Pamětní medaile na pochod Albánií

.


Pro pochopení významu medaile se vrátíme do historie Srbska, potažmo SHS či Jugoslavie.
Dne 28. června 1914 padl za obět atentátu následník RU trůnu František Ferdinand d´Este. Atentát byl spáchán na tak zvaný "Vidov dan", smutný výroční den porážky na Kosově poli 1389. Dne 23. července 1914 předložil rakouský vyslanec v Bělehradě baron Giesl srbské vládě ultimatum. Srbský ministerský předseda Nikola Pašič (1845-1926) byl vyzván aby do 48 hodin byly požadavky ultimáta splněny.
Dne 26. července 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko mobilizaci osmi armádních sborů, o dva dny později byla Srbsku vyhlášena válka. Vrchním velitelem RU armády pro toto tažení byl jmenován polní zbrojmistr Oskar Potiorek. Tehdejší Rusko se postavilo na stranu Srbska, válka přerůstá v evropský konflikt. Srbský generál Putnik zahájil 18. srpna 1914 protiofenzivu a zatlačil RU jednotky zpět. Překročení Driny bylo pro rakušany těžké. Protiofenziva byla silná a tak již 21. srpna nestál na srbském území žádní rakouský voják se zbraní v ruce. Generál Potiorek je vyměněn za schopného arcivévodu Evžena (1863-1954). Ale i tak byl již 15. prosince 1914 Bělehrad znovu osvobozen a král Petr I. se vrací do sídelného města.
Italie reagovala vznětlivě a již 24. prosince obsazuje albánskou Valonu. Těžké boje na frotě v Rusku odsouvají frontu v Srbsku do pozadí. Teprve po porážce Rusů při průlomu u Gorice v květnu 1915 se pozornost soustředuje opět na Srbsko. Dne 5. října 1915 byla zahájena ofenziva s těžkým ostřelováním Bělehradu. Německá vojska překračuji Dunaj u Staré Ršavy v údolí Timoku aby se zde spojila s dalším nepřítelem Srbska, armádou Bulharska, které se dne 21. září 1915 připojilo vojensky k centrálním mocnostem. Rakušánům se zdařil útok na Lovčen a pronikají do Černé Hory. Ustupující srbské armádě zbývá jediná cesta a to ozbrojený, vynucený pochod nepřátelskou Albanii. Cesta pochodu vedla přes legendární Kosovo pole (kde v roce 1389 byl poražen srbský panovník), ale kde také v první balkánské válce (23.-24. října 1912) v bitvě u Kumanova Srbové slavně zvítězili nad tureckou armádou. Pochod se dál za krutého zimního počasí, kdy stromy praskali mrazem. Jednotky, ale i zajatci byli soustavně napadáni albánskými bandity. Starý vejvoda Putnik i král Petr I. byli dopravováni na nosítkách. Cesty lemovali zmrzlí vojáci i zajatci. Byla to cesta smrti, později nazvaná "svatým pochodem". Zbytky armády dorazili do Skadaru a Drače a počátkem roku 1916 byla srbská armáda přepravena na ostrov Korfu. Zde byla doplněna, cvičena a připravena na další boj. S armádou pochodovali i mladí chlapci, kteří se stávají rekruty nové srbské armády.
Po vítězství dohodových vojsk v listopadu 1918 dochází k obnovení Srbska v rámci království SHS (Srbů, Chorvatů a Slovinců). V roce 1929 bylo toto království přejmenováno na Jugoslavii.
Dne 5. dubna roku 1920 rozhodl princ-regent Alexandr o založení Pamětní medaile na pochod Albanii (Albánská spomenica). Medaili tvoří bronzový kruhový medailon o průměru 25 mm. Okraj medailonu je rámován vavřínovým věncem. Na líci je v ploše umístěna hlava prince-regenta Alexandra, který je prostovlasý. Kolem je opis SVOJIM RATNIM DRUGOVIMA ALEKSANDER (Svým válečným druhům Alexandr).


Na obrázku je tato medaile ze sbírky autora doplněná pamětním žetonem francouské společnosti přátel Srbska, která také upomíná na temto slavný pochod srbské armády.


Literatura:
PRISTER, Boris: Odlikovanja, Záhřeb 1984
MĚŘIČKA, V.: Vzácné medaile Srbska(přednáška)
KISCH, E.E.: Vojákem pražského sboru