Rozpočet tohoto webu pro rok 2018 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 87.861,- Kč Chci přispět
Za posledních 7 dní bylo 332 příspěvků vloženo, 1438 editováno a 289 zmoderováno. Statistiky
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb

Sachsenberg, Gotthard

    Avatar
     
    Příjmení:
    Surname:
    Sachsenberg Sachsenberg
    Jméno:
    Given Name:
    Gotthard Gotthard
    Jméno v originále:
    Original Name:
    Gotthard Sachsenberg
    Fotografie či obrázek:
    Photograph or Picture:
    Hodnost:
    Rank:
    Nadporučík námořnictva 1st Lieutenant (Naval)
    Akademický či vědecký titul:
    Academic or Scientific Title:
    - -
    Šlechtický titul:
    Hereditary Title:
    - -
    Datum, místo narození:
    Date and Place of Birth:
    06.12.1891 Rosslau /
    06.12.1891 Rosslau /
    Datum, místo úmrtí:
    Date and Place of Decease:
    23.08.1961 Brémy /
    23.08.1961 Bremen /
    Nejvýznamnější funkce:
    (maximálně tři)
    Most Important Appointments:
    (up to three)
    Velitel Marine Feld Jasta I
    Velitel Marine Jagdgeschwader I
    Velitel Kampfgeschwader Sachsenberg
    Commander Marine Feld Jasta I
    Commander Marine Jagdgeschwader I
    Commander Kampfgeschwader Sachsenberg
    Jiné významné skutečnosti:
    (maximálně tři)
    Other Notable Facts:
    (up to three)
    Nositel řádu Pour le Mérite
    Druhé nejúspěšnější německé námořní stíhací eso 1. sv. války s 31 sestřely
    Pour le Mérite recipient
    Second top-scoring Germany naval WWI flying ace with 31 victories
    Související články:
    Related Articles:
    Zdroje:
    Sources:
    www.theaerodrome.com
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/56071#380050Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Oberleutnant zur See Gotthard Sachsenberg



    Velitel jediné německé námořní stíhací eskadry a druhé nejúspěšnější německé námořní eso I. sv. války.



    Pocházel se starého saského rodu Sachsenbergů z Dessau, s dlouhou námořnickou tradicí. Narodil se 6. 12. 1891 v Rosslau (severní část Dessau). Na gymnázium v Dessau s ním do třídy chodilo jiné budoucí eso - Oswald Boelcke. O ročník níž potom stejný ústav navštěvoval jeho budoucí spolubojovník a také eso Theo Osterkamp.


    Roku 1913 vstoupil do námořní kadetní školy. 1. 4. 1913 sloužil jako Seekadett na křižníku Hertha. V roce 1914 již v hodnosti Fähnrich zur See (důstojnický čekatel) sloužil na bitevní lodi Pommern. Namísto lodí mu však učarovaly létající aparáty, svého nadřízeného námořního poručíka Bölckena pravidelně "bombardoval" žádostmi o převelení k letectvu. Té je nakonec vyhověno a začátek války už Sachsenberg zahájil v jako pozorovatel v kokpitu průzkumného letounu u Marine Feld Flieger Abteilung 2 (námořní průzkumná jednotka vyzbrojená pozemními stroji pro operace v blízkosti pobřeží).


    Roku 1915 byl za svou bojovou činnost vyznamenán Železným křížem a počátkem příštího roku byl jmenován do hodnosti námořního poručíka (Leutnant zur See). V té době také zažil první boj ve vzduchu, jeho pozorovací letoun (zřejmě Albatros B nebo C) byl napaden dvěma pozorovacími Farmany a těžce prostřílený musel nouzově přistát. Gotthard ani pilot naštěstí nebyli zraněni.


    Brzy je jmenován instruktorem leteckých pozorovatelů, což ovšem bojechtivého Sachsenberga neuspokojovalo a tak si zažádal o zařazení do pilotního výcviku. Dokonce se mu podařilo dosáhnout převelení do pilotního kurzu u Jastaschule v Mannheimu, což znamenalo výcvik na stíhačkách a nikoli na dvoumístných letounech.


    Po dokončení výcviku se vrátil zpět k MFFA 2, kde začal působit jako Fokkerpilot. V té době byly k oddílům průzkumných letadel přiděleny po jednom či dvou jednomístné stíhačky Fokker E. Piloti určení k létání na těchto strojích měli doprovázet své kolegy z jednotky na dvoumístných letounech a chránit je před útoky nepřátelských stíhačů. Později byly všechny tyto Fokkery, přidělené jednotlivým průzkumným oddílům, těmto jednotkám odňaty a organizovány do samostatných jednotek nazývaných Kampfeinsitzer Kommando (tedy oddíly bojových jednosedadlovek).


    Námořnictvo si svoje Marine KEK zřídilo 15. 4. 1916 při MFFA 1 v Mariakerke a velitelem byl pověřen právě Lt. z. S. Sachsenberg. V listopadu pak dostal Sachsenberg rozkaz, přetransformovat toto Kommando ve stíhací Jagdstaffeln při MFFA 2 po vzoru armádních stíhacích letek. V prosinci 1916 se pak Sonderkommando Sachsenberg (jak byla jednotka také někdy nazývána) přesunulo do Neumünsteru k MFFA 2 a začalo se přeměňovat v jednotku nazývanou Marine Feldflieger Jagdeinheit (tedy námořní polní stíhací jednotka). Nebyl však dostatek ani pilotů ani letadel, proto byl útvar také někdy nazýván Jagd Halbstaffel (stíhací půlletka). K 1. 2. 1917 byla však jednotka definitivně dobudována, uznána za bojeschopnou a označena jako Marine Feld Jagdstaffel I.


    V polovině dubna se Jasta přesunula na letiště v Aertrycke a zapojila se do bojů. Její konto otevřel 30. 4. 1917 Theo Osterkamp. Hned následujícího dne poprvé skóroval i Sachsenberg a hned dvakrát najednou! Tři německé stíhačky se střetly se čtyřmi belgickými letouny a bez vlastní ztráty zničily tři z nich. Sachsenberg si připsal na konto Farman a Sopwith 1 1/2 Strutter. Třetí vítězství přidal 12. 5., když zničil Sopwith Pup. Sedmého června pak přidal další "dubl" - sestřelil další Pup a FE 2d, čímž se zařadil mezi letecká esa. V srpnu potom sestřelil Spad VII a po tomto šestém vítězství byl 20. srpna 1917 vyznamenán Řádem dynastie Hohenzollern.


    V říjnu 1917 se pak Sachsenberg s Osterkampem zúčastnili testování prototypů značky Junkers v rodném Dessau. Po návratu na frontu přidal Sachsenberg po jednom vítězství v listopadu respektive v prosinci a tak do nového roku vstoupil s osmi sestřely na kontě.


    Osterkamp, který měl v tutéž dobu o dvě vítězství méně, se sám stal v březnu 1918 velitelem nově ustavené MFJ II.


    Boje pokračovaly a Sachsenbergovo konto utěšeně rostlo. Toto je jeho pohled na morální stránku leteckého válčení: "Když se pilot dostal do střelecké pozice, nikdy nemířil na člověka, který seděl v nepřátelském stroji. Mířil jen na létající aparát nebo jeho důležité části."


    Počátkem léta byli Sachsenberg s Osterkampem znovu odveleni, tentokrát kvůli soutěži nových prototypů stíhacích letounů v Adlershofu. Po návratu na frontu Sachsenberg pokračuje v hromadění svých vítězství. 16. 7. sestřeluje dokonce tři protivníky v jednom dni, což byl už jeho 16. - 18. sestřel.


    5. srpna byl po svém 19. vítězství, jakožto 500. důstojník německého císařství, vyznamenán řádem Pour le Mérite. Po dobu dovolenky, která s udělením řádu souvisela, převzal od Sachsenberga velení MFJ I jeho přítel Theo Osterkamp.


    Nejslavnější chvíle námořních stíhačů ovšem přišly o pár dní později. 12. 8. Sachsenberg vedl 22 Fokkerů D. VII obou námořních Jast do útoku na stejně silnou formaci bombardovacích DH.9, doprovázených stíhačkami Sopwith Camel z americké 17. Aero Squadron. V zuřivé bitvě sestřelili němečtí stíhači celkem 19 protivníků bez vlastní ztráty. Sachsenberg sám v tomto střetnutí zničil jednu DH.9 a jeden Camel, čímž jeho konto stouplo na 21 vítězství.


    Britská odveta na sebe nenechala dlouho čekat. Hned druhého dne Britové napadli základnu MFJ I a zničili na letištní ploše řadu německých letadel.


    Bojovou činnost námořních letců to však zastavit nemohlo. Sachsenberg i nadále vodil své letce do bojů a sám vítězil. Byl také pověřen vybudováním vyšší organizační jednotky - Marine Jagdgeschwader I. Dne 2. 9. 1918 předal velení MFJ I Philipu Bechtovi a sám toho dne sestřelil dalšího soupeře už jako velitel Jagdgeschwader. Organizační úkoly mu nicméně zabíraly mnoho času a tak už do konce září žádný sestřel nepřidal.


    V té době Sachsenberg s Osterkampem tvrdě soutěžili v počtu sestřelů. K poslednímu září měl Osterkamp náskok 4 vítězství a Sachsenberg dělal, co mohl, aby jej dohnal.


    Začínal mít ale taky smůlu. Při jednom souboji se s Osterkampem málem srazil, Theo naštěstí v poslední chvíli jeho černožlutě károvaný Fokker zahlédl a kolizi zabránil.


    Pár dní nato zase při střetu s britským námořním dvoumístným letounem dostal zásah do akumulátoru a do očí mu vystříkla kyselina sírová. Sachsenberg se ihned odpoutal a nouzově přistál u nejbližší německé pozemní jednotky, kde mu lékař zachránil oči.


    Hned druhý den byl však opět ve vzduchu. Tentokrát se dostal do souboje se dvěma Spady, které ho pěkně "osolily" a Gotthard musel nasadit na nouzové přistání. Mířil na nedaleké letiště, avšak těsně před dosednutím s úděsem zjistil, že je to Poperinghe, Brity obsazené belgické letiště. Rychle se ohlédl a zjistil, že i oba Spady, které jej pronásledovaly, nasazují na přistání. Jejich piloti se zřejmě domnívali, že Němec se chce vzdát. Sachsenberg okamžitě přidal plyn, ve výšce 10 metrů přeburácel na letištní plochou a "posadil" svůj stroj na prvním plácku za německými zákopy.


    Osterkamp zatím během října přidal ještě dvě vítězství. Sachsenberg skóroval až 23. 10., zato však toho dne sestřelil hned tři soupeře - dva Camely a jednu DH.9! Do 29. 10. zvyšuje počet svých sestřelů o další tři, avšak Osterkamp téhož dne ničí svého 32. soka. Má tedy stále náskok jednoho vítězství. S chřipkou pak putuje do lazaretu a je odtud propuštěn až 9. 11. Přesto Gotthard Sachsenberg už nemá štěstí. Jeho počet vítězství se zastavil na čísle 31, o jedno méně než jeho žák a kamarád. 11. 11. 1918 válka skončila.


    Kapitulace Sachsenberga zastihla v hodnosti Oberleutnanta zur See (nadporučík námořnictva), ve funkci velitele jediné námořní Jagdgeschwader a s pestrou sbírkou vyznamenání. Za svoji službu obdržel:


    Pour le Mérite
    Rytířský kříž s meči dynastie Hohenzollern
    Železný kříž I. a II. třídy
    Albertův rytířský řád I. třídy s meči
    Kříž Fridricha Anhaltského I. a II. třídy
    Kříž Fridricha-Augusta z Oldenburgu I. a II. třídy
    Hanburský hanzovní kříž


    Konec války však současně pro Gottharda Sachsenberga neznamenal konec vojenské kariéry. V Pobaltí to vřelo a Německo sem vyslalo dobrovolnické jednotky k ochraně říšských zájmů. Součástí těchto Freikorps měly být též letecké jednotky. K jejich sestavení byla hledána vhodná osoba a volba padla na Gottharda Sachsenberga. Byl považován za mimořádně schopného organizátora i vynikajícího velitele a často nazýván "námořním Richthofenem". V lednu 1919 začal tedy formovat jednotku známou jako Kampfgeschwader Sachsenberg, se kterou pak po celý rok bojoval na Baltu proti bolševikům.


    Po demobilizování v prosinci 1919 se nějaký čas věnoval vedení rodinných loděnic spolu se svým bratrem, zabýval se leteckou dopravou, přičemž ve své letecké společnosti zaměstnával řadu bývalých spolubojovníků. V roce 1922 pracoval též pro pobočku firmy Junkers v Sovětském svazu a po návratu vedl Junkers Luftverkehrgesellschaft, ze ketrého roku 1926 vzešla známá Lufthansa.


    Později řídil továrnu v rodném Dessau a ve třicátých letech se jakožto odpůrce NSDAP stal poslancem říšského sněmu za stranu sociálně-křesťanskou. Velmi ostře kritizoval nacistický program (jeho rodina měla židovský původ), stavěl se proti zbrojení. Publikoval o nacismu řadu článků tak kritických, že se jej NSDAP rozhodla odstranit. O nacistickém plánu jej včas informovali přátelé, avšak on neuprchl a když jej přijeli zatknout, očekával je ve slavnostní uniformě se všemi řády a námořnickým kordíkem. Nacisté jej chtěli odvézt do lesa a zavraždit, Gotthard však naštěstí včas jejich úmysl prohlédl a během jízdy lesem z auta vyskočil a uprchl. Místo útěku za hranice se klidně vrátil zpět do Dessau. Další podobný pokus už se neopakoval.


    Ostatně Gotthard se začínal jevit jako příliš cenný. Společně s Hannsem Freiherr von Schertelem totiž pracovali na vývoji křídlových lodí. Jeden prototyp předvedli státním orgánům roku 1935 a tato ukázka naprosto nadchla zástupce válečného námořnictva a ministerstva dopravy. Po vypuknutí II. sv. války byly lodi systému Schertel-Sachsenberg vyvíjeny pro německé námořnictvo. Lodi byly stavěny v Sachsenbergových loděnicích v Dessau na Labi. První z nich VS-6 byla projektována jako minonoska a spuštěna na vodu roku 1941. Dosahovala rychlosti 47 uzlů. Kriegsmarine ji přijala do výzbroje používala ji však jako sanitní loď.


    Duo Schertel - Sachsenberg pak pracovalo ještě na dalších projektech křídlových lodí (VS-8, VS-10 i řiditelných torpéd), námořnictvo také přijalo křídlové strážní lodi TS 1-6. Pak ale válka skončila a Sachsenbergovy loděnice zůstaly v části Německa okupované Rudou armádou. Sachsenberg se Schertelem odešli do Švýcarska, kde pokračovali ve vývoji rychlých osobních křídlových lodí. V roce 1952 založili firmu Supramar, která později tyto lodi začala vyrábět.


    Gotthard Sachsenberg zemřel 23. srpna 1961 v Brémách.


    Prameny:


    HPM 10/1996
    Internet:
    www.theaerodrome.com
    http://www.foils.org/sach.htm
    www.forumeerstewereldoorlog.nl
    http://membres.lycos.fr/asduciel/marine.htm
    http://www.pourlemerite.org/wwi/navy/navy.html


    Sachsenberg před svým černožlutě károvaným Fokerem D.VII na letišti v Jabbeke
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/56071#204521Verze : 0
    MOD
    Avatar


    Fokker E.III (LF 196), se kterým létal Gotthard Sachsenberg u jednotky Marine Feld Flieger Abteilung Nr.I, základna Mariakerke.


    Linked from : https://forum.valka.cz/topic/postview/393023
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/56071#393024Verze : 0
    MOD