Jiné významné skutečnosti: (maximálně tři) Other Notable Facts: (up to three)
- 13.-14. nejúspěšnější rakousko-uherské letecké eso 1. sv. v. s 10 sestřely - za války byl celkem 2krát sestřelen; poprvé byl "sestřelen" 16. února 1915, když při 49. letu musel kvůli sněžné bouři přistát za nepřátelskými liniemi a byl s pozorovatelem zajat, 22. února se jim podařilo utéct a vyhýbat se rusům až do června 1915, kdy dorazili k vlastním jednotkám, podruhé 12. ledna 1918, kdy mu kulka rozdrtila stehenní kost, nouzově přistál za vlastními liniemi, byl následně stáhnut z boje a do konce života chodil o holi - při letu s Junkersem F.13 naletěl v husté mlze do hory Krottenkopf, byl pohřben se všemi vojenskými poctami
- 13th-14th top scoring Austria-Hungarian flying ace of WW1 with 10 claims - during war was 2 times shot down; for the first time was "shot down" on 16th February 1915, during his 49th sortie he force landed due to snow storm behind enemy lines and was with his observer captured, on 22nd they escaped and evaded russian until June 1915, when they get to their troops, for the second time on 12th January 1918, when enemy bullet broke his thigh, he had to crash-land behis his lines, was removed from combat unit and until end of his live, was using a stick - flew a Junkers F.13 through thick fog into the Krottenkopf mountain, was buried with full honors
Narodil se 28. července 1887 v Insbrucku v Rakousku. Otec byl armádní důstojník původem z Chorvatska, matka (Adelheid Hohenauer) pocházela z Tyrolska. Raoul vystudoval Vojenskou akademii Marie Terezie ve Wiener-Neustadtu, byl vyřazen v roce 1908 v hodnosti Leutnanta a odvelen k Feldjägerbataillon Nr. 21 do Bruck an der Mur. U jednotky vykonával mimo jiné funkci lyžařského instruktora. Pilotní výcvik zahájil 14. dubna 1913 ve Wiener-Neustadtu a pilotní průkaz číslo 114 mu byl udělen 2. července 1913. Do hodnosti Oberleutnanta byl povýšen 1. května 1913. Jako pasažér se zúčastnil prvního rakousko-uherského přeletu Alp z Vídně do Görz (Gorizia) 14. října 1913. Dvoumístný letoun tenkrát pilotoval Oberleutnant Eugen Elsner. Polním pilotem byl jmenován 7. dubna 1914.
Začátek války prožil Stojsavljevic ne frontě ve východní Galicii jako příslušník Flik 1. U této jednotky létal především na dlouhé průzkumné lety. Přežil havárii svého dvouplošníku Lohner Pfeilflieger 10.14, když během přistávacího manévru 31. července zavadil o komín a zřítil se. Bronzovou vojenskou záslužnou medailí (Die Militärverdienstmedaille - Signum Laudis) byl vyznamenán 11. září. V listopadu 1914 byl jako šéfpilot přeložen k Flik 13. Při svém 49. operačním letu s pozorovatelem Leutnantem Johannesem Reichelem se dostali do sněhové bouře a byli nuceni přistát za ruskými liniemi. Dříve než je stihli zajmout ruští vojáci zapálili a zničili svůj letoun. Po šesti dnech strávených v zajetí se jim podařilo uniknout. Čtyři dlouhé měsíce se ukrývali ve Lvově nebo jeho okolí, než bylo město 22. června dobyto rakousko-uherskými jednotkami. Za vynikající službu v počátku války byl 19. července vyznamenán Vojenským záslužným křížem III. třídy (Das Militärverdienstkreuz) a Železným křížem II. třídy.
Se vstupem Itálie do války v květnu 1915, byl Stojsavljevic převelen na jih Tyrolska k Flik 17. Následovalo povýšení do hodnosti Hauptmanna 1. září 1915, koncem měsíce další převelení nyní k Flik 16 na jihovýchod Rakouska do Villachu a v prosinci jmenování velitelem této jednotky. Zde létal na dvoumístných strojích Hansa-Brandenburg C.I často s pozorovatelem Leutnantem Josefem Friedrichem. V červnu byl dekorován Řádem železné koruny s vojenskou dekorací a meči. První vzdušné vítězství získala tato dvojice 4. července 1916 s letounem Hansa-Brandenburg C.I číslo 64.14, když byla při dělostřeleckém průzkumu napadena dvěma dvoumístnými letouny Farman. Jeden z nich se jim podařilo zasáhnout do nádrže a ten pak následně přistál za rakouskými liniemi u Malborghetta. Další dvě společná vítězství následovala 25. července nedaleko Monte Paularo a 7. srpna ve Val di Raccolana v obou případech byly protivníky italské letouny Farman. V první zářijový den si Stojsavljevic připsal své čtvrté vítězství sestřelením letounu Farman ve Val Bogna.
K výcviku pro stíhače byl v únoru 1917 odeslán na dva měsíce k Flik 34, kde se přeškolil na jednomístné stíhací letouny Hansa-Brandenburg D.I (KD). Zde také dosáhl 13. února své páté vítězství opět nad letounem Farman jižně od Kostanjevice. Při jednom z přistání v Zaule Stojsavljevic havaroval a poranil si koleno. Šesté vítězství si připsal 17. dubna, když u letiště ve Villachu sestřelil, jak jinak, opět letoun Farman. K získání dalších zkušeností stíhače byl v květnu vyslán k Jasta 6 na západní frontu.
Po návratu k Flik 16 na italskou frontu se stal průkopníkem fotografického průzkumu, když pro tyto účely upravil letoun Hansa-Brandenburg D.I číslo 28.30 namontováním fotoaparátu do trupu. Na jedné ze svých fotoprůzkumných misí 14. července 1917 poslal v plamenech k zemi italský dvoumístný Farman nedaleko Mont Cullar. Svůj osmý Farman sestřelil o několik dnů později 23. července v okolí Carnia. Další vítězství následovalo 7. září, když sestřelil v okolí Monte Skarnitz letoun SAML patřící italské 113. Squadriglii. Své poslední - desáté vítězství vybojoval s letounem Albatros D.III číslo 153.66 sestřelením letounu SAML nedaleko Feltre.
Při průzkumném letu 12. ledna byl Stojsavljevicův letoun napaden několika stíhačkami a těžce poškozen. Sám Stojsavljevic byl těžce zraněn a s roztříštěnou stehenní kostí přes velkou ztrátu krve dokázal se svým letounem přistát za rakouskými liniemi. Přes prognózy lékařů, že už bude moci chodit jenom o holi se po operaci a dlouhé rekonvalescenci vrátil Stojsavljevic v říjnu 1918 zpět do služby a stal se velitelem letecké školy Fliegeroffiziersschule ve Wiener-Neustadtu kde ho zastihl i konec války. V dubnu 1918 byl vyznamenán Zlatou medailí za statečnost. Dále byl vyznamenán rytířským křížem Leopoldova řádu s válečnou dekorací a meči a Železným křížem I. třídy.
Po skončení války se odmítl podílet na činnosti letectva v nově vzniklé Jugoslávii a stal se občanem Rakouské republiky a příslušníkem letectva Volkswehru a policie. V roce 1921 založil soukromou leteckou společnost, ale tato aktivita byla brzy spojeneckou poválečnou komisí ukončena. Stojsavljevic se vrátil zpět do armády v hodnosti majora k Alpenjägerregiment 12, kde sloužil do roku 1925. Poté se spolupodílel na vybudování nového letiště v Innsbrucku. V roce 1927 opět zakládá soukromou leteckou společnost. Raoul Stojsavljevic zahynul v letounu Junkers F.13, když 2. září 1930 v husté mlze narazil do úbočí Krottenkopf severně od Garmisch-Partenkirchenu. Byl pochován na hřbitově Westfriedhof v Innsbrucku. Se svými deseti uznanými vítězstvími se stal čtrnáctým nejúspěšnějším Rakousko-Uherským letcem první světové války.
Použité prameny: [1] www.theaerodrome.com [2] CHANT, Christopher, Austro-Hungarian Aces of World War 1: Osprey Aircrafy of the Aces 46, Osprey Publishing, 2002, ISBN 1 84176 376 4 [3] www.austro-hungarian-army.co.uk
URL : https://www.valka.cz/Stojsavljevic-Raoul-t59540#214492
Verze : 1
Velitel Fliku 16, setník Stojsavljevic vedle svého "KDčka" 28.30, dne 14. září 1917, týden po svém 9. sestřelu.
Detail
URL : https://www.valka.cz/Stojsavljevic-Raoul-t59540#659647
Verze : 1
Přidejte se k nám
Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady.
Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.