Leninův řád

Byl zřízen usnesením prezídia Ústředního výkonného výboru SSSR z 6. dubna 1930 jako tehdy nejvyšší státní vyznamenání k ocenění mimořádných výsledků při výstavbě socialismu. Podle stanov a jejich doplňků se uděluje jednotlivým občanům i kolektivům, závodům, institucím, společenským organizacím, svazovým a autonomním republikám, krajům a dalším územním správním celkům za zvlášť vynikající zásluhy v revolučním hnutí, pracovní činnosti a obraně socialistické vlasti, za významný podíl na rozvoji přátelství a spolupráce mezi národy, na boji za mír, demokracii a sociální pokrok. Uděluje se rovněž všem nositelům titulu hrdina Sovětského svazu a hrdina socialistické práce. Vysoké pocty se může dostat i osobám, které nejsou občany SSSR, a závodům, organizacím, institucím a městům jiných států. Nosí se na levé straně prsou, jako první v pořadí vyznamenání.


Nositeli Leninova řádu se stalo i několik československých vojáků. Kromě těch, jimž byl předán spolu se Zlatou hvězdou hrdiny Sovětského svazu, jej prezídium Nejvyššího sovětu SSSR udělilo 17. dubna 1943 tehdejšímu plukovníkovi Ludvíku Svobodovi za vzorné vedení 1. čs. samostatného polního praporu v boji o Sokolovo, a 11. prosince 1943 nadporučíkovi Vladimíru Jankovi, náčelníku štábu tankového praporu, a podporučíkovi Sergeji Petrasovi, veliteli čety motorizovaných samopalníků, za příkladné splnění vojenských povinností v bitvě o Kyjev.
Celkem bylo v letech Velké vlastenecké války dekorováno Leninovým řádem jedenačtyřicet tisíc osob, z toho na třicet šest tisíc vojáků a partyzánů, a přes dvě stě svazků a útvarů Sovětské armády.

Kolář, J.: Sovětská vojenská vyznamenání 1918-1945, ÚV SČSP, 1986
Lobkowicz, F.: Encyklopedie řádů a vyznamenání, Libri, 1999