Cvitan Galic
Nar. 5.5.1909 ve vesnici Gorica
Pilotní výcvik ukončil v řadách 7. Vazduhoplovni Puk v Mostaru dne 1.11.1930 a poté se stal stíhacím pilotem u 6. LP od 1.8.1935.
V době německého útoku sloužil u 3. stíhací letky umístěné v Mostaru.
V květnu 1941 vstoupil do řad vojenského letectva Chorvatského státu. Při prvním nasazení na východní frontě se stal vedoucím esem prvního turnusu s 24 potvrzenými a 7 nepotvrzenými (4 byly potvrzeny dodatečně). 22.10.1942 byl Galic povýšen na porucnika. Na jaře 1943 při dalším nasazení na východě přidal dalších deset potvrzených a dvě nepotvrzená vzdušná vítězství za což k dosavadním Železným křížům obdržel Německý kříž ve zlatě dne 23.6.1943.
V průběhu července byl povýšen na nadporucnika a poslán k JG 104 školit mladé chorvatské piloty. 20. října se vrátil do Chorvatska a byl přidělen k 22.ZJ vyzbrojené MS 406 a G.50 v Borongaji.
V prosinci po návštěvě rodiny v Bjelovaru letěl zpět do Záhřebu na cvičném stroji, zaspal za kniplem, ale probral se včas na to aby stroj srovnal a alespoň nouzově přistál - bohužel na území kontrolovaném partyzány. Podařilo se mu včas zbavit výstroje a vyhnul se pronásledování tím že se sám vydával za partyzána. Po 48 hodínách se mu podařilo uniknout a vrátit se k jednotce. Jeho dosavadní výkony ho zachránily před přísným potrestáním za ztrátu stroje.
14.3.1944 se Galic stal velitelem 23.Zrakoplovno Jato vyzbrojené MS 406. Dne 6.4.1944 padl Cvitan Galic když na letiště Zaluzani zaútočily jihoafrické Spitfire. Posmrtně byl povýšen do hodnosti satnik o dva týdny později.
Při 439 bojových letech na východní frontě zničil Galic jeden DB-3, Pe-2, Spitfire a R-10, dva létající čluny MDR-6, pět Il-2, čtyři MiG-1, čtyři I-153, pět, I-16, pět MiG-3 a devět LaGG-3. Zaujal tak druhou nejúspěšnější pozici mezi chorvatskými piloty celkovými 38 vzdušnými vítězstvími.
Zdroj: Croatian Aces od World War 2 - Osprey 49
Nar. 5.5.1909 ve vesnici Gorica
Pilotní výcvik ukončil v řadách 7. Vazduhoplovni Puk v Mostaru dne 1.11.1930 a poté se stal stíhacím pilotem u 6. LP od 1.8.1935.
V době německého útoku sloužil u 3. stíhací letky umístěné v Mostaru.
V květnu 1941 vstoupil do řad vojenského letectva Chorvatského státu. Při prvním nasazení na východní frontě se stal vedoucím esem prvního turnusu s 24 potvrzenými a 7 nepotvrzenými (4 byly potvrzeny dodatečně). 22.10.1942 byl Galic povýšen na porucnika. Na jaře 1943 při dalším nasazení na východě přidal dalších deset potvrzených a dvě nepotvrzená vzdušná vítězství za což k dosavadním Železným křížům obdržel Německý kříž ve zlatě dne 23.6.1943.
V průběhu července byl povýšen na nadporucnika a poslán k JG 104 školit mladé chorvatské piloty. 20. října se vrátil do Chorvatska a byl přidělen k 22.ZJ vyzbrojené MS 406 a G.50 v Borongaji.
V prosinci po návštěvě rodiny v Bjelovaru letěl zpět do Záhřebu na cvičném stroji, zaspal za kniplem, ale probral se včas na to aby stroj srovnal a alespoň nouzově přistál - bohužel na území kontrolovaném partyzány. Podařilo se mu včas zbavit výstroje a vyhnul se pronásledování tím že se sám vydával za partyzána. Po 48 hodínách se mu podařilo uniknout a vrátit se k jednotce. Jeho dosavadní výkony ho zachránily před přísným potrestáním za ztrátu stroje.
14.3.1944 se Galic stal velitelem 23.Zrakoplovno Jato vyzbrojené MS 406. Dne 6.4.1944 padl Cvitan Galic když na letiště Zaluzani zaútočily jihoafrické Spitfire. Posmrtně byl povýšen do hodnosti satnik o dva týdny později.
Při 439 bojových letech na východní frontě zničil Galic jeden DB-3, Pe-2, Spitfire a R-10, dva létající čluny MDR-6, pět Il-2, čtyři MiG-1, čtyři I-153, pět, I-16, pět MiG-3 a devět LaGG-3. Zaujal tak druhou nejúspěšnější pozici mezi chorvatskými piloty celkovými 38 vzdušnými vítězstvími.
Zdroj: Croatian Aces od World War 2 - Osprey 49