Rozpočet tohoto webu pro rok 2018 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 87.861,- Kč Chci přispět
Za posledních 7 dní bylo 500 příspěvků vloženo, 1246 editováno a 805 zmoderováno. Statistiky
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb

Hiro H3H1

Hiro H3H1 / 広廠 H3H1・九〇式一号飞行艇

    Avatar
     
    Název:
    Name:
    Hiro H3H1 (Námořní létající člun typu 90-1) Hiro H3H1 (Navy Type 90-1 Flying-Boat)
    Originální název:
    Original Name:
    九〇式一号飞行艇
    Kategorie:
    Category:
    průzkumný/pozorovací letoun reconnaissance/scout aeroplane
    Výrobce:
    Producer:
    DD.MM.1931-DD.MM.1931 Hiro Naval Arsenal, Hiro /
    Období výroby:
    Production Period:
    DD.MM.1931-DD.MM.1931
    Vyrobeno kusů:
    Number of Produced:
    1
    První vzlet:
    Maiden Flight:
    DD.MM.1931
    Osádka:
    Crew:
    9
    Základní charakteristika:
    Basic Characteristics:
     
    Vzlet a přistání:
    Take-off and Landing:
    CTOL - konvenční vzlet a přistání CTOL - conventional take-off and landing
    Uspořádání křídla:
    Arrangement of Wing:
    jednoplošník monoplane
    Uspořádání letounu:
    Aircraft Concept:
    klasické conventional
    Podvozek:
    Undercarriage:
    pevný fixed
    Přistávací zařízení:
    Landing Gear:
    člunový trup flying boat
    Technické údaje:
    Technical Data:
     
    Hmotnost prázdného letounu:
    Empty Weight:
    7900 kg 17417 lb
    Vzletová hmotnost:
    Take-off Weight:
    11900 kg 26235 lb
    Maximální vzletová hmotnost:
    Maximum Take-off Weight:
    ? kg ? lb
    Rozpětí:
    Wingspan:
    31,047 m 101ft 10,5in
    Délka:
    Length:
    22,705 m 74ft 6in
    Výška:
    Height:
    7,518 m 24ft 8in
    Plocha křídla:
    Wing Area:
    137,00 m2 1474.703 ft2
    Plošné zatížení:
    Wing Loading:
    86,96 kg/m2 17.81 lb/ft2
    Pohon:
    Propulsion:
     
    Kategorie:
    Category:
    pístový piston
    Počet motorů:
    Number of Engines:
    3
    Typ:
    Type:
    Micubiši Typ Hi, kapalinou chlazený vidlicový dvanáctiválec o vzletovém výkonu 478 kW (650 k) a maximální výkon 581 kW (790 k).
    Vrtule čtyřlisté, dřevěné vrtulové listy s pevným úhlem náběhu o průměru 3 660 mm.
    Mitsubishi Type Hi twelve-cylinder Vee water-cooled engines rated at 641 hp for take-off and 779 hp maximum power output,
    driving a four-blade wooden fixed-pitch propellers of the diameter 12ft.
    Objem palivových nádrží:
    Fuel Tank Capacity:
    7 400 l + 600 l oleje 1,627.8 UK gallons and 132 UK gallons oil
    Výkony:
    Performance:
     
    Maximální rychlost:
    Maximum Speed:
    228 km/h v 0 m 141.7 mph in 0 ft
    Cestovní rychlost:
    Cruise Speed:
    157 km/h v 1000 m 97.6 mph in 3281 ft
    Rychlost stoupání:
    Climb Rate:
    ? m/s ? ft/min
    Čas výstupu na výšku:
    Time to Climb to:
    17,0 min do 3000 m 17,0 min to 9843 ft
    Operační dostup:
    Service Ceiling:
    4500 m 14764 ft
    Dolet:
    Range:
    1500 km 932.1 mi
    Maximální dolet:
    Maximum Range:
    2050 km 1273.8 mi
    Výzbroj:
    Armament:
    8x pohyblivý kulomet Type 89 Model 1 ráže 7,7 mm (zdvojené kulomety)
    1x zdvojený v předním střelišti
    1x zdvojený v ocasním střelišti a
    2x zdvojený ve střelištích po obou bocích
    Pumový náklad: do hmotnosti 1 000 kg (2x 500 kg nebo 4x 250 kg).
    One twin flexible 0.303 inch Type 89 Model 1 machine-guns in open bow position,
    two twin flexible 0.303 inch Type 89 Model 1 machine-guns amidships either side and
    one twin flexible 0.303 inch Type 89 Model 1 machine-guns in open tail poisition.
    Bomb load: Up to 2,204 lbs of bombs (two 1,102 lb or four 551 lb bombs).
    Uživatelské státy:
    User States:
    Poznámka:
    Note:
    九〇式一号飞行艇 - Námořní létající člun Type 90-1


    Letová vytrvalost: 13,0 h


    Námořní letectvo nebylo s tímto typem spokojeno a proto nedošlo k sériové výrobě.
    Upřednostněn byl konkurenční Typ 90-2 Kawanishi H3K1 Belle.
    九〇式一号飞行艇 - Navy Type 90-1 Flying-Boat


    Endurance: 13 hours


    The new flying-boat was a cantilever monoplane embodying the proven Wagner box-spar acquired from Rohrbach, and hull features used in the Supermarine Southampton and the previously built Hiro Type 89 Flying-boats. The main requirements of the Kaigun Koku Hombu were that it was to be capable of flying on two engines and that it must have good water-borne characteristics and this flying-boat was the first Japanese Navy aircraft capable of carrying a One tonne bomb load.
    The test aircraft was completed at the Hiro Naval Arsenal in 1931 and given the the designation Type 90-1 Flying-boat, short designation (H3H1). (Another aircraft that year, the Type 90-2 Flying-boat - Kawanishi H3K1 Belle). The H3H1, was then flown to Yokosuka where exhaustive flight testing was undertaken by Lieut-Cdr Daizo Nakajima.To improve flying control, auxiliary vertical fins were added to the tailplane, and struts to the horizontal surfaces were relocated so that the angle of incidence could be adjusted.
    By 1933, without proving satisfactory, the aircraft was relegated to use as a flying testbed for the 950 hp Mitsubishi Shinten fourteen-cylinder double-row air-cooled engine before it was retired from service.
    Zdroje:
    Sources:
    William Green, Warplanes of the Second World War, Volume Five: Flying Boats, London, Macdonald & Co.(Publishers) Ltd., 1962, Revised and reprinted 1968, pp. 136-137, ISBN 356-01449-5.
    Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Naval Institute Press Annapolis, Maryland 21402, 1990, ISBN: 1-155750-563-2
    Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, tiel 2, Lampart, rok 2000, ISBN 83-86776-00-05
    archiv autora
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/48742#189754Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Stručná historie:


    Konstruktéři a technici námořního arzenálu v Hiru (Dai-Juichi Kaigun Kokusho) měli v té době největší zkušenosti se stavbou létajících člunů, tedy v celém Japonsku. Tyto zkušenosti získali při konstrukci a výrobě licenčních Felixstowe F.5, experimentálního létajícího člunu R-3, a následné výrobě Typu 15 (H1H) a Typu 89 H2H.
    Proto velitel tohoto zařízení Kontradmirál (Kaigun Šošo) Juzuru Hiraga vydal v roce 1930 svým podřízeným pokyn k vývoji a výrobě třímotorového jednoplošníku. Hydroplán měl být schopen letu na dva motory a jako první japonský námořní letoun měl být schopen nést pumový náklad o hmotnosti 1 000 kg a především se mělo jednat o první ryze japonský letoun s celokovovou konstrukcí. Veškeré konstrukční práce a výrobu prototypu řídil Fregatní kapitán (Kaigun Čusa) Misao Wada, projektové práce měl na starost hlavní konstruktér Korvetní kapitán (Kaigun Šosa) Jun Okamura.


    Nový létající člun byl dokončen v roce 1931, ale ačkoliv se mělo jednat o ryze japonskou konstrukci, nebylo tomu tak zcela. Kovový nosník křídel byl osvědčený konstrukční prvek získaný z Rohrbachu (Wagnerova torzní skříň), trup se zase podobal britskému létajícímu člunu Southampton. Velký důraz byla kladen na dobré nautické vlastnosti člunové části trupu. Námořnictvo letounu přidělilo označení Námořní hydroplán typu 90-1, nebo zkrácené označení H3H1. Číslice 1 v typovém označení odlišovala tento typ od dvouplošné konstrukce společnosti Seibeie Kawanišiho, která byla označena jako Námořní hydroplán typ 90-2 nebo také H3K1.
    Jediný prototyp H3H1 byl přelétnut na námořní základnu v Jokosuce, kde byl velmi intenzivně testován, tyto letové zkoušky vedl Korvetní kapitán (Kaigun Šosa) Daizo Nakadžima. V průběhu letových zkoušek bylo odhaleno mnoho nedostatků, které se konstruktéři snažili odstraňovat, tak například chladiče kapaliny byly přesunuty dozadu pod motory, zkoušely se různé vrtule a zlepšení stability letu byly instalovány pomocné svislé ocasní plochy, dále se změnilo umístnění vzpěr vodorovných ocasních ploch. Každá větší změna byla označena přidáním dalšího čísla za typové označení, takže poslední označení tohoto hydroplánu bylo Námořní hydroplán typ 90-1-4.


    V roce 1933, po nepříliš úspěšném ukončení zkoušek, byl upřednostněn konkurenční hydroplán Kawaniši H3K1, který byl přijat do výzbroje (nakonec bylo vyrobeno pouze několik málo letadel tohoto typu). Nevyužitý Hiro H3H1 byl upraven jako létající laboratoř pro nové čtrnáctiválcové motory Micubiši Šinten, po ukončení tohoto úkolu byl hydroplán trvale vyřazen.

    Hodnotíme-li tento hydroplán s odstupem času, tak musíme uznat, že se vyznačoval mnohem modernější konstrukcí než upřednostněný dvouplošník Kawaniši H3K1 a jeho význam spočíval v tom, že konstruktéři díky tomuto hydroplánu získali cenné zkušenosti pro pozdější celokovové konstrukce letadel.


    Použité prameny:
    Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Naval Institute Press Annapolis, Maryland 21402, 1990, ISBN: 1-155750-563-2
    Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, tiel 2, Lampart, rok 2000, ISBN 83-86776-00-05
    archiv autora
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/48742#417613Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Fotografie Hiro (Hirosho) H3H1 Type 90
    Zdroj: archiv autora


    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/48742#189755Verze : 0
    MOD