Gabszewicz, Aleksander

Generał brygady, Group Captain Aleksander Gabszewicz


RAF No. P-0163


* 06. 12. 1911
+ 10. 10. 1983


Jeden z nejúspěšnějších polských stíhacích pilotů a uznávaný velitel se narodil 6. prosince 1911 v obci Szawla poblíž Kowna (dnes litevský Kaunas). V roce 1931 vstoupil do armády a absolvoval Szkołe Podchorążych Piechoty, kterou ukončil v roce 1934. Poté však přestoupil k letectvu a po prodělání pilotního výcviku byl přidělen k 1. leteckému pluku ve Varšavě. V roce 1937 si zvýšil kvalifikaci ve škole vyšší pilotáže a do bojů 2. světové války vstoupil jako taktický důstojník Stíhací perutě IV/1 1. leteckého pluku, která byla jako součást Stíhací brigády pověřena ochranou nebe nad Varšavou. Hned při svém prvním bojovém letu v ranních hodinách 1. září dosáhl spolu s kpr. Andrejem Niewiarą sestřelu bombardéru He 111 od II.(K)/LG 1. Při svém dalším letu toho dne již tak úspěšný nebyl a ze svého poškozeného stroje se musel zraněný a popálený zachránit na padáku.


Po ukončení bojů se přes Rumunsko dostal do Francie, kde se přeškolil na moderní stíhačky a jako příslušník GC III/9, jenž měla chránit Lyon a byla vyzbrojena stíhačkami MS 406. V jejich řadách vedl 1. června skupinu osmi polských pilotů do boje s německými bombardéry He 111 od II./KG 53. Sestřelili dva nepřátele, jednoho z nich si na své konto připsal por. Gabszewicz. Téhož dne večer byl jmenován velitelem zdvojeného polského roje, přiděleného k GC III/10. Vzhledem na přeškolení na letouny MB 152 , častou změnu základen a všeobecný chaos se až do uzavření příměří do bojů zapojil pouze minimálně a po jejich ukončení byl z Bordeaux evakuován do Velké Británie.


Po dalším přeškolení, tentokrát na stíhačku Hurricane , se v řadách 607. (od 11. října 1940) a později 303. perutě (od listopadu 1940) zapojil do Bitvy o Británii. Jeho hvězda však začala stoupat až po přeložení k vznikající 316 . polské stíhací peruti v únoru 1941. Jako velitel letky B dosáhl spolu s P/O B. Andersem prvního vítězství jednotky, když 1. dubna 1941 při hlídce nad konvojem zaútočili na tři bombardéry He 111 od I./KG 27 a stroj s označením 1G+LH sestřelili. V čele letky a později celé perutě (od 14. listopadu) se zapojil do právě zahájené vzdušné ofenzivy nad okupovaným kontinentem a až do svého odchodu na odpočinek 5. června 1942 rozšířil své konto o 3 sestřelené FW 190 , ve spolupráci sestřelil bombardér He 111 (o něm zmínka výše) a stíhačku Messerschmitt Bf 109 a sám či ve spolupráci pravděpodobně sestřelil či poškodil další 4 nepřátelské stroje.


Po krátké působení na štábu 11. stíhací skupiny byl v září 1942 přidělen k 58. OTU (jednotce operačního výcviku) jako instruktor.


Do bojů se znovu zapojil 26. ledna 1943, kdy převzal velení nad 2. polským stíhacím křídlem , kde zaznamenal opět sestřel FW 190. 20. června se přesunul do čela 1. polského stíhacího křídla (od října 1943 přejmenovaného na 131. křídlo), v jehož řadách dosáhl svých posledních vítězství.


12. prosince předal velení křídla W/Cdr Stanisławu Skalskému a odešel na odpočinek. 4. února 1944 byl krátce přidělen spolu s několika dalšími svými krajany k 61. stíhací peruti USAAF, vyzbrojenou stíhačkami P-47 Thunderbolt . Již 20. února však nastoupil na místo velitele 18. sektoru 2. TAF , jemuž byly podřízeny 131 . a 133 . polské stíhací křídla, a znovu se aktivně se zapojil do bojů nad okupovanou Evropou, včetně podpory invazních vojsk v Normandii. Po reorganizaci 2. TAF a zrušení sektorů v červenci 1944 převzal velení 131. křídla a v jeho čele ukončil v květnu 1945 svou válečnou pouť na území poraženého Německa.


Po válce ještě sloužil jako styčný důstojník u 84. skupiny TAF a od roku 1946 velel základně Coltishall, kde se v poválečném období postupně před svým rozpuštěním soustředily všechny polské stíhací perutě. Po rozpuštění polského letectva a demobilizaci v roce 1947 se rozhodl zůstat ve Velké Británii. Několik let byl předsedou Sdružení polských letců. V roce 1974 byl povýšen do generálské hodnosti. Zemřel 10. října 1983 v Hanley Stan v hrabství Worcester. Podle jeho poslední vůle byl v roce 1992 jeho popel rozptýlen nad letištěm v Dęblině a nad Varšavou.


Během 2. světové války vykonal 384 bojových či operačních letů a jeho skóre se uzavřelo na 9 a 1/2 sestřelených nepřátelských strojích jistě, 1 a 1/3 pravděpodobně a 3 stroje poškodil, čímž se zařadil na 8. místo oficiálních statistik nejúspěšnějších stíhacích letců polského letectva (tzv. Lista Bajana). Byl vyznamenán mj.: Złoty Krzyż Virtuti Militari (No.00029, 13.3.44 - jako první polský letec), Srebrny Krzyż Virtuti Military (No.09425, 24.6.42), 4x Krzyż Walecznych , Medal Lotniczy a v poválečném období Krzyżem Komandorskim z Gwiazdą Orderu Polonia Restituta , britskými DSO & bar (jako jediný polský letec) a DFC , francouzským Croix de Guerre a nizozemským řádem Order of Orange-Nassau .



zdroje
http://pspbis.fm.interia.pl/ga.htm
http://www.mysliwcy.pl/
www.geocities.com/skrzydla/
J.B.Cynk - Polskie Sily Powietrzne 1939-1945, AJ-Press 2001, ISBN 83-7237-089-3
W. Król - Zarys dzialań polskiego lotnictva w Wielkiej Brytanii 1940-1945, WKiL Warszawa 1990,ISBN 83-206-0852-x
J. Kutzner - Zwycięstwa pilotów myśliwskich Polskich Sił Powietrznych na Zachodzie 1940-1945, Oficyna Wydawnicza "Adiutor", Warszawa 2007, ISBN 83-86100-80-X
J.Zieliński - Asy polskiego lotnictwa, Agencia Lotnicza ALTAIR, Warszawa 1994, ISBN 83-86217-2