v případě selhání poutacích popruhů. Na levé straně sedací části sedačky je umístěna konzola s přípojnými rychlospojkami pneumatického a elektrického systému obleku (je-li oblek pilota elektricky vyhříván jako například u MiGu-25), kyslíkové masky (vzduchová dýchací trubice a vodiči radiokomunikačního systému) a vodiči elektrického systému sedačky.
Raketový motor na tuhá paliva s postupným zrychlením a vodící kolejnice sedačky jsou umístěny na zadní straně kostry sedačky. Jsou zde také umístěny dvě stabilizační trysky pro správné nasměrování sedačky před vysunutím stabilizačních padáků (tento systém je častěji používán u pozdější verze K-36DM, u exportních verzí sedačky je demontován).
Katapultážní sekvence sedačky K-36 je následující (zahajuje se zatažením za katapultážní madla sedačky):
1) Přitahovače nohou a poutací pásy sedačky jsou přitáhnuty a pilot je fixován na sedačce.
2) Vysouvá se přední sloupek sedačky a dochází ke sklopení omezovačů rozhozu rukou (pilot se instruován aby ruce ponechal na katapultážních madlech). Katapultážní systém sedačky odhazuje překryt kabiny a kontroluje zda je skutečně odhozen (pokud se překryt nepodařilo odhodit, dochází k vysunutí záhlavníkového deflektoru)
3) Je zažehnut raketový motor sedačky a brzdy na vodících kolejnicích jsou uvolněny
4) Sedačka i s pilotem opouští letoun. Okamžitě se vysouvají pylony se stabilizačními padáky.
5) Po stabilizaci a potřebnému zbrzdění sedačky na vrcholu balistické křivky dochází k uvolnění poutacích popruhů a schránek s nouzovou výbavou pilota a ten se odděluje od sedačky.
6) Automaticky se otevírá hlavní padák pilota (záložní musí pilot otevřít ručně přičemž je jištěn barometrickým otevíracím zařízením nastaveným na výšku 500 metrů) a nafukuje záchranný člun.
Sedačka má v základním provedení K-36D charakteristiky 0-0 (v případě katapultáže přes překryt kabiny je požadována výška minimálně 100 metrů)
Zdroje:
www.ejectionseat.com
www.ejectioncolour.com
Archiv autora
Zrod základní verze katapultážní sedačky Zvezda K-36D je datován na konec 60. let kdy probíhaly vývojové práce na novém sovětském stíhacím letounu Mikojan Gurevič MiG-25 Foxbat. Jednou z nových komponent,která měla být pro tento letoun vyvinuta byla i nová katapultážní sedačka. Nároky byly poměrně přísné. Sedačka měla být co nejlehčí a mít oproti předchozím sedačkám redukované rozměry protože do těsného kokpitu MiGu-25 nebylo možné vsadit původně zamýšlenou rozměrnou sedačku KS-3/4, která byla používána u letounů Suchoj Su-7.
OKB Zvezda se do soutěže na novou sedačku přihlásila s projektem revolučně koncipované sedačky K-36. Nová sedačka byla projektována speciálně pro co nejmenší rozměry a hmotnost při zachování vysoké spolehlivosti. Při jejím vývoji ale došlo v důsledků nezdarů zkoušek (neúspěšné zkušební verze K-36A, K-36B a K-36C) k velkému zdržení, které nakonec vedlo k nahrazení sadačky K-36 u MiGu-25 starší osvědčenou sedačkou KM-1 z MiGu-21. Nová šance pro finální sériově vyráběnou verzi sedačky K-36 označenou K-36D, ale nastala zanedlouho když se předností dokončené sedačky (v roce 1972) rozhodla využít OKB Suchoj, která ji využila u řady svých letounů (Su-17, Su-20, Su-22, Su-24, Su-25, Su-27, ...) a je do nich v různých modifikacích montována dodnes. Sedačka se dočkala i montáže do stíhacích letounů MiG, přesněji MiG-29 Fulcrum a MiG-31 Foxhound.
Technický popis sedačky K-36D:
Základní kostra katapultážní sedačky K-36D je svařena z odolného ocelového plechu (kostra je tvořena z hlavní lisované desky a dvojice bočních desek držících tvar sedačky), která je na vnitřní straně zádové části doplněna lehkým pancéřováním. Na horní část této kostry je upevněn deflektorem (deflektor umožňuje katapultáž z letounu i přes neodhozený či neodhoditelný překryt kabiny přičemž jej v případě nutnosti rozbíjí a chraní pilotovu hlavu) vybavený dutý záhlavník (jeho zadní část je rovněž pancéřována), obsahující nouzovou výbavu pro pilota a lékárničku. Přední část záhlavníku je čalouněna černou koženkou. Po stranách záhlavníku jsou umístěny dvě válcová pouzdra ukrývající dvojici výsuvných stabilizačních pylonů, které jsou na koncích opatřeny stabilizačními padáky.
Pod záhlavníkem je v kostře sedačky vytvořena dutina do níž je za koženkovým čalouněným pásem umístěna dvojice záchranných padáků pro pilota (hlavní a záložní). Na tyto padáky navazují padákové postroje navazující na hlavní sedačkové poutací pásy jejichž mechanizace je umístěna po stranách padákové schránky. Padákový postroj je u sedačky K-36D řešen jako částečný (pilot si hlavní postroj navléká ještě před nástupem do letounu kde se k němu poté připojí čtveřice krátkých přípojných postrojů padáku). Na vnější straně kostrou tvořené padákové schránky je umístěna dvojice sklopných omezovačů rozhozu rukou bránících pilotovi v opuštění pozice pro katapultáž.
Základem sedací části sedačky je kostrou tvořený prostor do kterého je uložen bombičkou CO2 nafukovaný záchranný člun a zbytek nouzové výbavy pilota. Tento prostor je zakrytý nasunutým koženkou čalouněným plechem na kterém sedí pilot (člun a nouzový výbava pilota je k nemu připoutána pomocí hlavních sedačkových a padákových postrojů a po katapultáži a odpoutání pilota je ze sedačky uvolněna a až do přistání pod pilotem visí na přibližně dvoumetrovém laně). Na levé straně sedací schránky sedačky je umístěna nouzová vzduchová (udržuje přetlakování obleku při katapultáži ve velké výšce) a nouzová kyslíková láhev pilota. Na čelní straně sedací části sedačky jsou umístěny dva kožené poutače nohou (tyto poutače jsou pomocí přitahovacích lanek omotány kolem pilotových nohou a při katapultáži je v oblasti kontníků přitáhnou a fixují proti čelu sedací části sedačky) s navijáky v rozích sedací části sedačky. Uprostřed čela sedací části mezi nohama pilota je umístěn vysouvatelný sloupek s dvojici táhel spouštění katapultážní sekvence. Tento sloupek se po zatažení za táhla vysune do výšky pilotova hrudníku a brání mu ve vypadnutí ze sedačky v případě selhání poutacích popruhů. Na levé straně sedací části sedačky je umístěna konzola s přípojnými rychlospojkami pneumatického a elektrického systému obleku (je-li oblek pilota elektricky vyhříván jako například u MiGu-25), kyslíkové masky (vzduchová dýchací trubice a vodiči radiokomunikačního systému) a vodiči elektrického systému sedačky.
Raketový motor na tuhá paliva s postupným zrychlením a vodící kolejnice sedačky jsou umístěny na zadní straně kostry sedačky. Jsou zde také umístěny dvě stabilizační trysky pro správné nasměrování sedačky před vysunutím stabilizačních padáků (tento systém je častěji používán u pozdější verze K-36DM, u exportních verzí sedačky je demontován).
Katapultážní sekvence sedačky K-36 je následující (zahajuje se zatažením za katapultážní madla sedačky):
1) Přitahovače nohou a poutací pásy sedačky jsou přitáhnuty a pilot je fixován na sedačce.
2) Vysouvá se přední sloupek sedačky a dochází ke sklopení omezovačů rozhozu rukou (pilot se instruován aby ruce ponechal na katapultážních madlech). Katapultážní systém sedačky odhazuje překryt kabiny a kontroluje zda je skutečně odhozen (pokud se překryt nepodařilo odhodit, dochází k vysunutí záhlavníkového deflektoru)
3) Je zažehnut raketový motor sedačky a brzdy na vodících kolejnicích jsou uvolněny
4) Sedačka i s pilotem opouští letoun. Okamžitě se vysouvají pylony se stabilizačními padáky.
5) Po stabilizaci a potřebnému zbrzdění sedačky na vrcholu balistické křivky dochází k uvolnění poutacích popruhů a schránek s nouzovou výbavou pilota a ten se odděluje od sedačky.
6) Automaticky se otevírá hlavní padák pilota (záložní musí pilot otevřít ručně přičemž je jištěn barometrickým otevíracím zařízením nastaveným na výšku 500 metrů) a nafukuje záchranný člun.
Sedačka má v základním provedení K-36D charakteristiky 0-0 (v případě katapultáže přes překryt kabiny je požadována výška minimálně 100 metrů)
Zdroje:
www.ejectionseat.com
www.ejectioncolour.com
Archiv autora
