Chalkolit v Mezopotámi
Chalkolit lze pokládat za jakési přípravné období, v němž se objevují některé základní rysy mezopotámské civilizace v zárodečných formách. Hlavní změna však je v přesunu centra vývoje postupně do jižní mozopotámie. V této oblasti byla úrodná půdy, dostatek vodních zdrojů (spodní vody, řeky, bažiny), ovšem úhrnné množství srážek , bylo nízké, což neumožňovalo zemědělství umělého zavlažování. Bylo tedy nutno vytvořit síť vodních kanálů, které umožnilo rozvoj intezivního zemědělství, které produkovalo velké množství potravin (které uživilo podstatně větší populaci než jinde v mezopotámii).
Vzrůst hustoty osídlení měl za následek složitější sídelní struktury (formující se do pozdějších měst). Vznikl nový typ sídla, který neměl obdobu v dřívějších fázích vývoje. Je pochopitelné, že prvotní města představovala složitější sídelní organismy než rozptýlené vesnice pastevců a zemědělců v podhorských a horských oblastech, a museli být sprvovány jinými metodami. Podstatně menší vzdálenosti mezi jednotlivými populacemi napomáhalo podstatně větší výměně materiálních i duchovních statků, avšak přinášelo to i své konflikty, což bylo nutno řešit. Výsledkem byl vznik a rozvoj složitějších forem ekonomické a společenské organizace, což byl předstupeň vniku států a civilizace.
Kultura obejdská (5000 – 3500 př.n.l.)
Je nejvýznamnější chalkolitickou kulturou na území Předního východu, která v mnoha směrech navazuje na kulturu sámarrskou.
Tato kultura vznikla v jižní mezopotámii, kde se nacházelo také její hlavní centrum. Byla nazvána podle Tell Ubejdu (Obejdu) v jižní mezopotámii, ale jejími nejdůležitějšími nalezišťmi jsou Eridu a Tell Avajlí, dále též Ur, Uruk, Nippur, Girsu … . Ve své ranné fázi byla obejdská kultura součásná s s pozdní fází kultury sámarrské, což dosvědšují nálezy např. z Čóga Mami a Tell Avájlí. Zpočátku byla obejdská kultura omezena na území jižní mezopotámie, ale během 5. a 4. tisíciletí př.n.l. se postupně šířila na sever, a vytlačovala dominantní kulturu halafskou, a rozšířila se do Mezopotámie, Sýrie, jižní Anatolie, západního Iránu a do oblasti okolo Perského zálivu.
Obejdská kultura byla založena na intenzivní zemědělské produkci, která využívala umělého zavlažování (především v jižní mesopotámii). V archeologickém materiálu jsou nejlépe doloženy obilniny a luštěniny, ale také ovoce a zelenina (datle, fíky, cibule, česnek atd.). K rozvoji zemědělství přispěl i rozvoj oradla, k němuž nejspíše došlo v této době. Důležitý byl chov domácích zvířat (ovce, kozy, skot, prasata), sběr a lov byl již jen dopňková zdroj obživy.
Obejdská technologie byla na již značně vysoké úrovni, která je dokladem pokračující specializace řemeslné výroby. Pravděpodobně již existovala vrstva profesionálních řemeslníků, kteří měli odpovídající technické vybavení. Nejdůležitějším přírodním materiálem byla nadále hlína (dostupní, dobře zpracovatelná). Byla nejdůležitějším stavebním materiálem, vyráběla ze zní tkalcovská vřetena, nástroje (např. srpové čepele), sošky lidí i zvířat a nádoby. Keramika byla na vysoké úrovni a byla zhotovována na základě nové technologie – pomalu otočné hrnčířské desky. Při výrobě se používalo malovaných geometrických i figurálních motivů.
V některých obejdských lokalitách byli nalezeny rovněž zvláštní drobné předměty z pálené hlíny, které mají nejrůznější tvary (kulaté, kuželové, vejčité i jiné). Předpokládá se, že tyto předměty snad sloužily jako mnemotechnické pomůcky k zaznamenávání jednoduchých informací, které se týkaly především hospodářských záležitostí.Podobné předměty se objevují již v neolitu, ale rozšířily se až později v Uruckém období, kdy mají jasnou souvislost s počátky pásma. Důležitou surovinou zůstává i nadále kámen (výroba nástrojů, zbraní ozdob i nádob), a to především pazourek a obsidián, či polodrahokamy dovážené z Iránu a Anatolie (křemen, diorit, mramor). Používaly se razítková pečetidla (avšak nejsou obejdským vynálezem). Kovy se používaly jen v omezeném množství (měď, olovo, zlato, stříbro). O zpracování tkanin není mnoho informací.
Na základě pozůstatku o stavitelství , které byli objeveny v různých lokalitách. Byli to obytné, skladovací a výrobní prostory, ale přesní hranice mezi nimi neexistovala. Domy byli velké několik desítek metrů čtverečních, a měli většinou trojlodní půdorys. Uprostřed domu byla prostorná hala obklopena menšími místnostmi. Domy byli většinou postaveny z nepálených cihel. Vnitřní stěny byli v některých případech zdobeny malbami, vnější většinou členěny pilíři a výčnělky. Střechy byli ploché, vybudované z trámů, pokrytými rákosovými rohožemi utěsněnými hlínou nebo asfaltem. Archeologové se domnívají, že v takovýchto domech bydlela vícegenerační rodiny, které používaly velkou halu uprostřed, zatímco malé místnosti okolo byli pro samostatné rodiny.
V pozdějších obdobích (konec 3. tis. př.n.l.) se stavěly trojlodní budovy o rozměrech 130 – 280 metrů čtverečních, často budovaných na terasách z cihel, vysokých 1 – 2m (De Facto se jednalo o předchůdce zikkurratu). Sekvence vrstev obejdského osídlení v Tepe Gauře (S mezopotámie) nám dává nahlédnout do vývoje mezopotámských sídlišť, které vede k těsnější a stále hustší zástavbě (domy jsou seskupovány do úzkých ulic, vytváří se centrum, které vyniká rozlehlými stavbami).
Důležitým pramenem jsou též pohřebiště, znichž vyplívá, že se vyčlenila nepočetná horní vrstva (,,náčelníci,, a jejich rodina) a počínající hierarchizace společnosti.
Zdroj:
Nováková, Nea, Pecha, Lukáš. Furat, Rahman: Dějiny Mezpotámie
Praha, Karolinum 1998 ISBN 80-7184-416-0
Chalkolit lze pokládat za jakési přípravné období, v němž se objevují některé základní rysy mezopotámské civilizace v zárodečných formách. Hlavní změna však je v přesunu centra vývoje postupně do jižní mozopotámie. V této oblasti byla úrodná půdy, dostatek vodních zdrojů (spodní vody, řeky, bažiny), ovšem úhrnné množství srážek , bylo nízké, což neumožňovalo zemědělství umělého zavlažování. Bylo tedy nutno vytvořit síť vodních kanálů, které umožnilo rozvoj intezivního zemědělství, které produkovalo velké množství potravin (které uživilo podstatně větší populaci než jinde v mezopotámii).
Vzrůst hustoty osídlení měl za následek složitější sídelní struktury (formující se do pozdějších měst). Vznikl nový typ sídla, který neměl obdobu v dřívějších fázích vývoje. Je pochopitelné, že prvotní města představovala složitější sídelní organismy než rozptýlené vesnice pastevců a zemědělců v podhorských a horských oblastech, a museli být sprvovány jinými metodami. Podstatně menší vzdálenosti mezi jednotlivými populacemi napomáhalo podstatně větší výměně materiálních i duchovních statků, avšak přinášelo to i své konflikty, což bylo nutno řešit. Výsledkem byl vznik a rozvoj složitějších forem ekonomické a společenské organizace, což byl předstupeň vniku států a civilizace.
Kultura obejdská (5000 – 3500 př.n.l.)
Je nejvýznamnější chalkolitickou kulturou na území Předního východu, která v mnoha směrech navazuje na kulturu sámarrskou.
Tato kultura vznikla v jižní mezopotámii, kde se nacházelo také její hlavní centrum. Byla nazvána podle Tell Ubejdu (Obejdu) v jižní mezopotámii, ale jejími nejdůležitějšími nalezišťmi jsou Eridu a Tell Avajlí, dále též Ur, Uruk, Nippur, Girsu … . Ve své ranné fázi byla obejdská kultura součásná s s pozdní fází kultury sámarrské, což dosvědšují nálezy např. z Čóga Mami a Tell Avájlí. Zpočátku byla obejdská kultura omezena na území jižní mezopotámie, ale během 5. a 4. tisíciletí př.n.l. se postupně šířila na sever, a vytlačovala dominantní kulturu halafskou, a rozšířila se do Mezopotámie, Sýrie, jižní Anatolie, západního Iránu a do oblasti okolo Perského zálivu.
Obejdská kultura byla založena na intenzivní zemědělské produkci, která využívala umělého zavlažování (především v jižní mesopotámii). V archeologickém materiálu jsou nejlépe doloženy obilniny a luštěniny, ale také ovoce a zelenina (datle, fíky, cibule, česnek atd.). K rozvoji zemědělství přispěl i rozvoj oradla, k němuž nejspíše došlo v této době. Důležitý byl chov domácích zvířat (ovce, kozy, skot, prasata), sběr a lov byl již jen dopňková zdroj obživy.
Obejdská technologie byla na již značně vysoké úrovni, která je dokladem pokračující specializace řemeslné výroby. Pravděpodobně již existovala vrstva profesionálních řemeslníků, kteří měli odpovídající technické vybavení. Nejdůležitějším přírodním materiálem byla nadále hlína (dostupní, dobře zpracovatelná). Byla nejdůležitějším stavebním materiálem, vyráběla ze zní tkalcovská vřetena, nástroje (např. srpové čepele), sošky lidí i zvířat a nádoby. Keramika byla na vysoké úrovni a byla zhotovována na základě nové technologie – pomalu otočné hrnčířské desky. Při výrobě se používalo malovaných geometrických i figurálních motivů.
V některých obejdských lokalitách byli nalezeny rovněž zvláštní drobné předměty z pálené hlíny, které mají nejrůznější tvary (kulaté, kuželové, vejčité i jiné). Předpokládá se, že tyto předměty snad sloužily jako mnemotechnické pomůcky k zaznamenávání jednoduchých informací, které se týkaly především hospodářských záležitostí.Podobné předměty se objevují již v neolitu, ale rozšířily se až později v Uruckém období, kdy mají jasnou souvislost s počátky pásma. Důležitou surovinou zůstává i nadále kámen (výroba nástrojů, zbraní ozdob i nádob), a to především pazourek a obsidián, či polodrahokamy dovážené z Iránu a Anatolie (křemen, diorit, mramor). Používaly se razítková pečetidla (avšak nejsou obejdským vynálezem). Kovy se používaly jen v omezeném množství (měď, olovo, zlato, stříbro). O zpracování tkanin není mnoho informací.
Na základě pozůstatku o stavitelství , které byli objeveny v různých lokalitách. Byli to obytné, skladovací a výrobní prostory, ale přesní hranice mezi nimi neexistovala. Domy byli velké několik desítek metrů čtverečních, a měli většinou trojlodní půdorys. Uprostřed domu byla prostorná hala obklopena menšími místnostmi. Domy byli většinou postaveny z nepálených cihel. Vnitřní stěny byli v některých případech zdobeny malbami, vnější většinou členěny pilíři a výčnělky. Střechy byli ploché, vybudované z trámů, pokrytými rákosovými rohožemi utěsněnými hlínou nebo asfaltem. Archeologové se domnívají, že v takovýchto domech bydlela vícegenerační rodiny, které používaly velkou halu uprostřed, zatímco malé místnosti okolo byli pro samostatné rodiny.
V pozdějších obdobích (konec 3. tis. př.n.l.) se stavěly trojlodní budovy o rozměrech 130 – 280 metrů čtverečních, často budovaných na terasách z cihel, vysokých 1 – 2m (De Facto se jednalo o předchůdce zikkurratu). Sekvence vrstev obejdského osídlení v Tepe Gauře (S mezopotámie) nám dává nahlédnout do vývoje mezopotámských sídlišť, které vede k těsnější a stále hustší zástavbě (domy jsou seskupovány do úzkých ulic, vytváří se centrum, které vyniká rozlehlými stavbami).
Důležitým pramenem jsou též pohřebiště, znichž vyplívá, že se vyčlenila nepočetná horní vrstva (,,náčelníci,, a jejich rodina) a počínající hierarchizace společnosti.
Zdroj:
Nováková, Nea, Pecha, Lukáš. Furat, Rahman: Dějiny Mezpotámie
Praha, Karolinum 1998 ISBN 80-7184-416-0