Rozpočet tohoto webu pro rok 2019 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 64.741,- Kč Chci přispět
Za posledních 7 dní bylo 229 příspěvků vloženo, 1040 editováno a 254 zmoderováno. Statistiky
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb

Čenský z Činova, Ferdinand

    Avatar
    Ferdinand Čenský z Činova


    Český spisovatel Ferdinand Antonín Čenský se narodil 29. května 1829 v Čechticích na Čáslavsku. Studoval v letech 1839-1846 na Akademickém gymnáziu v Praze a Německém Brodě a poté v letech 1847-1848 filosofii opět v Praze. V dobách těchto studií působí jako žurnalista v Pražském večerním listu a přispívá i do Pražských novin a Včely, překládá divadelní hry a libreta a pod pseudonymem Ferdinand Šaftlich vydává i několik novel.
    Roku 1851 je jako nebezpečný český žurnalista po úředním zásahu proti Pražskému večernímu listu úředně zařazen do 11. pěšího pluku arciknížete Rainera a často překládán do řady německých, italských a rakouských posádek: 5 let v Mohuči, 1 rok ve Frankfurtě nad Mohanem, 6 let v Itálii, 4 léta v jižním Tyrolsku a 3 léta v Linci. Při svém pobytu v Mohuči a Frankfurtu dopisoval často do „Pražských Novin“ často pod pseudonymem Vojtěch Hána, dále psal do brněnské „Koledy“ své novely, ale i překlady z vlámštiny, kterou se za pobytu v Mohuči naučil. Stejně tak se naučil za pobytu v Itálii dobře italsky, takže kromě překladů do češtiny, přeložil i několik českých písní do italštiny. V roce 1859 byl povýšen na poručíka (Leutnant), vzápětí na nadporučíka (Oberleutnant) a účastnil se v 8. armádním sboru při italském polním tažení 8. června bitvy u Melegnana a 24. června také krvavé bitvy u Solferina. V druhé italské válce r. 1866 byl zařazen do sboru barona Františka Kuhna a s ním operoval proti Garibaldimu. V letech 1859-1866 přednášel v době zimního vyučování češtinu pro důstojníky pluku a jmenovitě kadetům v plukovní kadetní škole.
    Roku 1869 byl povolán ministerstvem za profesora české řeči a literatury na Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě.
    V předvečer jeho odchodu z Lince do akademie mu odevzdali vděční "plukovní posluchači" - důstojníci a kadeti na památku skvostný výtisk „Slovníku Naučného“ a „Jungmannova Slovníku“ , čímž se mu dostalo alespoň částečné útěchy a zadostiučinění za útrapy, které musel snášet pro své, vždy neohrožené vlastenecké smýšlení.
    Vždyť až o rok později - roku 1870 byl konečně povýšen na setníka (Hauptmann), když v té době patřil již k nejstarším nadporučíkům v armádě...
    V době svého pedagogického působení na akademii přispíval pilně do řady tehdejších českých periodik ("Věstník bibliografický", "Osvěta", "Žižka", "Vojenské listy" atd.) a po tuto celou dobu byl činný i literárně. Tak například roku 1871 vydal v Praze "Česko-německý a německo-český vojenský slovník" nebo "Výklad radu služebního pro c. k. vojínstvo" . Sbíral materiál k životopisům českých spisovatelů a celému kulturnímu dění a vydal 1875 v Praze pod názvem "Z dob našeho probuzení" sbírku dopisů od některých přátel - vlastenců. Později pak německy "Kurzgefasste praktische Grammatik der böhmischen Sprache für Deutsche mit besonderr. Berücksichtigung der Militär - Terminologie" ( „Stručná gramatika českého jazyka pro Němce s obzvláštním zřetelem na armádní terminologii“ ) a Vojenskou čítanku (1886). Poslední dvě knihy zavedlo ministerstvo války jako učebnice na vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Kromě toho sám napsal, přeložil či upravil několik dalších odborných učebnic nové české vojenské terminologie.


    Ze svého učitelského působiště dojížděl v letech 1873-1880 do letního sídla arcivévody Karla Ludvika, mladšího bratra císaře Františka Josefa I. v blízkých velehorách a vyučoval tam jeho syny Františka Ferdinanda a Ottu českému jazyku a písemnosti.
    Tak jako celá výchova obou princů, tak i výuka češtiny se nesla samozřejmě v duchu oslavy habsburské dynastie, rakouského vlastenectví a rakouské armády. Čenský, jako český vlastenec, se však snažil mladé arcivévody seznamovat i s českou kulturou a minulostí. Shromáždil šedesát čtyři článků, kaligraficky je opsal a nechal svázat. Na titulní stránce z pergamenu se skvěl ve zlatých a stříbrných písmenkách následující nápis: " Arciknížete Františka Ferdinanda Česká čítanka ad usum Delphini. Sestavil Ferdinand Čenský, c.k. setník při II. pěším pluku prince Jiřího Saského, profesor české řeči a literatury na vojenské akademii v Novém Městě za Vídní a učitel češtiny J. J. císařských Výsostí arciknížat Františka a Otty." Autoři článků v čítance jsou výlučně čeští - vedle samotného Čenského to byl Boleslav Jablonský, František Sušil, Jaroslav Vrchlický, J. K. Tyl, J. Jireček, Adolf Heyduk, Jakub Malý a další. V čítance lze vedle článků oslavujících slavné činy rakouské armády, historie habsburského rodu a dynastie, najít i české vlastenecké články a básně - "Vyšehrad" (historická vzpomínka Václava Zeleného), "Slib" ( balada Adolfa Heyduka), "Pravá vlast" (znělka Jána Kollára). Čenský své vyučování mladých arcivévodů pokládal za součást zápasu za práva českého jazyka v habsburské monarchii. Svou rozsáhlou stať "Čeština v císařské rodině" uveřejnil v roce 1886, kdy byl jazykový zápas v plném proudu.
    V roce 1886 odchází do penze s čestnou hodností majora a stává se rytířem Řádu Františka Josefa I. Již z dřívějších dob byl nositelem Válečné medaile, Pamětní medaile tyrolské zeměbrany z roku 1866 a Vojenského záslužného odznaku . Zemřel krátce po odchodu do výslužby na otravu krve po operaci dne 30. ledna 1887 na Královských Vinohradech.
    Poslední uznání jeho zásluh se mu však dostalo teprve za 30 let, krátce před zánikem monarchie.
    Německy psaným listem, daným ve Vídni 21.10.1918, povyšuje císař a král Karel I. vdovu po majoru - Adolfinu Čenskou (rozenou Wurmovou narozenou 02.10.1844 v Červené Řečici, + 27.11.1926 v Praze) a jejího syna Jaroslava (* 25.06.1875 Wiener Neustadt - + 06.06.1959 Praha) na základě rozhodnutí ze dne 07.08.1918 dědičně do šlechtického stavu s ohledem na zásluhy zemřelého chotě žadatelky (1), majora Ferdinanda Čenského. S tímto povýšením byl dán i erb:


    Ve stříbrném štítě červená hradba, za níž vyrůstá lev téže barvy, na zdi leží zkřížené meče se stříbrnou čepelí a zlatým jílcem, přes ně stříbrná šestihrotá hvězda. Korunovaný turnajský helm s pokrývadly červeno-stříbrnými nese složená křídla, dělená stejně jako štít, mezi nimi vyrůstají tři zlaté klasy.


    Poznámka 1)
    "...Šlechtického titulu bylo možné v Rakousko-Uhersku dosáhnout několika způsoby. (...) ...menší část osob byla nobilitována panovníkovým nejvyšším rozhodnutím, větší pak díky existenci tzv. systematizovaného šlechtictví (něm. systematisierter Adel a systemmäßiger Adel). Systemmäßiger Adestandl označuje nárok důstojníků na obyčejné šlechtictví po třiceti letech služby, který byl stanoven nařízením císařovny Marie Terezie ze 12. ledna 1757. Předpis byl následně několikrát novelizován. Císařským nařízením ze 3. prosince 1810, publikovaným 16. 4. 1811, byla do lhůty 30 let zahrnuta i doba, kdy žadatel sloužil v císařské armádě jako vojín či poddůstojník a císařským výnosem z 2. ledna 1841 definitivně stanovena povinnost nepřetržité služby. Pokud tedy důstojník z armády odešel a později se do služby vrátil, začínala se lhůta potřebná k nobilitaci počítat až od jeho opětovného nástupu. Podmínkou byla od počátku účast na vojenském tažení a proto se privilegium vztahovalo pouze na příslušníky bojových jednotek. Protože ale Rakousko-Uhersko od roku 1866 žádnou válku nevedlo, byla tato podmínka na naléhání vojenských kruhů nejvyšším rozhodnutím ze 30. dubna 1896 změněna a k nobilitaci důstojníků následně postačovala jen čtyřicetiletá bezúhonná služba..."
    Citace z článku:
    Jan Županič: "Renobilitace a problém šlechtictví na konci Rakousko - Uherské monarchie." in Genealogie a Heraldika 3-4/2005, číslo 2, s. 166 - 20


    Prameny :
    1) Ottův slovník naučný díl VI.s.588, Praha 1893
    2) Komenského slovník naučný, díl 2. s. 447, Praha 1937
    3) PHDr. Jaroslav Tovačovský : Ferdinand Antonín Čenský z Činova in http://www.heraldica.cz/articles.htm
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/46954#183510Verze : 0
    Avatar
    Hejtman Ferdinand Čenský
    Pramen :
    Kolektiv autorů: Historie habsburské armády 1526 - 1918, vydalo nakladatelství Leonid Křížek - Agentura Elka Press, Praha 2003. 1. vydání, ISBN 80-902745-5-2, str.278
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/46954#244736Verze : 0