Vítězný válečný řád

.



Nikola I. založil poslední černohorské vyznamenání, kterým se stal "Vítězný řád" z roku 1918, který patří mezi nejkrásnější děkorace nejen na Černé Hoře.


28. července 1914 vypovědělo Rakousko-Uhersko válku Srbsku a Černé Hoře. Těžké boje na této frontě, za vydatné pomoci německé armády a vstup Bulharska do války to vše byl důsledek toho, že zmalomyslnělý král Nikola I. dne 25. ledna 1916 kapituloval a s celou rodinou se odebral do Albanie a byl převezen na ostrov Korfu. Odtud byl převezen s celou rodinou na palubě válečné lodi do tuniské Bizerty a do Francie. Zde získal pro svůj exilový pobyt vilu Liserons v Cap dÁntibes. Umírá l.března 1921.


Dne 4. listopadu 1918 Rakousko-Uhersko kapituluje na balkánské frontě a započala evakuace obsazené Cetinji a celého území Černé hory. V Podgorici se sešla nová Skupština, která rozhodla o sesazení krále Nikoly I. a přijala rozhodnutí o začlenění Černé Hory do Srbského království a tím uznala Srbského krále Petra I. za svého vladaře. Král Nikola ostře protestoval proti tomuto rozhodnutí, ale zcela marně. Ne všichni černohorci souhlasili s rozhodnutím Skupštiny a tak dochází roku 1918-19 k povstání, které bylo potlačeno a několik důstojníků a povstalcu pro jistotu i popraveno. Přesto však dochází k plebiscitu, jsou vytištěny hlasovací lístky, kde zelená barva znamená svobodné království Černá Hora. Proto i název Zelenaška medaile se zelenou stuhou. Plebiscit však vyšel vítězně pro ideu sjednocení v novém jihoslovanském státe a to vedlo exilového krále k myšlence založit a udělovat poslední černohorské vyznamenání, které dostalo označení Vítězný řád nebo Zelená medaile (Zelenaška medalja)



Tento řád byl králem Nikolou I. založen dne 19. ledna 1919 v jediném stupni jako náprsní dekorace.


Samotná řádová dekorace je zhotovena ze zlaceného stříbra o rozměru 41x48 mm. Dekoraci tvoří hereldická zlacená figura rozkřídleného černohorského dvouhlavého orla s královskou korunou nad orlicí. Na prsou má štítek s černohorským znakem, to jest na červeném poli je kráčející lev (viz obrázek). Na lícové straně je v horní části věnce překrytá poskládanou stuhou s nápisem ZA PRAVO/CAST/I/SLOBODU a na ohnutých koncích stuhy CRNE/GORE. Rubní strana je shodná se stranou lícovou s tím rozdílem, že stuha je tvořena slovanskou trikolorou s letopočtem ve třech řádcích 21./XII./1918. Celá dekorace je podložena zlatými zkříženými meči. Stuha je trojúhelníková 37mm široká, zelené barvy. Barva vyjadřovala barvu hlasovacícho lístku, ale i barvu naděje v navrácení samostatnosti Černé Hory, které se vnuci dočkali v 21.století. Dekorace byla vyrobena na objednávku Nikoly I. římskou firmou E.Gardina suc.D. Gravanzola za spoluúčasti Nikolovi dcery Heleny (Jelena) manželky italského krále Viktora Emanuela III. Král Nikola uděloval řád těm, kteří se aktivně podíleli na politické snaze a úsilí pro obnovu černohorské monarchie. Po roce 1918 se v království SHS ani v Jugoslavii tento řád nosit nesměl. 21. prosinec je psáno v juliánském kalendáři a odpovídá datu gregoriánského kalendáře ke dni 3. ledna 1919


Král Nikola I. po smrti byl nabalzamován a jeho ostatky byly dne 15. března 1921 převezeny do San Rema, kde byly za účasti členů rodiny a italského krále pohřbeny v kryptě pravoslavného kostela. Nikola byl v rakvi dekorován řádem Sv. Jiří III. třídy. Velkostuhou Vojenského savojského řádu a zlatým medailonem s portréty ruských carů Alexandra I a II. a cara Mikuláše I.


Vítězný černohorský řád je skutečně posledním řádem Černé Hory. Princ Romannof ve své knize tento řád podrobně popisuje jako velkou faleristickou vzácnost. Princ sám je potomkem černohorské princezny Milici (1856-1951), která se provdala za ruského velkoknížete Petra Nikolájeviče (1864-1931)





Literatura:
MĚŘIČKA, Václav: Černohorská vyznamenání
PETŘÍČEK, Ing. A.V.: Faleristika pomníků Černé Hory
Vlastní archiv