Iljušin Il-38 [kód NATO: May]

přehled verzí
Iljušin Il-38


Přehled verzí:

Iljušin Il-38
- verze pro sovětské námořní letectvo
- 65 ks (počet není potvrzen z více zdrojů).

Iljušin Il-38 MPA
- verze pro letectvo Indie
- 5 ks

Iljušin Il-38 N
- modernizovaná verze Il-38 určená pro Ruské námořní letectvo
- zatím nebyl upřesněn počet strojů, které projdou modernizací
- vybaven systémem Novela

Iljušin Il-38 SD
- modernizovaná verze Il-38 určená pro Indické námořní letectvo
- plánuje se modernizace všech pěti provozovaných strojů
- vybaven systémem Sea Dragon
URL : https://www.valka.cz/Iljusin-Il-38-kod-NATO-May-t77828#286564 Verze : 1
Iljušin Il-38


Iljušin Il-38 je ruský protiponorkový a námořní hlídkový / pátrací letoun (obdoba amerických Lockheed P2V-7S Neptune a P-3 Orion). Vznikl z dopravního letounu Iljušin Il-18, který měl všechny předpoklady k tomu, aby na jeho základě vznikl nový typ této kategorie. Il-18 se totiž jako stroj využívaný k dálkové dopravě vyznačoval dlouhým doletem (běžně 3700km), schopností létat i za zhoršených povětrnostních podmínek, dostatečnou nosností i na tehdejší ruské poměry relativně hospodárným provozem.


Protiponorkový Il-38 vznikl na bázi stroje Il-18V, což byl 35,9 m dlouhý dálkový dopravní letoun pro 90 cestujících s křídlem o rozpětí 37,42 m a maximální vzletovou hmotností 61 200 kg. Vzhledem k určení nového Il-38 muselo na Il-18 samozřejmě dojít k některým konstrukčním úpravám. Bylo potřeba letoun vyzbrojit a vybavit elektronikou. Konstruktéři nejprve posunuli křídlo směrem kupředu a do trupu zabudovali uzavíratelnou pumovnici. V té našla své místo nejen výzbroj, ale také akustické bóje. Pumovnice pojme jak torpéda, tak i hlubinné a klasické pumy do celkové hmotnosti 5 000 kg. Dále nainstalovali průzkumné elektronické systémy, což výrazně změnilo i vnější vzhled stroje. Pod přídí letounu, za šachtou přední podvozkové nohy, se nově nachází rozměrný překryt antény přehledového radiolokátoru, který je hlavní součástí průzkumného systému Berkut ( "Беркут" ). Součástí tohoto systému je i detektor magnetických anomálií, který konstruktéři umístili na ocase letounu pod svislou ocasní plochou. Samotný detektor se nachází až na konci dlouhého ramene. Toto řešení je konstrukčně nevýhodnější, protože v tomto případě nedochází k rušení detektoru magnetických anomálií samotným letounem.


Iljušiny Il-38 pohání čtyři motory Progress AI-20M o výkonu 4 250 koní, které roztáčejí čtyřlisté stavitelné vrtule AV-64-04A. Ty umožňují letounu dosáhnout ve výšce 7 500 m maximální rychlosti 650 km/h. Běžná rychlost při hlídkování se pohybuje kolem 450 km/h. Proti Il-18 byla u Il-38 zvětšena zásoba pohonných hmot. 30 000 l paliva ve vnitřních nádržích zvýšilo dolet na 7 100 km a maximální přeletovou vzdálenost na 9 500 km.


Prototyp Iljušinu Il-38 byl dokončen v létě roku 1961. Prvně vzlétl 27. září 1961. Za jeho řízením seděl zkušební pilot V.K.Kokkinaki. První let a několik dalších zatím probíhaly bez systému Berkut, který v té době ještě nebyl k dispozici. Po jeho nainstalování se letoun podrobil továrním zkouškám a poté byl Il-38 předán ke zkouškám státním. Ty začaly 6.6.1965 a ukončeny byly 15.12.1965. Bylo při nich provedeno celkem 87 letů v trvání 287 hodin. Na jejich závěru bylo konstatováno, že Il-38 je schopen služby a byl přijat do výzbroje. Sériová výroba Il-38 začala v roce 1967. Od ledna 1969 pak byl tento typ zaveden do operační služby. Produkce Il-38 byla ukončena v roce 1972 po dodání 65 ks (počet není potvrzen z více zdrojů).


Letoun Il-38 byl zařazen nejen do výzbroje ruského námořního letectva, ale byl také exportován. Jediným zahraničním zákazníkem se stala Indie. Ta nakoupila celkem pět letounů. Pod označením Iljušin Il-38 MPA je zařadila do výzbroje námořního letectva a využívá je dodnes. V říjnu 2002 byly dva z pěti provozovaných letounů Il-38 zničeny. Srazily se ve vzduchu a letectvo o oba stroje přišlo. Ve stejném období Rusko snižovalo stavy svých námořních hlídkových letounů. Mimo jiné vyřadilo z výzbroje i čtrnáct svých Il-38. Darováním dvou z nich byla ztráta indického námořního letectva nahrazena. Indie tedy dále provozuje pět letounů Il-38. V roce 2001 podepsala Indie s Ruskem kontrakt v hodnotě 205 mil. USD na modernizaci všech svých pěti Il-38. Modernizované provedení pro Indii bylo prozatím označeno Il-38 SD (Sea Dragon). I Rusko se rozhodlo své provozované Il-38 modernizovat. Tato varianta byla označena Il-38N (Novela).


Iljušin Il-38 N / SD


Obě varianty ( N pro Rusko i SD pro Indii ) jsou postaveny na novém průzkumném a sledovacím systému nové generace Novela, který je nabízen na export jako 2SD Sea Dragon. Na nabídku modernizace Il-38 reagovali oba provozovatelé daného typu v roce 2000. V Rusku se v současné době modernizují letouny jak pro domácí námořní letectvo (verze N), tak i pro námořní letectvo Indie (verze SD).


Systém Novela / Sea Dragon se skládá z operačního počítačového centra a několika vzájemně propojených podsystémů.


Hlavním senzorem systému je přehledový radiolokátor 2SD1. Ten je vybaven štěrbinovou anténou s celokruhovým otáčením. Ta je umístěna pod překrytem původního radiolokátoru. Díky tomu není nutné podstatně zasahovat do původní konstrukce této části letounu. Radar 2SD1 má maximální / impulzní výkon 30 kW. V běžném přehledovém režimu se průměrný výkon pohybuje kolem 1 kW. Je schopen prohledávat zájmový prostor rychlostí 0 – 720° za vteřinu. Šířka paprsku dosahuje 1,5° v horizontální rovině a 4° ve vertikální rovině. Radar může sledovat současně až 32 cílů. Hmotnost celého radaru je cca 220 kg. Dalším důležitým senzorem systému Novela je digitální hydroakustický podsystém označovaný 2SD2. Jedná se o 96-kanálový sonarový subsystém. Jeho součástí jsou i nové sonarové bóje RGB-48E a RGB-58. Nově byl do systému integrován termovizní podsystém 2SD5. Tvoří ho stabilizované otočné pouzdro s optickými přístroji, barevný zobrazovací monitor a modul pro zpracování dat. Otočná hlavice podsystému je umístěna pod přídí stroje těsně před dvířky přední podvozkové nohy. Další novou částí celého systému je zcela pasivní ( naslouchací ) podsystém radiotechnického průzkumu 2SD6. Jeho anténní blok je umístěný v pouzdře na podpěrách nad pilotní kabinou. Jeho hlavním úkolem je zachycení, určení směru, polohy a také identifikace zdrojů radiového vyzařování. Hmotnost celého kompletu 2SD6 je 250 kg. Schopnosti modernizovaného letounu Iljušin Il-38 N / SD jsou následující ...


Kapacita (počet cílů) :
… vyhledávání a identifikace … ano ( počet neupřesněn )
… automatické sledování ... současně až 32
… manuální sledování ... současně až 15

Identifikace vzdušných cílů : ano
Identifikace námořních cílů : ano
Schopnost radiotechnického průzkumu : ano
Schopnost fotografického průzkumu : ano
Schopnost průzkumu a analýzy ovzduší : ne ( bylo plánováno )
Schopnost optoelektronického průzkumu : ano

Dosah radiolokačního systému 2SD1:
… vzdušné cíle ve výškách … do 90 km
… vzdušné cíle v přízemních a malých výškách … do 130 km
… velké hladinové cíle ( křižník a větší ) … do 320 km
… střední velké hladinové cíle ( korveta až torpédoborec ) … do 200 km
… malé hladinové cíle ( záchranné čluny ) … do 50 km

Dosah termovizního systému 2SD5:
… velké hladinové cíle ( křižník a větší ) … přes 30 km
… střední velké hladinové cíle ( korveta až torpédoborec ) … do 30 km
… malé hladinové cíle ( záchranné čluny ) … do 17 km
… malé hladinové cíle ( osoby ) … do 3,2 km

Jak již bývá u Ruských zbraní pravidlem, byly i v případě tohoto letounu zveřejněny údaje vztahující se k exportní Il-38 SD. Schopnosti ruských Il-38 N budou nejspíše mírně vyšší. V současné době již (dle odborného tisku) Rusko i Indie převzaly své první modernizované stroje. Indie byla s novou verzí údajně velmi spokojena a dále počítá s úpravou všech pěti provozovaných strojů. Verze Il-38N vyhovuje i ruskému letectvu. Stále se ale neví, kolik letounů Rusko vlastně hodlá modernizovat.




Zdroje k Il-38, Il-38N, Il-38 SD :
V.Němeček, Vojenská letadla 1 – 5, Naše vojsko 1990, ISBN 80-206-0114-7 (soubor)
V.Němeček, Sovětská letadla, Naše vojsko 1969, 28-082-68
http://www.airwar.ru/enc/sea/il38n.html
http://www.airwar.ru/enc/sea/il38.html
ATM 4/2004, Praha, ISSN 1336-2003
ATM 6/2004, Praha, ISSN 1336-2003
URL : https://www.valka.cz/Iljusin-Il-38-kod-NATO-May-t77828#286566 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy


Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více